Vzpomínáček - 31. října - Jan Werich a Miloš Nedbal

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 31. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Martin Luther a 95 tezí, Karel Havlíček Borovský, jednání mezi staročechy a německými liberály, Karel Hašler, Čankajšek, Dick Francis, Mussolini nejmladším premiérem, Bud Spencer, konec bitvy o Británii, Jana Koubková, Suezská krize, roční moratorium na jaderné zkoušky, z mauzolea odstraněno tělo Stalina, Chceme světlo, 31. říjen 1968 a 1969, Jan Werich, Miloš Nedbal, Indira Gándhíová, Jana Šantrochová, Federico Fellini..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1517 – Martin Luther uveřejnil 95 tezí.

1546 – Neúspěšné tažení části zemské hotovosti do Saska (do oblasti českých lén mezi Adorfem a Plavnem).

1821 – Narodil se Karel Havlíček Borovský, český spisovatel a novinář († 29. července 1856)

1878 – V korutanském Emmersdorfu došlo k jednání mezi staročechy (F. L. Riegrem) a německými liberály (jejich žurnalistickým vůdcem M. Etiennem) o možné spolupráci (s vědomím jejich vůdce E. Herbsta).

Výsledkem bylo memorandum o sedmi bodech, vytyčující zásady možného česko-německého vyrovnání. Emmersdorfská jednání nakonec nepřinesla žádný politický efekt.

1879 – Narodil se Karel Hašler, herec, textař, skladatel, spisovatel, dramatik, režisér († 22. prosince 1941)

1887 – Narodil se Čankajšek, čínský politik († 5. dubna 1975)

1892 – Arthur Conan Doyle vydal knihu Dobrodružství Sherlocka Holmese.

1920 – Narodil se Dick Francis, anglický žokej a spisovatel detektivních románů († 14. února 2010)

1922 – Benito Mussolini se stal nejmladším premiérem v historii Itálie.

1929 – Narodil se Bud Spencer, italský herec, scenárista a sportovec

1940 – Skončila Bitva o Británii.

1944 – Narodila se Jana Koubková, česká jazzová zpěvačka

1956 – Suezská krize: po předchozím izraelském útoku na Sinaj, zahájily Velká Británie a Francie vojenskou operaci proti Násirovu Egyptu s cílem zmocnit se Suezského průplavu.

1958 – USA a Británie vyhlásily roční moratorium na jaderné zkoušky. SSSR se připojil.

1961 – Z Leninova mauzolea bylo odstraněno tělo Stalina.

1967 – Po několikerém opakování v předchozích dnech byla opět vypnuta na vysokoškolských kolejích v Praze na Strahově elektřina; studenti vyšli do ulic se svíčkami a voláním: "Chceme světlo!". Pochod brutálně rozehnala v Nerudově ulici Veřejná bezpečnost.

1968 – Na Pražském hradě prezident republiky L. Svoboda udělil Věře Čáslavské Řád republiky, když přijal úspěšnou čs. olympijskou výpravu po návratu z Mexika. Byli přítomni také A. Dubček, J. Smrkovský, O. Černík a E. Erban.

Básník a spisovatel Jaroslav Seifert byl zvolen úřadujícím předsedou Svazu čs. spisovatelů.

1969 – V Praze se konala porada ministrů zahraničních věcí států Varšavské smlouvy k přípravě konference o evropské bezpečnosti v Helsinkách.

1980 – Zemřel Jan Werich, český herec (* 6. února 1905)

Jan Werich (6. února 1905 Praha – 31. října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Jeho dcera Jana Werichová byla česká herečka a překladatelka.

Jan Werich patří k našim nejznámějším a nejváženějším divadelním a filmovým legendám. O to překvapivější pak může pro někoho být, že natočil vlastně jen několik filmů. Inu, doba nepřála.

Do širokého kulturního povědomí se dostal spolu se svým kamarádem Jiřím Voskovcem ve druhé polovině dvacátých let, v době uměleckého kvasu a hledání nových forem. Oba vystudovali práva, ale táhlo je to k divadlu, k filmu, ke kumštu. Od roku 1927 do roku 1938 se stali hlavními postavami Osvobozeného divadla a doslova idoly tehdejší mládeže.

