Vzpomínáček - 7. listopadu - Maria Curie-Skłodowska a Steve McQueen

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 7. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Smlouva v Prešpurku, kozáci vydrancovali Kladno, London Gazette, jednotná zlatková měna, Karel Jaromír Erben, Maria Curie-Skłodowska, Albert Camus, VŘSR, čs. měna přešla ke zlaté měně, He 111 a Armenia, Joni Mitchell, Trabant, 7. listopadu 1968, metro otevřelo úsek Kačerov – Háje, Steve McQueen, Alexander Dubček, Petr Haničinec..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1491 – Po dvouměsíčním jednání došlo v Prešpurku (Bratislavě) k uzavření smlouvy mezi králem Vladislavem a Maxmiliánem Habsburským; Vladislavovi byly přiznány nároky na Uhry, Maxmiliánovi zůstaly Rakousy. Smlouva obsahovala i ustanovení, že vymře-li rod uhersko-českých Jagellonců, připadne uherská koruna Habsburkům.

1620 – Polští kozáci v císařských službách vydrancovali Kladno.

1665 – Poprvé vyšly London Gazette, nejstarší noviny, které vychází dodnes.

1750 – Ve všech dědičných habsburských zemích byla zavedena jednotná (zlatková) měna, jejímž základem se stala vídeňská marka stříbra, rovnající se 12 tolarům (neboli 24 zlatým). Došlo k 10 % zlehčení tolarů, zhoršila se i kvalita drobných mincí. Od roku 1751 byla zahájena ražba mincí v hodnotě 17 a 7 krejcarů. 21. září 1753 byla uzavřena s Bavorskem dohoda o konvenční měně, směřující k zavedení jednotné říšské měny. Vídeňská marka byla nahrazena kolínskou, z níž se mělo razit 10 tolarů nebo 20 zlatých (tzv. dvacetizlatková měna). K dohodě postupně přistupovaly i další německé státy.

1811 – Narodil se Karel Jaromír Erben, český spisovatel, básník († 21. listopadu 1870)

1867 – Narodila se Maria Curie-Skłodowska, polsko-francouzská vědkyně, nositelka Nobelovy ceny za fyziku a za chemii († 4. července 1934)

Maria Curie-Skłodowska (7. listopadu 1867 Warszawa – 4. července 1934 Sancellemoz, Francie), počeštěně též Marie Curie-Sklodowská (v polštině se uvádí na prvním místě rodné příjmení) byla významná vědkyně polského původu, která většinu života působila ve Francii. Zabývala se výzkumy v oblasti fyziky a chemie.

K jejím největším úspěchům patří:

• teorie radioaktivity
• technika dělení radioaktivních izotopů
• objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia.

Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity.

Dvakrát byla vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 z fyziky spolu s manželem Pierrem Curie za výzkumy radioaktivity a jejím objevitelem Henri Becquerelem, a podruhé v roce 1911 z chemie za izolaci čistého radia.

V roce 1891 Skłodowska složila jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát, z matematiky, získala v roce 1894.

V roce 1894 poznala také svého manžela Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henri Becquerela. Po Pierrově doktorátu se v roce 1895 vzali. Pierre byl bez vyznání a Maria byla nábožensky vlažná, proto měli občanský sňatek, což na nějaký čas vedlo k roztržce Marie s její polskou katolickou rodinou. Roku 1897 se jim narodila dcera Irene (taktéž později nositelka Nobelovy ceny).

Pierre doporučil Marii Becquerelovi, který jí nabídl doktorandské studium pod svým vedením na zdánlivě neatraktivní a pracné téma - zjistit, proč je radioaktivita některých druhů uranové rudy mnohem vyšší, než by plynulo z podílu čistého uranu v rudě.

Maria, zpočátku s pomocí mladého chemika A. Debiernea, který dělal licenciát, začala obtížnou práci na dělení uranové rudy na jednotlivé chemické sloučeniny a hledala sloučeninu, která způsobovala vysokou radioaktivitu. Debiernea to brzy přestalo bavit a nahradil ho sám Pierre Curie. Výzkumy po čtyřech letech vedly nejprve k objevu polonia, jež Skłodowska pojmenovala po své vlasti, a posléze mnohem radioaktivnějšího radia (první gram radia izolovala ze smolince pocházejícího z Jáchymova). Výsledkem bylo také vyjasnění pravděpodobných příčin radioaktivity - jako efektu při rozpadu atomových jader. V roce 1903 jako první žena v historii získala titul doktora fyziky a ve stejném roce jí byla udělena Nobelova cena za fyziku.

