Žiju v neustálém shonu a tak se často dostanu k sezónním věcem, až když už je po sezóně. Začal únor a já pomalu zhodnocuji uplynulý rok, a protože jsem důkladná, tak hodnotím i roky předtím. Většina lidí bilancuje svůj život kolem přelomu roku, ale jak už jsem se zmínila – někdy zkrátka nestíhám. Takže zůstává otázka – co už mám za sebou?
Už jsem si prožila:
- krizi finanční (která se se mnou táhne už od doby, co jsem dostávala kapesné a je jen shodou náhod, že zaútočila i na celosvětové trhy)
- krizi partnerskou (ano, i tak dokonalé stvoření jako já má za sebou nějaké milostné šrámy)
- krizi osobnostní (někdy, ale opravdu jen někdy začínám mít pochyby o své dokonalosti – díky bohům to nikdy netrvá moc dlouho)
- krizi pracovní (Fakt se mi v neděli neudělalo dobře, když jsem zjistila, že musím jít druhý den do práce. Nevolnost mne přešla záhy po tom, co jsem zhodnotila svou finanční situaci, a z nabídky pracovních inzerátů vyplynulo, že jiná další pracovní pozice, kterou mohu zastávat, se nalézá v horizontální poloze.)
- krizi uměleckou (ač mám většinou problém přestat psát, tak než jsem se pustila do tohoto článku, nevěděla jsem jak začít… a to už dokonce několik týdnů)
Aby to ale nevypadalo, že mám za sebou jen samá negativa, tak tady je výčet pozitiv:
- vyhrála jsem poukaz na kurzy tance (kdo to ještě neví, tak tanec je moje droga… mamka mne zcela bezostyšně pomlouvá, že si jednou zatancuju i na vlastním pohřbu)
- vyhrála jsem boj s váhou (nezhubla jsem, ale dochází jí baterky, takže podvažuje – čímž mi udělala neskonalou radost a výměny baterek se tedy jen tak nedočká)
- vyhrála jsem boj s technikou (starý mobil dosloužil, jak bylo avizováno, a před koupí nového telefonu jsem si dojednala úžasný tarif, takže mne tolik nemrzí stovky prázdných SMSek, které jsem odeslala neznámo kam, protože mi chvilku trvá, než se s novým přístrojem sžiji)
- vyhrála jsem boj s vlastní nerozhodností (půjdu studovat obor, který mne láká už dlouho…asi…možná…no, ještě uvidíme… :o))
- vyhrála jsem boj se zimou (nenávidím zimní měsíce, proto můj příbytek hýří barvami a nemusím být Libuše, abych vyvěštila, že účet za elektriku vystoupá do závratných výšin, protože hned po příchodu domů rozsvítím co jde a udělám si doma vlastní slunečný den. Je to sice tak trochu Pyrrhovo vítězství, ale díky bohům za něj.)
To je jen krátký zápis toho, co se mi v posledních dnech honilo hlavou. Samozřejmě není v mých silách vypsat všechny své průšvihy a radosti z uplynulých let, protože jich není málo a o mnoho z nich se s vámi stejně podělím podrobněji v některém z článků. Nezbývá než konstatovat zjevnou skutečnost, že další rok je za námi. Dovolím si doufat, že mnoho let je ještě před námi.
Závěr bude možná trochu sentimentální nebo dokonce patetický, ale to už k bilancování života patří. Přeji všem, kteří tenhle článek dočetli až sem, aby při hodnocení uplynulých roků, měsíců či dnů měli vždy pocit, že to ještě není tak hrozné a že se blýská na lepší časy. Ono není tak důležité mít se dobře právě v tenhle okamžik, ale vědět, že bude dobře už za chvilku… Taková vyhlídka je totiž onou pověstnou mrkví, kterou si před sebou neseme jak oslík v známé bajce. A tak vám ještě popřeji, ať ta chvilka přijde co nejdříve :o)
