Vzpomínáček - 6. srpna - Marie Vášová a Vilém Pruner

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 6. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Přemysl se vzdal, Jan Želivský utrpěl u Mostu porážku, počátek odboje sedmihradského knížete Gabriela Bethlena proti Habsburkům, konec Svaté říše římské, Metternichova konference, Alexander Fleming, první poprava na elektrickém křesle, první bitva o Atlantik, Robert Mitchum, Gertrude Ederleová přeplavala průliv La Manche, Andy Warhol, první filmový festival v Benátkách, útěk z koncentračního tábora Auschwitz, letoun Enola Gay svrhl atomovou bombu Little Boy na japonské město Hirošima, Kubánská revoluce, Beatles a Help, 6. srpen 1968 a 1969, Marie Vášová, Tim Berners-Lee a World Wide Web, Jaromír Pleskot, Vilém Pruner..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1249 – Přemysl se vzdal na Pražském hradě a v Anežském klášteře se před otcem pokořil. Byl zbaven všech vladařských práv, na hradě Týřově v září t. r. zajat a uvězněn na hradě Přimdě (spíše pro výstrahu).

1421 – Vojenská výprava pražanů za velení Jana Želivského utrpěla u Mostu porážku od míšeňských žoldnéřů.

1619 – Počátek odboje sedmihradského knížete Gabriela Bethlena proti Habsburkům; během měsíce srpna navázány kontakty s českou vládou a jeho vojsko postupovalo Slovenskem (21. září t. r. byl Bethlen zvolen v Košicích hlavou uherského státu).

1806 – Konec Svaté říše římské - František II. se vzdal titulu římskoněmeckého císaře a oznámil zánik římskoněmeckého císařství obnoveného Karlem Velikým roku 800 (císař začal používat jména František I. jako první císař rakouský). Habsburská monarchie začala užívat nového znaku - dvojhlavého orla, dosavadního znaku Říše římskoněmecké (do 15. století to byl znak císařství byzantského). Aby se zvýraznilo, že císař rakouský je současně králem českým (a uherským), začalo se též užívat zkratky c. k. (císařské, královské).

1819 – V Karlových Varech byla zahájena konference svolaná C. W. L. Metternichem za účasti ministrů devíti německých států (její závěry schválil 20. září t. r. spolkový sněm ve Frankfurtu nad Mohanem). Záminkou k přijetí výjimečných zákonů (tzv. karlovarského usnesení) byl atentát na populárního spisovatele A. von Kotzebue; zákony směřovaly k potlačení ústavního zřízení, svobody tisku, spolků a univerzit (tam byli dosazeni vládní zmocněnci). Byla zavedena cenzura, zakázáno vydávat politické spisy a v Mohuči byla zřízena ústřední vyšetřovací komise. Zákony se staly oporou metternichovského absolutismu (ještě zpřísněny v roce 1824) a platily až do roku 1848.

1881 – Narodil se Alexander Fleming, skotský lékař, objevitel penicilinu († 11. března 1955)

1890 – V Auburnské věznici ve státu New York proběhla první poprava na elektrickém křesle, popraveným byl vrah William Kemmler.

1914 – První světová válka: německé U-booty vypluly ze základny v Heligolandu, čímž začala první bitva o Atlantik.

1917 – Narodil se Robert Mitchum, americký herec († 1. července 1997)

1926 – Gertrude Ederleová jako první žena přeplavala průliv La Manche.

1928 – Narodil se Andy Warhol, umělec († 22. února 1987)

1932 – V Benátkách se konal první filmový festival.

1940 – Z koncentračního tábora Auschwitz uprchl první vězeň - Polák Tadeusz Wiejowski.

1945 – V 8:16 svrhl letoun Enola Gay atomovou bombu Little Boy na japonské město Hirošima.

1960 – Kubánská revoluce: V odpovědi na americké embargo je na Kubě znárodněn majetek všech cizích státních příslušníků.

