Smutný příběh

Byly kamarádky od dětství, i když každá byla jiná. Bohatá a chudá, bílá a tmavá. Měly stejný osud. A spolu i zemřely.  

Dokonce o nich natočili i kreslený film

První, ta bohatá, měla právě miminko a ve vězení ho kojila. Druhá, chudá, krátce po svém zatčení předčasně porodila holčičku.

Svůj společný život žily poblíž Kartága koncem druhého století. Vibia Perpetua byla ze vznešené římské rodiny a Felicita (Blažena) byla otrokyně. Zřejmě Féničanka nebo Núbijka.

Perpetua i Felicita byly křesťanky a připravovaly se na křest. A s nimi další tři adepti : Saturninus, Secundulus  a otrok Revocatus, manžel Felicity.

Nestihli to, neboť je někdo udal.  V roce 203 to protikřesťansky vřelo i v Kartágu.  Území spravoval císař Septimus Severus, který v roce 202 vydal zákaz šíření křesťanského i židovského náboženství. Pod trestem smrti.

Dvaadvacetiletá Perpetua byla vdaná a měla první dítě. Takže šla do vězení i s ním. Felicita byla v osmém měsíci těhotenství.

To jsou podrobnosti, co?

Tohle všechno víme díky  Perpetue.  Zapisovala totiž ve vězení vše, co se událo. A její zápisky pak posloužily jako základ druhého nejstaršího písemného svědectví o pronásledování křesťanů, spisu Passio sanctarum Perpetuae et Felicitatis (Umučení svaté Perpetuy a Felicity).  A tak se zachovalo Perpetuino autentické vyprávění:

„…za několik dní jsme byly ve vězení pokřtěny. Brzy na to jsme byly uvrženy do podzemní kobky. Byl to hrozný den. Nepředstavitelné teplo sálalo z toho množství lidí. Vojáci si k nám moc dovolovali  ...   Kojila jsem své dítě, které bylo od hladu velmi slabé. Obrátila jsem se na matku a bratra a jim jsem své dítě odkázala  ...  Později jsme byly u výslechu u státního návladního Hilariana a jeho rozsudek zněl „šelmám“. Chtěla jsem mít ještě do té doby dítě u sebe, ale otec nedovolil …“

Rozsudek byl vykonán 7. března roku 203, jelikož měl syn císaře Septima Severa právě narozeniny. Jako dárek měl dostat krvavou podívanou. Stalo se.

Muže nejprve zbičovali koženými důtkami a pak je postupně předhodili kanci, medvědovi a leopardovi.

Na Perpetuu a Felicitu hodili síť a vypustili na ně divokou krávu, která je porazila a vláčela po cirku. Nezabila je. A tak obě ženy nakonec uprostřed arény musel dobít gladiátor. Byl prý nezkušený, a tak mu Perpetua sama navedla meč na své hrdlo. Felicita zemřela hned po ní.

Tyhle kamarádky na život a na smrt jsou převážně zobrazovány spolu. A často jsou tmavé pleti obě.  Pro umělce byly prostě Afričanky. Většinou se v objetí loučí. Mívají u sebe své děti, mučednické palmové listy a jejich atributem je divoká rohatá kráva.

Obě světice  jsou patronkami těhotných žen, ale i dobytka (!) a pomáhají proti smrti dětí. Protože ty jejich přežily. Felicitinu holčičku se podařilo z vězení propašovat a dát na vychování jedné křeťanské rodině. A o Perpetuino miminko se postarali příbuzní.

Aspoň něco pozitivního v takovém smutném příběhu ...

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html