Úsměvné střípky z pošty

Na poště nejsou jen nespokojení zákazníci a fronty. Je tam i velká legrace, když člověk (ať zákazník, nebo pošťák) vypustí z úst nějaké perly.  

Tak se s vámi o některé podělím (když je venku tak hnusná zima, tak se aspoň můžete zahřát smíchem).

Občas to tam i zavání sexuálním harašením.

"Pojďte, já Vám to udělám!" zvu pána na ověření podpisu k přepážce.

"Můžu zasunout?" zeptal se pán, který šel vybrat peníze z účtu.

"Strčte ho sem!" vyzývám zákazníka,aby mi balík podal na váhu.

"Mladá paní, já bych to hrozně potřeboval!" Pátrali jsme po ztraceném dopise.

"Je měkkej!" posmutněle konstatovala kolegyně. Pána to stálo přirážku 16 korun.

Je to tak, dnes musí být balíky tvrdé, to jest v krabici.

Občas dojde k menšímu nedorozumění.

"Balík máte uložen v Globusu!"

"Proč v Globusu? A kde,u masa, nebo v drogerii?"

(další pošta je v OC Sever, kde sídlí i zmíněný hypermarket)

O svátcích, kdy týden předtím viselo na dveřích oznámení o tom, že je otevřeno do 13.30 hodin, nám asi stopadesátkrát zazvonil telefon s dotazem:" A dokdy máte otevřeno?"

A na závěr ještě pár typologií zákazníků.

Nedočkavci

Známe je všichni. Patnáct  minut před otvíračkou kteréhokoliv podniku už netrpělivě podupávají a sledují hodinky, u nás si přes mříž zkouší vzít pořadové číslo (nelze, vyvolávací systém začne fungovat přesně v 9.00 hodin.

Chápu, když jsou akce v Lidlu, nebo Kauflandu, ale na poště máme akce leda typu Stavební spoření bez poplatku a Půjčka bez poplatku. A kvůli tomu se na poště fronty nestojí.

"Já chci jen....!"

 Tyto lidi by ti ostatní,co žmoulají v ruce už dvacet minut lístek s číslem, nejraději zaživa rozčtvrtili. Lidé typu "Já chci jen...." obvykle nakonec nechtějí JEN tohle,ale bývá z toho záležitost na pět i více minut.

Zjeví se u přepážky a:

"Já chci jen krabici!" Spolknu něco o zmáčknutí lístku, protože si naivně myslím, že podáním krabice bude vyřešeno do půl minuty.

"Tak tuhle ne, ta je moc velká, tu menší!" Letím do skladu pro menší.

"A prosím Vás, můžu dostat to lejstro na poslání balíku do ciziny?" Jdu pro podací lístek.

"Né, já myslela to druhý, to růžový!" (moje vina, měla jsem vzít oba rovnou).

"A kam se píše odesílatel?" Žmoulači lístků začínají být mírně nevrlí. .Za chvíli to asi začne Mezitím trpělivě vysvětluji, jak se vyplňuje podací lístek do ciziny a modlím se,ať ho nechce poslat na dobírku.

"Heleďte a pak mě vezmete bez lístku,jo, nehodlám tu stát další frontu!" Ehm, jistě. Ostatní si Vás už pohlídají. A slovo prosím a děkuji zřejmě nemáte v repertoáru, že.

Vykecávači

  Na poštu, do obchodu, na úřady, k lékaři apod.. si chodí hlavně popovídat. Služba, kterou požadují, je obvykle až na druhém místě. Fronty za nimi je obvykle vůbec nevzrušují. Z většiny jde o starší lidi. Chápu je, většinou bývají osamělí,ale dalších dvacet lidí za nimi to nepochopí nikdy.

Neomylní

Nikdy v životě se nespletou. Nedělají chyby. Jsou prostě dokonalí. Chudák pokladní, nebo pošťačka, která teprve začíná a učí se. Dle Neomylných je blbka, co tam nemá co pohledávat a zdržuje je od důležitější práce. Zpravidla dotyčnou znervózní natolik, že dělá další chyby. Některé i rozbrečí, nebo dovedou k neadekvátnímu jednání (prostě milá pokladní vybuchne a Neomylného seřve na tři doby, poté Neomylný posílá stížnosti na vedení.

Toto je možná jeden z mých posledních blogů o poště. Protože poměry ohledně plnění plánů produktů se jen tak nezmění a protože chci být víc se svým synem, dala jsem v dubnu výpověd.

Zazvonil zvonec a s poštou je konec?

Ne tak docela.

Já se vrátím. Ale už jen jako brigádník.

Poštu mám totiž zarytou pod kůží (díky rodino za ty geny!)

.