Získání Nobelovy ceny Curieovy náhle proslavilo. Sorbonna Pierrovi přiznala místo profesora a souhlasila se založením vlastní laboratoře, ve které se Maria stala vedoucí výzkumu. Ve stejné době také porodila druhou dceru Evu (1904). 19. dubna 1906 Pierra přejel nákladní koňský povoz a Maria tak ztratila životního druha i spolupracovníka. Dne 13. května téhož roku se fakultní rada rozhodla zachovat katedru vytvořenou pro Pierra Curie a svěřila ji Skłodowské, spolu s řízením laboratoře. Tak Curie-Skłodowska poněkud vyšla ze stínu. Stala se první profesorkou Sorbonny.

Díky tomu, že manželé Curieovi ještě před Pierrovou smrtí odmítli dát si patentovat postup přípravy radia z rud, ochudili se o značné finanční prostředky použitelné např. pro výstavbu laboratoře - obtížné získávání peněz po velkou část jejich kariéry ztěžovalo a značně zpomalovalo výzkum.

V lednu roku 1911 nebyla o jeden hlas zvolena do francouzské Akademie věd. V prosinci téhož roku však dostala svou druhou Nobelovu cenu (za chemii), díky které přesvědčila francouzskou vládu, aby vyčlenila prostředky na vytvoření nezávislého Ústavu pro radium (Institut du radium), který byl založen v roce 1914 a ve kterém se prováděly výzkumy z oblasti chemie, fyziky a lékařství. Tento ústav se stal líhní nositelů Nobelových cen – vyšli z něho ještě čtyři, mezi nimi i Mariina dcera Irene Joliot-Curie a její zeť Frédéric Joliot, kteří získali Nobelovu cenu za objevení uměle vyvolané radioaktivity.

Během 1. světové války se Curie-Skłodowska stala šéfem vojenské lékařské buňky, která se zabývala organizací polních rentgenografických stanic, které vyšetřily celkem více než 3 milióny případů zranění francouzských vojáků.

Po válce Curie-Skłodowska nadále vedla Ústav pro rádium v Paříži a zároveň cestovala po světě, kde její nadace pomáhala zakládat lékařské ústavy pro léčbu rakoviny. U Marie Curie-Skłodowské na ústavu také dva roky studoval František Běhounek (v letech 1920-1922), který po návratu zkoumal radioaktivitu v jáchymovských dolech. V roce 1925 Marie Curie-Skłodowska sfárala do dolu Svornost v Jáchymově. Absolvovala také cestu po Spojených státech, kde převzala mnoho čestných titulů a také dostala od amerického prezidenta slavnostně gram radia pro výzkum a léčbu nemocných. V roce 1932 s pomocí polského prezidenta Moścického byl jeden z takovýchto institutů založen ve Varšavě. Prvním vedoucím se stala Mariina sestra Bronisława.

Maria Curie-Skłodowska zemřela 4. července 1934 v nemocnici Sallanches nedaleko Paříže na leukémii, která byla pravděpodobně způsobena radiací, se kterou pracovala.

V roce 1995 byla pro své zásluhy jako první žena pochována pod kopulí pařížského Panteonu.

1913 – Narodil se Albert Camus, francouzský spisovatel a filozof, nositel Nobelovy ceny za literaturu († 4. ledna 1960)

1917 – Ruští bolševici svrhli prozatímní vládu Alexandra Kerenského a nastolili vládu sovětů. Proběhla tzv. Velká říjnová socialistická revoluce.

Velká říjnová socialistická revoluce byl vojenský převrat ze 7.11.(25.10. podle starého ruského kalendáře) 1917, provedený rudými gardami v Petrohradě pod vedením vojenského revolučního výboru při petrohradském sovětu, jemuž předsedal L. D. Trockij.

V. I. Lenin byl v ilegalitě ve Finsku a přijel do Petrohradu těsně před zasedáním II. všeruského sovětu (7.11.), s L.D. Trockým a dalšími představiteli bolševiků se rozhodli vyhlásit povstání ještě před zahájením sjezdu, který se obratnou manipulací stal bolševickým.

Zajištěním důležitých komunikací, ministerstev a dalších významných institucí, včetně obsazení Zimního paláce večer 7.11., kdy se připojili námořníci krondštadtské posádky, byla akce v Petrohradě dovršena (obyvatelstvo se neúčastnilo). 8.11. byla zatčena Prozatímní vláda a provoláním "K občanům Ruska!" bylo veřejnosti oznámeno, že moci se jménem dělnické třídy ujímá bolševická strana.

Sjezd 7.-9.11. ustavil tzv. dělnicko-rolnickou vládu, která ještě na sjezdu přijala Dekret o míru (jednostranné zastavení vojenských operací v 1. světové válce a návrh jednání o míru bez anexí a kontribucí) a Dekret o půdě (konfiskace půdy ze zákona, půda následně rozdělena mezi rolníky).

Státní aparát byl nahrazen bolševickým. Začátkem listopadu byla nastolena bolševická moc v dalších důležitých městech, 25.11. v Moskvě, kam byla po vyhlášení sovětské ústavy z roku 1918 přestěhována bolševická vláda. V. I. Lenin prosadil v roce 1918 uzavření příměří s Německem (brestlitevský mír).

Leninova vláda odrazila všechny vnitřní i vnější pokusy o změnu poměrů, včetně snah socialistů sdružených ve Výboru pro záchranu Ruska, a v občanské válce v Rusku v letech 1918-21 své vítězství uhájila.

1929 – Československá měna přešla ke zlaté měně; zlatý obsah Kč byl určen 44,58 mg ryzího zlata.

1941 - Německým letounem He 111 byla potopena sovětská nemocniční loď Armenia. Při katastrofě zahynulo přes 5000 pasažérů.

1943 – Narodila se Joni Mitchell, kanadská písničkářka

1956 – Rudá armáda dobyla Dunaújváros, které se vzbouřilo v rámci maďarského povstání.

1957 – V NDR začala výroba vozů značky Trabant.

1968 – Vláda se zabývala rozvojem drobného socialistického podnikání; dále zrušila dosavadní Vládní výbor pro otázky cikánského obyvatelstva a jeho úkoly přenesla na ministerstvo práce a sociálních věcí. Vláda se rovněž zabývala situací ve sdělovacích prostředcích a schválila závěry, které mají přispět k tomu, aby tisk, rozhlas a televize lépe podporovaly vnitřní i zahraniční politiku vlády.

Na ÚV KSČ docházejí ve velkém počtu rezoluce s kritikou tisku v zemích Varšavské smlouvy a rozhlasové stanice Vltava.

Prosovětsky orientovaná skupina demonstrovala proti Dubčekovi, Černíkovi a dalším členům u příležitosti pietního aktu na pohřebišti sovětské armády v Praze.

V Praze, Bratislavě, Brně, Českých Budějovicích a některých dalších městech se konaly protisovětské demonstrace za účasti především mladých lidí. Demonstranti strhávali vyvěšené sovětské vlajky a zapalovali je, pokusili se stavět barikády proti ozbrojeným příslušníkům SNB. Ti proti demonstrujícím použili obušky a požární stříkačky. V Praze bylo zadrženo a předvedeno 176 osob.

Ministr vnitra hned druhý den ve svém rozkaze vyslovil poděkování těm, kteří zakročili „proti živlům“ při oslavách 6. a 7. listopadu.

Úřad pro tisk a informace při předsednictvu čs. vlády zhodnotil činnost časopisu Reportér za období posledních dvou měsíců. Dospěl – podle zprávy ČTK – k závěru, že obsahem časopisu byl porušen zákon č. 127/68 Sb. Proto rozhodl dočasně odejmout vydavateli Svazu českých novinářů oprávnění vydávat časopis na dobu jednoho měsíce.

