Vzpomínáček - 6. října - Thor Heyerdahl a Marie Fikáčková

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 6. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Václav III., Karel IV. odvolal platnost Maiestas Carolina, spolek na obranu práva a řádu zemského, Le Corbusier, Roland Garros, Thor Heyerdahl, Ivan Skála, žilinský protokol, Vojáci 1. československého armádního sboru vstoupili na území Československa, rozsudek smrti nad Marií Fikáčkovou, erární noviny, 6. říjen 1969 - 1970, Jomkipurská válka, Anvar Sadat, potvrzení termínu zániku ČSFR, návrh zákona o penzijním připojištění, Slobodan Milošević podal demisi, dálnice D5..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1289 – Narodil se Václav III., český král († 4. srpna 1306)

1355 – Karel IV. vydal listinu, v níž odvolal platnost zemského zákoníku (nazvaného později Maiestas Carolina) pro odpor šlechty. Zákoník měl posílit královskou ústřední moc, pokoušel se odstranit pozůstatky ordálií při důkazním soudním řízení, zajišťoval nezcizitelnost královského majetku, snažil se usnadnit odchod poddaných do měst a posílit vliv krále na obsazování zemských úřadů.

Tento návrh byl vypracován samotným císařem ve spolupráci s kancléřem Janem ze Středy (v letech 1364-1380 olomouckým biskupem).

Karlův pokus spoutat ambiciózní českou šlechtu novými pravidly nevyšel (odmítl generální sněm).

Karel IV. získal Horní Falc (jako celek).

1419 – Přední čeští páni uzavřeli s královnou Žofií spolek na obranu "práva a řádu zemského", k němuž přistoupilo i Staré Město pražské. Spolek měl usilovat o zachování pokoje v zemi až do příjezdu krále Zikmunda.

1781 – Císař Josef II. požadoval od státní rady souhlas s veřejným vyhlášením připravovaného uzákonění náboženské tolerance (probíhal zde "zápas" mezi konzervativci a radikály v čele s V. A. Kounicem).

1870 – V Čechách byly vypsány přímé volby do říšské rady; ve volbách počátkem listopadu bylo zvoleno 36 poslanců české státoprávní opozice, kteří se však odmítli dostavit do vídeňského parlamentu. Odpor Čechů proti obeslání říšské rady vedl nakonec k pádu Potockého kabinetu (4. února 1871).

1879 – Ve Vídni došlo ke koncentraci tří proudů české státoprávní opozice a jejich spojení s moravskými politiky v jednotném tzv. Českém klubu na říšské radě (šlo o 34 poslanců z řad mladočechů a staročechů, 10 poslanců z řad české konzervativní šlechty a 10 českých poslanců z Moravy); předsedou klubu byl zvolen F. L. Rieger, místopředsedy J. Lobkovic a brněnský advokát F. Šrom.

1887 – Narodil se Le Corbusier, švýcarský architekt († 27. srpna 1965)

1888 – Narodil se Roland Garros, francouzský pilot († 5. října 1918)

1914 – Narodil se Thor Heyerdahl, norský cestovatel († 18. dubna 2002)

Thor Heyerdahl (6. října 1914 Larvik, Norsko - 18. dubna 2002 Colla Michari, Itálie) byl norský mořeplavec a dobrodruh, který zároveň patřil mezi nejznámější experimentální archeology a antropology.

Zasvětil svůj život experimentům poukazujícím na možnosti předkolumbovských cestovatelů překonávat světové oceány za pomoci mořských proudů.

Vystudoval zoologii a krátce před druhou světovou válkou pobýval nějaký čas na ostrově Fatu Hiva v souostroví Markézy, kde studoval kulturu polynéských praobyvatelů.

Mezi jeho nejslavnější počin patří plavba z roku 1947, kdy na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki bez větších obtíží překonal vzdálenost z Jižní Ameriky (přístav Callao - Peru) do Polynésie, na atol Raroia. Šestičlenná posádka po 101 dnech urazila 6 880 km.

Cesty na balzových vorech byly ve 20. století zhruba třináctkrát opakovány, mimo jiné dvakrát i českým mořeplavcem Eduardem Ingrišem. Ovšem nejdelší plavbu na voru vykonal v roce 1973 Vitale Balsar s flotilou tří vorů, kdy na vorech urazili celkovou vzdálenost 42 555 km.

Třebaže samy o sobě nemohly dokázat její správnost, posloužil úspěch těchto výprav jako podpůrný argument difuzionistické teorie o vzniku a šíření kultur.

