Jedna ruka zázračná (sv. Hadrián)

Taky se vám líbí jméno Adrian? Tak si představte, že v originále zní Hadrianus, tedy česky Hadrián. Takové jméno bychom ale v Čechách asi klukovi nedali...

I manželka Hadriána, který má dnes liturgický svátek, měla krásné jméno. Natálie. Kde bychom bez něj v Čechách dnes byli? Na žebříčku holčičích jmen druhé nejoblíbenější.

Legendy říkají, že manželé Hadrián a Natálie žili v Nikodémii. Za císaře Diokleciána. Ano, za toho šílence, co šel křesťanům po krku naprosto neúnavně. A tomu dělal Hadrián osobního strážce. A nevěděl, že jeho manželka se ke křesťanům dala taky. Tutlala to, protože se bála, že vzhledem k jeho zaměstnání by se to mohlo provalit.

A tak bez jakéhokoliv vlivu Natálie pozoroval Hadrián, jaká zvěrstva se kolem něj dějí. Zavírání, týrání, mučení, popravy. Začal navštěvovat křesťany ve vězení, ptal se a poslouchal. Až ho přesvědčili a nechal se pokřtít taky. Natálie jásala, ale bohužel ne dlouho.

Hadrián se při jednom protikřesťanském výstupu u dvora císaře prozradil, když bránil mučeného. Přiznal svou víru. Dioklecián zuřil - křesťan v jeho gardě! A hned ho nechal zavřít. Legendy tvrdí, že se sice Hadrián pokusil o jakousi obhajobu nové víry a hučel do Diokleciána v tomto směru dost dlouho, ale zjevně to nezabralo. Ve vězení byl nějakou dobu realtivní klid, tak mohla Natálie svého manžela ošetřovat a občas mu i přilepšit. Navštěvovala ho dost často, prý převlečená za muže. Navíc měl asi Hadrián i slušné známosti, neboť se občas dokonce dostal domů a pak se zase potajomky do vězení vrátil.

Asi mu na tyhle výlety přišli, jelikož došlo na mučení. Typické diokleciánské. Drásání železnými hřebeny, mrskání, tlučení holemi. Až došlo k nejhoršímu.  Roztříštili mu všechny kosti nohou a pak mu postupně usekávali končetiny. Podle legendy se Natálii podařilo uzmout a uschovat jednu jeho ruku. A ztratit se v davu. Když Hadrián konečně zemřel, chtěli jeho rozkouskované tělo spálit. Ale spustil se pořádný liják a císařovi vražední pochopové se rozutekli. Křesťané toho využili, ostatky posbírali a převezli je do Byzantionu. Odtud se v sedmém století dostaly do Říma, kde byly uloženy v kostele sv. Hadriána. Prý zrovna 8. září.

A zřejmě tam získal pražský biskup Daniel v roce 1160 ramenni kost pro svatovístskou baziliku. Takže dokonce i kousek sv. Hadriána máme ve Svatovítském pokladu.

Všude ve světě zobrazují světce hlavně jako římského vojáka - centuriona, často s useknutýma rukama. Jeho atributem je sekera, ale také meč a kovadlina na níž se exekuce odehrávala. Hadrián je patronem kovářů, vězeňských dozorců, vojáků a poslíčků. Ve středověku se osvědčil jako ochránce proti moru a stal se pomocníkem při náhlé smrti a manželské neplodnosti.

A jak to dopadlo s Natálií a Hadriánovou rukou? Natálii se podařilo uprchnout na lodi se skupinkou křesťanů. Cestou je překvapila bouře, ve které se na moři ztratili. Naštěstí jim ale Hadriánova ruka ukázala správný směr a všichni se zachránili. Za nějaký čas pak Natálie odjela do Byzantionu, aby zázračnou ruku uložila tam, kam patřila. Když tak učinila,  klekla si a položila hlavu na manželův hrob. A v té chvíli zemřela, jakoby usnula ...

Námět a ilustr. foto : preguntasantoral.es