Pozor na Facebook aneb Zrádná Kniha tváří

Jak poeticky to vyzní, když se ten název přeloží. Leč realita, byť ji tvůrci tohoto fenoménu z oblasti Social Network rádi dokreslují v barvách pastelových, je záludnost sama. Ano řeč je o Facebook. Je omračující k jakým praktikám se tato firma uchyluje, aby se mohla pyšnit astronomickými čísly svých userů a vydělávat.

Fanatici, závisláci a ti co si neumíte představit  bez tohoto „zbližovače“  jeden jediný den vašeho života, prosím dále nečtěte. Nechci posuzovat lidi co propadli jeho kouzlu, je na každém si najít co mu vyhovuje a každý máme ten svůj osobitý vkus i nevkus. I já jsem nebyl výjimkou a udělal tu chybu že si profil založil. Naprosto netušíc co tím způsobuji a jak dobrovolně dovoluji této firmě se mi šťourat v soukromí.

Poprvé mne to zarazilo, když jsem jednoho dne v okýnku- lidi co možná znáš, objevil moji učitelku ze střední školy. Pár základních dat. Viděli jsme se naposledy před 18-ti lety, když mi do ruky vtiskla výuční list a že by patřila k osobám v mém životě se kterými bych se opakovaně rád potkával u kafe, se taky říct nedá. Tak jsem jí vyklikal a v tu chvíli na mne z monitoru  drze štěklo „Ty ji opravdu neznáš?“, to mě dožralo. Naštěstí mám kamaráda co sedí u počítače  denně a tak jsem ho poprosil o možné vysvětlení co je srozumitelné pro ucho laika. Chtěl jsem vědět jak je možné že mne Facebook dává dohromady s touto osobou? Začal větou co v podstatě vyjadřuje celou problematiku, ale s tím jsem se nespokojil a požadoval víc.

Klíčová věta zněla: „Ochrana dat na Facebook neexistuje“. Jako americká firma  asi považuje tuto praxi za normalitu a ani se tomu nedivím, když vznikl v zemi kde neexistuje třeba bankovní tajemství. Facebook je sice naoko vyzbrojen jakýmsi bezpečnostními prvky, ale aby je normální uživatel správně aktivoval, potřebuje na to minimálně IT kurs. Spousta lidí více méně ze zvědavosti se chce dozvědět kolik že to kamarádů asi má a klikne na funkci hledej přátele. Aniž by tušili že tím dávají Facebook dobrovolný přístup do jejich adresářů v Outlook a pokud  se někdo pohybuje na online korespondenčních serverech (Yahoo), tak vědí v  kanclíku za velkou louží nejen to s kým si píšeme a u koho online objednáváme.

Jedna moje známá Jana dostala pozvání k tomu si založit profil na tomto „vynálezu“ od Radka a stalo se ji něco podobného jako mne. Pod fotkou Radka co ji na Facebook zval se objevili i další a to ti s kterými je v kontaktu Jana a i Radek. A zase ta vlezlá otázka- Neznáš tyto lidi? To znamená že Facebook nejdřív prolustroval korespondenci mezi Radkem a Janou a pak si v adresáři Jany vyhledal jména lidí co na Facebook jsou a ona si s nimi dopisuje. Zdůrazňuji že ona nemá profil na Facebook a tudíž nedala žádný souhlas k tomu, aby se ji do adresáře mohli podívat. Nejvíc byla překvapená, když se tam objevila její bývalá kolegyně ze stejné firmy co je už šest let v důchodu a s kterou nemá kontakt po emailu! A protože se v obou adresářích nachází emailová adresa této firmy, tak vyplula ona známá otázka- Neznáš ji náhodou?

Je jen stěží pochopitelné jak můžou být tyto novodobé StB metody tolerované a zákonem posvěcené. Co je však zarážející ještě víc, jak k tomu mnozí přispívají. Třeba tím že někdo na internetu otevřeně píše a dobrovolně troubí do světa, kdy jde na záchod a co dělá každých pět minut. Doufám že ti co to dělají, tak jen tak bokem vytáčejí číslo nejbližšího psychiatra. Na Facebook je patrný jeden fenomén. Pocit vlastní hodnoty stoupá s počtem tzv. přátel co jsou pouze na monitoru a jen zřídka zde hraje roli  i osobní kontakt. Kolik přátelství může člověk ve svém životě udržet a pěstit? Je to individuální, však ti co se pyšní stovkami vztahů by se možná mohli zeptat, jakou hloubku a skutečnou hodnotu tyto klávesnicová kamarádství mají.

Amerika je Facebookem už tak zblblá, že když se někdo hlásí o místo, tak je v mnohých firmách běžnou praxí že kandidát musí napsat své ID  co má na Facebook a svoje přístupové heslo! Firma tak chce zjistit  jak vypadá jeho sociální síť. Totalita nejjemnějších nuancí. Facebook nezmizí, ale snad se můžeme bránit pomocí našeho zdravého rozumu jeho vlivu a se zákonem hraničícím praktikám.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Jan Schilling | úterý 23.11.2010 21:54 | karma článku: 13,57 | přečteno: 1068x
  • Další články autora

Jan Schilling

Wikileaks nedej se!

1.12.2010 v 22:33 | Karma: 14,25

Jan Schilling

Svátky lásky a vydírání

30.11.2010 v 22:04 | Karma: 8,44

Jan Schilling

Zelený zázrak

22.11.2010 v 19:56 | Karma: 11,23

Jan Schilling

Jedna legenda…Simply Red

14.11.2010 v 8:41 | Karma: 8,11

Jan Schilling

Danone…Ano?...Ne?

27.10.2010 v 8:46 | Karma: 16,73