Vzpomínáček - 6. listopadu - Sally Field a Jindřich Plachta

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 6. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Petr Vok z Rožmberka, Karel Hynek Mácha, Jefferson Davis prezidentem Konfederace, Petr Iljič Čajkovskij, otevřen zimní stadión Štvanice, bitva o Kyjev, poprvé vyrobeno plutonium, druhá poválečná vláda Z. Fierlingera, Jiří Žáček, Sally Field, Jindřich Plachta, 6. listopad 1968 a 1969, první koncert Sex Pistols, světový kongres PEN klubu v Praze, likvidace bojových tanků v ČR, Otomar Krejča..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1611 – Zemřel Petr Vok z Rožmberka, český šlechtic (* 1. října 1539), s ním vymřel rod pánů z Rožmberka

1836 – Zemřel Karel Hynek Mácha, český básník (* 10. listopadu 1810)

1861 – Americká občanská válka: Jefferson Davis byl zvolen prezidentem Konfederace.

1893 – Zemřel Petr Iljič Čajkovskij, ruský hudební skladatel (* 7. května 1840)

1921 – Podepsána československo-polská smlouva o respektování územní celistvosti a vzájemné neutrality z principu arbitráže.

1932 – Byl oficiálně trvale otevřen zimní stadión Štvanice v Praze.

1943 - Rudá armáda za významné pomoci československých jednotek osvobodila v bitvě o Kyjev ukrajinské hlavní město

1944 – Bylo poprvé vyrobeno plutonium, jež bylo později použito v atomové bombě Fat Man shozené na Nagasaki v Japonsku.

1945 – Jmenována druhá poválečná vláda Z. Fierlingera (ve funkci náměstka předsedy vlády nahradil J. Davida J. Stránský a ministrem spravedlnosti se stal P. Drtina).

Narodil se Jiří Žáček, český spisovatel a básník

1946 – Narodila se Sally Field, americká herečka

Dráha herečky jí byla předurčena, protože její matka Margaret Field i nevlastní otec Jock Mahoney byli herci. Svou první a hned hlavní roli získala v seriálu GIDGET.

Jejím filmovým debutem se stal film CESTA NA ZÁPAD (1967) s Robertem Mitchumem a Kirkem Douglasem.

Po další hlavní roli v sitcomu THE FLYING NUN (1967-70) a po rozvodu se studentskou láskou Stevenem Craigem se na čas přestěhovala do New Yorku.

Zde se zapsala na herecké kurzy v Strasbergově Actors Studiu, díky kterým ruku v ruce s její talentem se z ní musela stát úspěšná herečka.

Zlomový byl pro ni rok 1977, kdy za roli psychicky narušené dívky v TV filmu SYBIL získala cenu Emmy.

V témže roce se začal i její pět let trvající vztah s Burtem Reynoldsem, se kterým si zahrála ve filmech POLDA A BANDITA (nominace na Zlatý glóbus) a HOOPER.

Svou velkou šanci dokázat herecké kvality v charakterové roli angažované textilní dělnice v sociálně-kritickém dramatu NORMA RAE využila naplno a získala za ni řadu ocenění včetně Zlaté palmy v Cannes, Oscara a Zlatého glóbu. Další výraznou roli ambiciózní novinářky, která se snaží odčinit křivdu, které se dopustila na neprávem obviněném muži si zahrála ve filmu BEZ ZLÉHO ÚMYSLU (1981), za kterou byla nominována na Zlatý glóbus a stejného ocenění se jí dostalo za film polib mě NA ROZLOUČENOU ( 1982), kde zužitkovala svůj komediální talent v roli vdovy, jejíž svatbu s nudným profesorem se snaží překazit duch jejího manžela. Další obrovský úspěch jí přinesla role texaské ovdovělé farmářky ve společenskén dramatu MÍSTO V SRDCI, za kterou si odnesla svého druhého Oscara i Zlatý glóbus. I nadále si pečlivě vybírala své úkoly, ať už komediálně - MURPHY'S ROMANCE (nominace na Zlatý glóbus), POINTA, MÝDLOVÁ OPERA nebo dramatické - OCELOVÉ MAGNÓLIE (nominace na Zlatý glóbus).