Vedle divadla se věnovali i své velké lásce - filmu. Oba si zahráli ve čtyřech filmech PUDR A BENZIN (1931), PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932), HEJ RUP (1934) a SVĚT PATŘÍ NÁM (1937).

Zejména poslední dva, režírované Macem Fričem, patří do zlatého fondu českého filmu. Samostatně se Jan Werich objevil ještě v roli uprchlého trestance v Cikánově filmu U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934), který mezi řadou průměrných a podprůměrných komedií své doby rovněž poněkud vyčnívá.

Druhou světovou válu strávili Voskovec s Werichem v emigraci v USA a po roce 1945 se pokusili navázat tam, kde roku 1938 museli skončit. Ne zcela úspěšně. Doba byla už jiná a oba tvůrci rovněž. Navíc se rychle blížila nová diktatura. Voskovec se rozhodl pro druhou emigraci, Werich zůstal doma. V nových nesvobodných poměrech se mu žilo a tvořilo těžce. Divadlu se mohl věnovat alespoň trochu podle svých představ až po několikaleté přestávce ve druhé polovině 50. let, kdy stál v čele Divadla ABC, které se snažilo navázat na odkaz Osvobozeného, třeba i tím, že obnovilo některé jeho hry, v nichž byl nyní Werichovým partnerem Miroslav Horníček (Balada z Hadrů, Těžká Barbora).

V oblasti filmu našel Werich uplatnění jen zřídka. Roku 1951 hrál hlavní dvojroli v nesmrtelné komedii CÍSAŘŮV PEKAŘ, PEKAŘŮV CÍSAŘ, roku 1955 v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL a roku 1963 v Jasného filmu AŽ PŘIJDE KOCOUR. Vedle několika menších rolí ve filmech PÁD BERLÍNA (1949), HUDBA Z MARSU (1954) a BARON PRÁŠIL (1961) se v šedesátých letech ještě uplatnil, ovšem s velikým šarmem, v několika vesměs kratších televizních filmech. Všechny se díky němu staly legendami. Posledním hraným dílem, v němž vystupoval, byl seriál PAN TAU (1969).

Jan Werich patří nesporně k největším českým hercům 20. století, jak ovšem vyplývá z jeho krátké filmografie, zároveň k těm nejvíce nevyužitým. Bohužel. A to zejména pro nás diváky.

1982 – Zemřel Miloš Nedbal, český herec a pedagog (* 28. května 1906)

Miloš Nedbal (28. května 1906, Rožmitál pod Třemšínem - 31. října 1982, Praha) byl významný český herec a legendární divadelní pedagog, režisér, dlouholetý profesor činoherního herectví na pražské DAMU.

Jako dítě hrál loutkové divadlo a recitoval. Studoval na gymnáziu v Křemencově ulici, kde byli jeho spolužáky Voskovec s Werichem. To také zřejmě ovlivnilo jejich pozdější plodnou spolupráci. Po maturitě začal studovat na právnické fakultě UK a současně na dramatickém oddělení Konzervatoře Praha. Právnické studium ukončil po dvou semestrech a začal také navštěvovat Pivodovu pěveckou školu. Praktické herecké zkušenosti získával jako ochotník v Umělecké Besedě a u svých bývalých spolužáků v Osvobozeném divadle, kam nastoupil do angažmá ještě před ukončením studia v roce 1927.

V angažmá vydržel do roku 1933, pouze s přestávkou sezony 1929/30, kdy byl členem Státního divadla v Brně.

Nedbalova kariéra v letech 1933 - 1945 by byla suchým vyjmenováním desítky divadelních scén, které v té době vystřídal. Nejdéle byl v angažmá v Národním divadle (1945 - 1976), s vyjímkou let 1970 - 1972, kdy pracoval v Divadle za branou. V letech 1942 - 1947 působil jako profesor herectví na Konzervatoři Praha a od roku 1947 učil na DAMU, kde patřil mezi nejoblíbenější profesory. Jako pedagog vychoval spoustu vynikajících herců (Bláha, Haničinec, Macháček, Ráž, Řanda).

Již v Osvobozeném divadle si Nedbal vypěstoval výrazný cit pro detailní vypracování charakteru postavy, myšlenkovou preciznost a tvarovou kultivovanost. V každé postavě se snažil vykreslit a divákovi co nejsrozumitelněji podat motiv jednání postavy. Přesto dokázal lecos skrýt a v nečekané chvíli diváka ohromit emocionálním výbuchem a odkrýt tak jádro celé postavy. Přesně v tomto duchu se neslo jeho legendární ztvárnění Hamleta na prknech Divadla na Vinohradech z roku 1941. Z jeho dalších legendárních hereckých výkonů na prknech Národního divadla jmenujme např. Soleného (Čechov - Tři sestry), Nikolaje Skrobotova (Gorkij - Nepřátelé), Kapuleta (Shakespeare - Romeo a Julie), Dulského (Zápolská - Morálka paní Dulské) nebo Loukotu (Tyl - Tvrdohlavá žena).

Herce velikého formátu, jakým Nedbal bezesporu byl, vyhledával film často. Avšak herec, který měl již ve svých 26 letech kvalitní pleš, se do rolí milovníků prostě nehodil. A tak již od počátku hrál role zralých mužů. Tou první byla role ředitele Čedoku v komedii V a W PUDR A BENZIN. V jejich další komedii PENÍZE NEBO ŽIVOT se objevil hned ve dvou rolích (policejní prefekt a muž s vázou). Režiséři si všímali především Nedbalova přísného zjevu, než jeho hereckého umění a tak se Nedbal ve třicátých a čtyřicátých letech objevoval především v menších rolích strohých, přísných mužů vyšších společenských vrstev, zvyklých poroučet a vládnout. V tomto duchu se nesla celá galerie postav jako např. obhájce v dramatu SOUD BOŽÍ, státní návladní v dramatu DRUHÁ SMĚNA, vrchní revident Kefurt v burianovských KATAKOMBÁCH, policejní komisař v detektivce PELIKÁN MÁ ALIBI, chamtivý dědic v TETIČCE a v komedii PŘIJDU HNED, nebo divadelní ředitel v TANEČNICI. Tyto postavy výrazně převyšují dvě role z té doby. Je to především přísný profesor franštiny Šeda v CESTĚ DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE a anděl MĚSTEČKU NA DLANI.

Podobně byl Nedbal obsazován i po osvobození, jen s tím rozdílem, že tentokrát místo právnických profesí převažovali profese vojenské a policejní. A tak jsme mohli Nedbala vidět jako komisaře Baráka ve TŘINÁCTÉM REVÍRU, obersta v MORDOVÉ ROKLI, majora Morrise v ÚNOSU, plukovníka wehrmachtu v TANKOVÉ BRIGÁDĚ, podplukovníka v PADĚLKU, nebo generálmajora v komedii POSLUŠNĚ HLÁSÍM. Z této škatulky vynikaly jiné různorodé role, které byly o to výraznější. Např. důlní Bílek v SIRÉNĚ, lékař v CÍSAŘOVĚ PEKAŘI, pan Novák v jedné z povídek filmu MÁJOVÉ HVĚZDY, otec Janura v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU, nebo Lomikar v PSOHLAVCÍCH. Přesto, že se v době nové vlny šedesátých let nenosilo obsazovat známé herce, Nedbal si i tak své místo v české kinematografii našel, stejně jako v normalizačních letech sedmdesátých. V té době se objevil např. jako poštmistr ve Vávrově SRPNOVÉ NEDĚLI, Čeněk v komedii MEZI NÁMI ZLODĚJI, policejní prezident v ČINTAMANECH A PODVODNÍCÍCH, profesor Nykl v dramatu RAKEV VE SNU VIDĚTI..., Rýdl v PLAVENÍ HŘÍBAT, nebo kněz v SARAJEVSKÉM ATENTÁTU. Role ve filmu DIVOKÝ KONÍK RYN byla jeho poslední v českém filmu. Na závěr se zmiňme o Nedbalově životní filmové roli. Dostal ji v roce 1948 od režiséra Jiřího Krejčíka, který ho obsadil do titulní role psychologického dramatu SVĚDOMÍ. Úředník Karel Doležal, vystupující jako vysoce mravní člověk, je nevěrný své ženě (Marie Vášová) a stráví noc se svojí sekretářkou na služební cestě. Po cestě zpět srazí na silnici malého chlapce a ujede. Trápí ho výčitky svědomí a propadne zoufalství, když se dozví, že chlapec umírá. Až teprve statečný mravní čin svého syna ve škole ho donutí k přiznání.

