Vzpomínáček Speciál - Co jste dělali 11. září 2001?

Dnešní Vzpomínáček Speciál jste psali Vy sami. Tato otázka je kladena celebritám i "celebritám". Vy všichni jste moje celebrity, a proto jsem tutéž otázku položil i Vám.

Kde jsem byl já? Byl jsem na výroční party jedné IT firmy v sympatické vinárně. Namísto konverzace jsme všichni konsternovaně zírali na jedinou malou televizi a nevěřili vlasním očím i uším. Nejprve nám to připadalo jako nablblý katastrofický film, jako obdoba Války světů Herberta George Wellse...

A tady jsou Vaše odpovědi ze sociálních sítí:

KB: Kdyz se to stalo, myla jsem akorat lednici a uklizela nakup...

JŠ: Byla jsem ještě v Mladé Boleslavi nemocná a koukala nevěřícně na TV

MT: Dřepěla jsem na jachtě, pila pivo, čuměla po "námořnících" a zaslechla ze salonu: "hlavně to neříkejte Mirušce" a "tak teď si s těma akciema můžu vytřít prdel, zasranej Usáma" z čehož jsem usoudila, že se stalo něco světově důležitého, ale já se to nedozvím.
Srbové v marině radostně poskakovali, pleskali rukama vysoko nad hlavou a řvali "atak, atak" takže mi došlo, že začala další světová válka a že někdo zaútočil na USA.

KB: Jj. Absolutně mi nedocházelo, co se stalo. A to ještě byly ve vzduchu další letadla. Pořád jsem přepínala mezi Čt a CNN a BBC...

LŠ: Byl jsem na krajské tiskovce v Pacově, tehdy ještě kromě našeho Regionalist.cz navíc i v dresu Českého rozhlasu, a když jsem přijel ve dvě odpoledne domů a zjistil, co se děje, tak mne nejvíce vyděsilo to, že kromě celého našeho serveru (co s Evou od roku 1996 provozujeme) se všemi našimi weby v té chvíli nešel ani web Pentagonu!

To jsem do té doby nezažil a bylo mi jasné, že když nejde web Pentagonu, nejde na tomto světě už asi nic!

AZ: Přijela jsem domů kolem poledne, pustila si televizi a pak jsem obvolala všechny kamarády ať si jí pustí taky....

TR: byla jsem na plazi v Assini a nechapala,co mi to chodi za sms...

MC: Zapol som si CNN a, možno to vyznie divne, kochal sa tými jedinečnými zábermi... :-)

PH: Já byl u známého a šteloval jsem mu připojení k internetu. Již při cestě od tramvaje mi říkal, co že se to vlastně děje a tak během práce jsem po očku nevěřícně sledoval tv.

PN: Byl jsem u televize, čuměl na CNN a zíral na to co se děje ve světe. Z ničeho nic se program změnil a zábery na WTF byly šokující. Co více dodat? Slovo desivé je příliš mírné...

PV: bola som v skole a potom doma pred TV taktiez spravodajske kanaly

IS: Byl jsme s dětma v oddíle, který jsem tehdy vedl a cestou zpátky jsem slyšel informace v rádiu, tak jsme odbočil na polní cestu a poslouchal. A do toho volal většinou naprosto slušňácký kamarád, který telefon zahájil slovy "Ty pičo, koukáš na televizi ..." Tak mi došlo, jaká to asi bude síla ....

EH: Zajímavé, pamatuji si to jako dnes. Bylo teplo a slunečno. Seděli jsme v kanceláři CETinfa v Praze (Vlastina) a náš tehdejší praktikant nám oznámil, že se něco děje v NY. Chtěl sjem se podívat na web CNN, ale to bylo nedostupné. Postupně jsem nějak zjistil, že nějaká letadla narazila do nějakých dvojčat v NY. Sice jsem z toho byl překvapenej, ale nějak jsem si to ještě moc neuvědomoval, neb jsem měl jen "textové" informace. Cestou domu kolem 16. hod jsem si telefonoval s rodiči, kteří mi říkali pak ještě podrobnosti. Ale ten informační "náraz" přišel až později odpoledne u zapnuté TV, kde jsem viděl i natočená videa a konečně souvislosti. UGH!

MR: To jsem ještě chodil na základku. Zrovna jsem přišel ze školy a v tv tohle. Ani jsem se nepřevlékl ze školního oblečení. Jen jsem do večera nonstop koukal na zprávy.