1965 – Vyšlo album Help skupiny Beatles.

1968 – Schůze předsednictva ÚV KSČ projednala výsledky jednání v Čierné nad Tisou a Bratislavě a zabývala se kontrolou příprav mimořádného XIV. sjezdu KSČ, od něhož se očekávalo vyřešení mnoha problémů a jisté uklidnění ve vztazích mezi socialistickými zeměmi. ~ Na poradě se šéfredaktory hromadných sdělovacích prostředků ministr národní obrany M. Dzúr popřel, že by odchod V. Prchlíka ze stranické funkce na ÚV KSČ byl vyvolán reakcí sovětského tisku (zejména listem Krasnaja zvězda). Na výroky V. Prchlíka z jeho tiskové konference 15. 7. prohlásil, že naopak čs. armáda je moderní a bojeschopná.

1969 – Vláda odvolala Josefa Šmídmajera z funkce ústředního ředitele Čs. televize a na jeho místo jmenovala Jana Zelenku, kterého hned druhý den představil předseda vlády O. Černík všem televizním pracovníkům v Praze. Zároveň uvedl do funkce nového náměstka ústředního ředitele pro politické zpravodajství Vladimíra Soleckého, náměstka pro umělecký program Přemysla Kočího a řízením ekonomicko – správních složek byl pověřen Jiří Wüchterle. 8. 8. vysílala Čs. televize rozhovor J. Zelenky s O. Černíkem.

1971 – Bylo zatmění Měsíce.

1984 – Zemřela Marie Vášová, česká herečka (* 16. května 1911)

Jako dívka statovala ve Vinohradském divadle, zatímco navštěvovala rodinnou školu a obchodní akademii.

Herectví studovala pouze soukromě u Míly Pačové a Antonína Strnada. Krátký čas pracovala jako úřednice v nakladatelství Otakara Štorcha Aventinum a ve Škodovce.

Divadlo začala hrát bez vědomí rodičů. První angažmá získala u Rodenovy divadelní společnosti (1932 - 1933). Dále hrála v Olomouci (1933 - 1934), Českých Budějovicích (1934 - 1935) a Ostravě (1935 - 1940).

V roce 1940 hrála titulní roli Sofoklovy Antigony v Národním divadle, ale přijata nebyla. Díky pomoci Jindřicha Honzla hrála v letech 1940 - 1941 v Divadle pro 99 a v letech 1941 - 1944 byla v angažmá v Uranii. Teprve v roce 1945 se stala členkou činohry Národního divadla a setrvala tam až do své smrti.

Vášová byla typickou tragédkou. Její herectví se vyznačovalo tragikou silného, vášnivého citu.

Vystihovalo nejen psychologii postav, ale i dobu a prostředí, ve kterém žily. Převážně hrála ženy elegantní a vášnivé, cílevědomé, energické a rozhodné, odhodlaně jdoucí za svými dobrými, nebo i špatnými cíli. Později vynikla i v rolích žen prostých, stárnoucích a zemdlených. Vášová byla vysoké štíhlé postavy, ušlechtilé a hrdé tváře, pevného hlasu. Z nejoceňovanějších rolí, které vytvořila v Národním divadle, jmenujme Lízalku (Mrštíkové - Maryša), Madlenu Vojnarovou (Jirásek - Vojnarka), královnu Runu (Zeyer - Radúz a Mahulena), paní Liberu (Goldoni - Poprask na laguně), nebo paní Hoškovou (Shakespeare - Veselé paničky windsorské).

