Vzpomínáček - 9. října - Vladimír Menšík a Judita Čeřovská

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 9. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Leif Eriksson objevil Vinland, Václav III. se zřekl všech nároků na uherskou korunu, smlouva v Enži, Karel IV. přivtělil Slezsko ke Koruně české, první zmínka o Staroměstském orloji, mohutné oslavy svatořečení Jana Nepomuckého, rusko-rakouská vojska obsadila Berlín, císařská korunovace Leopolda II., Josef Hlinomaz, Československý armádní sbor, 100 let společnosti FAB, Ladislav Rychman, zákon o sociálním pojištění dělníků a zaměstnanců, dům Na poříčí, Vladimír Menšík, druhá devalvace koruny, John Lennon, Che Guevara, 9. říjen 1968, František Fuka, Judita Čeřovská, Bohumír Ďuričko zastřelil Václava Kočku ml., zmařené volby..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1000 – Leif Eriksson objevil Vinland, noha Evropana poprvé stanula na půdě Severní Ameriky.

1305 – Král Václav III. se sešel v Brně s vévodou bavorským Otou .

Zřekl se všech nároků na uherskou korunu ve prospěch Wittelsbachů a předal východní Pomořany braniborským Askáncům.

Současně upustil od sňatku s dcerou posledního Arpádovce Ondřeje III. Alžbětou a pojal za manželku Violu (dceru Měška, málo významného vévody těšínského z dynastie Piastovců).

1336 – Uzavřena smlouva v Enži mezi Janem Lucemburským a rakouskými Habsburky Albrechtem II. a Otou o vzájemné podpoře za cenu Janova odstoupení Korutan a Kraňska Habsburkům; Tyroly připadly jako dědictví dceři Jindřicha Korutanského Markétě-Maultasch, manželce Jana Jindřicha.

1356 – Karel IV. přivtělil Slezsko ke Koruně české.

1410 – Poprvé v listinách zmíněn pražský Staroměstský orloj.

1636 – V Přerově zemřel Karel st. ze Žerotína, krátce předtím (19. září v Brně) i kardinál Dietrichštejn.

1729 – V Praze se konaly mohutné oslavy svatořečení Jana Nepomuckého. Ve Svatovítském chrámu se sloužilo na čtyři sta mší a podáno bylo přes 200 tisíc svatých přijímání. Do Prahy přišly statisíce lidí.

1741 – Uzavřena tajná dohoda (příměří) pruského krále Fridricha II. s Marií Terezií v Klein-Schnellendorfu ve Slezsku. Habsburské jednotky, vázané ve Slezsku, se mohly přesunout na Moravu (zaujaly hlavní ležení u Znojma), aby odtud hájily Vídeň před možným útokem Francouzů a Bavorů. Pruský král Fridrich obsadil Horní Slezsko a odtud pak překročil moravské hranice a zmocnil se Opavy (20. prosince), Uničova (24. prosince), Olomouce (27. prosince) a dalších moravských měst (Přerova, Hranic, Litovle, Lipníka).

1760 – Rusko-rakouská vojska obsadila Berlín; to usnadnilo vojenské operace císařských vojsk ve Slezsku.

1790 – Císařská korunovace Leopolda II. ve Frankfurtu nad Mohanem; císařem římskoněmeckým byl zvolen v září t. r.

1914 – Narodil se Josef Hlinomaz, český herec, novinář, ilustrátor a malíř († 8. srpna 1978)

1917 – V Rusku byl zřízen Československý armádní sbor.

1911 – Byla založena společnost FAB, původně "Továrna na železné zboží Fáborský - Šeda".

1922 – Narodil se Ladislav Rychman, český filmový režisér († 1. dubna 2007)

1924 – Národní shromáždění přijalo zákon o sociálním pojištění dělníků a zaměstnanců; vstoupil v platnost 1. července 1926.

1928 – Na stavbě hotelu Centrum v Praze Na poříčí došlo ke zřícení nedokončené stavby, která pohřbila pod svými troskami na 60 dělníků.

Největší stavební katastrofa novodobé české historie se odehrála 9. října 1928 v Praze. Tehdy se ve snaze o co nejrychlejší a nejlevnější provedení stavby zřítil nedokončený šestipodlažní objekt obchodního domu. Neštěstí, které se odehrálo na rohu ulic Na Poříčí a Biskupská, si vyžádalo 46 lidských životů, 23 lidí bylo těžce zraněno. Podle dostupných informací nebyl viník neštěstí nikdy přesně určen.

Na místě zřícené budovy stával dvoupatrový klasicistní dům, který byl v 19. století stržen. Velkoobchodník Josef Jakesch se později rozhodl na volné parcele vystavět obchodní dům a projekt zadal firmě stavitelů Tomáše Pražáka a Pavla Moravce.

Stavba byla prováděna ve své nosné části jako železobetonová s rámovou konstrukcí, kterou vyplňovalo cihlové zdivo. Měla pět pater a dva suterény a sahala do zhruba osmimetrové hloubky pod úroveň ulice. V době katastrofy byly cihlové výplně zdí již dokončeny a pracovalo se na rovné betonové střeše a v interiéru.

Po neštěstí bylo oficiálně uváděno, že příčinou zřícení bylo přetížení rohových pilířů, které podpíraly arkýřový nosník. Veřejnost však mluvila o tom, že pravou příčinou bylo použití méně kvalitního cementu. Ten údajně stavbaři použili v nižších patrech a po dostavbě budovy to pilíře nevydržely. Podle svědků se totiž nejprve zřítilo první patro a následně se zhroutil celý dům.

Katastrofa vyvolala velkou nevoli vůči stylu stavebních prací v tehdejší době, neboť v té době podle soudního znalce Milana Vaška spadly ještě další čtyři domy. Příčinou byla velká rychlost a nedodržení technologie či návrhu. Špatnou situaci kritizovali ve svých článcích i Karel Čapek a Julius Fučík.

O nehodě v roce 1976 natočil režisér Jiří Svoboda film Dům na Poříčí.

1929 – Narodil se Vladimír Menšík, český herec († 29. května 1988)

Vladimír Menšík, rodák z moravských Ivančic, je mnohými považován za nejlepšího českého filmového herce všech dob.

Už od dětství rád chodil na poutě, hody, veselice a byl vším tím světem kolotočů, cirkusů a šumařů ohromen.

Začínal v hudebním souboru Adolfa Pištěláka. Otci se ale jeho umělecké řádění nelíbilo, a tak Vladimír musel nejprve vystudovat průmyslovou školu a nastoupit do práce v Brněnských strojírnách.

Divadlo jej však dále lákalo.

Později se pokusil dostat na brněnskou JAMU. Na druhý pokus se mu to podařilo a po absolutoriu dostal umístěnku do Vesnického divadla. Tam ho objevil E.F. Burian, který jej také angažoval. V jeho divadle Menšík dostal příležitost hrát, zpívat, tančit i recitovat. Ačkoliv byl tímto prostředím plně pohlcen, toužil poznat film.

Poprvé stál před kamerou při natáčení snímku VELKÁ PŘÍLEŽITOST a jako komparsista účinkoval ještě několikrát. Výrazněji na sebe upozornil rolí italského mechanika v Radokově filmu DĚDEČEK AUTOMOBIL. Díky natáčení se dostal do konfliktu s E.F. Burianem, který film nesnášel, což byl hlavní důvod, proč Menšík odešel z divadla a podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov. Na divadelní prkna se pak vracel jen ojediněle.

Na druhou stranu se tak na přelomu 50. a 60. let mohla naplno rozjet jeho filmová kariéra. Vedle rolí komického charakteru (barman v LIMONÁDOVÉM JOEOVI, policajt v BÍLÉ PANÍ, ing. Čert ve VRAŽDĚ ING. ČERTA…) zvládal i postavy tragikomické nebo dokonce dramatické (číšník Kici v detektivce 105% ALIBI, školník ze snímku AŽ PŘIJDE KOCOUR, mnich Bernard v MARKÉTĚ LAZAROVÉ nebo Jořka Pyřk z nezapomenutelného filmu VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI).

Miloš Forman ho obsadil do svého počinu LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY. V 70. letech se ale už objevoval převážně v komediích, kde mu byl častým hereckým partnerem Jiří Sovák. Zahrál si také v mnoha pohádkách a seriálech.

Vladimír Menšík miloval publikum a publikum milovalo jeho. Televize jej proto často využívala jako vypravěče, konferenciéra a baviče. Ani se nedá vyčíslit, v kolika pořadech účinkoval. Za zmínku stojí například povídkový cyklus BAKALÁŘI. Ačkoli jej stále více brzdily zdravotní problémy, notně podpořené jeho náruživým kouřením a nákloností k alkoholu, hrál a vystupoval až do posledních sil. V květnu 1988 účinkoval v televizní Abecedě, kde jej Jitka Molavcová musela podpírat. O dva dny později zemřel v Brně.

Jeho kouzlo a geniální vypravěčství ovšem zůstane navždy zaznamenáno na filmových, televizních i rozhlasových záznamech jako dar příštím generacím. [zdroj]

1936 – Vláda provedla druhou devalvaci koruny; mezní hodnota jejího zlatého obsahu byla určena v rozmezí 30,21 mg-32,21 mg ryzího zlata a obsah ryzího zlata byl stanoven hodnotou 31,21 mg.

1938 – V Komárně proběhla československo-maďarská jednání o odstoupení jižních oblastí Slovenska Maďarsku; skončila bez výsledku. Po intenzivním diplomatickém jednání byla záležitost předložena arbitrážnímu rozhodnutí do Vídně.

1940 – Narodil se John Lennon, britský zpěvák, skladatel a kytarista († 8. prosince 1980)

1949 – Narodil se Jaroslav Yarous Vokurka, věrný čtenář a diskutér Vzpomínáčku

1967 – Byl popraven Che Guevara, argentinský revolucionář a vůdce guerrily (* 14. června 1928)

1968 – Na společné schůzi výborů Národního shromáždění předseda vlády O. Černík slíbil projednat, aby 90 procent cizích vojsk odešlo k 28. říjnu.

Na Staroměstské radnici v Praze podepsali reprezentanti měst a obcí zakládající listinu Svazu českých, moravských a slezských měst a obcí.

V Praze-Libni v sále Čechie se konala schůze tzv. starých členů KSČ, organizovaná starými předválečnými (ultrakonzervativními) členy KSČ Josefem Jodasem a Emanuelem Famírou, a to za účasti 578 osob. Hlavní projev k nim měl A. Kapek. Přijali rezoluci a dopisy generálnímu prokurátorovi a ministru kultury a informací.

Narodil se František Fuka, český filmový kritik, překladatel, publicista, hudební skladatel

1969 – Usnesením předsednictva ÚV KSČ byly zřizovány ústavy marxismu-leninismu při rektorátech a katedry marxismu-leninismu při fakultách vysokých škol.

2001 – Zemřela Judita Čeřovská, česká zpěvačka (* 21. dubna 1929)

Judita Čeřovská (roz. Štěrbová) se narodila 21. dubna v Mostě. Pocházela ze smíšeného manželství, otec byl Čech a matka rodilá Němka.

Tento fakt jí především v mládí způsoboval četné osobní potíže, jejichž příčinou byla nedobrá politická situace jak v Čechách, tak i v Německu.

Dětství prožila v Mostě, po zabrání Sudet Němci zůstala Judita i nadále v Mostě avšak se svou babičkou, její rodiče se odstěhovali do Řevnic u Prahy. Chodila do německé školy a od 12 let se učila hře na klavír. V roce 1942 byli Juditini rodiče na základě udání zatčeni (údajně poslouchali zahraniční rozhlas). Po několika měsících strávených v nacistickém vězení byli propuštěni.

Její matka se však dočkala věznění ještě jednou. Od roku 1944 žila rodina pohromadě v Řevnicích, kde Judita chodila do české měšťanské školy. Po válce pak vystudovala obchodní akademii v Berouně. Už během studií velmi často zpívala s různými studentskými kapelami.

Svou poloprofesionální pěveckou dráhu začala až ve sedmadvaceti letech, kdy už byla provdaná za právníka Vladimíra Čeřovského a byla dvojnásobnou matkou. Tenkrát se umístila na druhém místě v pěvecké soutěži Hledáme mladé talenty a hned na to začala zpívat v pražském music-hallu Alhambra.

V roce 1959 utrpěla velmi vážné zranění při autonehodě. Počátkem 60. let nazpívala v tuzemsku několik velmi známých a populárních hitů, ale jelikož nebyla plně profesionalizovaná, nikdy naplno nespolupracovala s velkým tanečním orchestrem nebo renomovaným hudebním autorem. Možná že to byl důvod toho, se doma nikdy nestala skutečnou hvězdou popmusic či stálicí. Hodně však spolupracovala s českou textařkou Jiřinou Fikejzovou. Velkou dávku úspěchu určitě způsoboval také její obrovský osobní šarm, přirozená noblesa nebo i velká důslednost spojená s důkladností, s jakou přistupovala ke každé práci.

Byla považována za velmi atraktivní a půvabnou ženu s velice podmanivým hlasem. Mnohem populárnější se stala v německy mluvících zemích, v bývalé SRN pravidelně koncertovala a měla i své stálé televizní pořady. Úspěch ji však provázel nejen v Německu, ale také v celé Evropě a bývalý Sovětský svaz nevyjímaje. Společně s kolegy Karlem Gottem, Hanou Hegerovou a Josefem Lauferem vystupovala na světové výstavě EXPO 67 v kanadském Montrealu v pořadu Pop stars of Prague. Američtí hudební manažeři jí nabízeli zajímavá angažmá v zámoří, ale všechny nabídky nakonec hlavně z rodinných důvodů odmítla. Od roku 1989 vystupovala se skupinou Ivan Smetáček Jazz Enseble, se kterým zpívala šansony, swingové a jazzové evergreeny.

V 90. letech se často objevovala i v České televizi a kromě toho tehdy vyšlo hned několik hitových výběrů s hudbou 60. let na CD (např. hity jako Dominiku, Malý vůz, Dlouhá bílá noc, Je po dešti, Řekni kde ty kytky jsou atd.). Judita Čeřovská se objevila v malé roli zpěvačky v povídkovém filmu DOCELA VŠEDNÍ NEDĚLE (1959) nebo v seriálu NÁHRDELNÍK (1992). Ve filmech častěji zazníval její zpěv: např. v povídkovém filmu DÝMKY (1966) – povídka Dýmka sv. Huberta, v hudební komedii SEDM ŽEN ALFONSE KARÁSKA (1967), HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO (1968) nebo ve filmu F. Renče REBELOVÉ (2001). Její osobní život i kariéru shrnuje dokument z cyklu Příběhů slavných - VELKÁ HOLKA (2005) v režii Tomáše Kábeleho.

Judita Čeřovská zemřela 9. října roku 2001 v Praze, ve věku 72 let. Mezi plejádou hvězd takzvaného středního proudu byla tato zpěvačka v širším povědomí domácího publika jaksi pozapomenuta. Mnoho jejích kolegů se domnívá, že neprávem. Je však považována za jednu z největších pěveckých legend československé populární hudby 20. století. [zdroj]

2008 – V pražské restauraci Monarch, zastřelil podnikatel Bohumír Ďuričko po krátké rozepři syna provozovatele pražské Matějské pouti Václava Kočku mladšího

2009 – Měly začít volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2009.

Svátky:

Svátek mají Štefan, Sára, Jan (Leonard), Dionýsius a druhové, Diviš.

V našem občanském kalendáři dnes nacházíme Štefana, což je obdoba jména Štěpán, který má ovšem svátek až 26. prosince. Základem obou jmen je řecké Stephanos, "věnec"; přeneseně bychom tedy mohli říci, že Štěpán je "vítěz" nebo "věncem ověnčený či korunovaný". Toto jméno je celosvětově velice oblíbeno a také u nás jsou obě podoby často používány. Dosvědčuje to i množství patronů, kteří se v kalendářích objevují.

Na prvním místě stojí samozřejmě prvomučedník sv. Štěpán, který má svátek 26. prosince. Další, který měl přívlastek Harding, žil ve 12. století a je považován za jednoho ze tří zakladatelů řádu cisterciáků. Usadil se v Cîteaux a z původní chatrče v divočině vybudoval hlavní sídlo velkého řeholního řádu. Více jsme si o něm řekli 16. srpna.

V občanském kalendáři má dnes svátek také Sára, kterou bychom nalezli i pod datem 19. ledna. Toto prastaré biblické jméno má hebrejský původ a znamená "vznešená" nebo "kněžna". Nejznámější Sára, manželka praotce izraelských kmenů, byla vládkyní. V Písmu svatém se dokonce píše, že byla kromobyčejně půvabná a svou krásu si udržela až do pozdního věku. Však si ji také musel Abrahám dobře hlídat, neboť mu ji chtěl uloupit samotný egyptský faraon. Jejich manželský svazek nebyl dlouho požehnán dětmi, syn Izák se jim narodil až v neobyčejně vysokém věku.

V kalendáři se dnes objevuje také jméno Dionýsius, z něhož vznikl francouzský Denis a náš Diviš. Všechny tyto formy znamenají "bůh vína" nebo také "božské dítě", neboť prazdrojem tohoto jména byl řecký bůh Dionýsios.

Denis je francouzským národním světcem. Původně se skutečně jmenoval jako onen řecký bůh, ale jak již bylo řečeno, ve Francii si jeho jméno přetvořili. V polovině třetího století přišel do Paříže jako křesťanský misionář, ale římský správce Denise a jeho druhy odsoudil k smrti. Všichni byli sťati mečem na návrší nad Paříží. Kopci se začalo říkat Mons martyrum ("hora Mučedníků"), z čehož postupně vznikl dnes proslulý Montmartre.

Ve starém Římě dnes slavili svátek bohyně Felicitas. Každý se snažil být s ní zadobře, Felicitas totiž byla bohyní štěstí.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze