Jó, to bylo tenkrát, když jsem se zamyslela..

Stává se mi to velice často. Začnu o něčem důležitém přemýšlet a vypnu si tím centrum koncentrace na vnější jevy. Tak se mi například stalo, že jsem při řízení přejela odbočku a tím pádem si prodloužila cestu o dobrých deset kilometrů, nebo jsem přehlédla známého na ulici a on si pak o mně myslel, že jsem buď slepá, nebo ho ignoruji schválně.

Dobře se přemýšlí například při venčení psa. Člověk už má zažité ty rituály (kolečko okolo sídliště, sebrání výtvoru, vyhození tohoto do koše, otočka a domů). Dnes a denně, není třeba se na to zvlášť soustředit. Vše šlo dle stejného scénáře, jen předevčírem se mi to nějak vymklo. Poslední dobou je venku dost velká zima, beru si krom vodítka i rukavice, pobídnu psa a jdeme na obvyklou „vyměšovací“ trasu. Nic nevybočilo z normálu, takže jako vždy seberu-vyhodím. Tentokrát ovšem plánuji se zastavit pro rohlíky v Penny, takže škubnu vodítkem a směruji psa k obchodu. Před obchodem jsem ho uvázala, slíbíla mu, že hned přijdu, pohladila, poplácala po hřbetě a asi pětkrát se po něm otočila. Vevnitř jsem se moc nerozhlížela. Každé mé rozhlédnutí jsou totiž peníze navíc a já jdu pouze pro pečivo. U rohlíků chci vzít sáček, když v tom zjistím, že nějaký sáček už v ruce už držím. No co to je? Vždyť jsem to přece vyhazovala do koše? Proč držím sáček s hov..em v ruce? Mozek se vzepře k nadlidskému výkonu a donutí mě ho používat. Stojím u regálu s rohlíky, v ruce držím..no, nebudu to opakovat..a pomalu mi dochází,kam zmizely moje rukavice, které jsem si sundala těsně před sebráním exkrementu,aby se mi lépe nabíralo. Poté jsem (stále zamyšlena) sebrala rukavice, šla ke koši a…vyhodila je. Já jsem ale pííííííííííííííp! Naprosto ze sebe šokována projdu pokladnou a hlásím: „Nic nemám!“ Prodavačka mě zadrží.:“ A co máte v té ruce?“ „Nic!“ Naštěstí to nezkoumala blíže. Protože pak by musela,jako Škopek ve filmu Slunce,seno, jahody zkonstatovat: “Má tam beztak hov..o!“ Venku vyhodím inkriminovaný sáček do nejbližšího koše a jdu (stále si v duchu dávám velice neslušná jména) domů. Po rukavicích ani nepátrám, protože ty skončily v koši na psí exkrementy a ač to byly pěkné rukavice, nikdo na světě mě nedonutí je jít vylovit. Doma okamžitě stavím na kafe a hledám něco na zub (a na nervy). Otevření špajzu okamžitě přiláká kocoura a….Kde je pes? Obvykle je rychlejší,když jde o žrádlo. Ne! Letím k oknu, odkud je vidět na Penny. Samozřejmě tam,chudinka, sedí a čeká. Šmudlíčku promiň, ale panička je dneska absolutně OUT of ORDER!