V českém filmu měla Vášová několikrát možnost rozehrát své hluboce tragické psychologické herectví. Poprvé se v objevila v melodramatu MODRÝ ZÁVOJ (1941) v roli zdravotní sestry a krátce na to v dramatu ŽÍZNIVÉ MLÁDÍ (1943) jako šenkýřka Marie Novotná. Po válce ji filmaři často obsazovali do rolí venkovských žen, i když ona sama tvrdila, že se v nich necítí doma. Taková byla role Terezy Crhové, která přišla za války o manžela a nenáviděla domnělého kolaboranta Skývu v podání Jaroslava Průchy v dramatu V HORÁCH DUNÍ (1946), Olena Dancová v NIKOLU ŠUHAJOVI (1947), nebo žárlivá a nenávistná děvečka Rozina v ADVENTU (1956), která bezohledně ztrpčovala život mladičké Františky, ženy sedláka Podešvy, jehož byla Rozina milenkou. Další velké role vytvořila Vášová v dramatech KARIÉRA (1948) a SVĚDOMÍ (1948), kde přestavovala ženu slabošského pojišťovacího úředníka Doležala v podání Miloše Nedbala. Dále byla např. nacistkou Elsou Magerovou v NÁSTUPU (1952), Martou Johovou v dramatech JAN ŽIŽKA (1955) a PROTI VŠEM (1956), nebo Vendulkou Stiborovou v dramatu TAKOVÁ LÁSKA (1959). Ojediněle, zato o to úspěšně, se Vášová objevila v komediální roli, např. jako hraběnka Stradová v CÍSAŘOVĚ PEKAŘI a PEKAŘOVĚ CÍSAŘI (1951).

Nejvýrazněji se však vryla divákům do pamětí tragickými rolemi ve filmech SIRÉNA (1947), NĚMÁ BARIKÁDA (1949) a VYŠŠÍ PRINCIP (1960). Především zásluhou její výkonu v dramatu SIRÉNA získal film ocenění na MFF v Benátkách. Její Hudcová byla postava jako z antické tragédie, přenesená do tvrdé životní reality hornického Kladna na sklonku osmdesátých let 19. století. Hudcová byla žena, která nehledíc na vlastní bezpečí, bojovala za životy svých dětí a svého nevěrného manžela, žena, kterou nezdolá ani smrt nejmladší dcery, žena, která je vždy připravena bojovat proti utlačovatelům. Podobná byla její postava v dramatu VYŠŠÍ PRINCIP. Pradlena Ryšánková, kterou Vášová v tomto filmu ztvárnila přijde díky nacistickým okupantům nejen o život svého syna, ale i o svůj vlastní. Zatímco v SIRÉNĚ byl odpor Hudcové proti zvůli a bezpráví spíše jen vnitřní, ve VYŠŠÍM PRINCIPU se projevil i navenek impulzivním útokem na velitelství SS. Obě tyto postavy se staly výrazem odporu proti jakékoliv formě násilí a útlaku.

K velkým postavám Vášové v 60. letech patřila udřená služka Fišerová, matka tří dcer, v sociálním dramatu Otakara Vávry POLICEJNÍ HODINA (1960), Stiborová v JARNÍM POVĚTŘÍ (1961), nebo sobecky a nekriticky milující matka emigranta Kociána v LABYRINTU SRDCE (1961). Své tragické postavy si Vášová zopakovala, i když v menší míře v roli Zeminové v dramatu OSVOBOZENÍ PRAHY (1976) a naposledy se objevila ve filmu VŠICHNI PROTI VŠEM (1977) v roli Cherubíny. Přestože její výčet filmových rolí není závratný (38), faktem zůstává, že hereckého potenciálu málokteré české herečky dokázal film využít jako Vášové.

Kromě filmu spolupracovala Vášová i s rozhlasem (Balada o Marjáně Temnikarové) a televizí. Z poměrně velkého výčtu televizních rolí jmenujme např. Barboru v Jiráskově SAMOTĚ (1965), hraběnku v detektivce NĚKOHO JSEM ZASTŘELIL (1966), matku v Hrubínově KŘIŠŤÁLOVÉ NOCI (1966), podvodnici Frenchovou v kriminálce PRACKA V LÁHVI (1977), nebo Marii Čermákovou v seriálu SANITKA (1984).

