Svou práci mám ráda. Ale tohle prostě nedávám!

Česká pošta. Někomu se při vyslovení tohoto molochu zvedá tlak, někdo se slzou v oku, nebo zaťatou pěstí zavzpomíná. Pořád jsem jeho součástí. Ale poslední dobou se ta židle pode mnou povážlivě kýve. Už  nedrží pevně na všech nohách

Asi se ptáte, proč. Proč, když svou práci mám ráda, mám ráda lidi, se kterými přijdu denně do styku a doufala jsem, že to tam doklepu třeba až do důchodu. Navíc to mám v genech, babička, děda a mamka byli pošťáci.

Důvod je zcela jasný. Alianční partneři a nabízení jejich produktů. Liška, účty, pojištění. Několikrát do měsíce se u nás ukáže nějaká manažerka, sedne si k přepážce a poslouchá, jestli nabízíme.

Domlouvá, mentoruje, chrlí bezvadné nápady, jak zvýšit produktivitu, později vyhrožuje (nejčastěji výpovědí.Mou,ne její).

Po každé takové návštěvě jsem otrávená, nepříjemná, vzteklá a ve Wordu si připravuji text výpovědi.

Když madam přes produkty odjede, opět vysvitne slunko, je čistý vzduch a můžu dále v klidu pracovat.

Proč všichni dobří pošťáci, jako například já, odcházejí?

Proč tam lidé vydrží pár měsíců, vyhazují se miliony za školení pro začínající zaměstnance, kteří ještě ve zkušební době odejdou?

Nevěřím tomu, že je to kvůli té pošťácké práci. Té bývá někdy hodně, neustále se něco mění, přibývá, novelizuje. Lidé jsou někdy nepříjemní (někdy právem, někdy jen prudí), kolektiv se za chvíli rozpadne a tvoří se nový. Tohle všechno jsou ale důvody, kvůli kterým lidé neodchází.

Důvod je jen jeden (a mám to podpořeno i statisticky). Plnění produktů, nabídky. 80% lidí odejde kvůli buzeraci, tlaku na nabízení produktů a strhávání peněz kvůli neplnění.

Nedávno tu byl rozhovor s novým generálním ředitelem, panem Knappem. A ten řekl toto: nebudeme tolik tlačit na zaměstnance, aby nabízeli produkty aliančních partnerů a už vůbec je za neplnění tohoto nechceme sankciovat. Naopak dáme šanci lidem, kteří si chtějí přivydělat, V kostce je to řečeno asi tak, že kdo bude chtít nabízet, ať nabízí, vydělá si víc peněz,ale kdo to dělat nechce, nebude mít finanční postihy.

Je to opravdu tak, pane řediteli? Nebo se tam schovává zas nějaké "ale?"

Prý: vyhodíme zbytečné manažery a jejich mzdu rozdělíme mezi řadové pošťáky. Chcete tím říct, pane řediteli, že až na pobočku zas naše manažerka přijede, mám si jí říct o její výplatu?

Pane řediteli, myslíte, že je dobré, aby zkušení zaměstnanci, kteří znají poštu od A do ZET, odcházeli kvůli nesmyslnému tlaku na produkty AP (vysvětlivka pro neznalé: AP=alianční partnery)?

Potom se ale nedivte, že koluje vtip tohoto znění: Česká pošta přijme každého, kdo umí zmáčknout enter.

Někteří zákazníci nás mají za jakési poskoky, kteří musí vyhovět jejich rozmarům.

Příklad z nedávné doby.

V 19.28 přišla paní s osmi balíky. Na dva balíky ani neměla ještě vyplněné podací lístky. A zatímco se s tím kolegyně mořila až do 19.50, závora byla spuštěna do poloviny a bylo zcela jasné, že pošta je zavřena, v 19.49 přišel pán na ověření podpisu. A cca 5 minut nechtěl pochopit, že máme již 20 minut  zavřeno. Dost nepříjemně to nechápal.

Ale takových lidí moc není. Pořád ještě převažují ti, kvůli kterým chodím do práce ráda. A oni vidí rádi mě. Poštu mám zažranou pod kůží (asi ty geny),ale pokud opravdu odejdu, tak ne kvůli zákazníkům, nebo spoustě práce,ale jen a pouze kvůli tomu, že odmítám nabízet.

Ano, odmítám.

Můžu jít třeba řídit autobus, nebo tramvaj. Pokud nebudu nucena lidem nabízet jízdenky v akci, nebo propagační předměty dopravního podniku, tak o tom pouvažuju.

Pane řediteli, ukažte, že jste člověk na tom správném místě a chcete opravdu kopat za řadové pošťáky.

V opačném případě pošta přijde o další srdcaře. Není to škoda?

Zdraví Vás Šárka, možná brzy bývalá pracovnice ČP.