V Československé televizi patřil Nedbal k nejvyhledávanějším hercům. Jak již bylo na počátku řečeno, nejvýraznější rolí byla role nešťastného a právě proto nerudného důchodce Šantrocha alias Šány v inscenaci NEZRALÉ MALINY, který svým jedovatým jazykem šlehá kolem sebe a zraňuje tak svého dřívějšího nejlepšího kamaráda Pitnera (Ladislav Pešek), se kterým se rozešel ve zlém kvůli lásce z mládí.

Poznámka: Autor Vzpomínáčku, díky stejnému příjmení s touto postavou, hned po premiéře Nezralých malin v roce 1980, získal přezdívku Šána, a už mu to zůstalo. :-)

Z Nedbalových dalších významných rolí v televizních inscenacích jmenujme např. titulní roli ve hře PROKOP DIVIŠ, biskup v KOČÁŘE NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTI, dědek v PŘÍBĚHU SE STAROU LENOŠKOU, starý žid v dramatu MODLITBA PRO KATEŘINU HOROWITZOVOU, nebo role sluhy v dvoudílné inscenaci MALÁ DORRITKA. Velmi často hrál Nedbal v televizních pohádkách (O PRINCEZNĚ, KTERÁ POŘÁD VAŘILA, O DOKTOROVI VŠEVĚDOVI, SEDMERO KRKAVCU). Málokterý herec Nebalovy generace se mohl pochlubit takovým výčtem seriálových rolí. Jmenujme pana domácího Alexandra Nerudného (BYL JEDNOU JEDEN DUM), doktora Mojmíra Váchu (SŇATKY Z ROZUMU), direktora (F. L. VĚK), profesora Viktora Brauna (TŘICET PŘÍPADU MAJORA ZEMANA - díly 24 - Klauni a 25 - Štvanice) nebo profesora Nového (NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA). Rolí dědy Reichla v seriálu DOBRÁ VODA se s diváky definitivně rozloučil. Nedbal se věnoval také recitaci a práci v rozhlase (Oheň, Ve stínu doliny, Babí léto, Odyssea).

Během své plodné umělecké práce získal Miloš Nedbal celou řadu ocenění. V roce 1958 titul Zasloužilý umělec, 1966 Řád práce a 1981 titul Národní umělec. Za svou pedagogickou činnost na DAMU obdržel v roce 1977 medaili J. A. Komenského.

1984 – Zemřela Indira Gándhíová, indická politička (* 19. listopadu 1917)

1986 – Narodila se Jana Šantrochová, česká výtvarnice, dcera autora Vzpomínáčku

1993 – Zemřel Federico Fellini, italský filmový režisér a scenárista (* 20. ledna 1920)

Svátky:

Svátek mají Štěpánka a Wolfgang.

V občanském kalendáři dne nacházíme Štěpánku. Jména Štěpánka, Štěpána, ale i Štefánie a Štefanie jsou ženskými podobami Štěpána, což znamená "věncem korunovaný" čili "vítěz". Ženy nesoucí toto jméno jsou tedy také vítězné a slavné. Příbuzný význam mají jména Viktorie a Vítězslava.

