Nevíte, co se životem?

Dejte se zazdít! Tak se to totiž dřív dělávalo. Hlavně ve středověku. A přebornice byly ženy.

Takovým duchovním kaskadérkám se říkalo rekluzy. A pokud se k podobnému aktu náhodou rozhodl muž, pak byl rekluz. Ale moc se jich zazdít nedalo, neboť muži dávali přednost klasickému poustevničení. Že by to bylo tím, že většina slavných svatých poustevníků tíhla k laním?

Dneska jedna taková rekluza slaví. Italka Giovanna (Jana) ze Signa. Blahoslavená. Narodila roku 1266 (zřejmě) v chudé rodině. Vdala se a ovdověla mladá, když jí bylo 30 let. A tehdy se rozhodla. Jejím velkým vzorem byla totiž rekluza Viridiana*/ (1180-1242), která kdysi žila zazděná nedaleko Signa - v Castel Fiorentino. Musela být hodně slavná, jelikož k ní na konzultace chodil i sv. František z Assisi.

Teď jen taková malá odbočka - jak to vlastně u rekluz doma vypadalo? Nepředstavujte si, že nějak tak jako v pověstech o zazděných chuděrách na našich hradech. Většinou si zmíněné speciální poustevnice nechaly přistavět malou místnost ke kapli nebo ke kostelu. Bez oken a dveří, samozřejmě. Vstoupily těsně před dokončením. Načež se cela dozdila a zanechal se otvor, kterým reklúza přijímala svátosti, skromné jídlo, vodu a event. šaty či literaturu. A tím samým otvorem reklúza předávala ven, co přebývalo uvnitř... (...ehm). Jinak ale žádný luxus - jídlo skromné, jen chléb a jakás takás zelenina, spánek na zemi a samé modlení a rozjímání. Zmíněná Viridiana takhle žila 34 let. A když umírala, ještě si to okénko něčím ucpala. Podle pověsti její smrt oznámily zvony, které začaly zvonit samy od sebe...

Zpět k Giovanně ze Signa. Nechala si svou celu postavit u řeky Arno. Tradice říká, že těsně před zazděním přijala od menších bratří hábit františkánské terciářky. Třicet let Giovanna prostřednictvím okénka pomáhala potřebným. Obracela hříšníky, utěšovala zoufalé  a dělala zázraky. Hlavně uzdravováním nemocných.

Giovanna ze Signa zemřela 9. listopadu roku 1307 a povídá se, že i na její  počest ze zvony rozbimbaly samy. Aby oslavily její vstup na nebesa. A lidé milovanou rekluzu pohřbili a nad jejím hrobem vybudovali kapli. Giovannino zázračně zachovalé tělo se tam ukazuje dodnes.

Jelikož zázraky se konaly i nadále, úcta k Giovanně ze Signa přetrvávala a sílila. Stala se veleslavnou rekluzou. Dokonce i rodina Medici ji natolik ctila, že nechala v roce 1439 její ostatky dvakrát nést přes celou Florencii. Sem a tam.

Za blahoslavenou  byla Giovanna prohlášena v roce 1798.  A ani dnes na ni v Itálii nezapomínají. Je patronkou nejen Signy, ale i Florencie a Prata. Věřící ji stále prosí o pomoc a nosí její ostatky v procesích.

Rekluzy prostě lidi fascinují dodnes...

*/ Glosa pro filmové fandy : Viridiana? Jasně -  je to ona. Po ní Buňuel pojmenoval svou slavnou Viridianu, hrdinku stejnojmenného filmu z roku 1961, kde tepal náboženské pokrytectví. Flm sice vyhrál Zlatou palmu v Cannes ale v mnoha zemích (především ve Španělsku) bylo jeho promítání léta zakázáno...

Námět : www.fratefrancesco.com; obrázky-internet