PK: Tak já jsem seděl v Dimaru, když najednou přiběhnul kolega, ať se jdeme podívat do zasedačky na telku - už jsme až do konce pracovní doby z té zasedačky neodešli...

AK: Já si hrál doma, bylo mi 7, ale vzpomínám si na to, jak to běželo v televizi... tenkrát mi to celkem nic neříkalo.

PK: Taky mi před 10 lety bylo 7, pamatuju si na zprávy a že mi tehdy bylo líto, že kvůli nim není večerníček.

AK: Zvažoval jsem, jestli zmíním i tohle... Tenkrát jsem to bral přesně stejně.

HM: Po příchodu z práce jsem pustila TV, tuším PRO7 nebo RTL a hned jsem si řekla, no jo, amíci už zase vyrobili další debilní katastrofický film. Až za chvilku mi došlo, že koukám na skutečné strašlivé zprávy...

MS: Tenkrát jsem byl v Plzni na konferenci, s vypnutým telefonem. Když jsme po skončení zapnuli mobily, všem nám začli naskakovat zmeškaná volání. Postupně jsme se od příbuzných a známých dozvídali co se děje.

Jakmile jsme dorazili na ubytko (VŠ koleje), první naše kroky vedli na vrátnici, kde byla telka. Vrátnýmu bylo úplně jedno, co se děje a že nás nenechá kouknout ani kdyby začínala třetí světová. Nakonec jsme tedy veškeré zprávy sledovali dlouho do noci v nějaké blízké hospodě.

JW: Na vsi jsem psal online zpravodajství na Svět Namodro. Nejvíc času mi zabralo stažení a zpracování videa od jedné krajanky, nebylo ale na něm nic extra zajímavého...

HŠ: Mě bylo dvanáct let a byla jsem u babičky a koukala jsem se na seriál Doktorka Quinová, když náhle začaly běžet titulky s událostí, co se stalo. Prvně jsem si říkala, že je to špatný vtip, ale bohužel to byl jen klam! Jako dítě jsem to prožívala docela těžce, nikdo nevěděl co se děje, kdy na nás co zaútočí a ve škole jsme se tři dny neučili a řešili jsme s učiteli danou situaci. Zajímavý a smutný zážitek.

OF: Když jsem se o tom dozvěděl a viděl jsem záběry, tak jsem nevěřil vlastním očím a byl jsem vyděšený. To jsem ale ještě netušil, že se toho ujme větší skupina blbců, která začne mnoho věcí v této hrozné události zpochybňovat a o lidech (hrdinech), kteří se snažili tomuto útoku v jednom z letadel zabránit, říkat, že nikdy neexistovali.

AZ: Pamatuju si to velmi dobře, jako asi hodně lidí - stopoval jsem s tehdejší přítelkyní z Olomouce do Krakowa. Když jsme byli někde u Frýdku-Místku, slyšeli jsme to v rádiu v autě a říkal jsem si, že je to hodně blbá kachna. V dalším autě nás ale vzal Polák co poslouchal polskou stanici a v tu chvíli mi došlo, že to asi nebude kachna... V Krakově na hostelu pak všichni seděli a nechápavě koukali, co se to stalo.

BH: Pred 10 rokmi som bol za otcom v Mariánských Lázňach. Vstal som, najedol som sa a išiel za ním do práce. Či busom alebo peši to si už nepamatám. U neho v pracovni som potom pozeral na TV a občas išiel na internet. Bol som zhrozený a užasnutý. Večer sme to spolu rozoberali...

MN: já byla za malým synem v Nemocnici pod Petřínem, do herny najednou vtrhly sestry a doktorky, pustily tv a nevěřícně jsme zírali všichni... měla jsem pak docela strach nechat ho tam, když je to v blízkosti americké ambasády...

ZH: Mně to přišlo SMS od kamarádky. Taky jsem to zpočátku bral jako hloupý vtip - než jsem problikal všeliké TV-kanály.

DM: kde sem byl 11 zari pred deseti lety? v praci, sedeli sme namackani u televize, meli vsichni husi kuzi az na prdeli, kdyz sme v primym prenosu videli naraz druhyho letadla a uklidnovali sme kolegu, kterej mel ve WTC spoluzaka z univerzity a tatu v kongresu, na kterej tenkrat podle televize taky mel bejt spachanej atentat.

Vaše odpovědi průběžně doplňuji...