V 90-tých letech dostávala obvykle úkoly obětavých matek - ať už v dramatu natočené podle skutečné události BEZ DCERY NEODEJDU (1990), kde je matka i s dcerou proti své vůli zadržovaná manželem v jeho rodném Íránu nebo ve filmu OKO ZA OKO (1995), kde matka vezme zákon do vlastních rukou poté, co jí zavraždí dceru. Následovaly dvě vedlejší postavy, ale ve velmi významných filmech - exmanželka Robina Williamse v komedii TÁTA V SUKNI a matka Toma Hankse v oscarovém hitu FORREST GUMP (nominace na cenu BAFTA).

Pak se však stále více začala vytrácet z velkého plátna, zato stále častěji ji bylo vidět v televizi - SAMA PROTI OSUDU (další nominace na Zlatý glóbus a nominace na Emmy), CHLADNĚJŠÍ KLIMA (nominace na Emmy) a významnou vedlejší postavu nevyrovnané matky Abby Lockhartovy sehrála v populárním seriálu POHOTOVOST, za kterou získala cenu Emmy.

Vedle hraní si už stihla vyzkoušet i režisérskou židli ve filmu KRASAVICE a jako producentka uvedená u filmu ZEMŘÍT MLADÝ s Julií Roberts v hlavní roli. I když jí nevyšlo ani druhé manželství s producentem Alanem Greismanom, se kterým se rozvedla v roce 1993, prvořadým pro ni byla vždy její rodina, hlavně její tři synové Petr, Elijah a Sam.

1951 – Zemřel Jindřich Plachta, český herec (* 1. července 1899)

Narodil se 1. července 1899 Plzni jako Jindřich Šolle.

Ke svému pozdějšímu jménu přišel díky rozevláté peleríně, kterou s oblibou jako školák nosil a která na jeho vysokém a hubeném těle vlála.

Po absolvování obchodní akademie v Plzni (1918) byl nejdříve zaměstnán v plzeňské Ústřední bance československých spořitelen.

V letech 1918 – 1919 pobýval služebně v Krakově, od roku 1919 pracoval v Praze jako praktikant Poštovní spořitelny.

Již v této době tajně vystupoval na různých malých scénách.

Po náhlém a předčasném odchodu do penze ze zdravotních důvodů v roce 1927 se věnoval jen umělecké činnosti. Se svou ženou Alenou měli dvě děti, dceru Alenu a syna Zdeňka.

Jako herec vystřídal řadu scén a kabaretů. Divadlo začal hrát již ochotnicky ve svém rodišti. Po příchodu do Prahy se začal objevovat se svými vlastními sólovými čísly (oblíbené a známé bylo číslo „Potlachy Vůněslavy Acetylénové“) v různých kabaretech (například Kabaret Satyr v Nuslích, Červená sedma /1921/, Rokoko, Varieté, Divadlo Vlasty Buriana /1927 – 1928/ atd.). Jeho první stálejší angažmá bylo v Osvobozeném divadle (1929 – 1930), v roce 1930 odešel opět do Rokoka a odtud ve stejném roce znovu do Divadla Vlasty Buriana, kde hrál až do roku 1933. Vystupoval opět v Osvobozeném divadle (1933 – 1937), v Tylově divadle v Nuslích (1937 – 1938), v Divadle U Nováků (1938 – 1941) a ve Velké operetě (1941 – 1944). V této době pohostinsky vystupoval i v Nezávislém divadle.

Po osvobození byl členem Divadla 5. května (1945 – 1948) a rovněž zájezdového Vesnického divadla, nazvané jako Divadlo pod Plachtou (1946). V letech 1948 – 1949 byl angažován v činohře Národního divadla. Sem ho chtěl již ve třicátých letech angažovat K. H. Hilar. Plachta pro svojí skromnost a nesmělost (někteří herci tvrdili, že tyto vlastnosti pouze předstíral) odmítl tuto i další výhodné nabídky. Na naší nejpřednější scéně však dlouho nevydržel – v sezóně 1950 – 1951 již vystupoval v Divadle na Vinohradech. Další jeho divadelní působení zhatila předčasná smrt.

Jeho divadelní a herecké práci i rozvoji herectví bránily veliká tréma a nedůvěřování si, kterými trpěl celý život. Vystupoval zejména v komediálních rolích, ve kterých uplatňoval své vyzáblé, dlouhé tělo, velký nos, svérázný, originální obličej, charakteristickou dikci a hlas. Jeho nejvýznamnějšími divadelními rolemi byl Maleček ve Vančurově „Josefíně“, pan Franc v Jiráskově „Lucerně“ či krejčí v „Janu Husovi“. Těžiště jeho umělecké činnosti však spočívalo ve filmu, který mu přinesl neskutečně velikou popularitu.

