Hlava děravá...

Je zvláštní, že dnes se protestuje proti tolika věcem,ale že by někdo sepsal petici a stávkoval proti pondělním ránům, ještě nikoho nenapadlo.

Pondělní rána by měli zakázat. Anebo vyhlásit pondělí jako den, kdy je lepší nevycházet z domu. Člověk, zmlsaný víkendem, třeba jako já, pondělí těžce nedává. Většinou. Jediné pondělí, které člověku rozjasní den je to, když ten den přijde výplata.

  Včera bylo jedno z těch rán, kdy ještě mozek dospává nedělní idylku,ale tělo potřebuje kvůli povinnostem vstát a fungovat.

  Přijela jsem s Tomáškem do ranní družiny včas. To bylo divné, když normálně v letu předávám kluka družinářce mezi dveřmi a s vyplazeným jazykem se omlouvám, že nestíhám, jestli by ho nemohla svléknout a dopravit do místnosti ona.

 Záhy jsem zjistila, že ten včasný příjezd si vybral svou krutou daň. Zapomněla jsem doma vzít plavky.

Každé pondělí mají plavání. No nic, tak prý bude sedět na laviččce a do vody nepůjde. Stane se.

 Přijela jsem do práce a chtěla si odemknout dveře. A do prkýnka! Klíče nemám! Zůstaly doma na věšáku, kam si je vždy v pátek večer pověsím, ať je o víkendu netahám všude s sebou.

 Takže nejen plavky, Už i klíče. No,stane se.

Pár hodin přežiju, hlavně, že jsem v práci včas.

Ale pořád mi v hlavě visí smutné oči mého syna, který pobyt v bazénku miluje, jak sedí na laviččce a nemůže do vody.

Mrknu na hodiny, 7.30. Rozhodnu se během vteřiny. Vysvětlím vedoucí a kolegyni situaci,i to, že do 8.00 jsem určitě zpátky a jedu domů pro plavky (a při té příležitosti vezmu i klíče).

.Ranní špička v Liberci je ovšem neúprosná. V 7.36 vyjíždím od domu, k bazénu přijedu až v 7.50.

Pěšky bych tam byla snad rychleji. Slova, která vypouštím během jízdy, do žádné slušnější společnosti nepatří. Z řidičů jsou v tu chvíli šneci, deb..lové, magoři,tydýti apod..ale že bych tím urychlila libereckou dopravu, to nemůžu říct.

 Děti už se s učitelkami převlékají (krom Tomáška) v šatně do plavek. když tam vpadnu a třímám jeho plavky jako vzácnou trofej. Hurá, nebude smutně sedět na laviččce! Jsem matka roku!

  Co na tom, že jsem se stejně silně hustým provozem musela prosekat do práce a přijela jsem až v 8.15. Ale s klíčema.

  Pondělní rána bych zrušila.