Vzpomínáček - 3. prosince - Ozzy Osbourne a Eva Trejtnarová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 3. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Bohuslav Balbín, třídní daň, Robert Louis Stevenson, Olga Scheinpflugová, jednání agrární strany, Auguste Renoir, československo-maďarské rozhovory o odsunu, Ozzy Osbourne, Eva Trejtnarová - Hudečková, popraven Rudolf Slánský, kampaň proti sociáldemokratismu a masarykismu, výstavba plynovodu z SSSR ČSSR, první úspěšná transplantace lidského srdce, 3. prosince 1968 a 1969, změny v důchodech a sociálním zabezpečení, exploze chemické továrny v Bhópálu, nepřijatelná rekonstruovaná federální vláda L. Adamce, konec kuponové privatizace, Oranžová revoluce na Ukrajině..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1621 – Narodil se Bohuslav Balbín, český spisovatel († 28. listopadu 1688)

1799 – Zavedena tzv. daň třídní na všechny příjmy obyvatelstva; u vrchnosti činila 45 %, u poddaných 15 %, u Židů 30 % a ostatní (podnikatelé, živnostníci) odváděli dle velikosti příjmů daň od 2,5 % do 20 %.

1894 – Zemřel Robert Louis Stevenson, skotský romanopisec a básník (* 13. listopadu 1850)

1902 – Narodila se Olga Scheinpflugová, česká herečka († 3. dubna 1968)

1905 – Na jednání sboru důvěrníků agrární strany byl přijat požadavek všeobecného, tajného, přímého a rovného hlasovacího práva; hlavním iniciátorem této "realistické" agrární politiky byl hostivařský statkář A. Švehla (prosadil se proti K. Práškovi), čímž se začala uplatňovat ideologie "venkova jako jedné rodiny".

1919 – Zemřel Auguste Renoir, francouzský impresionistický malíř (* 25. února 1841)

1945 – V Praze byly zahájeny československo-maďarské rozhovory o výměně (odsunu) obyvatelstva obou států; rozhovory skončily neúspěchem, maďarský ministr zahraničí Győngyősi požadoval zastavení přesunu Maďarů do Čech a chtěl, aby obdrželi československé státní občanství. Následovala téměř dvouměsíční tisková a propagandistická "válka".

1948 – Narodil se Ozzy Osbourne, anglický zpěvák

Vlastním jménem John Osbourne se narodil 3. prosince roku 1948 v Birminghamu ve Velké Británii.

Do podvědomí lidí se dostal především jako zpěvák heavy metalové kapely Black Sabbath.

Po odchodu ze skupiny Osbourne založil stálou skupinu Blizzard Of Ozz.

Nové album Blizzard Of Ozz dokázalo, že Ozzy a jeho skupina nemá rozhodně v úmyslu měnit dosavadní hard-rockový styl, který hrál ve skupině Black Sabbath.

Při přípravě bizarního obalu alba Bark At The Moon si Ozzy Osbourne pozval uměleckého maskéra Grega Cannona, který mimochodem pracoval na filmech The Howling a American Werewolf in London.

Fanouškům se dostal do podvědomí nejen díky své muzice a ojedinělému hlasu.

Také byl dost často v médiích (ukousl hlavu netopýrovi v průběhu koncertu... jeho píseň, kde zpívá o sebevraždě, vzal fanoušek natolik vážně, že se opravdu zavraždil... úlety s alkoholem a drogami...)

Ozzy měl právě veliké problémy s alkoholem a drogami, a proto musel na chvíli přerušit kariéru. Musel taky vyřešit neustálé problémy v manželství (byl uvězněn za to, že vyhrožoval své ženě zabitím), které souviseli s alkoholem.

Je jedním z nejznámějších, ale také nejkontroverznějších rockových zpěváků. Spolu se svou manželkou Sharon každoročně organizuje heavy-metalový festival Ozzfest. Ozzy a jeho rodina byli hlavními protagonisty reality show The Osbournes, kterou vysílala MTV. Byl dvakrát ženatý a má pět dětí.

1949 – Narodila se Eva Trejtnarová - Hudečková, česká herečka

Eva Hudečková, rozená Trejtnarová, pocházející z Prahy, se ještě jako studentka střední školy objevila ve filmech ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE (1965) nebo MALÉ LETNÍ BLUES (1967), poté vystudovala DAMU a nastoupila do Divadla Jiřího Wolkera, kde však působila jen krátce, od počátku 70. let je na volné noze.

Její nevšední půvab ji předurčoval pro výrazné role, jichž v televizi a ve filmu ztvárnila v 70. a 80. let několik desítek.

Od počátku 70. let hrála v řadě filmů, z nichž většina však již upadla v zapomnění (RODEO, 1972; JEZDEC FORMULE RISK, 1973).

Výraznější úlohy, v nichž si ji pamatujeme dodnes, dostala v bláznivých komediích (JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA, 1974; ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU, 1976; COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT, 1977).

