Poslední narozeniny

Zní to jako staré a omšelé klišé, ale je to tak. Život mi přinesl situaci nad kterou jsem se zamyslel a dotkla se mne. Tento rok můžu z mého pohledu popsat jako poznej zdravotnický systém a vypsal jsem konkurs na nejhezčí čekárnu. Sám bojuji s nemocí jíž léčba trvá měsíce a moje lepší polovička musí po úraze podstoupit už druhou operaci v rozmezí tří měsíců. Ale pozorovat jak se někdo dívá smrti do tváře a jak smířeně přijímá svůj osud mne vážně sebralo.

Ta osůbka je křehká ale statečná žena co přivedla na svět dva syny, je vzdělaná, hovoří několika jazyky.  Nikdy jsem od ní nezažil cokoliv negativního a o jejím smyslu pro humor budou ještě dlouho kolovat legendy. Už jste někdy dali jako dárek  k narozeninám dlažební kostku co je nabarvená na červeno a nápis na ní hlásá ARGUMENT č.7, protože oslavenec má cholerické sklony? Nebo po odebrání řidičáku model auta s lístkem PRO NÁHRADNÍ MOBILITU a po operaci kdy vám umělý vývod zdobí břicho, stojí na stolku prdící polštářek a u něj kartička AŤ NEZAPOMENEŠ JAK TO ZNÍ, je prostě dokonalé.

Jako ironií osudu se jeví to, že právě v době kdy sami potřebujeme útěchu a podporu a od té osůbky jí člověku dostává, se ona dozví diagnózu rakovina slinivky břišní v pokročilém stádiu. Jedná se o formu rakoviny co je ze všech ostatních nejzákeřnější a šance na uzdravení je asi 10%. Už jen to že lékaři operaci přerušili a na výsledky biopsie se čekalo velmi dlouho, nevěstilo nic dobrého. Rozjel se kolotoč standartní léčby, ale vedlejší účinky (zvracení a nemožnost přijímání potravy) zabránili dalšímu pokračování. Byla propuštěna s opiáty a silnými léky proti bolestem. Mezi tím už jí z dutiny břišní dvakrát odebrali tři litry tekutiny.

Nadešel den jejích narozenin a přes její zubožený stav se rozhodla uspořádat malou oslavu. Pozvala nás a po obvyklém pogratulování a společenské konverzaci si oslavenkyně vzala slovo. Sedící na gauči, na tváři nehraný široký úsměv, s hlavou kde místo jejích dlouhých vlasů jen zbytky chmýří, vyzáblá, se silným makeupem a třesoucí rukou se sklenkou pomerančového džusu se poděkovala za překrásný den co jsme jí připravili, za květiny a dárky. Řekla že je moc ráda nás všechny mít na svých posledních narozeninách....

K tomu nebylo potřeba něco dodávat. Na tvářích nás přítomných se rozhostila podivná směs pocitů a každý se ponořil do svého nitra. Po odchodu domů a cestou v autě mi došlo jak malicherně se chováme a jak se rozčilujeme nad maličkostmi. Jak se někdo zbytečně honí za penězi a mocí. K čemu to pak všechno je, když sedíte na gauči a v těle vám koluje morfium a ta věc vás sežírá zevnitř a v dálce slyšíme brousit kosu?