Proč ulítávám na svatých (informace pro všechny, co mne čtou)

Aniž by v tom byl úmysl, v poslední době mi začal vznikat seriál. Dnes mi došlo, že bych ho ráda zachovala.        

Nejsem nijak zvlášť nábožensky založená. Miluju ale historii a mám ráda klid a vůni kostelů. Napříč náboženským spektrem. Od dětství.

Proto jsem odnepaměti hloubala nad obrazy a sochami,  které jsem viděla nejen ve svatostáncích, ale i na venkovských návsích, všemožných mostech, městských nárožích a náměstích. Pořád jsem řešila atributy. Proč ta svatá drží věž nebo meč? Proč zas jiný světec stojí na knihách?

Přesto, že jsem už dost zběhlá, učím se pořád a někdy žasnu. Jedna z nejhezčích historek je asi dva roky stará. Čekala jsem na kamaráda na Hradčanském náměstí a po sto první jsem bloudila zrakem po tamním sousoší. Všechny jsem identifikovala, jen jednoho ne. Důstojného světce opřeného o pádlo. Ano, o pádlo! Přišlo mi to vtipný. Nikdy předtím jsem si ho nevšimla. Zapla jsem mozkové závity a po chvíli se mi rozbřesklo. Sv. Vojtěch! Pohanští Prusové ho přece umlátili pádlem! A to mne na tom baví.

V období před velkým sametovým třeskem se informace tohoto typu získávaly dost blbě. Naštěstí jsem svou vášeň pro historii zdědila po tátovi, takže v naší bohaté knihovně jsem tu a tam něco objevila. A i táta hodně věděl.

S netem jde všechno líp. A taky jsem před několika lety k vánocům dostala bichli s názvem Rok se svatými. Naprostá studnice informací. Občas si v ní čtu jak v detektivce. Svatí totiž nebyli svatí celý život. Mají své lidské osudy. Někteří opravdu žili a psali dějiny světa. Jiní jsou sice jen legendami, ale i pověsti stojí za to si přečíst.

Proto doufám, že mé články O svatých trochu jinak si  své čtenáře najdou. Na karmu kašlu - sice s trochu zatíženým srdcem - neboť u podobných nepolitických témat to bývá vošajslich ...  ale kliknout přece vždycky můžete ! :-)