Já, pošťák (aneb stesky a radosti z druhé strany přepážky)

Poslední dobou se nám rozmohl takový nešvar. Lidi si často stěžují na práci České pošty. Takže se na to podíváme z té druhé strany (z pohledu zaměstnance). 

Já jsem takový dobrý poštovní holub,co se stále vrací. 2x jsem se zařekla, že na poštu už nikdy a 2x jsem se vrátila. Ty poštovní geny (děda, babička a mamka dlouholetí pošťáci) mě vždycky přebily. 

Protože:

-mám ráda práci s lidmi (většina jich je příjemných, milých a už pochopili, že za problémy s doručováním my za přepážkou vážně nemůžeme.

-když chytnete fajn kolektiv, chodíte do práce rádi. To je půl úspěchu.

-prostě tu práci už z větší části zvládám a ve svém věku jsem už líná a pohodlná začínat od nuly.

-zákazníci mě prý chválí a někteří jsou rádi, když se dostanou k mému okénku. Se fakt nevytahuju, to se vám jen zdá! 

Ano, vím, neverending story- doručování. Dnes vyšel článek, že za to může kritická personální situace. Já to převedu do normální mluvy- nejsou lidi. Schopní, stálí lidi. Brigádníci, sotva se naučí základ, odejdou pryč a nastoupí noví brigádníci. Nebudu tady rozebírat, jak moc to souvisí s výší nabízené mzdy (mlčenlivost, chápete),ale to jádro už jsem vlastně naznačila.

Lidi, lidi, lidi. 

V každé profesi se najdou lidi, kteří se pro danou práci snad narodili a pak ti, kteří jsou tam buď úplným omylem, nic lepšího nesehnali, nebo se teprve hledají (hlavně chuť pracovat nějak nemůžou najít). Anebo tam pracovat chtějí, ale oni a ta profese se nemají rádi (známe jako případ Dr.Cvacha).

Zatímco Cvach v medicíně může způsobit tragédii, Cvach na poště maximálně způsobí někomu nepříjemnost. Věřte, že i zkušený zaměstnanec, který zná nazpaměť většinu kódů Apostu a balíky už váží pohledem, protože odhadne nejen váhu,ale i cenu bez nápovědy, umí udělat naprosto školáckou chybu, zejména v předvánočním čase, kdy se přepínáme z modulu člověk na modul robot, abychom nápor zvládli bez antidepresiv a agresivity vůči zákazníkům. 

Tak abyste viděli, že model robot mi fakt nikdy nešel, předkládám pár svých úletů:

Jednou jsem orazila v tiskárně dvoustovku místo složenky.

Když mi zákazník přinesl dopis, který chtěl jen odeslat na původní adresu, odkud přišel, nakreslila jsem na dopis šipku, dopsala slovo POSLAT SEM a bylo. Průser jako hrom (je to už hodně dávno, jasný!)

Měli jsme tenkrát dvě zákaznice se stejným příjmením. Já přehodila balíky a navíc jsem nevybrala peníze za dobírku. Tak jsem pak o polední pauze lítala po vesnici a hledala, kde bydlí paní s nezaplaceným balíkem, který navíc patřil té druhé paní. To vám byla detektivka! Musím říci, že jsem natrefila na poctivé lidi,protože paní, když se konečně vysmála dosyta, mi neporušený a nerozbalený balík vrátila. Prý si toho všimla až doma a chtěla jít po pauze na poštu sama balík vrátit. 

Oni nám zákazníci také někdy pijí krev, ne že ne. Ne tím, že si přijdou na něco stěžovat (a už je to tu zase- z 99% na nedoručení). Ale že se od začátku chovají arogantně, sotva pozdraví, a hned začnou řvát. Přece to musí slyšet všichni, jak jsme neschopní. V takovém případě zapínám ohranou desku:

"Ano, víme, jistě, zařídíme, zavoláme, ano, ano, ano" Hlavně s úsměvem, to je někdy zklidní. Stane se, že k přepážce přijde rozzuřený vlk (neplést si s Vlkem!) a odchází mírný beránek. To já dokážu! 

Pak mě může vzít ďas, když v 19.30 zavřeme do poloviny závoru (protože uvnitř jsou ještě lidé, tak abychom nemuseli furt odbíhat vytahovat a zatahovat, necháme ji zpola otevřenou, aby se lidé dostali ven. Jenže jaksi nepočítáme s těmi, kteří se dostanou dovnitř (prostě to podlezou).

"Já mám jen jeden balíček, můžu ještě?" (Je 19.40 a na poště jsou ještě tři lidé)

" Pustíte mě, mám jen SIPO!" (Je 19.45 a už fakt padáme na hubu).

A když v 19.50 hod. již odmítneme někomu ověřit podpis, jsme zas*aná pošta,  posíláni do p*dele a bůhvíkamještě. 

To vždy má láska k bližnímu dostává vážné trhliny.

A pak přijde paní, celá se rozzáří a povídá:" Já jsem tak ráda, že jdu k Vám!"  a veškerá mrzutost je tatam. 

Ale doručovat zároveň balíky fakt nezvládnu, to se na mě nezlobte. Ani na ostatní kolegyně za přepážkou. 

       Vaše pošťačka