Ve filmu debutoval již v roce 1926 rolemi v šesti němých filmech DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (vojenská stráž), FALEŠNÁ KOČIČKA (raněný na nosítkách), LOUPEŽNÍCI NA CHLUMU (loupežník Dlouhý Jíra), OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA II. (pan Pajtlšmíd), PANTÁTA BEZOUŠEK (penzista), PRACH A BROKY (lesní adjunkt Cvrčala). V němém filmu si zahrál na dvacet různých rolí. Mezi ty významnější bezesporu patří komorník Kristián v komedii MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA (1927), muzikant v PÁTERU VOJTĚCHOVI (1928), krajánek Dlouhý v komedii Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1929), pan Pajtlšmíd v komedii s Antonií Nedošínskou a Theodorem Pištěkem TCHÁN KONDELÍK A ZEŤ VEJVARA (1929), krejčí v nejslavnějším českém němém dramatu TAKOVÝ JE ŽIVOT (1929) atd. Stal se oblíbeným a žádaným hercem. I když hrál třeba v podřadných rolích, nikdy nepředvedl podřadný výkon. Toto se přeneslo i do zvukového filmu, kde sehrál neuvěřitelných sto rolí.

Ve zvukovém filmu často hrál různorodé role ve filmech vyšší i nižší úrovně: drožkář v Antonově TONCE ŠIBENICI, nadporučík Hofer v Lamačově komedii C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, pošťák v Lamačově a Fričově komedii ON A JEHO SESTRA, sluha Puntík, říkající dnes již zdomácnělou větu „Krasavice inteligentní“ v komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, majitel sňatkové kanceláře Kubr v SŇATKOVÉ KANCELÁŘI, dělník Kukačka v Burianově komedii ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC, Emanuel Střela v komedii JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ, krejčí Bohdan Mráz v BARBOŘE ŘÁDÍ Miroslava Cikána, rada Bezchyba v Haasově a Vávrově filmu VELBLOUD UCHEM JEHLY, komorník Jan ve TŘECH MUŽÍCH VE SNĚHU, laskavý továrník Vydra ve Slavínského ULIČNICI, svérázný švagr Jan v DŮVODU K ROZVODU Karla Lamače, student Petr Lašek v JARČINĚ PROFESORU Čeňka Šlégla, mazaný vojín Vendelín Křídlo v ARMÁDNÍCH DVOJČATECH, obchodník Klučina ve SLEČNĚ MATINCE Vladimíra Slavínského, fotograf Mráček v Cikánově komedii PELIKÁN MÁ ALIBI, příštipkář Zouplna v TURBÍNĚ Otakara Vávry, rychtář Pálka ve Fričově komedii POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ, doktor v komedii PRSTÝNEK či krajánek Filip Čtverylka v Krškově poetické ŘEKA ČARUJE.

Své nezapomenutelné filmové role, ve kterých je vidět Plachtův charakteristický nesmělý projev a hluboká lidskost, vytvořil ve snímcích PŘED MATURITOU (profesor matematiky Kleč), MUŽI V OFFISU (již zmíněný krejčí Emanuel Habásko), VRAŽDA V OSTROVNÍ ULICI (detektiv Klubíčko), NAŠI FURIANTI (vysloužilec Bláha), FILOSOFSKÁ HISTORIE (aktuár Roubínek), PÁN A SLUHA (obětavý sluha Chytráček), CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (laskavý profesor Matulka), SVÁTEK VĚŘITELŮ (úředník Kolčava), KDYBYCH BYL TÁTOU (starý mládenec Antonín Adamička), DRUHÁ SMĚNA (dělník Jančar), za tuto roli získal Národní cenu za umění filmové (1941), ADVOKÁT CHUDÝCH (hokynář Marvan), Z ČESKÝCH MLÝNŮ (mazaný krajánek Šafránek), KAREL A JÁ (drožkář Šourek), MĚSTEČKO NA DLANI (obecní blázen Janek Pudeš), NEBE A DUDY (horník Antonín Fábera) nebo U PĚTI VEVEREK (až neúměrně dobrotivý majitel domu Josef Houbička, svádějící urputný boj se svojí zlou manželkou), v tomto filmu si v malé roli zahrál i Plachtův syn Zdeněk Šolle.

