Taková celebrita a já na něj skoro zapomněla! Navíc jeho životní story a především mučeníčko mučení stojí za převyprávění...
Slavil včera, 27. července. Slyšeli jste někdy jméno Panteleimon? Nebo Pantaleon? Já znám jen jednoho. Pantaleona Vocílku z Tylova Strakonického dudáka. O něm to ale nebude.
Jde totiž o sv. Pantaleona, jednoho ze Čtrnácti svatých pomocníků. Proto jsem se zmiňovala o VIP. Ti, kteří patří do zmíněné svaté grupy, jsou totální elita.
Jelikož zařazení mezi pomocníky svědčí i obrovské popularitě ve středověku, má tenhle svatý štěstí i na legendy. Už řecká verze jeho jména - Pantaleimon - mnohé napovídá. Ten, který soucítí se všemi. A o tom to taky bude.
Jako mnoho dalších prvních svatých pocházel Pantaleon z Nikodémie. Jeho otec byl pohan, matka křesťanka. Synek náboženství moc neřešil, jelikož chtěl být lékařem. A dal se tedy na studia. Už jako student se snažil léčit hlavně chudé a tak se dostával do praxe. Měl velkou touhu - stát se osobním lékařem císaře Maximiana. Ale čekal ně něj jiný osud. Jednoho dne se totiž seznámil seznámil s jistým křesťanským knězem. Slovo dalo slovo a Pantaleon se dozvěděl, že lepší než sloužit císaři by bylo pracovat pro větší slávu nějakého Ježíše Krista, který řídí všechno. Moc ho to nezaujalo.
Když ale za pár dní našel na zemi bezduché dítě a viděl, jak se od něj plazí jedovatý had, vzpomněl si. Očividně nebylo jiné pomoci, než požádat o záchranu Ježíše. A ono to vyšlo! Chlapeček se probral a odskotačil směrem k domovu. A Pantaleon zase směrem ke knězi - a to za účelem křtu.
A od té doby nastal v jeho životě totální veletoč. Už neměl vysoké ambice, chtěl jen léčit lidi k větší slávě boží. Děsně ho to proslavilo a dozvěděli se o něm až u císařského dvora, kde už panoval Dioklecián. O něm už víme, že byl pěkný saďour. Jak bylo jeho zvykem, pozval si proslaveného Pantaleona, aby mu křesťanství rozmluvil. Nějak to nefungovalo. Lékař se dokonce pokusil o opak - přesvědčit císaře zázračným vyléčením ochrnutého dvořana. Dioklecián byl ale tvrdá protikřesťanská makovice. Těšil se spíš na svá sofistikovaná mučení.
Takže nařídil Pantaleona bičovat a bít kyji. Nic. Nezabralo ani, když mu hřeby přibili ruce k temeni hlavy. Pantaleon stále žil a vytrvale se modlil. Pročež ho přivázali na nějakou dobu k suchému olivovníku a tloukli ho dál. Když ani to nezabralo, sťali ho. A krev, která z Pantaleona vytekla, svlažila suhý parkos a olivovník se zazelenal. A tak lékařovi přátelé trochu jeho krve nabrali a schovali.
Podle legendy mají ampulku s mučedníkovou krví dodnes v katedrále ve městě Ravello, jižně od Neapole. A tahle krev prý pravidelně každoročně na svátek sv. Pantaleona zkapalňuje.
Další ostatky jsou rozesety po světě. Něco je v Istanbulu v kostele sv. Pantaleona, hlava mučedníka je v Lyonu a nějakou tu kůstku máme prý i ve Svatovítském pokladu.
Svatý Pantaleon je patronem lékařů a porodních asistentek. Zajímavé je, že chrání úrodu proti žravým kobylkám a je zastáncem všech opuštěných. Umělci ho vždycky zobrazovali jako důstojného lékaře s jeho hlavními atributy - krabičkou s léky a bylinami. Často také v různých fázích jeho mučení. Hlavně u suchého olivovníku a s rukama přibitýma k hlavě.
A tak se není co divit, že tenhle svatý pomáhá hlavně od bolestí hlavy...
LITERATURA: Rok se svatými (Schindler a Schauer), Karmelitánské nakladatelství