Objevila se také v televizních seriálech (KAMENNÝ ŘÁD, 1975; BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 1974; TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975).

Přestože Eva Hudečková byla půvabnou představitelkou dívčích a ženských rolí, díky scénářům málokdy získala oblibu diváků, nutno ovšem dodat, že i takové role jsou potřeba. Jako emocionálně složité ženy s nepříliš sympatickou snahou získat zadaného muže si ji pamatujeme především ze seriálů SANITKA (1984) a MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ (1984).

Eva Hudečková, znechucena cenzorskými praktikami a ideologizací divadla, televize i filmu, z vlastního rozhodnutí rezignovala v polovině 80. let na hereckou kariéru a od roku 1985 se již před kamerou nikdy neobjevila (naposledy hrála lékařku v dramatu SKALPEL, PROSÍM, 1985), nadále ale sporadicky působila v dabingu (Vzpomínky na Afiku, Okno z ložnice, Podnikavá dívka, Vysoká hra patriotů). Její doménou od 80. let je především spisovatelská činnost, napsala několik knih a scénářů. Úspěch sklidil její spisovatelský debut Bezhlavá kobyla (1992). Prosadila se také jako autorka scénářů, podle její předlohy byla v České televizi natočena pohádka O zasněné Žofince (1997), především pak pohádkový seriál O ztracené lásce (2001). V Českém rozhlase byl do pětidílné hry dramatizován román Bratříček Golem (1996). Literární kritici Hudečkové tvorbu přijímají vesměs kladně, byť mají výhrady ke složité stylizaci textu v pohádkách, vycházející zřejmě z hereččiny divadelní průpravy.

Eva Hudečková je od roku 1977 manželkou houslisty Václava Hudečka (nar. 1952).

1952 – Byl popraven Rudolf Slánský, český komunistický politik (* 31. července 1901) Více si můžete přečíst ve Vzpomínáčku z 27. listopadu.

1953 – Na zasedání ÚV KSČ zahájil jeho první tajemník A. Novotný kampaň proti sociáldemokratismu a masarykismu. Následovala propagandistická akce proti T. G. Masarykovi, jemuž byla připisována protinárodní a protilidová politika; v té souvislosti byla zahájena likvidační vlna jeho pomníků. Současně bylo uvězněno na 200 bývalých sociálních demokratů, z nichž 16 bylo postaveno před soud.

1964 – V Moskvě byla podepsána dohoda o výstavbě plynovodu ze SSSR do Československa.

1967 – Jihoafrický chirurg Christiaan Barnard provedl v Kapském Městě první úspěšnou transplantaci lidského srdce.

1968 – Byro ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích (ve složení O. Černík, A. Dubček, E. Erban, G.Husák, Š. Sádovský, J. Smrkovský a L. Štrougal) projednalo na své první schůzi návrh České národní rady o uspořádání výkonných orgánů státní správy a přípravou prací v souvislosti se sestavením české vlády pověřilo Stanislava Rázla. Dále projednalo finanční otázky Spojených ozbrojených sil. Byla rovněž vedena diskuse ke koncepci časopisu Tribuna, který se stal týdeníkem, řízeným tímto byrem.

Čs. televize vysílala publicistický pořad ostře kriticky zaměřený na sovětsko-německou a česky psanou tiskovinu Zprávy, která je rozšiřována po celé republice. Generální prokuratura hned následující den konstatovala, že vydávání tiskoviny Zprávy je v rozporu s čs. zákony.

Čs. velvyslanectví ve Washingtonu byla předána nóta státního departementu USA, odmítající vydání bývalého čs. generála J. Šejny. Čs. strana označila postup USA za porušení úmluvy o extradici (tj. vydání osoby jedním státem druhému k trestnímu stíhání nebo také k výkonu trestu).

1969 – Na zasedání ústředního výboru Národní fronty kritizoval J. Korčák tvůrčí svazy, že nejeví ochotu vypořádat se s chybami a deformacemi polednového vývoje.

Z ČSSR byl vyhoštěn „za rozšiřování štvavých letáků“ západoněmecký občan R. Kretschmer.

1978 – Federální vláda schválila návrh zákona o sociálním zabezpečení s cílem zvýšit diferencovaně vyplácené důchody a zároveň posílit hledisko zásluhovosti při vyměřování důchodů.

1984 – V Bhópálu explodovala chemická továrna. Během 3 dnů po havárii zemřelo přibližně 8000 lidí. Do dnešního dne zemřelo přibližně 20 000 lidí. Celkový počet zasažených lidí dosáhl počtu 520 000. V noci z 2. na 3. prosince roku 1984 se udála v indickém městě Bhópál průmyslová katastrofa v chemické továrně patřící společnosti Union Carbide. Během nehody uniklo do okolí továrny cca 40 tun methylisokyanátu, kyanovodíku a dalších látek poškozující lidské zdraví.

1989 – L. Adamec sestavil novou rekonstruovanou federální vládu, v níž bylo osm nových ministrů (z toho 3 za KSČ); složení reorganizované vlády bylo pro OF zcela nepřijatelné (z 21 členů bylo 16 zástupců KSČ, po jednom ministru za lidovce a socialisty a tři nestraníci). Současně vláda označila vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 za porušení norem vztahů mezi suverénními státy a navrhla sovětské vládě zahájit jednání o stažení sovětských vojsk z území ČSSR.

Byla založena Obec spisovatelů sdružující na 400 českých a moravských dramatiků, spisovatelů, básníků a kritiků; předsedou byl zvolen V. Havel.

Byla ustavena Křesťansko-demokratická strana (KDS) jako nadkonfesní strana pravého středu a konzervativně křesťanského zaměření. Na ustavující konferenci 26. prosinci t. r. byl zvolen do čela KDS V. Benda.

1994 – Bylo uzavřeno poslední (6. kolo) druhé vlny kuponové privatizace.

2004 – Oranžová revoluce: Nejvyšší soud v Kyjevě prohlásil prezidentské volby na Ukrajině z 21. listopadu téhož roku za zmanipulované.

Svátky:

Svátek mají Svatoslav a František (Xaverský).

V našem občanském kalendáři má dnes svátek Svatoslav, který měl však dříve svátek 2. června. Jméno je slovanského původu a znamená, že jeho nositel byl "slavný svou dobrotou nebo svatostí".

Nejslavnějším nositelem tohoto jména byl bezesporu velký kníže kyjevský z dynastie Rurikovců - Svatoslav (Svjatoslav) I. Igorevič. Nebyl to však žádný světec. Představoval typ agresivního a arogantního vladaře, který si kladl daleko větší cíle, než na jaké měl. Zdědil zemi poměrně silnou a bohatou, ale bylo mu to málo. Do historie se zapsal především množstvím výbojných válek, vedených na všechny strany. Povedl se mu skutečně husarský kousek, když do základů vyvrátil chazarský kaganát, čímž si otevřel cestu do Asie. Byzantský císař Nikéforos II. ho požádal o pomoc proti Bulharům. Svatoslav skutečně bulharského cara Borise II. porazil a sesadil z trůnu, ale vzápětí se dostal do konfliktu se svým byzantským spojencem. Tuto válku ale v roce 971 prohrál a od té chvíle se mu již lepila na paty jenom smůla. Byzantský panovník ho porazil ještě jednou, a nakonec, když prchalo Svatoslavovo zdecimované vojsko domů, jej přepadli Pečeněhové. Při jedné srážce s nimi ambiciózní kníže v roce 972 zahynul.

V církevním kalendáři je dnes vzpomínán slavný František Xaverský. Celým jménem se jmenoval Francisco de Yasu y Xavier a narodil se v rodině vysokého navarrského šlechtice dne 7. dubna roku 1506 na zámku Javier (Xavier; Navarra, Španělsko). Studoval na pařížské univerzitě a seznámil se zde s Ignácem z Loyoly. Byl prvním ze sedmi jezuitů, kteří se zasvětili Bohu na Montmartru (1534). Již v roce 1541 odjel jako misionář do Portugalské Indie. Po třináctiměsíční cestě přistál ve městě Goa, kde poté působil sedm let. Zjistil, jak vypadá portugalská koloniální politika. To "trvale ranilo jeho duši", jak napsal a otevřeně vše v dopise vypověděl přímo portugalskému králi. S tím to ale nijak zvlášť nepohnulo.

František se raději zcela oddal své misionářské práci a pokřtil obrovské množství osob. Číslo, které uvádějí legendy, je stejně jako počet zázraků silně přehnané. V roce 1549 se František odebral do Japonska, kde jej jako reprezentanta portugalského dvora vlídně přijali, dokonce zde mohl v poklidu vyučovat a kázat. Po dvou letech se opět vrátil do Indie, ale ani tam dlouho nepobyl. Táhlo jej to totiž do Číny, která však byla pro cizince zcela uzavřena. Portugalská loď jej tedy vysadila na ostrově Šan Čoan poblíž Kantonu. Tam čekal na čínskou džunku, ale již se jí nedočkal, neboť po čtrnácti dnech 3. prosince roku 1552 zemřel. Přátelé jeho tělo převezli do Goy a křesťansky je pohřbili. Ačkoliv byl tak mlád, jeho misionářské dílo bylo obdivuhodné. Zůstalo po něm také mnoho dopisů, které mají úžasnou vypovídací hodnotu. Dnes je František patronem misionářů a námořníků.

Dnes byla Římany uctívána Bona Dea. Neměla svůj zvláštní resort, byla to jen Dobrá bohyně - a to není zase tak málo.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme

František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia

archivy syndikátu novinářů

Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje