Proč nerušit víceletá gymnázia

Víceletá gymnázia chrání nejlepší žáky před zpackanou inkluzí na ZŠ. Nabízejí chytrým a pilným dětem kvalitní vzdělávání. Alternativou veřejných víceletých gymnázií jsou soukromé ZŠ, na které ovšem některé rodiny nemají finance.

Diskuze o českém školství se stále točí kolem několika témat. Kromě státní maturity nebo platů učitelů je to existence víceletých gymnázií. Tlak na jejich zrušení vyvíjí především stoupenci inkluze. Zaznívá i od některých majitelů soukromých základních škol. Jsem přesvědčen, že víceletá gymnázia zůstanou zachována, protože se stala významnou součástí naší vzdělávací soustavy. Ministr školství, který by oficiálně navrhl jejich zrušení, bude obratem donucen k rezignaci.

Oblíbenou činností školských aktivistů je rušení. Podle nich je třeba zrušit jednotnou přijímací zkoušku na maturitní obory, státní maturity a nejlépe celý Cermat, který organizuje jimi nenáviděné testování. Ti nejradikálnější by chtěli zrušit školní docházku a zavést svobodné školy bez vyučovacích předmětů, známkování a učitelů (ty mají nahradit průvodci bez kvalifikace). Inkluzionisté požadují zrušení speciálních škol, protože prý brání žákům s lehkým mentálním postižením stát se právníky či lékaři. Bývalý ministr školství Petr Gazdík navrhoval v tomto aktivistickém duchu zrušit 9. ročník základní školy a jednotné přijímačky na SŠ nebo prosazoval do zákona o pedagogických pracovnících řadu výjimek, kdy učitelé nemusejí mít pedagogické vzdělání. 

Aktuálně se v médiích opět rozpoutala diskuze o zrušení víceletých gymnázií. Nechápu, kde se vzalo tvrzení, že na víceletá gymnázia odchází 20 až 25 % žáků. V tomto školním roce nastoupilo do prvních ročníků osmiletých gymnázií 9 146 žáků, to je 7,8 % daného populačního ročníku. O deset let dříve šlo o 9 182 žáků, což je sice prakticky stejný počet, ale tehdy to bylo 10 % žáků, protože celkový počet dětí v populačním ročníku byl výrazně nižší. Dochází tudíž k postupnému snižování podílu žáků v osmiletých gymnáziích. Oproti školnímu roku 2011/2012 se počet víceletých gymnázií snížil z 315 na současných 305 škol. Žádný masový úprk ze základních škol se nekoná. Nejspíš si jen někdo spletl počet přihlášek na osmiletá gymnázia s počtem přijatých žáků…

Víceletým gymnáziím je vyčítáno, že jsou diskriminační a prohlubují nerovnosti mezi žáky. Zároveň prý neposkytují žádnou přidanou hodnotu oproti základním školám. Proč je ale po nich tak vysoká poptávka? Zřejmě nabízejí něco, co uchazeči o studium na nich chtějí... Pokud víceletá gymnázia zrušíme, tato poptávka nezmizí. Jen se zvýší zájem o soukromé základky. A o to zřejmě jde Ondřeji Štefflovi a dalším majitelům soukromých základních škol. Zatímco většinu víceletých gymnázií zřizují kraje, takže se na nich neplatí školné, v případě jejich zrušení by si soukromé základní školy mohli dovolit jen bohaté rodiny. A díky větší poptávce by mohli majitelé soukromých základek výrazně navýšit platby za školné. 

Je zvláštní, že například lobbistická neziskovka Eduin, která dlouhodobě usiluje o zrušení víceletých gymnázií, nevolá stejně hlasitě po zrušení soukromých škol (naopak je podporuje). Zatímco na veřejných víceletých gymnáziích mohou studovat i děti nemajetných rodičů, soukromé školy by si tyto rodiny dovolit nemohly. Sociální nerovnosti by tudíž případné zrušení víceletých gymnázií spíše prohloubilo.

Obsah výuky v nižších ročnících osmiletých a šestiletých gymnázií určuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, kterým se musejí řídit i základní školy (včetně soukromých). Z hlediska vzdělávacího obsahu tudíž k žádné diskriminaci nedochází. V Praze je podíl žáků, kteří studují na víceletých gymnáziích, vyšší než v jiných krajích. Ale i to je logické, protože je zde více dětí s nadprůměrnými výsledky ve čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti. 

Motivace studovat na víceletém gymnáziu bývají různé a nemá smysl paušalizovat. U přijímaček uspějí jen děti chytré a pilné. Tyto dvě skupiny budou vždy zvýhodněny nejen v dalším studiu, ale i později v práci. Absolventi víceletých gymnázií mají největší úspěšnost při studiu na vysoké škole a mají i nejlepší výsledky u maturitních testů. Dá se říci, že jde o budoucí elitu národa. Nebraňme těm, kdo se chtějí rozvíjet, v rozletu a nesnažme se je svázat do průměrnosti. 

Obdobu víceletých gymnázií mají i okolní státy – Slovensko, Rakousko, Maďarsko nebo Německo. Můžeme říci, že jsou součástí středoevropské tradice. Žák, kterému osmileté gymnázium nevyhovuje, se může vrátit na základní školu nebo může čtyřleté studium absolvovat na střední odborné škole. Kdo v přijímačkách na víceleté gymnázium neuspěje, má šanci dostat se na jiný maturitní obor z devátého ročníku ZŠ. Maturitu lze získat i v nástavbovém studiu při zaměstnání. Náš vzdělávací systém je tudíž prostupný a rozhodně ho nelze nazývat diskriminačním. 

Jedním z důvodů, proč nechtějí nadaní žáci zůstávat na základních školách, je nezvládnutá inkluze. V Česku nabyla formální podoby společné školní docházky, kdy jsou v jedné třídě žáci mimořádně nadaní a talentovaní, děti s lehkým mentálním postižením, poruchami chování, psychiatrickými diagnózami, autismem apod. V zahraničí takové žáky vzdělává speciální pedagog, u nás běžný učitel (občas dokonce nekvalifikovaný) s pomocí asistenta pedagoga (někdy i bez něj). Po obvodním lékaři také nechceme, aby léčil všechny choroby. Běžné nemoci diagnostikovat a vyléčit zvládne. Ale občas musí pacienta poslat ke specialistovi. Pro některé žáky jsou lepší speciální třídy než „inkluze počesku“…

Překvapilo mě, že dva největší propagátoři inkluzivního vzdělávání – manželé Klára Laurenčíková (zakladatelka ČOSIV) a Martin Šimáček (původně Agentura pro sociální začleňování) spoluzaložili v Praze soukromou „ZŠ Poznávání“ se školným 9 000 korun měsíčně. Původní myšlenka společného vzdělávání všech dětí bez rozdílu v jedné třídě působí poněkud idealisticky. Za podmínek, jaké byly u nás celostátně nastaveny v roce 2016, je ovšem spíše kontraproduktivní a žákům může ublížit. Myslel jsem si, že ji prosazují poněkud zaslepení nadšenci. Ale nyní vidím, že šlo spíše o kalkul, jak získat klientelu pro exkluzivní soukromé základní školy. Ztratil jsem tím zbytky iluzí o těchto propagátorech inkluze. 

Nechtějí aktivisté, kteří usilují o zrušení víceletých gymnázií, totéž? Tedy především zvýšit poptávku po soukromých základkách? Soukromé základní školy navštěvují aktuálně 2,3 % žáků (před 10 lety to bylo 0,8 %). Většinou se na svých webových stránkách chlubí tím, že mohou nabídnout menší počet dětí ve třídě a díky tomu individuálnější přístup k žákům. U veřejných základních škol je trend opačný – s narůstajícím počtem žáků a příchodem dětí z Ukrajiny budou třídy opět naplněny více než 30 žáky. 

Stát by neměl bránit rodičům svobodně zvolit pro své dítě specifickou vzdělávací cestu. Víceletá gymnázia by měla fungovat nadále, stejně jako málotřídky, soukromé a církevní školy, speciální školy nebo školy alternativní. 

Článek původně vyšel ve zkrácené podobě v tištěné MF DNES.