Druhý cizí jazyk na základních školách – povinný nebo volitelný?

Měl by být další cizí jazyk na 2. stupni ZŠ povinný, volitelný nebo nepovinný? Co navrhuje ministerstvo školství a jak to vidí učitelé. Kolik českých žáků maturuje z jiného cizího jazyka, než je angličtina...

Ministerstvo školství zveřejnilo návrh změn ve výuce na základních školách a v nižších ročnících víceletých gymnázií. Zavádět do škol by se měl postupně od roku 2024. Dokument „Hlavní směry revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání“ má 92 stran a v průběhu dubna mohl kdokoliv zaslat své připomínky k tomuto textu prostřednictvím formuláře na speciálním webu ministerstva.

Nejvíce kontroverzním se ukázal návrh, aby druhý cizí jazyk nebyl na 2. stupni ZŠ nadále povinný, ale nově byl pouze volitelný. O mnoha dalších navrhovaných změnách se veřejně nediskutuje. Asi hlavně proto, že jsou formulovány příliš obecně. Takže ani odborníci na vzdělávání nevědí, co si pod nimi mají konkrétně představit. Příkladem může být rozdělení na jádrový a rozšiřující vzdělávací obsah.

Názory učitelů ZŠ

Pedagogická komora zorganizovala dotazníkové šetření, v němž dostali učitelé možnost vyjádřit se k navrhovaným změnám. Jedna z otázek se týkala přímo výuky dalšího cizího jazyka. Pouze 15 % respondentů z řad učitelů ZŠ si myslí, že by měl druhý cizí jazyk zůstat povinný. Naopak 21 % učitelů chce, aby byl druhý cizí jazyk nepovinný (škola ho nebude muset žákům nabízet vůbec). A konečně 63 % preferuje jeho volitelnost (škola musí další cizí jazyk žákům nabídnout, ale ti si ho nemusí vybrat). Zbylí respondenti zvolili možnost „nevím“. To je celkem jednoznačný výsledek v neprospěch povinné výuky druhého cizího jazyka.

Hlavní problém vidím v tom, že na druhý cizí jazyk jsou nuceni docházet i žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří mají problémy nejen s angličtinou, ale často už s češtinou. Dokonce i žáci s lehkým mentálním postižením marní čas vysedáváním na hodinách němčiny nebo ruštiny, pokud jim školské poradenské zařízení místo něj nenapíše jiný vyučovací předmět. Právě těmto žákům by volitelnost druhého cizího jazyka pomohla nejvíce. Mohli by mít například více hodin pracovního vyučování. Žákům s lehkým mentálním postižením totiž postupně klesl minimální počet hodin pro vzdělávací obor Člověk a svět práce na 2. stupni ZŠ z 20 na pouhé 3 hodiny. To znamená, že jim škola musí zajistit pouze 1 hodinu pracovek týdně, a navíc jen ve třech ročnících z celkového počtu čtyř ročníků 2. stupně ZŠ.

Na Slovensku, kde nedávno udělali z povinného druhého cizího jazyka volitelný vyučovací předmět, si ho stejně vybralo 84 % žáků. Povinný není další cizí jazyk na základních školách například v Německu, Maďarsku, Chorvatsku či ve Španělsku.

Myslím si, že by se s povinným druhým cizím jazykem mohlo počkat až na střední školu. Já osobně jsem s ním rovněž začal až v prvním ročníku čtyřletého gymnázia a nakonec jsem z němčiny maturoval (tehdy byla prvním cizím jazykem ruština).

Cermat zveřejnil statistiky, podle nichž se letos k maturitě z jiného cizího jazyka než angličtiny přihlásilo pouze 2,6 % maturantů. To je méně než 2000 žáků z celkového počtu 70 000 maturujících. Z němčiny jde o 1069 žáků, z ruštiny 555 maturantů, ze španělštiny 154 žáků a z francouzštiny pouze 73 maturantů.

Petice proti změně

Obratem po zveřejnění záměru ministerstva školství vznikla elektronická „Petice pro zachování dalšího cizího jazyka v základním školství jako povinného předmětu“, kterou již podepsalo přes 2400 občanů. Kdyby tuto změnu ministerstvo školství nenavrhlo, zřejmě by vznikla opačná petice, v níž by se požadovalo, aby byl druhý cizí jazyk volitelný… A nejspíše by nasbírala podobný počet podpisů.

Na tento problém jsem tvůrce materiálu „Hlavní směry revize RVP ZV“ upozorňoval již při startu připomínkování: že se začnou ozývat především ti, kdo s navrženými změnami nebudou souhlasit, kdežto ti spokojení budou mlčet. Může pak vzniknout mylný dojem, že většina učitelů je proti navrhovaným změnám. Právě proto jsme za Pedagogickou komoru vytvořili dotazník, v němž mohli učitelé vyjádřit souhlas či nesouhlas s každou jednotlivou navrženou změnou.

Škoda, že tímto způsobem nevznikala například už „Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+“ nebo se takto nepřipomínkují všechny klíčové koncepční dokumenty, a to nejen v oblasti školství… Bylo by pak kolem nich méně mediální hysterie a převládl by věcný přístup.

Komentář vyšel původně 16. května 2022 ve zkrácené podobě v tištěné MF DNES pod názvem "Proč ten rozruch kolem dvou povinných cizích jazyků?".