Naprosto nezávisle se mi do ruky dostaly dvě knihy, co pojednávají o stejné skupině populace. Jde o obyvatele nazývané úřady pěkně: „Občané s přistěhovaleckým pozadím“. Tam mohou teoreticky patřit všichni co nejsou zde narozeni, ale v knihách se píše o muslimech žijících v Berlíně. Není to komunita zanedbatelná, neboť jich tu pobývá 130.000. Neumím si představit, že by desetina pražanů chodila do mešity, zde to ale až donedávna celkem bez problémů fungovalo.
Konec trpělivosti.
Jedna autorka se v knize se jménem: „Konec trpělivosti“, zabývá vzrůstající kriminalitou v této části populace. Ve městě kde nárust počtu trestných činů od devadesátých let odpovídá 200%, je to skoro nutnost. Nutno podotknout, že autorka první knihy byla soudkyní a dlouhá léta vznášela rozsudky nad hříšníky. Byla? Začátkem léta tohoto roku si vzala život. Proč se snaží objasnit vyšetřování. Stala se obětí výhružek svých „klientů“, nebo prostě lidsky neunesla vzrůstající tlak a zvolila toto východisko? Proč berlínský ministr financí raději volí politickou sebevraždu když veřejně prohlásí: „ Tato část populace je prospěšná pouze tím že zvyšuje porodnost a na plundrování kasy s přídavky na děti“? Co by na to řekli Romové? Nezaměstnanost zde šplhá na úctyhodných 14% a dobrá polovina z nich má co dočinění s islámem.
O neschopnosti se začlenit do společnosti a zvládnutí základní nutnosti pro život v cizí zemi, a to se naučit její jazyk, na to není třeba příliš upozorňovat. Snad bylo příliš když autorka pronesla: „ Donekonečna před někým sklánět hlavu a tolerovat někomu jeho prohřešky a neschopnost integrace jen proto že je potomek tzv. „Gastarbeitrů“? Je narážka na situaci v mnohých úřadech, kde hovoří úředníci turecky. Kolik úředníků u nás hovoří třeba ukrajinsky? Na druhé straně se celé městské bloky začínají podobat tureckému bazaru, a k tomu aby se dali prohlásit ghetem chybí jen krůček. Autorka sympatizuje s roterdamským modelem, kde je vyhláškou dané kolik přistěhovalců může bydlet na určité rozloze. A vhodným rozmístěním policejních stanic má toto město kriminalitu na velmi nízké úrovni. Plně chápu Švýcarsko že v referendu zakázalo stavbu minaretů. Zřejmě pochopili jak cíleně nás opřádá síť islámu. Trochu se mi příčí jak islamisté hned vyhrožují svatou válkou když narazí na odpor v jejich „světodobývání“. A rozhořčení obyvatelů New Yorku kdy se má stavět mešita na místě kde se nacházela „dvojčata“, je vzhledem k traumatu jež sedí hluboko v duši města, plně na místě.
Druhá autorka je mladá muslimka co se zamýšlí nad nesmyslností některých nařízení náboženství. K čemu jsou šátky na hlavách žen, když jejich make- up je barevnější než reklamní poutač a jejich oblečení „evropsky vyzývavé“. A proč zde momentálně bují obchod se znovu získaním panictví. Tato operace stojí v průměru 3000,- euro. Jak pokrytecké je když muži jak obecní býčci jsou na lovu samiček, ale o svatební noci chtějí mít v loži pannu. Snad by se měli rozhodnout co vlastně, islám nebo naší společnost. Snad by po tom ubylo počet vražd z důvodů tzv. „zneuctění rodiny“, kdy se žena zamiluje do nemuslima a nebo se rozhodne si svůj život žít po svém. Studuje, pracuje ba dokonce buduje kariéru a odmítá se stát porodnicí na dvou nohách a jejím nejlepším přítelem nemusí být jen sporák. V tomto světě je svatba vícemíně obchod.
Jeden moudrý člověk pronesl: „Každý –ismus je škodlivý“. Komumismus to potvrdil na celé čáře. Kapitalismus taky zrovna neprokázal svoji velkou stabilitu a prospěšnost když ho skoro zlikviduje jedna banka. A jak to bude dál s islamismem?
