Znáte freinetovskou pedagogiku?

Francouzský pedagogický reformátor Célestin Freinet přišel s řadou inspirativních metod, jak zlepšit výuku. V českém školství bohužel doposud nenašly odezvu, ačkoliv jsou skoro 100 let staré. Znáte principy jeho pedagogiky?

Francouzský pedagogický reformátor Célestin Freinet (1896-1964) je průkopníkem projektové výuky a činnostní školy. Začal ve škole využívat tiskárnu, aby žáci mohli vydávat časopis, sborníky a další materiály. Zavedl mezitřídní korespondenci. Využil nástěnku jako komunikační prostor. Inicioval výměnu zkušeností a tištěných výstupů mezi freinetovskými školami apod.

Ve Francii se k těmto principům hlásí desítky tisíc pedagogů. V Čechách bohužel dosud neexistuje ani jedna freinetovská škola, přestože zde působí školy waldorfské, montessori nebo daltonské… Freinetovská pedagogika stála (a u nás stále stojí) stranou hlavních reformních tendencí ve vzdělávání. Freinet však již ve 20. letech 20. století předjímal některé aspekty tvůrčího psaní nebo mediální výchovy, i když jim dával jinou funkci a smysl, než bývá běžné v kurzech tzv. creative writing.

Volný text

Ve freinetovské škole má velmi významné postavení tzv. volný text, který částečně koresponduje s myšlenkou tvůrčího psaní v podobě, v níž se rozšířila do Evropy ze Spojených států amerických.

Freinet chtěl, aby se žáci výuky nejen účastnili, ale aby také spolurozhodovali o konkrétním obsahu jednotlivých hodin. Na počátku nějaké nové aktivity tedy děti oslovil, aby napsaly „volný text“, ve kterém popíší své zážitky, starosti, poznatky, problémy atd. Žáci mohli psát cokoliv. Hotové práce Freinet vyvěsil na nástěnce, aby si je mohl každý přečíst. Děti pak společně vybraly určitou práci, která je nejvíce zaujala. Tím, že si třída daný texty zvolila, vlastně spolurozhodla o tom, co se bude v nejbližších dnech učit. Společně se žáky potom Freinet vybral činnosti, které zvolený volný text implicitně nebo explicitně obsahoval.

Malá koupel – příklad volného textu

Děti si například zvolily Andrého vyprávění s názvem Malá koupel:

Předevčírem jsme René, Pedro a já zalévali zahradu. Když jsme skončili, řekli jsme si: „Zahrajeme si trochu s těma zavlažovacíma hadicema.“
René mluvil současně do dvou hadic. Ty hadice byly plné vody. Pedro poslouchal na druhém konci. René do nich foukl a Pedro měl politý obličej.
Teď zase poslouchám já – a proud vody mi stříkl do obličeje. René přišrouboval hadici ke kohoutku a řekl mi: „Zacpi ten druhý konec!“
Dalo mi to práci, abych ho ucpal rukou. Najednou na mě vystříkla voda. Byl jsem celý mokrý a vzteklý. Teď jsem zas já chtěl postříkat Reného. Ucpal jsem hadici, ale bohužel – voda se vrací a já jsem podruhé vykoupaný. Všichni se smějí. (Stanislav Štech: Škola stále nová, Karolinum, Praha 1992)

Práce s volným textem – plán výuky

Žáci společně s učitelem na základě tohoto volného textu postupně stanovili následující témata další výuky, která si mezi sebou rozdělili:

Práce v dílnách:
1)Výroba frkaček (přinést dutá dřívka)
2) Čerpadlo (najít válce)
3) Drátkový (provázkový) telefon a zkoušení rychlosti zvuku
4) Experiment se spojitými nádobami a jejich aplikacemi

Intelektové činnosti:
5) Rešerše v kartotéce (dokumenty k historii zavlažování)
6) Objev tlaku vody a vzduchu
7) Historie telefonu a telegrafu

Volný text byl tedy u Freineta prostředkem k efektivnější výuce, nikoliv samoúčelným psaním. Původní kreativní čin byl dále aktivně zpracováván, až dosáhl podoby plánu učebních činností.