ono se dá v Plzni zabloudit?:-)

To byste se divil.

Docela se nám s manželem osvědčilo zadat si do mobilní aplikace seznam mapy trasu a pak řidiče navigovat a sledovat při tom svou okamžitou polohu, je to ta pohyblivá tečka na trase. Navigace nás zkraje parkrat vypekla a tak radši používáme mapy. Když není signál, tak i papírové jsou lepší, než špatná GPS.

Tohle byly Mapy od Seznamu:-) Ten jouda uvnitř mě prostě nemá rád.

Starý dobrý papírový mapy. Říkám to furt. A s tím posledním prohlášením v blogu absolutní souhlas. Nedávno Ostrava, servírka: tak v půl desáté poslední objednávky, ano? V půl desátý? V létě?

Tady podobně, v půl jedenácté poslední objednávka, kasírování. V 22.50 zahrádku zhasnuli a vyloženě čekali, až vypadneme.

Já ti nevím. Pinglovala jsem nějakou dobu a dokud hosté objednávali a platili, tak jsem lítala po place. Hodinu, dvě, o víkendu i více, po zavíračce.

DYCKY PLZEŇ!

Připomněla jste mi knížečku mého přítele Dušana Krivského ze Skalice. Jmenuje se "Blb nového typu" a je v ní publikovaná i vzpomínka na jakési vánoční trhy, kdy bylo náměstí ve Skalici kvůli jejich konání uzavřené.

Stál u jedné takové uzávěry, když se ozvala šílená rána, závora zrušená, v ní auto (taky skoro zrušené) a za jeho volantem slečna. "Jste v pořádku, není vám nic? A vy jste tu závoru neviděla?"

"Mě sem ale poslala navigace!"

Ale já to fakt nebyla!

dobre ti tak, nemas jezdit do plzne, co takhle vylet do budejic..

No nevím, Klára tu píše, že se v nich 2x ztratila.

Některá města jsou jakoby začarovaná.

Pro mě například Olomouc.

Asi dvě a půl hodiny jsem tam hledal jedno místo, které ve finále bylo necelých 300 metrů od mé původní pozice.

On i Hradec Králové byl na facku.

Šárko, taky s tou navigací bojuji. To jste bydleli tam, co jsi mě zvala do trojky?

Teda aby to nevyznělo zavádějícím způsobem: do trojky pokoje na mejdan.

Navigace se stala požehnáním pro všechny ženy, velkou část mužů a delfíny. Nenadávat! Pamatuju ještě doby, kdy se prodávaly mapy, které měly názvy normálně i vzhůru nohama, aby bylo možno při jízdě na jih mapu otočit a dál číst popisky. V dřevních dobách bylo třeba komunikovat s místním obyvatelstvem, z nichž mnozí byli tzv. houráci. Ti navigovali řidiče zásadně tak, že jim radili stylem: Tam, kde měli loni Hourovi žito, zahněte doprava.

Jo, mapy vzhůru nohama a mužův vyděšený obličej si dobře pamatují.

Ježíšmarjá.... je to má vina, že jsem vás nechal bez dozoru

A hele, už máme viníka.