Jako veliký a přesvědčený stoupenec komunistických ideálů spolupracoval za německé okupace s domácím odbojem, což ho několikrát přivedlo do ohrožení života, a finančně podporoval postižené rodiny. Aby se vyhnul nacistickým rozhlasovým skečům a účinkováním v německých filmech, schoval se za pomoci přátel do nemocnice a postoupil operaci s dlouhodobou hospitalizací.

Po válce sehrál ve filmu ševce Domažlíka v PRŮLOMU (1946), trhovce Františka Diviše v milé komedii PRÁVĚ ZAČÍNÁME (1946), dědečka Vejvodu v komedii NEVÍTE O BYTĚ? (1947), profesora přírodopisu Bláhu v komedii ČERVENÁ JEŠTĚRKA (1948), úředníka, později dělníka Nováka v komedii PAN NOVÁK (1949). Plachtovou vůbec poslední rolí se stal dělník Ferda Fikejs v agitce KARHANOVA PARTA (1951). V roce 1953 natočil režisér Čeněk Duba střihový film VEČERY S JINDŘICHEM PLACHTOU.

Plachta se věnoval rovněž rozhlasové činnosti, kde také předčítal své knížky a povídky (př. „Větroplachy paní Acetylénové“), spisovatelské a publikační práci. Je autorem dodnes oblíbených dětských knížek „Pučálkovic Amina“ (1931), která se dočkala i večerníčkové kreslené verze, „Dějepis světa a okolí“, „Trampský nástin dějin“ a posmrtně vydaných sborníků drobných humoristických próz a vzpomínek „Na slovíčko s Jindřichem Plachtou“ (1980) a „O lidech nešikovných“ (1989). Přispíval svými fejetony, kurzívami a povídkami do denního tisku (po roce 1945 zejména do Rudého práva). Na pokračování otiskoval v časopisech své „Koutky“ a „Blechu z Hollywoodu a její rozmarné a dobrodružné příběhy“.

Jako přesvědčený komunista jezdil hrát na vesnice, do továren a do dolů. Jako horník dobrovolně brigádničil v kladenských dolech, které mu podlomily zdraví. Na vyčerpání z těžké práce v dolech Plachta zemřel 6. listopadu 1951 v Praze ve věku pouhých padesáti dvou let. Díky svým rolím starých mládenců, které hrál již ve svých třiceti letech, si diváci ani neuvědomovali, že byl tak mladý. Díky svému hereckému umění se Jindřich Plachta zapsal (a stále zapisuje) do srdcí několika generací filmových diváků.

1968 – L. Svoboda, A. Dubček, J. Smrkovský a O. Černík zaslali do Moskvy blahopřejný telegram k 51. výročí VŘSR.

V Praze bylo na počest výročí VŘSR slavnostní představení Čajkovského baletu „Labutí jezero“ v Národním divadle.

Na Pražském hradě měl A. Dubček projev k zakládajícím a předválečným členům KSČ.

B. Šimon byl v čele čs. delegace na oslavách v Moskvě.

Na slavnostním shromáždění v Moskvě v hlavním projevu Kyril Mazurov odsoudil USA a NSR, že jejich politika „stavění mostů“ slouží „vývozu kontrarevoluce“ a sleduje rozštěpení světového komunistického hnutí. Dále uvedl, že svět se opět přesvědčil o tom, že „socialistické světové společenství“ je trvale připraveno bránit své revoluční vymoženosti.

Ladislav Novák, bývalý vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, byl jmenován velvyslancem ve Sjednocené arabské republice, zatímco dosavadní čs. velvyslanec Otto Klička byl jmenován velvyslancem v Jugoslávii.

Britský ministr obrany Denis Hesley v projevu před Atlantickým výborem oznámil, že vzhledem k vojenské intervenci vojsk zemí Varšavské smlouvy v Československu zvýší Velká Británie podstatně svůj příspěvek na západní obranu a posílí též svoji armádu v NSR.

1969 – Rudé právo otisklo prohlášení vedení Čs. rozhlasu k činnosti po lednu 1968, v němž se distancovalo od všech rozhlasových relací jako „politicky nesprávných“, protože „nesloužily zájmům čs. lidu a proletářskému internacionalismu“.

Svaz filmových a televizních umělců (FITES) udělil čestnou cenu Trilobita pořadům Čs. televize Na pomoc generální prokuratuře, mj. o okolnostech smrti Jana Masaryka. Vedení Čs. televize naopak se distancovalo od ocenění těchto publicistických pořadů Vlastimila Vávry, které sehrály „výrazně negativní úlohu při dezorientaci čs. veřejnosti“.

1975 – Skupina Sex Pistols uskutečnila svůj první koncert.

1994 – V Praze byl za účasti 520 spisovatelů, básníků, dramatiků a překladatelů zahájen 61. světový kongres PEN klubu.

1995 – ČR zlikvidovala poslední z 1178 bojových tanků, které byla povinna vyřadit ze své armády na základě rozhodnutí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z 19. listopadu 1990.

2009 – Zemřel Otomar Krejča, český herec a divadelní režisér (* 23. listopadu 1921)

Svátky:

Svátek mají Liběna, Luboslava, Liboslava, Leonard/Linhart.

V občanském kalendáři má dnes svátek Liběna a s ní také Luboslava a Liboslava. Všechna tato libě znějící jména mají stejný výklad, který světu oznamuje, že nositelka tohoto slovanského jména je "libá, milá, přívětivá a příjemná". Alespoň by taková měla být. Pokud si vzpomínám, tak princezny z pohádek takové skutečně byly.

V církevním kalendáři najdeme svátek Leonarda nebo po našem Linharta. Jméno je původu německého a znamená "silný jako lev". Toto jméno má mnoho podob. U nás je to vedle Linharta také Leoš (19. června).

Patronem tohoto jména, ale i sedláků, zámečníků a kovářů byl Leonard z Limoges, jinak řečený Linhart z Noblatu. Tento světec je velice populární především v Bavorsku. Naši západní sousedé by se asi divili, kdyby věděli, že jejich nejbavorštější světec byl původem Francouz. Narodil se v 5. století ve Francii, ale v tehdejší Evropě by bylo nicotné se dohadovat, z jakého koutu kontinentu kdo je. O jeho dětství toho mnoho nevíme. Počátkem 6. století se usadil jako poustevník v chatrči v Nobiliaku (dnes St-Léonard--de-Noblat u Limoges). Brzy se u moudrého muže začali zastavovat poutníci i lidé ze širého okolí, kteří zde hledali radu a pomoc v nesnázích. Leonard však nebyl jenom rádcem lidí, ale také vynikajícím léčitelem. Znal všechny bylinky, které v okolí rostly, a hlavně věděl, jak kterou použít, aby nemocnému pomohla. Pomáhal všem, chudým i králům. Jednou se u něho zastavil s celým dvorem král Theodorich. Jeho žena byla tehdy v očekávání, a jak už to tak těhotné ženy dělávají, velmi ráda cestovala. Porodní bolesti se dostavily v tu nejméně vhodnou dobu, ale Leonard královnu v lese úspěšně odrodil, což byl v tehdejších podmínkách učiněný zázrak. Panovník mu za to daroval les, poustevníkovi přátelé jej vykáceli, z nepatrné chýše postupně vyrostl klášter a z poustevníka se stal opat. Leonard přeměnil mýtinu v rozsáhlou zahradu léčivých bylin a okolo kláštera vyrostlo několik příbytků pro choré a jako novinka i dřevěné chatky pro nastávající rodičky. Les Pauvain se tak změnil v první evropskou porodnici. Jako datum Leonardova úmrtí se uvádí rok 599. Byl pochován ve svém klášteře a po celá staletí sem proudily davy lidí. Po šesti stoletích překročil jeho kult hranice Francie a pronikl do Bavorska. Koncem 12. století postavili věřící v Kreuthu kostel sv. Leonarda a brzy vznikly stovky dalších. Všude se slavily velké poutě, a tak se stal Leonard brzy nejpopulárnějším bavorským světcem. Úcta k němu a s ní spojený kult nacházely svůj výraz v umění. V kostele u Dietramszellu (Bavorsko) je například překrásná freska z 18. století. Zajímavá jsou i Leonardova znázornění na mozaikách v dómě sv. Marka v Benátkách.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze