Zakázaná slova na mateřské

Řekl vám někdy někdo, že na mateřské existují „zakázaná slova“? Ne? Nic si z toho nedělejte, já na to taky přišla až v praxi...

Když jsem na těhotenském testu našla dva proužky, přijala jsem tuto skutečnost s radostí a mylným pocitem, že mne nic nepřekvapí ani v těhotenství ani v pozdější mateřské roli. Mou jedinou omluvou je, že jsem mladá (a tedy naivní ) a v knížkách typu „Dokonalou matkou snadno a rychle“ se přeci jen nepíše vše.

Těhotenství jsem zvládla celkem s přehledem. Nechala jsem lidi, ať mi šišlají na břicho. S úsměvem Mony Lisy jsem snášela dohady, jestli se mi podle tvaru břicha narodí chlapec nebo děvče a měla jsem svatou trpělivost s každým, kdo mi udílel dobré rady, co jako těhule smím či nesmím. Už tehdy jsem ale zjistila, že „jiný stav“ je opravdu jiný. Opět jsem se stala malou holčičkou a vrátila jsem se do dětství. Příkazy typu: „Jez! Nejez! Jdi spát!“ jsem opravdu neslyšela už hezkou řádku let... Co bylo horší, byl shovívavý tón „Zkušených matek“ když jsem si dovolila zapochybovat o jejich dobře míněných radách a pak panické reakce chlapů, pokud hrozilo, že se mnou budou nějakou dobu o samotě. Všichni do jednoho trpěli utkvělou představou, že porodím zrovna když se mnou budou sami. Jeden z mých přátel mi prozradil báječnou poučku, která mi osvětlila přístup mužského pokolení k mé (tehdy 2v1) osobě. Jak taková poučka zní? Nyní cituji: „Bláznům, teroristům a těhotným ženským se neodporuje, víš cácorko?“ A tak jsem byla přeřazena k vysoce nebezpečným individuím, kteří jsou schopni naprosto všeho a svou ničivou silou se dají srovnávat snad jen s Hirošimou a Nagasaki. Tehdy jsem se poprvé začala těšit na porod.

Po porodu jsem celé šestinedělí s obavami čekala na zničující nával hormonů, který mi byl s nástupem laktace slibován. Nedostavil se. Zato jsem si na vlastní kůži vyzkoušela mučící techniku, která sestává z buzení oběti sotvaže usne. Potvrzuji, že to není nic, co se dá vydržet delší dobu – díkybohům za to, že děti rostou tak rychle. Když jsem se dala dohromady, očekávala jsem slavnostní přijetí do klubu matek a tajné zasvěcení do všech fíglů co a jak s dítětem. Kupodivu se nekonalo. Jen jsem opět narazila na „Zkušené matky“, které mi udílely dobré rady a pokud jsem si dovolila namítnout, že jejich technika na mé dítko nefunguje, stejně blahosklonným tónem, jako když jsem byla těhotná, mi sdělili že jejich „Pravdu“ ještě objevím... Kdo ví? Zázraky se prý dějí.

Co mě ale udivilo ze všeho nejvíc, je to, že nemohu používat slova, která jsem kdysi používala zcela běžně. Ne, nejde o vulgarity. Jde o slova, či spíše věty jako: „Jsem unavená. Nestihla jsem vyžehlit. Potřebuju oddych.“ Jakmile některou z těchto a jim podobných vět použiji, jsem najednou černou ovcí společnosti. Jak mohu nestíhat, nezvládat, být neupravená nebo dokonce unavená?!! Vždyť jsem na mateřské dovolené! Ano, chápu že jsou matky hrdinky, které ráno vstávají dřív než jejich dítko, upečou k snídani čerstvý chléb, vyžehlí koš prádla a manžela i dítko vítají při buzení úsměvem. Do večera mají byt jak klícku, dítě je premiantem ve škole, na karneval má nejhezčí doma šitý kostým a místo v hudebce ho učí hrát na klavír doma. Gratuluji, ale já jsem jen člověk. Ani argumenty typu, že naše babičky a prababičky měly daleko těžší život, tak neberu. Až mi můj chlap složí k nohám mamuta, tak se začnu poohlížet po kostěné jehle a vhodném pazourku na vydělávání kůže. Dnešní doba pokročila a proto prosím všechny „Dokonalé muže“, „Dokonalé ženy“ i „Zkušené matky“ - dovolte nám „Matkám v zácviku“ používat stejná slova, jaká jsme používaly odjakživa. Jsme na to zkrátka zvyklé.

A co vy? Uznáváte únavu matek na jejich „dovolené“? ;)