Na některé chlapce nelze zapomenout

S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.

Ten první

Existuje snad mezi námi někdo, komu by se při vzpomínce na první sexuální známost nepodlomila kolena? Když ne díky lehkému chvění okolo srdce, tak přinejmenším smíchy. Já jsem ten druhý případ.

Byl první květen, mně zbýval měsíc do sedmnáctin a on byl sám doma. Zatímco předtím v bazénu sršel humorem, příchodem do jeho bytu nastalo tísnivé ticho. Oba jsme věděli, že dnes TO bude.

Oba nezkušení.On se tak strašně styděl, že si ochranu šel navlíknout do vedlejšího pokoje. Poté se ještě nesměle zeptal: „Chceš to teda, jo?“ No, romantika jako blázen, promítat tohle v kině, jedno oko nezůstane suché (smíchy).

Měla jsem možnost ještě couvnout, možná by se mu ulevilo, ale když se tak snažil. Já, která měla načtené všechny Rudolfovky, jsem čekala zřejmě víc, než přibližně čtyři minuty divných pohybů, hekání a zhodnocení situace slovy: „Potřebuju se napít, promiň!“

Načež slezl, opona spadla, potlesk se nekonal a za měsíc jsme se rozešli.

pan Hořící sláma

Jak rychle vzplál láskou ke mně, tak velice brzy pouze doutnal, až úplně zhasl. Měsíc mi denně vyznával lásku, pak ho to zřejmě psychicky vyčerpalo a jeho zájem se začal soustředit na jednu holku ze vsi. Tak rychlý konec jsem nečekala, tak jsem se ještě chvíli snažila skomírající vztah znovu zažehnout, ale marně. Ze stejných úst, které říkaly: „Mám tě strašně moc rád!“ po pár týdnech zaznělo: „Jdi už do prd..e!“ Tak jsem šla. Domů. Tam promáčela několik kapesníků a do deníčku napsala: „Co jsem udělala špatně?“

Dodnes to nevím.

pan Rybář

Měl raději ryby, než mne. Těm zřejmě vyznával lásku, když jim něžně vytahoval háček z tlamy. Já jsem od něj nikdy větu „Miluju Tě“ nezaslechla. Přesto jsem trávila moře času na březích rybníků a řek, čekala, až si na mne najde čas, nudila se, jenže jsem chtěla být s ním. Později jsem si na naše „rande“ brala knihu, nebo walkmana.

Konec nastal, když jsem se tolik nudila, že jsem si u ohně na jesenické přehradě nabrnkla někoho jiného. Už mě nebavilo být na žebříčku oblíbenosti až za kaprem, štikou a candátem.

pan Příliš dospělý

Bylo nám dvacet a bylo to takové chození spíš z rozumu. Alespoň mi to tak připadalo. Počet sexuálních příhod bych spočítala na prstech jedné ruky. Když mě navštívil doma, chtěl si hlavně povídat s mou mamkou a její kamarádkou, než aby mne v pokojíčku sexuálně dobýval. Bratra už jednoho mám, nepotřebovala jsem dalšího. Vztah nějak vyšuměl do ztracena, ale dodnes jsme kamarádi.

pan Nevímcovlastněchtěl

Láska jako trám, ač nás dělilo bezmála padesát kilometrů. Do té doby nejdelší vztah. Myslela jsem si, že to myslí vážně. Jakože společné bydlení, svatba a tak…

Vyvedl mě z omylu, když zařadil zpátečku při zmínce o sestěhování. Je to brzy, necítím se na to, máme ještě dost času. A láska postupně odcházela do nikam. Hřebíčkem do rakve bylo jeho vzplanutí k jiné slečně. Slečna ho velmi brzy opustila, ale já už byla zaháčkovaná jinde. S panem Rybářem.

A jaké vzpomínky napadají vás?