Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 6. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Stvoření světa podle židovského kalendáře, dobytí hradu Sionu, zpřísnění předpisů k výběru daní a vedení exekucí, korunovace Leopolda II. za českého krále, Mladá Morava, anarchista postřelil prezidenta USA, Socialistická rada, Jana Štěpánková, Roger Waters, Petr Novák, Hana Zagorová, hlavní slovo politického sekretariátu ÚV KSČ, Lubomír Zaorálek, Zora Jandová, I. mezinárodní veletrh v Brně, 6. září 1968, poslední koncert Jimiho Hendrixe, Jiří Sovák, Luciano Pavarotti..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.
Události:
3761 před n. l. – první den židovského kalendáře. (stvoření světa)
1437 – Dobytí hradu Sionu, Jan Roháč (prohlášený za zemského škůdce) byl zajat a po mučení byl 9. září na Staroměstském náměstí se všemi svými 52 druhy popraven.
1708 – Opětné uvedení českých králů do kolegia kurfiřtů (readmise); toto právo nevykonávali od husitských válek. Po třicetileté válce zůstalo Habsburkům jen volební právo, na říšském sněmu měla převahu protestantská knížata; Josef I. proto prosadil účast zástupce českého krále na kurfiřtských poradách.
Readmise byla spojena se závazkem, že český král bude přispívat k říšským břemenům aspoň kurfiřtským podílem a 300 zlatými k vydržování přísedícího říšského soudu ve Wetzlaru; stalo se tak bez účasti českých stavů, kteří nebyli žádáni ani o předběžné svolení, ačkoliv museli převzít (stejně jako stavové moravští a slezští) finanční krytí.
1748 – Přijato nařízení o zpřísnění předpisů k výběru daní a vedení exekucí; došlo k přesnému odlišení vrchnostenské kontribuce od poddanské berně a byly stanoveny stálé termíny jejich odvodů. Současně byl v Praze založen zvláštní soud pro stížnosti poddaných a bylo zavedeno bezplatné právní zastupování poddaných ve sporech s vrchnostmi.
1791 – Slavnostní korunovace Leopolda II. za českého krále (slíbil ji delegaci českých stavů již v dubnu 1790) pražským arcibiskupem hrabětem Příchovským. Za týden byla korunována i jeho manželka Marie Louisa.
1896 – V Hodoníně došlo k vytvoření volného opozičního seskupení mladé moravské inteligence pod názvem Mladá Morava; na druhém sjezdu v Brně (27. prosince t. r.) se oficiálně prohlásilo za "samostatný směr mimo veškeré politické strany" a separovalo se od lidové strany. Další vývoj Mladé Moravy vedl k jejímu rozpadu na olomouckou (radikálnější) a brněnskou část (vrátila se do lidové strany).
1901 – Americký anarchista Leon Czolgosz na Panamerické výstavě v Buffalu (stát New York) smrtelně postřelil prezidenta USA Williama McKinleye, který zemřel o osm dní později.
1918 – Vznikl společný orgán českých socialistických stran (sociální demokracie a strany socialistické) v rámci Národního výboru - Socialistická rada; tvořili ji zástupci výkonných výborů obou stran. Za sociální demokracii G. Habrman, A. Němec, F. Soukup, J. Stivín, B. Šmeral, F. Tomášek, za socialistickou stranu E. Franke, V. Klofáč, F. Krejčí, J. Stříbrný, J. Svozil, A. Šolc a E. Špatný. Nejvýznamnější akcí rady se stala generální stávka (14. října t. r.).
1934 – Narodila se Jana Štěpánková, česká herečka
Dcera slavného herce Zdeňka Štěpánka, pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka a sestra herců Petra a Martina Štěpánka začínala jako ochotnice po boku svého otce.
Po studiích na DAMU začala její kariéra coby divadelní herečka na prknech pardubického divadla.
Během let 1952 až 1972 působila v pražském libeňském Divadle S. K. Neumanna.
Od roku 1972 do roku 2000 se jejím působištěm stalo Divadlo na Vinohradech. V roce 2000 ještě hostovala v mladoboleslavském divadle. Jejím manželem byl televizní režisér Jaroslav Dudek.
Úplně poprvé se objevila ve filmu NÁSTUP, který byl natočený podle románu Václava Řezáče.
Poté se objevila v několika filmech, po většinou však v menších rolích.
Do povědomí diváků vešla hlavní díky roli starší dcery Pavly ve velmi úspěšném seriálu TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA, zde jejího manžela stvárnil Eduard Cupák. Šest let poté přišla její další velká seriálová role v NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA, kde stvárnila dr. Danu Královou, doktorku, která se rozhodla pro profesní život. Tuto roli mohla rozvinout i v pokračování seriálu, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA PO DVACETI LETECH a nejnověji v NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA ...NOVÉ OSUDY. Jana Štěpánková neměla nouzi ani o televizní filmy či další seriály. V seriálu RANČ U ZELENÉ SEDMY zazářila coby čilá a prostořeká babička, která si nakonec vzala dědu Jeřábka v podání Lubomíra Kostelky.
Jana Štěpánková si také s radostí zahrála ve filmech pro děti. Šlo například o film TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ, kde si zahrála lékařku. Dále filmy STRAŠIDLA Z VIKÝŘE, kde si zahrála babičku Terezky, či DVA LIDI V ZOO, zde hrála hlavní zooložku.
V poslední době se objevila ve velmi úspěšné pohádce ANDĚL PÁNĚ, kde si zahrála Rózu. V komedii podle knihy Michaela Viewegha ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU, zde stvárnila šarmantní dámu Helgu, za partnerku měla Květu Fialovou coby Šarlotu. A menší roli měla také ve filmu VŠECHNO NEJLEPŠÍ. [zdroj]
1943 – Narodil se Roger Waters, britský hudebník, člen skupiny Pink Floyd
1945 – Narodil se Petr Novák, český zpěvák († 19. srpna 1997)
1946 – Narodila se Hana Zagorová, česká zpěvačka
1951 – Hlavním orgánem (nejen v KSČ, ale také ve státě) se stal politický sekretariát ÚV KSČ; zásadní slovo v něm měl K. Gottwald, který až do své smrti jako předseda strany vedl i agendu generálního tajemníka strany (funkce byla zrušena 6. září 1951 v souvislosti s odvoláním R. Slánského z tohoto místa a jeho jmenováním náměstkem předsedy vlády).
1956 – Narodil se Lubomír Zaorálek, český politik
1958 – Narodila se Zora Jandová, česká zpěvačka
1959 – V Brně byl zahájen I. mezinárodní veletrh specializovaný na strojírenství; vystavovalo na něm 432 vystavovatelů z 28 zemí. Trval dva týdny a navštívilo jej přes milion návštěvníků. Veletrhu předcházely výstavy československého strojírenství (první se konala v září 1955).
1961 – Narodil se Richard Müller, slovenský zpěvák
1968 – Prezident republiky v přítomnosti A. Dubčeka a O. Černíka přijal ministra J. Hájka a oznámil mu, že nemůže zůstat nadále ve funkci ministra zahraničí.
Předsednictvo ÚV KSČ schválilo text dopisu všem základním organizacím KSČ, jehož znění se stalo předmětem kritiky L. Brežněva, jak později uvedl V. V. Kuzněcov.
Novým vedoucím politickoorganizačního oddělení ÚV KSČ byl jmenován Josef Filus namísto Jana Koláře.
Na zasedání Ústředního výboru Národní fronty odstoupil na vlastní žádost (čti pod tlakem sovětských míst) z funkce předsedy F. Kriegel; novým předsedou byl zvolen Evžen Erban, dosavadní generální tajemník NF, přičemž tato funkce byla zároveň zrušena.
Na redaktora Čs. televize Vladimíra Škutinu bylo podáno trestní oznámení „pro vzbuzování falešných nadějí hromadnými sdělovacími prostředky“!
V bratislavském rozhlasu odsoudil Laco Novomeský dopis „starých komunistů z Košic“, který 26. 8. uveřejnila moskevská Pravda.
Z podniků a institucí docházejí na ÚV KSČ stále dopisy, které se týkají vysvětlení některých otázek. Za všechny lze citovat z dopisu celozávodního výboru KSČ podniku zahraničního obchodu Strojimport: „Považujeme za nepřijatelné, že členem předsednictva ÚV KSČ je nadále V. Biĺak. Koho zastupuje? Dříve byl v předsednictvu z titulu funkce 1. tajemníka ÚV KSS. Nyní mu však v KSS projevili nedůvěru tím, že nebyl zvolen ani za řadového člena ÚV KSS. Totéž se týká kandidáta předsednictva ÚV KSČ J. Lenárta, obdobně A. Indry, který je stále tajemníkem ÚV KSČ a členem sekretariátu, také J. Pillera a M. Jakeše. Obracíme se na vás přímo, soudruzi Biĺaku, Indro, Lenárte, Jakeši a Pillere, projevte aspoň minimum státnické moudrosti a vzdejte se vedoucích funkcí, které zastáváte. Č. Císař, F. Kriegel, J. Pavel a O. Šik pochopili situaci a svým dobrovolným odchodem ulehčili pozici vedení strany vůči členstvu a všemu lidu ČSSR. Pokud tak neučiníte, jsme nuceni se od vás veřejně před našimi pracujícími distancovat a neuznávat vás za vedoucí představitele KSČ.“
Na Fond republiky darovali čs. občané celkem 207 325 804 Kčs, na Zlatý poklad 68 kg a 261 gramů zlata.
Americký prezident L. Johnson na tiskové konferenci ve Washingtonu řekl, že obdržel ujištění od Sovětského svazu, který neplánuje ve východní Evropě žádné další vojenské akce. Na postoji vlády USA k smlouvě o nešíření jaderných zbraní se ani po událostech v Československu nic nezměnilo.
1970 - Poslední koncert Jimiho Hendrixe
2000 – Zemřel Jiří Sovák, český herec (* 27. prosince 1920)
Jiří Sovák se narodil 27. prosince 1920 v Praze jako Jiří Schmitzer do rodiny hospodského. Roku 1941 absolvoval dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře a následně se živil jako úředník v pojišťovně a jako skladník. V této době již vystupoval v pražském kabaretu Živé jeviště. Roku 1943 nastoupil na profesionální hereckou dráhu. Hrál v třebíčském Horáckém divadle (1943 – 1945), během prezenční vojenské služby v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1946 – 1947), Divadle E. F. Buriana (1947 – 1952), Vinohradském divadle (1952 – 1966) a v pražském Národním divadle (1966 – 31. březen 1983).
Z Národního divadla po několika desítkách velkých rolí odešel na odpočinek. Později vystupoval pohostinsky.
Přes různé komické a milovnické role se Sovák vyvinul ve zkušeného herce s osobitým projevem, který předváděné postavy přizpůsobuje vlastní individualitě. Jeho herecký projev spočíval v herecké zkratce, charakterizováním role drobnými detaily, které byly úsporným prostředkem k vyjádření vnitřního stavu postavy.
Zvláštní význam pokládal na svůj hlas, který dokázal vyjádřit tónem mentorské podrážděnosti či s podtextem laskavého pochopení. Své postavy často zlidšťoval svou hranou ironickou bodrostí, lidskostí a suchým humorem. Dobré role ztvárnil v inscenacích „Amfitryon“, „Sníh se smál, až padal“, „Ženský boj“, „První stránka“, „Kočičí hra“, „Naši furianti“, „Zkrocení zlé ženy“ nebo „Hrátky s čertem“. Se svoji první manželkou měl syna, herce Jiřího Schmitzera (*1949), který s otcem hrál několikrát ve filmu.
Sovákovo herectví dokázal však více využít film, který mu dokázal přinést u diváků nevídanou popularitu, a který mu nabízel často velké komické i dramatické role. Poprvé se na platně představil jako fotograf v reklamě PĚT STRÝCŮ (1942). O pět let později jako hotelový detektiv v komedii NIKDO NIC NEVÍ. Zpočátku vytvářel menší, ale velmi výrazné postavy Jareše (PŘIZNÁNÍ), vedoucího pily (PLAVECKÝ MARIÁŠ), vojína July (AKCE B), Drnce (VÝSTRAHA), údržbáře (CIRKUS BUDE!), obyvatele města (NEJLEPŠÍ ČLOVĚK), Jašky (TANKOVÁ BRIGÁDA), Vojty (KUDY KAM?), laxního pana Tachecího (FLORENC 13:30), Mikoty (SMRT V SEDLE), vedoucího (PROBUZENÍ) či Zemánka (DNES NAPOSLED).
Oblíbené se staly jeho hlavní postavy: havíř Kuba Dařbuján v pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959) Martina Friče, starosta Florián Jírovec v Machově komedii FLORIÁN (1961), montér ČKD a král tamánského souostroví Alois Králů ve Fričově komedii KRÁL KRÁLŮ (1963), vykutálený sňatkový podvodník v Krejčíkově detektivní komedii ČINTAMANI A PODVODNÍK (1964), pan Foustka v parodii KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY (1967), Láďa v hořké komedii NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA (1968), fasádník Antonín Skopec v Podskalského SVĚTÁCÍCH (1969), vědec David Moor v Lipského Sci – Fi komedii ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ… (1969), král Rosebud IV. ve Vorlíčkově crazy komedii PANE, VY JSTE VDOVA! (1970), ředitel školy v Lipského ŠESTI MEDVĚDECH S CIBULKOU (1972), mistr Jiří Kroupa v komedii MAREČKU, PODEJTE MI PERO! (1976) Oldřicha Lipského, rytíř Brtník v komedii AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ! (1976), starý nacista Klaus Abard ve Sci – Fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977), král Dalimil v pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977), zloděj Liška v komedii COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977), pan Novák v Schulhoffově komedii CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ... (1980), Semerád v komediích ZRALÉ VÍNO (1981) a MLADÉ VÍNO (1986) Václava Vorlíčka nebo strejček Růžička ve Svěrákově KOLJOVI (1996). Naposledy si zahrál strejčka v NÁVRATU ZTRACENÉHO RÁJE (1999) Vojtěcha Jasného.
Sovák účinkoval taktéž v rozhlase („Tři mušketýři“ nebo „Kupon“) a zejména v televizi (zábavné pořady, inscenace SLZY, KTERÉ SVĚT NEVIDÍ, USPOŘENÁ LIBRA, BOHOUŠ, TALISMAN, POSLEDNÍ KONCERT atp. a seriály ELIŠKA A JEJÍ ROD, PAN TAU, F. L. VĚK, BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, DNES V JEDNOM DOMĚ, CHALUPÁŘI, ARABELA, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, BAMBINOT, KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI, ARABELA SE VRACÍ atd.).
Za své herectví získal titul Zasloužilého umělce (1968) a Cenu MNV za herecký výkon (1982) v komedii ZRALÉ VÍNOa Cenu Thálie (1999). V devadesátých letech trpěl řadou zdravotních problémů a na pokračování sepsal své vzpomínkové knížky „Jiří Sovák poprvé, podruhé, potřetí a počtvrté“. Vydal také řadu gramofonových desek, audio kazet a CD. Jiří Sovák zemřel 6. září 2000 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti let. [zdroj]
2007 – Zemřel Luciano Pavarotti, italský operní zpěvák (* 12. října 1935)
Svátky:
Svátek mají Boleslav a Magnus.
V občanském kalendáři má dnes svátek Boleslav a v církevním Magnus, což je z významového hlediska takřka totéž. Obě jména znamenají, že jejich nositelé jsou - podobně jako ještě Václav - "velice slavní nebo velicí slávou".
Naše dějiny se svého času Boleslavy jenom hemžily. Prvním z nich byl Boleslav I. zvaný Ukrutný (okolo 915-15. 7. 967), který se stal českým knížetem poté, co zabil svého bratra Václava. Byl to velice ambiciózní člověk. Brzy po převzetí trůnu neváhal válčit s německým císařem Ottou I. (936-50), nakonec však uznal jeho lenní svrchovanost (950), ba dokonce mu později vojensky pomáhal. Za jeho vlády byla k přemyslovskému státu připojena Morava, Slezsko, Krakovsko a Červené Hrady, při správě země se začala uplatňovat hradská soustava. Jeho syn Boleslav II. (narozen před zavražděním knížete Václava - 7. února 999) si vysloužil přídomek Pobožný, přestože právě za jeho vlády byl vyvražděn opoziční, ale spřízněný rod Slavníkovců (28. září 995). Tuto skutečnost však zřejmě vyvážily zásluhy na vytvoření samostatné církevní provincie, podřízené do roku 1344 mohučskému arcibiskupovi, a na existenci obecně uznaného pražského biskupství od roku 973. Vedle kláštera sv. Jiří na Pražském hradě byly za jeho vlády založeny ještě kláštery Břevnov a Ostrov a okolo dvaceti kostelů. Jeho syn, také Boleslav, byl v pořadí třetím knížetem a byl zván Ryšavý. Za něho se dostal český stát až na opravdové dno. On sám byl na trůn jednou dosazen, podruhé z trůnu vyhnán. Také on se potřísnil cizí krví, když v roce 1003 nechal vyvraždit rod Vršovců.
V církevním kalendáři, jak již bylo uvedeno výše, dnes najdeme jméno Magnus. Jeho svatý nositel přišel na svět pravděpodobně kolem roku 699 a byl germánského nebo rétorománského původu. Společně s více poustevníky žil až do roku 730 u hrobu sv. Havla v dnešním St. Gallen ve Švýcarsku. Po nějakém čase se však vydal na misijní cesty po východním Allgu, později v kraji kolem Füssenu. Zde si vybudoval kobku, z níž se v průběhu let s pomocí velkorysých darů Pipina Mladšího vyvinul mohutný benediktinský klášter. Příliv zájemců byl velký, brzy se roznesla zpráva o slavném působení misionáře Magna i o jeho schopnosti dělat zázraky.
Magnus zemřel 6. září kolem roku 772. Okolo roku 850 byly jeho ostatky augsburským biskupem Lantem slavnostně vyzvednuty a přeneseny do krypty nově zbudované kaple ve Füssenu. Dnes se tyčí na tomto místě kostel sv. Magna, v jehož kryptě stojí socha kostelního a místního patrona, ale nejsou už zde žádné ostatky. Některé Magnovy relikvie se dostaly do benediktinského kláštera Lorsch na Horské cestě a byly tam uctívány.
Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze
