Změny ve financování škol platné od letošního ledna připomínají román Hlava XXII. Umožňují ředitelům snížit počet žáků ve třídě. Ale když to zkusí, dostanou méně peněz na nepedagogické pracovníky, takže to v praxi udělat nemohou.
Ministerstvo školství letos spustilo zásadní změnu ve financování škol. Každá revoluce přináší nejprve naději a přehnaná očekávání, následují konflikty a chaos, načež se dostaví zklamání a snahy zachránit, co se dá, a vše vrátit zpět do doby před ní…
Asociace ředitelů vkládaly do nového způsobu výpočtu peněz pro školy velké naděje. Naopak Pedagogická komora upozorňovala na možná rizika už v roce 2018. Ukazuje se, že obezřetnost byla na místě. Ředitelé škol se postupně dozvídají podrobnosti, jak jim je po kapkách dávkuje ministerstvo, a začínají se proti změnám ozývat, protože zjišťují, že pro jejich školu bude tato revoluce velmi nevýhodná.
Propagátoři současné reformy argumentovali hlavně tím, že díky ní skončí „boj o žáka“. Původně byly totiž školy financovány přesně podle počtu žáků, což prý vedlo některé střední školy k tomu, že slabé studenty nevyhazovaly, aby na ně dostávaly peníze od státu, co nejdéle to půjde. Nejlépe až do posledního ročníku. Zda žák maturitu či učňovskou zkoušku nakonec úspěšně složil, nebo u ní vybouchl, už na finance vliv nemělo.
I v novém financování je ovšem počet žáků klíčový. Střední školy již nedostanou přesnou částku na žáka (tzv. normativ), kterou jim vypočetl příslušný krajský úřad pro daný rok. Od ledna jsou financovány na základě počtu odučených hodin (tzv. PHmax). Ten se ale snižuje s ubývajícím počtem žáků ve třídě, i když nově nikoliv za každého jednotlivě, ale skokově vždy po třech nebo čtyřech žácích najednou. Co to v praxi znamená? Když škola vyhodí jednoho žáka v průběhu studia, nepřijde o žádné peníze, nebo naopak přijde o řádově více peněz, protože se kvůli jednomu žákovi propadne o stupínek níž, kde je financování horší. Jakoby škola náhle přišla o čtyři žáky najednou… Pověstný „boj o žáka“ tedy rozhodně neskončí, naopak v těchto případech nabude na intenzitě.
Stejně je nastaveno financování základních škol. Jen s tím rozdílem, že žáka v rámci povinné školní docházky nelze vyloučit. Může ale odejít na jinou školu, když se pro to jeho rodiče rozhodnou, a pak nastanou podobné problémy, které jsem popsal výše.
Pouze mateřské školy jsou financovány zcela jinak. V jejich případě nehraje počet dětí ve třídě díky novému financování vůbec žádnou roli. Nově rozhoduje jen délka provozní doby a velikost školky. Zásadní problém je, že tímto způsobem jdou finance výhradně na učitele a tarifní část jejich platů. Ostatní provozní zaměstnanci škol (například kuchařky) budou nadále financováni přes normativ. A stejně tak peníze na pomůcky nebo na nenárokové části platu, což jsou například odměny zaměstnanců, budou školy nadále dostávat podle počtu žáků. „Boj o žáka“ tedy nepřestane a bude stejně intenzivní, jak tomu bylo dříve. Kdyby ředitelka mateřské školy snížila počet dětí ve třídách z 28 na 20, dostane sice peníze na platy učitelek, ale už nebude mít finance na platy kuchařek...
Nové financování mělo být původně spuštěno už v roce 2019, ale poslanec Václav Klaus navrhl vše odložit o 10 let, což by v důsledku znamenalo jeho zrušení. Nakonec došlo ke kompromisu, kdy sám ministr školství Robert Plaga navrhl odklad o jeden rok, protože na reformu chybělo ve školském rozpočtu potřebných 11 miliard korun. Zároveň se ukázalo, že změna není řádně legislativně připravena, aby mohla být bez problémů spuštěna včas.
Reforma financování škol už běží, ale ukazuje se, že ředitelé stále nemají dostatek informací. Příslušné vyhlášky a nařízení vlády stihlo ministerstvo do konce září novelizovat, takže na poslední chvíli je vše ošetřeno alespoň legislativně. Některé důležité parametry ovšem školy stále neznají.
Řada ředitelů škol zjistila, že podle nových výpočtů bude mít jejich škola méně peněz, než dostávala doposud. Týká se to především plných škol, o které je zájem, tedy škol kvalitních a s atraktivní nabídkou oborů. Ty o finance přijdou. Naopak poloprázdné školy, o které zájem není, si polepšily. Takto nastavená reforma je cestou do pekel, protože nepodporuje kvalitnější školství, nýbrž naopak systémově generuje nekvalitu. Když máte stejně velký koláč a jen ho rozkrájíte jinak než minule, nají se někdo více, ale ostatní méně. Nespravedlnost přetrvá, jen bude poškozen někdo jiný. V tomto případě především kvalitní školy, jejichž ředitelům a učitelům se daří naplnit třídy zájemci o studium.
Pro střední školy, které si studenti vybírají, je reforma financování zcela nevhodná. V případě základních a mateřských škol, by ji bylo možné akceptovat, pokud by stát zaručil, že žádná škola nedostane méně peněz, než kolik dostávala dříve. To by ovšem stálo mnohem více, než kolik má školství letos k dispozici. Iluzorní je i myšlenka, že díky reformě financování budou moci školy častěji dělit třídy, čímž se zkvalitní výuka. Naplněné školy volné třídy nemají, těmi disponují spíše ty školy, o které až takový zájem není. Už nyní chybí tisíce učitelů, takže ředitelé těžko seženou další kantory, aby mohli třídy dělit častěji. Revoluční reforma financování školství nakonec přinese více zklamání než radosti.
Tento komentář vyšel původně v upravené verzi 31. 1. 2020 v tištěné MF DNES pod názvem Školská finanční perestrojka