Marie Vášová získala řadu ocenění. Státní cenu obdržela dvakrát. V roce 1947 za roli Hudcové v SIRÉNĚ a v roce 1961 za divadelní postavu Tylovy Drahomíry a za role matek ve filmech VYŠŠÍ PRINCIP a LABYRINT SRDCE. Od roku 1958 byla nositelkou vyznamenání Za vynikající práci, v roce 1960 získala titul Zasloužilá členka Národního divadla a v roce 1961 titul Zasloužilá umělkyně.

1991 – Tim Berners-Lee zveřejnil svou myšlenku World Wide Webu.

2009 – Zemřel Jaromír Pleskot, český filmový a divadelní režisér (* 11. února 1922)

2010 – Zemřel Vilém Pruner, český herec a podnikatel (* 20. ledna 1916)

Vilém Pruner pochází z úspěšné podnikatelské rodiny, narodil se ve Vídni, později jeho otec vlastnil v Praze první továrnu na umělé hmoty.

Vilém Pruner vystudoval gymnázium a začal pracovat v otcově firmě, po krátkém studiu medicíny přešel na práva, která nakonec úspěšně absolvoval.

Mezitím se ale zcela náhodou dostal k filmu.

Jako mladík patřící k pražské smetánce chodil pravidelně do Lucerna baru, kde si jej při tanci povšiml Hugo Haas.

Ten jej obsadil do menší role malíře v komedii DĚVČATA, NEDEJTE SE! (1937), která vznikala v Haasově režii. Přestože Pruner zde sehrál jen epizodní postavu (nicméně po boku Adiny Mandlové) a na své první natáčení navíc vzpomíná jako na nepříliš zdařilou zkušenost, další nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Se svým působením ve filmu ovšem Pruner narazil u rodiny; v té době dostudoval práva a začal pracovat ve vedení rodinného podniku a otec rozhodně se synovým hraním nesouhlasil, Pruner si tak na natáčení musel brát dovolenou. Hugo Haas jej znovu jako režisér obsadil do filmu BÍLÁ NEMOC (1937), kde hrál asistenta na klinice. Po Haasově boku se pak objevil jako exekutor v komedii SVĚT, KDE SE ŽEBRÁ (1938). Až na výjimky Pruner hrál převážně role movitých mladých mužů, jeho filmografie v sobě skrývá jak kultovní a legendární filmy, tak i zcela zapomenutá dílka pokleslé umělecké úrovně. Dobře zapamatovatelná je jeho postava septimána Pošusty v komedii CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939), jedinou velkou roli dostal v dramatu KRÁLOVNA STŘÍBRNÝCH HOR (1939), tento film se však nedochoval. Menší role si zahrál po boku velkých hvězd (PACIENTKA DR. HEGLA, 1940; MINULOST JANY KOSINOVÉ, 1940; POZNEJ SVÉHO MUŽE, 1940). Poslední větší roli bankéřova syna Richarda ztvárnil v komedii ZLATÉ DNO (1942). Ke konci války začal ještě pracovat na filmu JENOM KROK (1945), jehož natáčení však bylo přerušeno zatčením představitele hlavní role, Oldřicha Nového.

Po roce 1945 skončila Prunerova herecká kariéra, mimo jiné proto, že v té době byl již samostatným šéfem rodinné továrny. Ta byla v roce 1948 znárodněna a Pruner byl nakonec v 50. letech i vězněn, později mimo jiné pracoval v kladenských hutích. Jako vystudovaný právník se nemohl v té době uplatnit, pracoval například jako pojišťovací agent, nakonec se ale oklikou vrátil do oblasti kultury. Byl tajemníkem Městských divadel pražských, v letech 1962-1968 vedl propagaci Laterny magiky. V té době se také v epizodních úlohách vrátil před filmovou kameru (KDE ALIBI NESTAČÍ, 1961; KOMEDIE S KLIKOU, 1964). Z náhodného setkání s Karlem Gottem vyplynula nedlouhá práce Gottova tajemníka (1968-1970). Po roce 1970 pracoval Pruner ve festivalovém oddělení Československé televize. V té době si také naposledy zahrál ve filmu (PODEZŘENÍ, 1972).

Vilém Pruner žil v soukromí, ale občas přijal pozvání na různé akce, kde jako jeden z mála žijících pamětníků prvorepublikové éry vzpomínal na své filmařské začátky.

Svátky:

Svátek mají Oldřiška, Ulrika, Pavel (VI.); slavnost Proměnění Páně.

V občanském kalendáři má dnes svátek Oldřiška nebo také Ulrika. Jedná se o ženský protějšek jména Oldřich. Základem je starohornoněmecké Uodalrích, což znamená doslova "dědičným statkem bohatý nebo vládnoucí člověk".

Patronkou tohoto jména je Oldřiška Nischová, která se narodila 18. září 1882 v Mittelbiberachu (Německo). Pokřtěna byla však jako Františka. Od mládí se vyznačovala hlubokou zbožností a již ve 22 letech vstoupila v Hegne na Bodamském jezeře k Milosrdným sestrám Svatého Kříže a přijala v klášteře jméno Oldřiška. Po složení první profese (1907) se stala zprvu pomocnou kuchařkou v Bühlu, potom kuchyňskou sestrou v domově sv. Vincence v Baden-Badenu. Svou obětavou službu konala pod heslem: "Zcela Ukřižovanému a tím zcela bližnímu, zástupkyně Kristovy lásky." Těžká tělesná práce a život plný odříkání však síly mladé řeholnice umořily. K tomu ji postihly i těžké bolesti hlavy a, což bylo pro ni nejhorší, i strašlivé pochybnosti ve víře. Nakonec musela ulehnout do sesterské nemocnice v Hegne. Zde odevzdaná a smířená s osudem dne 8. května 1913 zemřela na tuberkulózu. V roce 1951 zahájila církev proces jejího svatořečení, jenž byl ukončen 1. listopadu 1987 v Římě, kde ji papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslavenou.

V církevním kalendáři je dnes svátek Proměnění Páně. Tato událost se týká života Ježíše Krista. Lidé, kteří jej následovali, chtěli vědět, kdo vlastně je. Jedni tvrdili, že je Janem Křtitelem, jiní jej označovali za převtělení proroků Jeremjáše nebo Elijáše. Proto Ježíš odvedl své apoštoly Petra, Jakuba a jeho bratra Jana na vysokou horu a zde jim zjevil své velké tajemství. Celá jeho postava byla náhle prozářena jasným světlem, vedle něho se zjevili Mojžíš a Elijáš. Po chvíli promluvil z nebe Bůh a označil Ježíše za svého syna. Když zázrak pominul, požádal Kristus své učedníky, aby o tomto jeho proměnění nikomu nevykládali a čekali, až dojde k jeho zmrtvýchvstání.

Římskokatolická církev si dnes připomíná úmrtí Jana Křtitele Montiniho, kterého zná celý svět pod jménem papež Pavel VI. Tento člověk svou činností bezesporu ovlivnil celé 20. století. Narodil se 26. září 1897 v Concesiu u Brescie (Itálie). V mládí se zdálo, že se z něho stane novinář, ale nakonec zvolil duchovní dráhu. Kněžské svěcení přijal 29. května 1920 a ihned začal studovat práva a později filozofii. Získal tak skvělé vzdělání, navíc ovládal ještě většinu světových jazyků, čímž byl předurčen k diplomatické službě. Postupoval v církevní hierarchii, až dosáhl nejvyšších postů; patřil mezi první kardinály, které jmenoval papež Jan XXIII. Po Janově smrti byl 21. června 1963 zvolen na Petrův stolec on. Byl velmi schopným papežem a mimo jiné pokračoval v uplatňování závěrů 2. vatikánského koncilu v praxi. Jmenoval také české kardinály J. Berana a F. Tomáška. Zemřel 6. srpna 1978 v Římě.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje