Nemožné ihned, zázraky do tří dnů ? (sv. Rita)

Ten, kdo má rád italské filmy a Itálii, měl  by ji znát. Frčí i ve Španělsku, pokud vím. Když už je všechno v háji a situace se zdá neřešitelná, všichni se jí v obou zemích totiž dovolávají. Dodnes.

Však se jí také dostalo titulu svatá v nemožných záležitostech. Svatá Rita z Cascia.

Margarita (tak byla křtěná) se narodila kolem roku 1377 v Itálii ve městě Roccapporena u Cascia. Rodiče byli staršího věku a velmi zbožní a vedli k tomu i svou dceru. Už ve čtrnácti letech zasnoubili s jistým Fernandem Paolem Mancinim. Přesto, že se jim dcerka svěřila, že by chtěla být jeptiškou. Nu, zvítězily asi jiné cíle, jelikož Paolo byl z vážené měšťanské rodiny, tudíž skvělá partie.

Vzali se za čtyři roky. Mezitím Ritě zemřeli oba rodiče, takže už měla jen Paola. Nebyl to klidný život. Manžel měl velmi impulzivní a prudnou povahu. Jak to tak vypadá, tak Ritu i mlátil. Ona sama se ho snažila mírnit svou laskavostí, což ho neskutečně vytáčelo. Když se jim narodili synové, začal se Paolo přece jen trochu klidnit.

Jenže vznešení muži se i v umbrijském kraji tehdy dělili na dvě party. Guelfové stranili papežům a ghibellini byli zase stoupenci Štaufů, římských císařů. A vesele se mezi sebou mordovali. A tak dopadl i Ritin manžel. Když byl zavražděn, měla následovat krevní msta. A té se Rita velmi bála. Nechtěla, aby její synové zabíjeli. Byli ale naštěstí ještě malí. A tak jim vraždu otce zatajila a vrahům z křesťanské lásky odpustila.

Přesto se chlapci pravdu dozvěděli, když už byli téměř ve věku vhodném pro vykonání vendetty. A začali se na ni připravovat. Jejich matka šílela hrůzou z možného smrtelného hříchu zabití. A tak prý prosila Boha, aby si její syny raději vzal k sobě. Stalo se. Přišla jakási epidemie a oba mladíci zemřeli.  Ritě se prý ulevilo, že byli spaseni ...

A tehdy šťastná Rita vstoupila do kláštera k augustiniánkám. Bylo jí 36 let a hodlala se věnovat už jen rozjímání a modlitbám. No a když tak jednoho brzkého rána roku 1428 klečela před krucifixem, zasáhl ji podle legendy paprsek, který ji vetkl doprostřed čela trn z Kristovy koruny. Bylo z toho velké pozdvižení. Jeptišky trn vyňaly a uložily ho jako relikvii. Ale od té doby se každé ráno stigma na Ritině čele objevovalo znovu a znovu. A s ním zvláštní, nadpozemská vůně.

Jenže - stigma se občas zanítilo a pronikavě páchlo. Ke konci života trpěla Rita opakovanými otravami krve. Když pak došlo k fatálnímu zhoršení jejího stavu a sestry se o ni staraly dnem a nocí, stigma se zacelilo. Ale Rita trpěla dál (a s ní asi okolí) hlavně kvůli zapáchajícím tuberkulózním vředům.

Zemřela roku 1457. V okamžiku smrti se prý celé Ritino tělo proměnilo, vředy zmizely a místnost se naplnila nádhernou vůní.

Je to až s podivem při takových chorobách, ale prý se její tělo zázračně zachovalo. Dodnes je vystaveno (už velmi seschlé) ve skleněné schránce v moderní basilice, kterou jí v Casciu zasvětili v roce 1947.

Rita je svatá, která řeší zásadně obtížné životní zkoušky a bezvýchodné situace. Drží ochrannou ruku nad zoufalými ženami a pomáhá proti manželským problémům a neštovicím.

V liturgickém kalendáři slaví Rita dnes. Jejími hlavním atributem je samozřejmě trn v čele nebo celá trnová koruna. Bývají u ní i včely*/ a často ji zobrazují i s růžemi a fíky - podle legendy - prý když umírala, tak požádala svou příbuznou, aby jí přinesla ze zahrady růže a fíky. Byla ale zima, tak se příbuzná mírně zdráhala. Přesto to dopadlo úspěšně jak v pohádce O dvanácti měsíčkách.

Svatá, se kterou nemožné je možné... 

*/ Glosa : jedna z legend o sv. Ritě praví, že když ještě byla miminko a spala v košíku pod oknem, pravidělně přílétaly bílé včely a přímo na pusinku jí nosily med. A tak nikdy neplakala. Včely jí  neublížily. Prý je jednou chtěl odehnat soused, který měl na ruce zranění a právě když včely rozháněl, ruka se mu zázračně zacelila.

Ritiny bílé včely (jakýsi druh zemních včel) žijí v klášteře v Cascii dodnes. I za nimi se tam vypravují tisíce poutníků.

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer)

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html