Splašená spermie aneb dárek pod stromeček

Člověk pořád říká dokola: „Dej pozor..dej pozor…dej pozor. Ale je to marný, je to marný, je to…marný. Jedna trochu víc splašená spermie – a bude nás letos u stromečku o jednoho více.

  V tom by nebyl až takový problém. Pokud bychom byli rodiče novopečení, neznalí poměrů a čekající prvního potomka. To bychom ve svém věku slyšeli podobné věty jako  “ No konečně !“  nebo „Vy jste si ale dali načas“  Jenže my už budeme mít třetí zářez. Pro okolí jsme blázni, hazardéři, téměř srovnáváni s jistým etnikem, které se množí jak houby po dešti. I bez porodného. Prostě nezapadáme do klasického modelu- máma, táta, 2 děti, pes. Kdo má 3 a více dětí je téměř sociální případ.

    Přiznávám se, že nejsem fanda extrémů. Takže moc nefandím ani matkám, které z porodnice běží rovnou do kanceláře a i během porodu vyřizují obchodní telefonáty, ani těm, které se na 10 let obklopí dětmi a téměř nevycházejí samy na ulici a kosmetika a hospůdka je pro ně skoro sprosté slovo. Já tedy věřím, že těch, jak se říká- zlatý střed – je přece jen nejvíc.

    Jsem dosti pohodlný člověk. Ráda spím, chodím se občas bavit a mezitím tu a tam zaskočím i do zaměstnání. Zvykla jsem si na osmi a vícehodinovou dobu spánku, na víkendové lenošení v posteli, kdy nám dcery donesou snídani až do postele, psa vyvenčí,načež se v tichosti vytratí k počítači nebo k pohádkám a dopřejí nám slastně se povalovat dál. Jsou už velké, takže si je babičky s radostí půjčují. Dá se s nimi už dobře komunikovat, nevyžadují naší 24.hodinovou přítomnost a hlavně nemusím chodit na pískoviště, protože jejich okruh zájmů už je jinde.

   No a pak jsem musela ze zdravotních důvodů přestat zobat prášky. Pánskou ochranu nesnesu, asi alergie na latex. Takže se náš sex odvíjel asi takto: „Dáš pozor ?“ „Jasně, dám“   „Opravdu ?“ Než jsem se stihla pojistit jakýmsi tělískem, bylo už pozdě. Šok už pomalu odeznívá. Ale včera jsem se chodila stále dívat na ten papírek a prosila toho nahoře, ať tu druhou čárku, doprčic, vymaže, že já přece nemůžu být těhotná.  A když už si ze mě osud dělá takovou srandu, tak ať je to se vší parádou.Takže termín okolo Vánoc. Chudák dítě. Ironie osudu určitě zařídí i to, že se narodí na Štědrý den. Stoprocentně vím, že mu nebudeme říkat ani Adame ani Evo. Tak pomstychtiví nejsme. My už se dokonce těšíme.