Předsednictvo Svazu českých novinářů a redakční rada Reportéra se zabývaly na své mimořádné schůzi sdělením ÚTI ze 4. 11. a jednomyslně rozhodlo odmítnout udělení důtky, jelikož nevidí v přetiskování sovětských materiálů žádné, natožpak hrubé porušování zájmů zahraniční a vnitřní politiky vlády. Naopak podobný výklad by vytvořil precedens pro porušování zákona. V tomto smyslu byl podán protest proti zastavení časopisu Reportér a odejmutí oprávnění vydávat časopis na dobu jednoho měsíce.

Listopadové 11. číslo časopisu Novinář přineslo pohotově k této události komentář Jiřího Seydlera pod názvem „Na mušce Reportér – kdo další?“ V tomtéž čísle je uvedena dále informace J. Rumla a J. Lederera o přípravě aktivu pražských novinářů a o jednáních koordinačního výboru tvůrčích svazů; zpráva o tom, že ředitelem Vydavatelství Čs. novinář byl jmenován Alois Joneš, dosavadní ekonomický náměstek; výsledky XV. Ročníku Novinářské soutěže Julia Fučíka a komentář slovenského novináře Juraje Vereše o vědeckém novinářském sympóziu v Lublani (konalo se 2. – 6. 9.) pod názvem „Niet slobody informácií bez slobody informátorov“.

Svaz českých spisovatelů začal vydávat týdeník Listy, jehož první číslo vyšlo s datem 7. listopadu 1968 (šéfredaktor Milan Jungmann, redakce na původním místě v Praze 1, Betlémská 1). Do jeho obsahu přispěli svými zásadními články Karel Kosík „Iluze a realismus“, Jaroslav Seifert „Zvýšeným hlasem“, A. J. Liehm „Československo jako zboží“ a do ankety Listů „o smyslu našeho konání“ přispívají desítky spisovatelů. Výstižně v anketě vystoupil Václav Havel těmito imperativy: Prohlašujeme!, Žádáme!, Stojíme!, Nepolevíme!, Vyzýváme!, Slibujeme!, Nezradíme!, Odmítáme!, Nedopustíme!, Zamítáme!, Odsuzujeme!, Vydržíme!, Nezklameme!, Neustoupíme!, Nepřijmeme!

1980 – Pražské metro otevřelo úsek Kačerov – Háje. Jednalo se o stanice Kačerov - Roztyly (Primátora Vacka) - Chodov (Budovatelů) - Opatov (Družby) - Háje (Kosmonautů). Původní názvy jsou uvedeny v závorkách.

Zemřel Steve McQueen, americký filmový herec (* 24. března 1930)

Steve McQueen, celým jménem Terence Stephen McQueen (24. března 1930, Indianapolis, Indiana, USA - 7. listopadu 1980, Juarez, Mexiko) byl americký filmový herec.

Terence byl mužnou a lakonickou americkou filmovou hvězdou 60. a 70. let 20. století, působil chladně a stoicky.

Jím ztvárňovaní hrdinové často mluvili svou filmovou akcí a jen zřídka slovy.

Terence Stephen McQueen se narodil 24. března 1930 v Indianě v USA. Záhy po narození opouští jeho otec rodinu.

Matka nedlouho poté odjíždí za prací do Kalifornie, a tak je svěřen do péče tetě a strýci.

U nich žije, na farmě v Missouri, až do svých devíti let, kdy si ho, znovuprovdaná, matka bere k sobě, do Los Angeles.

Byl vychováván spíše ulicí a pouličními Gangy, než vlastní matkou. Nezvladatelného Steva poslala matka v roce 1944 do polepšovny, Boys Republic of California, ve které byl veden pod číslem 3188 až do roku 1946.

Po propuštění z ústavu vystřídal několik zaměstnání, stal se plavčíkem na tankeru, pracoval v nevěstinci v Dominikánské republice, pracoval na ropných vrtech v Texasu a v Kanadě pracoval jako dřevorubec. V roce 1947 vstoupil do armády, k námořní pěchotě. Po tříleté službě ve vojsku se usadil v New Yorku, kde začal navštěvovat hereckou školu. Na školné si vydělával různě, prodával pera, pracoval v baru, dělal automechanika a taxikáře. O víkendech se zúčastňoval automobilových závodů. Získal stipendium na dramatické škole Heberta Berghofa a odehrál i svou první divadelní roli v divadle na Druhé avenue ve hře Peg, mé srdce. V konkursu byl vybrán do Actor’s studia, líhni talentů, kde zdokonaloval své herecké umění pod vedením Lee strasberga. S divadelními inscenacemi objížděl celé Spojené státy, krátce hrál v divadle na Broadwayi, ve hře Klobouk plný deště o veteránech Korejské války. Působení na jevištích ho neuspokojovalo, a tak začíná hledat své uplatnění v televizi.

Po sňatku s herečkou a zpěvačkou Neile Adamsovou se stěhují do Hollywoodu a zde v roce 1956 začíná jeho filmová kariéra. V tomto roce se také poprvé objevil před kamerou, v epizodní roli ve filmu z boxerského prostředí, Somebody up there Likes Me (Někdo tam nahoře mě má rád, r. Robert Wise, 1956). Následující dva roky se objevuje v několika dalších bezvýznamných rolí. Souběžně se začátky své, prozatím, nepříliš úspěšné filmové kariéry, se aktivně věnuje motoristickému sportu, je dokonce členem reprezentačního týmu USA pro motocyklový závod Šestidenní.

Obrat v umělecké kariéře přichází až s účinkováním v dobrodružném televizním seriálu Wanted:Dead or Alive (Chceme živého či mrtvého, r.R.G. Springsteen) uváděného v letech 1958-1961. Svým projevem zaujal režiséra Johna Sturgese, který ho obsadil do válečné snímku Never so Few (Hrstka statečných, Nikdy tak málo (r, John Sturges, 1959). Rok poté mu Sturges nabízí hlavní roli, v dnes již klasickém westernu Magnificent Seven (Sedm statečných, r. John Sturges, 1960). Zde Steve McQueen ztvárnil, po boku Yule Brunnera, jednu ze dvou ústředních postav, pistolníka Vina.

Tento film se stal mezníkem začátku jeho hvězdné kariéry. Po úspěchu tohoto filmu natáčí Steve v roce 1961 tři nepříliš výrazné filmy, Honeymooon Machine (Stroj na líbánky, r.Richard Thorpe, 1961), Hells for Heroes (Peklo pro hrdiny, r. Don Siegel, 1961), The War Lover (Milovník války, r. Philip Leacock, 1961). Dalšího většího uznání se dočkal ve filmu The Great Escape (Velký útěk, r. john Sturges, 1962), v příběhu o útěku se zajateckého tábora odehrál i všechny kaskadérské sekvence, včetně zběsilé jízdy na motocyklu.

V šedesátých letech patřil mezi nejlépe placené herce Hollywoodu, z této doby stojí za připomenutí některé filmy, příběh hudebníka na volné noze Love with the Proper stranger (Muž, o němž nic nevím, r. Robert Milligan, 1963), western Nevada Smith (r. Henry Hathaway, 1965), rekonstrukce osudů posádky dělového člunu v době čínské občanské války Sand Pebbles (r. Robert Wise, 1966), přestože byl film propadákem, byl Steve McQueen za svůj herecký výkon nominován na Oscara. Své řidičské schopnosti a závodnícké zkušenosti zúročil v dramatické automobilové honičce v ulicích San Franciska, která byla vyvrcholením filmu Bullitt (Bullitův případ, r. Peter Yates, 1968) a několik let poté i ve snímku z prostředí automobilových závodů Le Mans (r. Lee H. Katzin, 1971).

Při natáčení filmu Getaway (Útěk, r. Sam Peckinpah, 1972) se potkal s herečkou Ali McGraweovou, svou pozdější druhou manželkou. Svou životní roli vytvořil postavou galejníka Henriho Charriera ve filmu Papillon (Motýlek, r. Frankli J. Schaffner, 1973). Posledním jeho filmem byl příběh o legendě divokého západu Tom Horn (r. William Wiard, 1980) film dotáčí již ve velmi vážném zdravotním stavu, po operaci žaludku a vlivem komplikací s rakovinou plic umírá, po boku své třetí manželky Barbary Mintyové, na selhání srdce dne 7.listopadu 1980 v mexické nemocnici v Juarézu.

1992 – Zemřel Alexander Dubček, československý politik (* 27. listopadu 1921)

1994 – Bylo zahájeno první společné vojenské cvičení České armády s německým Bundeswehrem s názvem Kouba-Cham.

2007 – Zemřel Petr Haničinec, český herec (* 15. září 1930)

Svátky:

Svátek mají Saskie, Willibrord a Engelbert.

Dnes slaví svůj svátek Saskie nebo také Saskia. Toto jméno je holandského původu a nejčastěji se vykládá jako "žena ze Saska".

Proslavila je především manželka Rembrandta Harmensze van Rijna, nejslavnějšího holandského malíře 17. století (oženil se s ní roku 1634). Saskia byla dcerou leuwardenského radního a Rembrandtovi se stala věčnou inspirací. Umělec svou nádhernou ženu, vždy roztomilou a veselou, častokrát vypodobnil. Z díla, které vytvořil do jejího úmrtí, vysvítá kromě biblických motivů i radost ze života, jež dochází nejjasnějšího výrazu ve dvojité podobizně, na níž Rembrandt namaloval sebe a Saskii, jak mu sedí na klíně.

Méně se již ví, že toto skvostné jméno nese i planetoida objevená fotograficky M. Wolfem v Heidelbergu dne 22. října roku 1900. A náš výčet slavných Saskií by nebyl úplný, kdybychom nepřipomněli půvabnou a vždy elegantní Saskii Burešovou, která na nás laskavě hledí z televizní obrazovky.

V církevním kalendáři je dnes připomínán Willibrord, muž, který byl jednou z hlavních osobností anglosaské křesťanské mise na germánské půdě. Jméno znamená, že jeho nositel je "mužem vůle a odvahy".

Ke své činnosti potřeboval obojí. Položil základ šíření víry ještě před Bonifácem, který s ním později úzce spolupracoval a Willibrordovo dílo částečně rozvíjel. Náš dnešní oslavenec přišel na svět v roce 658 v Northumbrienu. Vzdělání získal v benediktinském klášteře Ripon. Zde také mladík později přijal řádové sliby. Ve dvaceti letech odešel do irského kláštera Rathmelsigi, kde se mu dostalo kněžského svěcení. Krátce potom nastalo nejdůležitější období jeho života: spolu s mnoha přáteli odešel na frískou misi a již roku 695 jej papež jmenoval arcibiskupem všech Frísů. Funkci už Wilibrord vykonával pod jménem Klement. Svůj biskupský kostel si zřídil v Utrechtu a později přesídlil do opatství Echternach v Lucembursku. Po dlouhé a požehnané činnosti zemřel oblíbený arcibiskup 7. listopadu roku 739 ve svém klášteře v Echternachu, kde také nalezl místo svého posledního odpočinku.

Holanďané dodnes slaví každý rok Willibrordův den. Mnohde jsou ještě k vidění Willibrordovy studny, které poutníci vyhledávají a berou z nich vodu proti kožním nemocem, při jejichž léčení tento světec pomáhá. Vedle toho je také patronem Lucemburska.

Dalším jménem, jež kalendář uvádí pro tento den, je Engelbert. Toto staroněmecké jméno znamená něco jako "zářící anděl", přeneseně též "silný a krásný mladík".

Engelbert z Kolína, kterého si dnes připomínáme, patří k velmi smutným hrdinům své doby. Narodil se v Kolíně nad Rýnem a ještě jako chlapec získal díky svým vlivným příbuzným četná církevní obročí; již v roce 1217 byl jmenován kolínským arcibiskupem. Více než církevním otázkám se však věnoval světským záležitostem a ve svých 26 letech strkal nos i do politiky. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: zapletl se do politických intrik a byl ze svého úřadu sesazen. Teprve poté si uvědomil, že by se měl věnovat církevním otázkám, a skutečně to udělal. Začal se zastávat utlačovaných a tvrdě zaútočil na šlechtu. Aristokraté si to však nenechali líbit a dali oblíbeného arcibiskupa zavraždit. Stalo se tak 7. listopadu roku 1225. A jak už to tak bývá, vrahovu ruku vedl syn Engelbertova bratrance, pocházející z nejvyšších kruhů. I v nich lze totiž nalézt zločince a vrahy.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze