Dvouleté děti do školky nepatří, předškoláci zase nepatří do jeslí...

V tomto komentáři k aktuální novele zákona o dětských skupinách upozorňuji na nekoncepčnost a nesystémovost nastavení podmínek pro výchovu, vzdělávání a péči o nejmladší děti od dvou do pěti let věku v různých institucích.

Vláda chce přejmenovat dětské skupiny na jesle. Tento staronový název má pro část lidí nostalgický nádech minulých časů, jiné naopak odrazuje. Mnohem důležitější než změna označení, je navrhované zpřísnění pravidel. To se nelíbí zástupcům provozovatelů dětských skupin, kteří zalarmovali část novinářů i politiků. Prý hrozí dětským skupinám zánik. Přitom mateřské školy fungují s mnohem nižšími financemi a zároveň musí paradoxně splňovat mnohem přísnější pravidla. Kritici chystaných změn bohužel nevidí problém v širším kontextu. Myslím si, že vládní novela vykročila správným směrem a doufám, že na ni navážou další promyšlené změny.

V současnosti je systém péče o nejmladší děti naprosto nekoncepční. Ve veřejných mateřských školách se vzdělává 350 000 dětí, v soukromých MŠ 13 000 dětí a v církevních MŠ 2 000 dětí. Dětské skupiny navštěvuje 15 000 dětí. Navíc existuje vázaná živnost „péče o děti do tří let věku v denním režimu“. Máme mateřské školy, dětské skupiny, mikrojesle, jesle, lesní mateřské školy, lesní kluby, speciální mateřské školy či třídy, přípravné třídy při základních školách, přípravný stupeň základní školy speciální... Pro každou z vyjmenovaných institucí platí jiná pravidla fungování i odlišný způsob financování, což je značně neefektivní.

Například na jedno dítě v soukromé mateřské škole přispíval stát v loňském roce částkou 4 000 korun měsíčně, ale stejně staré dítě v dětské skupině je dotováno skoro 10 000 korunami měsíčně. Provozovat dětskou skupinu je nejen ekonomicky výhodnější, ale i jednodušší, protože nemusí splňovat přísné podmínky stanovené pro mateřské školy. Díky 8 miliardám korun z evropských fondů, které vyčlenilo Ministerstvo práce a sociálních věcí pro dětské skupiny, tak zažívají tyto instituce nebývalý boom, zatímco dotace z ministerstva školství v řádu několika stovek milionů korun ročně příliš nových míst v mateřských školách nepřinesly. Už to, že péče o stejně staré děti spadá pod dva různé resorty, které spolu navíc příliš nekomunikují, generuje řadu problémů.

Některé mateřské školy nemají dostatek míst ani pro všechny čtyřleté děti, jiné jsou naopak nuceny přijímat batolata, aby ekonomicky přežily. Stát bohužel nechal obecní mateřské školy na holičkách. Ani ve třídě plné dětí do tří let nemusí mít učitelka k ruce chůvu, takže je většinu dne sama na až 28 dětí. To v dětské skupině jsou od 13 dětí výše povinně tři dospělé osoby zároveň. Většina dětských skupin má ovšem maximálně 12 dětí, protože je to výhodnější (například nemusí splňovat přísnější hygienická pravidla), přestože dětskou skupinu může dle platné legislativy navštěvovat až 24 dětí. V mateřských školách je 43 000 dvouletých dětí, dětské skupiny čítají 10 000 dětí do dvou let (zbylých 5 000 dětí je starších, protože dětskou skupinu mohou navštěvovat i pětiletí předškoláci). Může nastat i situace, kdy je dítě oficiálně zapsáno v mateřské škole k povinnému předškolnímu vzdělávání, ale ve skutečnosti místo toho chodí do dětské skupiny. Vznikla tak paralelní instituce, která ovšem nemusí splňovat vysoké nároky v oblasti vzdělávání a výchovy kladené na mateřské školy. Přesto jsou dětské skupiny dotovány mnohem vyššími částkami na dítě než mateřské školy.

Většina rodičů preferuje pro své děti veřejné mateřské školy, protože měsíční platba školkovného v nich činí jen několik stokorun, které nakonec dostanou při ročním vyúčtování daní zpátky, zatímco v dětských skupinách bývá úhrada v řádu tisícovek korun měsíčně. Provozní doba mateřských škol je často 10 hodin denně, zatímco dětská skupina dosáhne na maximální dotaci už při 6 hodinách denního provozu. Své dítě může matka posílat do školky, i když je nezaměstnaná nebo s druhým dítětem čerpá rodičovskou dovolenou, což pravidla pro dětské skupiny neumožňují. Veřejné mateřské školy plní díky své finanční dostupnosti roli zařízení pro všechny sociální vrstvy bez rozdílu (rodiče předškoláků školkovné neplatí), zatímco dětské skupiny jsou státem bohatě dotovaným benefitem především pro střední třídu a vyšší třídu, protože sociálně slabé rodiny si vysoké platby v nich nemohou dovolit.

Pokud zůstanou podmínky pro oba typy zařízení takto nesouměřitelné, bude pokračovat tlak rodičů, aby obecní mateřské školy mohlo navštěvovat co nejvíce dvouletých dětí. Přitom i Česká školní inspekce ve své výroční zprávě konstatovala, že pro takto malé děti nemají mateřské školy vytvořeny adekvátní podmínky. Problémy mateřských škol bohužel zůstávají mimo zorný úhel velké části politiků, takže systémové řešení je v nedohlednu. Žádný konkrétní návrh, který by alespoň částečně zlepšil podmínky v mateřských školách, bohužel nepředložila vláda ani opozice. Situace v mateřských školách se naopak dále zhoršuje. Navzdory petici s tisícovkami signatářů ministr školství Robert Plaga podepsal v létě novelu vyhlášky, kvůli které přijde v tomto školním roce řada mateřských škol o finance na chůvy k dvouletým dětem. Ministerstvo školství tím prý ušetří více než 1 miliardu korun ze svého rozpočtu. Tohle šetření na dětech ale rozhodně není cesta k prosperující společnosti… Přitom by stačilo inspirovat se u sousedů v Polsku nebo na Slovensku, kde je menší počet dětí ve třídách, učitelky MŠ pobírají příplatek za třídnictví a jejich přímá pedagogická činnost u dětí je výrazně nižší, takže nejsou tak přetížené jako učitelky v Česku.

Aktuální vládní novela zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině se pokouší nastolit v současném chaosu alespoň trochu řádu a koncepčnosti. Například tím, že vymezuje jesle (což je nový název pro dětské skupiny a mikrojesle) jakožto zařízení pro děti do tří let, na které plynule navazuje vzdělávání v mateřské škole. Postupně by se tak mohly batolata přesunout z mateřských škol do jeslí. Sporný je v novele požadavek na specifickou kvalifikaci pracovníků jeslí, který ne zcela odpovídá dosavadnímu kvalifikačnímu standardu „péče o dítě do tří let věku v denním režimu“, tuto část příslušného zákona lze ale snadno upravit. Naopak za chybu považuji plánované seškrtání peněz pro dětské skupiny. Nynější dotace 10 000 korun měsíčně na dítě je adekvátní, ale mělo by se jednat o minimální částku pro všechny instituce bez rozdílu, tedy včetně mateřských škol. Jedním z koncepčních řešení by mohl být systém voucherů, kdy rodič dostává od státu finance buď v rámci rodičovské dovolené, nebo předá poukázku ve stejné výši konkrétní instituci, kterou navštěvuje jeho dítě.

Pokud politici nepřijdou co nejdříve s promyšlenou koncepcí funkčního systému péče o nejmenší děti v různých institucích, hrozí, že počet míst pro děti do tří let postupně klesne v mateřských školách i dětských skupinách na minimum. Ale možná je skutečným cílem politiků, aby většina batolat zůstala doma s maminkou… Kdyby dostalo dvouleté dítě na výběr, kterou z nabízených možností by si podle vás zvolilo? Chtělo by zůstat doma s rodičem, nebo by radši trávilo osm hodin denně v jeslích či mateřské škole?

Tento komentář vyšel původně 26. 8. 2020 v tištěných Lidových novinách pod názvem "Dvouleté děti do školky nepatří", zde je jeho rozšířená varianta.