A jaké bylo vaše poprvé?

Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.

Jsou Vánoce. Tedy vlastně byly, ale pořád ta vánoční nálada v člověku tak nějak přetrvává.

A já se 26. prosince ráno rozhodla, že upeču vánočku. Jo, jsem takový rebel, že vánočky peču zásadně až po svátcích. Ale cukroví jsem měla napečené už před Vánoci. Takže jsem takový poloviční rebel.

Zase na druhou stranu, kdo se může pochlubit tím, že ve svých šestačtyřiceti letech poprvé pekl vánočku?

Léta jsem odolávala, protože jsem se bála. Že se mi při motání pramenů zamotá i hlava. Že se mi rozpadne a bude z toho spíš takový předčasný velikonoční mazanec. Že naše trouba vydá nepoživatelnou černou hroudu.

To rozhodnutí muselo uzrát. A stalo se tak včera.

Jak nesnáším čtení návodů, tentokrát jsem uznala, že musím a na Youtube nejprve našla videa s názvem – Jak uplést vánočku ze čtyř, šesti, sedmi, osmi a devíti pramenů. Po dvaceti minutách a zhodnocení vlastních schopností, které jsem zatím jen tušila, jsem sebekriticky uznala, že plést poprvé osm pramenů by bylo troufalé. Zůstanu u kombinace 4 – 3 – 2.

Těsto – leccos jsem odkoukala už v dávných dobách, kdy ještě žila babička, tak jsem měla trochu povědomí o tom, co tam všechno patří. Hlavně nezapomenout na kvasnice, že jo.

Jedním okem jsem švidrala do mobilu a připravovala si suroviny. Vejce a mléko už trůnily na lince hodinu, protože tam psali, že to musí mít pokojovou teplotu.

Ušlehala máslo, vrazila tam vejce, vanilkový cukr a pak si připravila kvásek. Do mísy vedle nasypala polohrubou mouku a udělala důlek. No, spíš kráter po výbuchu Etny. Do něj jsem vlila kvásek a zamíchala směs z másla a vajec. A hnětla.

Potom jsem hotové těsto přikryla utěrkou a strčila pod polštář. A chodila ho každou chvíli kontrolovat, jestli je větší. Chvílemi se mi zdálo, že neroste vůbec a propadala depresím.

„Tak co je s tebou?“ oslovovala jsem těsto něžně a s láskou. Tak, aby se mě nebálo a kynulo.

„Podívej se na mě, jak kynu já!“ snažila jsem se ho motivovat. Možná právě tato věta způsobila, že se těsto heclo a konečně svůj objem zdvojnásobilo.

Nastal čas vyválet prameny. To, že byl každý jinak silný, jsem přehlédla. Anebo nepřehlédla, ale neřešila. Soustředila jsem se na pletení.

Nejtěžší bylo, přenést upletený díl na plech.

„Drž, ti řikám!“

To samé se opakovalo ještě dvakrát.

Těsto, co zbylo, jsem sežrala. Miluju syrové těsto. Vy také?

Nakonec jsem zapíchala do vánočky špejle a strčila ji do trouby. A nehnula se od ní ani na krok.

Vrchní cop se svezl ke straně, ale jinak – vytáhla jsem z trouby úplně první svoji vánočku.

Co na tom, že jsem do těsta zapomněla dát cukr. Posypala jsem ji zvenku moučkovým.

Co na tom, že mě večer bolelo břicho, jako kdybych zbodla kilo řízků naráz. Toho těsta jsem asi neměla jíst tolik.

Vánočku jsem samozřejmě vyfotila ze všech úhlů a odolala pokušení ji nasdílet na Facebook.

Beztak se mi displej dva dny předtím zasekával pod náporem fotek cukroví a vánoček.

Tak ji dám alespoň sem.

A pozor, kritické a urážlivé komentáře, netýkající se mé vánočky okamžitě mažu!:-))

Přeji všem krásný nový rok 2023, hodně zdraví a pamatujte, že s humorem jde všechno líp!