Ve světovém kalendáři má Štěpánka svátek 2. ledna. Její příjmení bylo Quinzaniová a narodila se 5. února 1457 v Orcinuovi u Brescie (Itálie). Jako mladičká dívka vstoupila k dominikánským terciářkám v blízkém městě Crema. Byla to velice schopná organizátorka a v roce 1485 sama založila v Sonciu klášter III. řádu sv. Dominika, který také vedla. Brzy potom se u ní začaly projevovat extáze. Vše začalo na Velký pátek roku 1489. Na rukou i nohou se jí ukázaly rány Kristovy. Její muka prý byla strašlivá, ale ona vše snášela po čtyřicet let s naprostou pokorou. Zemřela 2. ledna roku 1530 ve svém klášteře.

V církevním kalendáři má svátek Wolfgang. Výklad tohoto jména je poměrně snadný. Jde o německý tvar, jenž znamená "vlčí pochod".

Patronem tohoto jména, ale i celého Bavorska je biskup Wolfgang z Řezna. Je to jeden z nejoblíbenějších německých světců. Narodil se váženým, ale chudým rodičům kolem roku 924 ve Pfullingenu (Bádensko-Württembersko). Školu absolvoval v klášteře na bodamském ostrově Reichenau. Jeho velký přítel ze studií Jindřich se stal roku 956 trevírským arcibiskupem, a tak Wolfgang odešel za ním a až do roku 964 učil v trevírské dómské škole (Trier, Německo). Tehdy se náhle rozhodl, že se stane mnichem. Vstoupil k benediktinům, přijal řádové sliby a nakonec i kněžské svěcení. V následujících letech procházel Wolfgang jako mnich a misionář Noricum (část dnešního Rakouska) a hlásal tam slovo Boží. Brzy se o putujícím řeholníkovi doslechla i duchovní a světská vrchnost a pasovský biskup Pelhřim navrhl, aby byl zvolen řezenským biskupem. Někteří sice Wolfgangovi nepřáli, ale nakonec jej císař Ota II. v roce 972 biskupem skutečně jmenoval. Během příštích 22 let Wolfgang převrátil, v dobrém slova smyslu, svoji diecézi vzhůru nohama. Reformoval kláštery a zakládal mnoho nových. Přísně sledoval mnišskou i kněžskou kázeň a dbal na vzdělání duchovních. Postavil mnoho špitálů, staral se i o chudé. Lidé jej kvůli tomu velice milovali a již za života ho uctívali jako světce. Samotný Wolfgang žil, jak se na kněze a řeholníka sluší. Jeho život byl naplněn světským odříkáním a skromností. Jeho zásluhou také mohlo vzniknout v roce 973 v Praze biskupství, neboť uvolnil území doposud spadající pod jeho řezenskou diecézi. Šlechetný biskup zemřel 31. října roku 994 v Puppingu (Horní Rakousko), který se díky jeho památce stal poutním místem.

Dnes slaví protestanti Den reformace. V roce 1517 totiž Martin Luther zveřejnil originálním způsobem svých 95 tezí k disputaci: jednoduše je přibil na dveře chrámu ve Wittenbergu. K disputaci se sice nikdo nepřihlásil, ale jeho názory se ještě do konce roku rozšířily po celé Evropě a vyvolaly v katolické církvi velké reformní hnutí. V roce 1999 se stejného dne dohodli zástupci obou křesťanských větví na vzájemné spolupráci a v mnoha bodech našli i společnou řeč.

Dnešní den, tedy předvečer svátku Všech svatých, byl slaven lidstvem od pradávna. Svátek je zasvěcen památce i těch světců, kteří se neslaví jednotlivě. V církvi řecké připadá svátek na neděli po svátcích svatodušních, v církvi katolické od roku 835 na 1. listopad.

U Keltů například začínal Nový rok a dobytek se stěhoval do chlévů. Staré a krmné kusy šly na porážku, maso se nasolilo a vyudilo. Vrcholila příprava na zimu.

Dnes je také Halloween, je to svátek, který slaví většinou děti, které se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu aj. V Česku se Halloween moc neslaví.

Původní název byl Halloween zkratka z anglického All-hallow-even (předvečer všech svatých), Halloween vychází původně z pohanského (keltského) svátku Samhain - pohanského nového roku (konce pohanského léta). Uživá se také název předvečer svátku Všech svatých. Pravděpodobně má i návaznost na křesťanský svátek Všech svatých.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje