Vzpomínáček - 8. srpna - Josef Hlinomaz

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 8. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "První výstup na Mont Blanc, Edison získal patent na cyklostyl, Emiliano Zapata, Emil Škoda, Josef Suk mladší, Dustin Hoffman, vznik koncentračního tábora Mauthausen, Štěpán Rak, sovětsko-japonská válka, dohoda o stíhání válečných zločinců, Václav Benda, Velká vlaková loupež, 8. srpen 1968 a 1969, Josef Hlinomaz, Jiří Šotola, jednání vlád ČR a SR v Trenčianských Teplicích, Jiří Adamíra, voda začala zaplavovat jihočeská města, Josef Langmiler, železniční neštěstí ve Studénce, 29. LOH v Pekingu..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1786 – Francouzští horolezci Jacques Balmat a Michel Paccard provedli první výstup na horu Mont Blanc.

1876 – Thomas Edison získal patent na cyklostyl. Cyklostyl (správně mimeograf) je přístroj na rozmnožování písemností. Byl rozšířen v době kdy moderní kopírovací stroje nebo osobní počítače nebyly dostupné. Přístroj se skládal z plechového bubnu, na kterém byla napjata speciální blána. Princip tisku spočíval v propouštění barvy blánou.

1879 – Narodil se Emiliano Zapata, mexický revolucionář († 10. dubna 1919)

1900 – Zemřel Emil Škoda, český technik a velkopodnikatel (* 19. listopadu 1839)

1929 – Narodil se Josef Suk mladší, houslista († 6. července 2011)

1937 – Narodil se Dustin Hoffman, americký filmový herec a producent

1938 – Vznik koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku

1945 – Narodil se Štěpán Rak, český kytarista

Sovětský svaz vyhlásil válku Japonsku, začala Sovětsko-japonská válka

Uzavřena Londýnská dohoda o stíhání válečných zločinců.

1946 – Narodil se Václav Benda, český politik a protikomunistický disident († 2. června 1999)

1963 – Velká vlaková loupež - gang 15 lupičů v Anglii ukořistil celkem 2,6 milionu liber v malých bankovkách.

1968 – vláda vyslechla informaci o výsledcích jednání v Čierné nad Tisou a Bratislavě, posoudila čs. návrh dalšího rozvoje mezinárodní dělby práce a činnosti Rady vzájemné hospodářské pomoci. ministerstvo zahraničních věcí ve veřejném prohlášení odsoudilo plánovaný sraz sudetoněmeckého landsmanšaftu v Schirndingu poblíž německo-čs. hranic, a zdůraznilo, že aktivita revanšistů ztěžuje normalizaci styků s Německou spolkovou republikou.

V Praze se zastavil při návratu z Moskvy demokratický senátor USA Mike Mansfield a jednal s J. Smrkovským.

Rozkazem ministra vnitra byla vyčleněna z působnosti StB veškerá činnost související s odhalováním trestných činů, přičemž výkonné útvary politické a ideologické diverze byly zrušeny.

Ve Svobodném slově byl otištěn pod názvem „Právo vrazit nůž do zad“ ostrý útok sociologa M. Jodla proti signatářům dopisu 99 pragováků, „kteří by se měli odstěhovat tam, kde hledají podporu a nacházejí odezvu“.

František. Šamalík v Literárních listech rozebírá otázky politické opozice.

Na Slovensku obnovili Společnost přátel Jugoslávie, jejíž činnost byla zastavena v roce 1948.

1969 – Václav Havel poslal A. Dubčekovi dopis, v němž ho vyzývá, aby otevřeně vyjádřil odmítavý postoj k vojenské intervenci v srpnu 1968, mj. v něm napsal: "...Československý pokus o reformu byl poražen. Tím spíš by neměla být poražena pravda tohoto pokusu, jeho idea. Socialismus v Československu ztrácí opět lidskou tvář. Tím spíš ji nesmí ztratit myšlenka jeho polidštění. Je nyní především na Vás, zda se tak stane či nikoliv..."

1978 – Zemřel Josef Hlinomaz, český herec (* 9. října 1914)

Josef Hlinomaz se narodil v Praze 9. října 1914. Narodil se do hudebnické rodiny, jeho otec Václav Hlinomaz (1873 – 1941) byl učitelem a hudebním skladatelem.

Mládí prožil na Dobříši a v Příbrami, kde absolvoval reálné gymnázium a vystupoval u ochotníků. Po otci zdědil hudební, malířské a herecké vlohy.

Odešel do Prahy a studoval dva roky kreslení na Uměleckoprůmyslové škole, z níž odešel kvůli velkým neshodám s pedagogy.

Přešel raději na Státní konzervatoř, kterou úspěšně ukončil v roce 1940.

Do konce okupace hrál v divadlech v Kladně (1941 – 1942), Pardubicích (1942 – 1943), Plzni (1943 až 1944) a hostoval v pražském Vinohradském divadle (1944). Po válce působil na Kladně (1945 – 1946), Realistickém divadle (1946 – 1947), Divadle satiry (1947 – 1948), Národním divadle (statoval v něm již za studií; 1. 10. 1949 – 31. 7. 1950), Pražské estrádě (1951 – 1954), Divadle satiry (1954 – 1957) a v hereckém souboru Filmového studia Barrandov (1958 – 1978), kde byl činný až do své předčasné smrti.

Hereckou doménou byly pro Hlinomaze postavy zrnitých, rázovitých a svérázných postav bodrých tatíků, veselých mužů i barbarských záporáků. Jeho herectví tkvělo v zajímavě zabarveném hlase, pohybové a mimické zdatnosti, klaunství, živelném humoru a občas také v improvizaci. V začátcích často vystupoval s Vladimírem Dvořákem. Mezi jeho divadelní postavy patřil například Jan z Lehnice („Král Václav IV.“), měšťan („Romeo a Julie“), cigán („Jánošík“), Vantuch („Veliká tavba“) či Curzio („Zkrocení zlé ženy“).

Hlinomazovou doménou byli menší, u diváků o to oblíbenější, role, ve kterých dokázal diváky upoutat více než hlavní postavy. Takové postavičky sehrál ve snímcích NEROZUMÍM (úředník), MUZIKANT (vrátný), ŽELEZNÝ DĚDEK (dělník), SLEPICE A KOSTELNÍK (chalupník), MIKOLÁŠ ALEŠ (zedník), CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (pekařský tovaryš), ÚNOS (kuchař), PYŠNÁ PRINCEZNA (výběrčí daní), MLADÁ LÉTA (školník), DOVOLENÁ S ANDĚLEM (rekreant Jeřábek), CIRKUS BUDE! (taxikář), STRAKONICKÝ DUDÁK (hostinský), PSOHLAVCI (dráb), HUDBA Z MARSU (pilař Šimáček), ZAOSTŘIT, PROSÍM! (náborový referent), CHLAP JAK HORA (malíř), RUSALKA (vodník), ČINTAMANI A PODVODNÍK (klient), LIDÉ Z MARINGOTEK (Čongr), SVATBA JAKO ŘEMEN (helikonista), SVATBY PANA VOKA (purkmistr), VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (Frajz), DRAHÉ TETY A JÁ (houbař) a desítky jiných.

Popularity dosáhly hlavně jeho větší postavy chamtivého velkostatkáře a radního Halaburdy (NEJLEPŠÍ ČLOVĚK), hospodského Palivce (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), šlechtice Alexandra Kolovrata (DĚDEČEK AUTOMOBIL), důstojníka Vaňka (POSLUŠNĚ HLÁSÍM), krupaře Bašty (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA), hrubozrnného pistolníka Grimpa (LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA), přísného policejního velitele (ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ!), svérázného ochlasty Gogo (ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU!), profesora a malíře (povídka HRY LÁSKY z filmu PSI A LIDÉ), zřízence Arnošta (JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE!) apod. Hlinomazův poslední snímek LVI SALÓNŮ (1978) Jaromíra Borka, kde se ukázal jako starý děda, měl premiéru (1. prosinec 1978) až po jeho tragické smrti.

Uplatnění získal rovněž v dabingu, rozhlase („Lhářství strýce Emila“, „Loupežnická historie“ nebo „Bleděmodrý Petr“) a televizi (inscenace SMUTNÝ PŮVAB, EGYPTOLOGOVÉ, PRAŽSKÁ ROMANCE, ČESTNÉ KOLO, TAJEMSTVÍ VILÉMA STÖRITZE, KLÍČOVÁ ZÁLEŽITOST, SEDM ŽEN ALFONSE KARÁSKA, OTEC NEBO BRATR aj. a seriály KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, PAN TAU, FANTOM OPERETY, F. L. VĚK, MÍŠA KULIČKA, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA a CHALUPÁŘI).

Kromě herectví měl Josef Hlinomaz druhou velkou lásku – malířství. Zasvětil mu svůj volný čas již od druhé světové války. Jako malíř tvořil naivistu s originálním humorem, poetikou a groteskně – fantazijní přeludy. Sám se nazýval surneonaivistou (bylo o tom natočeno několik dokumentů, např. DVOJÍ ŽIVOT JOSEFA HLINOMAZE). Ilustroval také řadu knížek, třeba Poláčkův oblíbený román „Bylo nás pět“ (1967). Přispíval rovněž svými články a fejetony do novin.

Hlinomazův život se předčasně uzavřel při dovolené v jugoslávském Splitu, kdy podlehl 8. srpna 1978 záchvatu a doslova mu „puklo“ srdce ve věku nedožitých šedesáti čtyř let. Jeho pozůstalost uspořádal a knižně vydal Jan Krůta v knížce „Majoucta“ (1992, 2004) a jeho vzpomínky na návštěvu New Yorku vyšly jako „Neuvěřitelný návrat“ (2003).

1989 – Zemřel Jiří Šotola, český literát (* 28. května 1924)

1990 – V Trenčianských Teplicích se konalo jednání vlád ČR a SR o variantách fungování federace a vymezení kompetencí mezi federací a republikami; i když zazněly slovenské návrhy na převedení řady resortů do pravomoci republik, převládl ještě názor, že "silné národní republiky vytvoří silnou federaci" (pro společný stát). Zástupci 10 slovenských národně orientovaných stran se však již 14. srpna vyslovili pro nezávislost SR.

1993 – Zemřel Jiří Adamíra, český herec (* 2. dubna 1926)

2002 – Voda začala zaplavovat jihočeská města, voda z Malše se v Českých Budějovicích zastavila kousek od hlavního náměstí, odřízla centrum od sídlišť Šumava, Máj a Vltava. Bylo evakuováno přes 2000 lidí. Vltava v Praze přesáhla průtok 1000 m³/s (2 SPA).

2006 – Zemřel Josef Langmiler, divadelní a filmový herec (* 12. dubna 1923)

2008 – Železniční neštěstí ve Studénce - Mezinárodní vlak EC 108 Comenius jedoucí na trase Krakov – Praha narazil v železniční stanici Studénka do konstrukce opravovaného silničního mostu, která se několik sekund před tím zřítila na železniční trať. Zemřelo 8 lidí (5 žen a 3 muži), asi 70 dalších bylo zraněno. Úmrtí deváté oběti bylo oznámeno v médiích 30. 9. 2008.

Začaly 29. letní olympijské hry v Pekingu

Svátky:

V občanském kalendáři slaví dnes svůj svátek Soběslav. Toto jméno, velmi oblíbené v přemyslovském panovnickém rodě, znamená "sobě slavný", tj. "mající (nějakou) slávu". V našich dějinách je nosili dva panovníci, Soběslav I. (asi 1090-1140) a Soběslav II. (1128-1180). Především první v pořadí se zařadil mezi naše významné vladaře. Dne 18. února roku 1126 se utkalo jeho vojsko s německou armádou v bitvě u Chlumce (nedaleko Ústí nad Labem). Německý panovník Lothar zde utrpěl krutou porážku a Soběslav se zachoval jako skvělý diplomat: od zajatého římského krále přijal Čechy v léno, což byl jeho hlavní cíl, a Lothara velkomyslně propustil, aniž by na něm cokoliv dalšího žádal. Lothar, který měl neustále na paměti hanebný výsledek své první vojenské výpravy, se raději v dalších letech českým záležitostem zcela vyhýbal.

V církevním kalendáři má dnes svátek Dominik, kterého si náš občanský kalendář připomněl již 4. srpna. Tehdy jsme se také dozvěděli více o zakladateli dominikánského řádu svatém Dominikovi.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje