Odkud přišel kníže Sámo?

Když se nedávno jeden z našich politiků v Izraeli vyjádřil, že kníže Sámo byl možná Žid, reagovali na to mnozí pozdvižením obočí, ironickým úsměvem a někteří jedinci byli dokonce pohoršeni.

Já ne. Mě politik překvapil svými znalostmi. A to se mi u politiků stává málokdy. 

U Sáma totiž jde o opravdovou historickou možnost, že by to tak mohlo být. Neboť jsem se o této úvaze dozvěděla už před čtyřmi lety na seriózní historické přednášce. Tehdy jsem docela zírala a měla jsem trochu vztek, že mě to neťuklo už dávno. Neboť se židovská teorie v Sámově případě sama nabízí…

No, řekněte, kdo dělal v sedmém století kupce? Většinou Židé. Obchodovali hlavně s otroky a jezdili si k nám pro ně velmi rádi. Nakonec jeden takový (o trochu později) jako první podal písemnou zprávu o Praze. Kdysi jsme se učili, že šlo o arabského kupce Ibrahima Ibn Jakuba. Dnes už ale díky historikovi D. Třeštíkovi víme, že nešlo o pouhého kupce, ale spíš o vyslance cordóbského chalífy Abd ar-Rahmána III..  A že se tenhle emisar - správně po hebrejsku - jmenoval Avraham ben Ja´kov. Židé tehdy zastávali u Maurů velmi vysoké posty. 

Je také dokázáno, že právě do Andalusie proudili hlavně slovanští otroci. Šlo o pravidelné a kvalitní dodávky, jelikož tehdy byli Slované nejpočetnějším etnikem v Evropě. A taky jsme se asi na jihu líbili. Takže i ve španělštině, jako v mnoha jiných evropských jazycích, mají Slované a otroci hodně společného. Slovan se totiž řekne „eslavo“ a otrok „esclavo". Tehdy prostě Slované a otroci jedno byli, a tak se ze jména kmene vyvinul i ten otrok. Však se touhle podobností slov zabývají etymologové pořád. A nejen ve Španělsku….

A nyní se z kruhového historického objezdu vracíme zpět k našemu Sámovi.

Musíme začít u Fredegara, zřejmě burgundského mnicha. Z jeho kroniky totiž plynou jediné informace, které o Sámovi máme. A tenhle kronikář informuje i o Avarech. Kočovném kmeni nájezdníků odněkud ze Střední Asie, který doputoval až do Evropy. Avaři hodně plenili, ale také se tak trochu míchali se Slovany, neboť u nich panovalo mnohoženství.   A Slovanky byly jako manželky velmi frekventované. Přitom stíhali Avaři postupovat a utiskovat slovanské kmeny stále západněji.  Fredegar k tomu uvádí: „Synové Avarů, které tito zplodili se ženami a dcerami Slovanů, již takový útlak nesnesli, vypověděli Avarům poslušnost a začali se bouřit.“

A jsme u toho. Do zmíněné již doutnající budoucí vřavy dorazil odněkud Sámo. Fredegar jeho příchod komentuje následovně: „Homo nomen Samo, natione Francos, de pago senonago“ -  Člověk jménem Samo, původem Frank z kraje senonského.  Právě na tomhle sdělení se podle archeologa Lutovského vyřádil už nesčetný počet historiků a jazykovědců. Hlavně na jméně Samo. Pozor, krátce - bez české čárky! 

Prostě se začala dávat do souvislostí možná zkratka židovského jména Samuel a kupecká profese. A také fakt, že je Samo líčen jako pohan. Což je divné, jelikož Frankové byli v té době už křesťané. A v neposlední řadě se zohledňovala skutečnost,  že zrovna v popsaném období byli již usazení Židé z Franské říše vyhnáni.

Ale objevily se i domněnky, že by mohlo jít o slovanský titul - Samovládce. Nebo dokonce o zkratku jména Samoslav a že tedy byl Samo vlastně Slovan…

Ať byl, kdo byl, Sámo slovanské kmeny mezi lety 623-624 sjednotil a Avary s nimi porazil. 
„Tak se stalo, že Samo založil první slovanskou říši. Oženil se pak s dvanácti slovanskými ženami, měl s nimi dvacet dva synů a patnáct dcer a šťastně vládl 35 let. Všechny další boje, jež za jeho vedení sváděli Slované s Avary, byly vítězné.“ Komentuje nejen politickou situaci Fredegarova kronika.

Tady se trochu zastavíme. Jednu dobu se totiž tvrdilo, že právě zmíněné mnohoženství by mohlo být důkazem Sámova židovství. Není - kontrují historici. V oné době se mnohoženství praktikovalo i u vyšších vrstev Slovanů a u Avarů bylo běžné. Frankové nenápadně provozovali cosi podobného - zapuzovali zákonné manželky, brali si jiné a hlavně měli mraky konkubín. Krále nevyjímaje.

Divné ale je, že když se Slované dostali do konfliktu s Franky, Sámo opět sebral šiky a roku 631 Dagoberta I. u Wogastisburgu slavně porazil. Že by šel proti vlastním? Nakonec, proč ne, když ohrožovali jeho těžce nabytou a slibnou říši? A že nebyla malá - zahrnovala dnešní Čechy, Moravu, Slovensko a část Rakouska a Maďarska. Nebo Frankům nezapomněl, jak jeho židovský národ kdysi potupně vyhnali?

Třeba se dovíme víc, až se konečně najde onen Wogastisburg. To je další záhada. Historie tápe i v určení jeho přibližné polohy. Možná se vše odehrálo v dnešním Rakousku u Albingu, kde teče řeka Aist. Tehdy se jí říkalo Agasta. Bývala tam pevnost Agastisburg, takže možná Wogastisburg… Ale na bájné místo slavné porážky Franků máme kandidáta i na českém území - vrch Rubín u řeky Ohře na Podbořansku.

Nedá mi to - musím uvést ještě tři zajímavé teorie týkající se Sáma. První je vcelku možná a pochopitelná, i když asi vytočí hodně Moraváků -  ze Sámovy říše se postupně stala Velkomoravská. Zbylé dvě domněnky jsou na sobě nezávislé a mírně úsměvné: 

• Sámo nebyl nikdo jiný, než sám Přemysl Oráč (podle historika Jaroslava Zástěry - usoudil tak z maleb ve znojemské rotundě sv. Kateřiny)
• jedním z jeho synů byl Krok, tedy otec kněžny Libuše (i Kazi a Tety)

Raději  no comment… To už bych se do toho moc zamotala.

Tak co tedy závěrem k původu Sáma vlastně dodat? Tady sednou jedině zlatá Švejkova slova: “každej jsme holt vodněkud…”

Použitá fakta: rozhovor s archeology Naďou Profantovou a Michalem Lutovským pro ČT24 (ceskatelevize.cz - Historie.cs)