V roce 1955 konal výzkum na Galapágách, v letech 1955-56 řídil vykopávky na Velikonočním ostrově.

Účastnil se i dalších archeologických experimentů, jako byly např. výpravy Ra a plavba na rákosovém člunu Tigris.

Roku 1991 studoval pyramidy v Güímaru na ostrově Tenerife a jejich podobnosti s dalšími pyramidami jinde ve světě. V jejich blízkosti, v městečku Güímar, se roku 1994 usadil a bydlel zde až do konce svého života.

Heyerdahl byl činný nejen jako vědec, ale i jako publicista. Vedle prací ryze vědeckých sepsal dvě beletristické knihy „Ve znamení Kon-Tiki“, pojednávající o zmíněné plavbě na voru z Jižní Ameriky do Polynésie, a „Akuaku“, o cenných archeologických vykopávkách a tajemných dobrodružstvích na Velikonočním ostrově. Za neúnavnou vědeckou činnost se Heyerdahlovi dostalo vysokého vyznamenání - v roce 1962 mu byl udělen zlatý řád Vegy.

Thor Heyerdahl má i vlastní muzeum které můžete navštívit v Oslu.

1922 – Narodil se Ivan Skála, český básník († 6. února 1997)

1938 – Na shromáždění v Žilině se většina politických stran (s výjimkou komunistů a sociálních demokratů) poddala Hlinkově slovenské ludové straně a podepsala tzv. žilinský protokol požadující autonomii Slovenska a vytvoření samostatné slovenské vlády; již 7. října byla jmenována první slovenská autonomní vláda v čele s J. Tisem (měla čtyři ministerstva, tito ministři se zároveň stali plnoprávnými členy československé vlády).

1939 – Adolf Hitler učinil Velké Británii a Francii nabídku míru, která byla posléze odmítnuta.

1944 – Vojáci 1. československého armádního sboru překročili v rámci Karpatsko - Dukelské operace čs. hranici a vstoupili na území Československa.

1960 – Byl vynesen rozsudek smrti nad Marií Fikáčkovou

Marie Fikáčková, rozená Schmidlová, byla česká zdravotní sestra a vražedkyně.

V roce 1955 vystudovala Střední zdravotní školu v Klatovech. Od roku 1957 pracovala jako zdravotní sestra na novorozeneckém oddělení sušické nemocnice. Pro její pracovní morálku se zvažovalo její zařazení do funkce vrchní sestry.

Dne 23. února 1960 zemřeli na oddělení během její služby dva novorozenci. Při pitvě bylo zjištěno, že zemřeli násilnou smrtí.

O čtyři dny později 27. února byla zatčena přímo na svém pracovišti. Při následném výslechu se přiznala.

Oba novorozenci byli ženského pohlaví ve stáří 20 hodin a 5 týdnů. Přiznala se, že oběma promáčkla hlavičku a jednomu navíc zlomila ruce. Přiznala také, že použila násilí proti asi deseti dalším novorozencům, ale ti – podle jejích slov – útok přežili.

Jako důvod uvedla pláč dětí, který ji vadil. Do protokolu doslova uvedla: Bití dětí jsem dělala v době, když jsem měla dostat menstruaci, anebo v průběhu menstruace, neboť mě rozčiloval pláč dětí, což ve mně vzbudilo úplnou nenávist k dětem. Soudní lékaři ji shledaly příčetnou, avšak se sklony k depresím, hysterii a k nekontrolovaným výbuchům vzteku.

Rozsudek smrti byl vynesen 6. října 1960. Byla popravena v ranních hodinách 13. dubna 1961 v pankrácké věznici.

1966 – Zasedání ÚV KSČ projednávalo návrh 4. pětiletého plánu (1966-1970); A. Novotný důrazně varoval před oslabením centralizovaného řízení společnosti. Zákon o 4. pětiletce schválilo Národní shromáždění 27. října 1966.

1967 – Vyšlo první číslo „ministerských“, Literárních novin, jejichž šéfredaktorem se stal Jan Zelenka. Začalo se jim říkat „erární noviny“a zájem veřejnosti o ně rychle klesal.

1969 – Oznámeno vyloučení Z. Hejzlara z KSČ.

Za rozšiřování letáků zaměřených proti zájmům republiky byli v Ostravě souzeni J. Staněk a L. Pexa, pracovníci Nové huti.

1970 – Rudé právo otisklo článek Jana Škody „Nebezpečné iluze a skutečnost – revizionismus Oty Šika v teorii“.

1973 – Útokem 80 000 egyptských vojáků na Bar Levovu linii na břehu Suezského průplavu začala Jomkipurská válka.

1981 – Při vojenské přehlídce byl zastřelen egyptský prezident Anvar Sadat a 4 další přihlížející. Za útokem stáli islámští extrémisté.

1991 – Prezidenti ČSFR a Polské republiky (V. Havel a L. Walęsa) podepsali v Krakově Smlouvu o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci mezi oběma státy.

1992 – Sedmé kolo jednání ODS a HZDS v Jihlavě přineslo potvrzení termínu zániku ČSFR - 1. leden 1993.

1993 – Vláda schválila návrh zákona o penzijním připojištění.

2000 – Srbský prezident Slobodan Milošević podal demisi.

2006 – Byla dokončena dálnice D5.

Svátky:

Svátek mají Hanuš a Bruno.

V občanském kalendáři má dnes svátek Hanuš. Toto dnes ryze česky znící jméno má základ v německém jméně Hannes, které povstalo z Johannes, což je náš Jan. Jméno Hanuš nosil slavný mistr hodinář a domnělý tvůrce staroslavného orloje pražského. Žil zřejmě na sklonku 15. století a o jeho životě toho mnoho nevíme. Orloj však máme velice pěkný, a to je asi nejdůležitější.

V církevním kalendáři dnes najdeme Bruna. Asi nikoho nepřekvapí, že se jedná o jméno germánského původu. Znamená "snědý, opálený", také "brunet". V našem občanském kalendáři má Bruno svátek již 11. června.

Dnes si připomeneme Bruna zvaného Kartuzián, který se narodil kolem roku 1030 v Kolíně (Severní Porýní-Vestfálsko). Po studiu v Remeši dosáhl kněžského svěcení a brzy se stal vedoucím tamní dómské školy. Zde prožil 20 let a dopomohl škole k velké slávě. Zdálo se, že nyní Bruno po zásluze získá i biskupský episkopát, ale vše bylo jinak: kde se vzal, tu se vzal, objevil se protikandidát, který si úřad jednoduše koupil. Bruno musel dokonce z města utéci. Vypadalo to, že vše napraví samotný papež Řehoř VII., který nového biskupa z Remeše odvolal, ale nebylo tomu tak. Bruno se remešským biskupem znovu nestal, neboť jeho nový konkurent si úřad - opět koupil. Bruno, znechucený a zhrzený celým světem, složil ihned všechny své funkce a v roce 1083 město opustil.

Krátký čas pobyl v klášteře Molesme, ale potom odešel se šesti svými druhy do Grenoblu, kde se stal biskupem jeho bývalý žák Hugo. Ten mu věnoval neschůdnou krajinu jménem Cartusia. Zde po velmi namáhavé práci Bruno vybudoval Velkou kartouzu, skládající se jen z kaple obklopené dřevěnými celami. Zde vznikl Kartuziánský řád - jedna z nejpřísnějších řeholí. Bruno neměl vůbec v úmyslu nějaký řád zakládat, k potvrzení papežem Alexandrem III. došlo ostatně až 2. září 1176, tedy několik desetiletí po Brunově smrti. Bruno sám v Cartusii dlouho nezůstal, v roce 1089 byl povolán do Říma jako poradce. Setrval tam pouhé dva roky, poté odešel do Kalábrie a v divočině La Torre založil svou druhou kartouzu, S. Maria dell Eremo. Do třetice všeho dobrého, řekl si asi Bruno a založil ještě kartouzu třetí. Jmenovala se S. Stefano di Bosco a byla opět poblíž La Torre. V ní po letech dne 6. října roku 1101 zemřel. Je pochován v tamním kostele. Je zajímavé, že nebyl nikdy oficiálně prohlášen za svatého, ačkoliv jeho kult byl v letech 1514 a 1623 potvrzen.

Jeho řád kartuziánských mnichů je skutečně jiný než ostatní řehole. Vedle obvyklých slibů, které znají i jinde, v něm platí i věčné mlčení a samota, již kartuziánům předepsal pátý převor Guido. Osm hodin denně musejí členové řádu věnovat modlitbě a duchovním cvičením. Nejedí maso a jednou týdně absolvují půst o chlebu a vodě. V jejich kartouzách panuje naprosté ticho a mír.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze