Vzpomínáček - 3. listopadu - Charles Bronson a Václav Kotva

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 3. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "M. Jan Hus dorazil do Kostnice, Kryštof Kolumbus poprvé spatřil ostrov Dominika, Korunovace Ferdinanda I. uherským králem, vězni na Špilberku, bitva u Torgavy, bitva o Tangu, dav strhl mariánský sloup, Deutschsüdmähren a Böhmerwaldgau, polská nezávislost na Rusku, Charles Bronson, Monica Vitti, Společnost přátel demokratického Španělska, Godzilla, Sputnik 2 a Lajka, Michal Nesvadba, 3. listopad 1968 a 1969, jmenování staronových představitelů, konference o střední Evropě, Charta 77 ukončila svou činnost, Václav Kotva, Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1414 – M. Jan Hus dorazil do Kostnice, kde o dva dny později zahájil papež Jan XXIII. jednání koncilu.

1493 – Kryštof Kolumbus poprvé spatřil ostrov Dominika v Karibském moři.

1527 – Korunovace Ferdinanda I. uherským králem ve Stoličném Bělehradě. Jan Zápolský požádal o pomoc Turky.

1618 – Císařské vojsko opustilo (pod tlakem Thurnových jednotek, které byly posíleny 3 tisíci muži krnovského markraběte Jana Jiřího Krnovského) pelhřimovský tábor a dalo se na ústup do jižních Čech.

Moravská vojenská hotovost se u Jihlavy rozešla.

1622 – Na brněnské radnici bylo vyneseno dalších 20 rozsudků smrti; na přímluvu kardinála Dietrichštejna a Karla st. ze Žerotína jim byly tresty smrti změněny na tresty vězení na Špilberku.

1760 – Vojsko Fridricha II. zvítězilo nad rakouskými oddíly generála Laudona v bitvě u Torgavy v Sasku. Rakušanům se ani tentokrát nepodařilo trvale obsadit Slezsko a museli se stáhnout na zimu do východních Čech.

1914 – První světová válka: Začala Bitva o Tangu (konec 5. listopadu).

1918 – Rozvášněný dav (po návratu z tábora na Bílé hoře) strhl mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze.

Zástupci Němců na jižní Moravě ustavili provincii Deutschsüdmähren s centrem ve Znojmě (v čele O. Teufel); šlo o pás pohraničních okresů od Jaroslavic po Mikulov, zabíhající až na Hustopečsko a Pohořelicko. Současně i šumavští Němci vytvořili další rakouskou provincii Böhmerwaldgau (od Českého Krumlova k Prachaticím, které byly střediskovým městem této provincie).

Polsko vyhlásilo nezávislost na Rusku.

1921 – Narodil se Charles Bronson, americký filmový herec († 30. srpna 2003)

Charizmatický přestavitel drsných chlapů exotického vzezření Charles Bronson, vlastním jménem Charles Dennis Buchinski, se narodil 3. listopadu 1921 v Ehrenfeldu v Pensylvánii jako jedno z patnácti dětí chudých polských přistěhovalců.

Po střední škole se připojil ke svému otci a bratrům pracujícím v dolech, ze kterých si odnesl doživotní strach z uzavřených prostor. 1943-1945 sloužil u válečného letectva v Tichomoří a po návratu domů se živil všelijak, mj. jako boxer.

S herectvím začal proto, že ho přitahovaly obrovské peníze točící se v šoubyznysu a během honu na čarodějnice v první polovině 50. let si změnil jméno na Bronson, protože slovanská jména tehdy budila podezření.

Na stříbrném plátně debutoval ještě pod svým rodným jménem malou rolí v komedii s Gary Cooperem YOU´RE IN THE NAVY NOW (1951).

V následujícím roce si zahrál hned v sedmi filmech, ale v pěti z nich se ani neobjevil v titulcích.

První výraznější role přišla v roce 1953 v 3-D hororové klasice DůM VOSKOVÝCH FIGURÍN, kde se objevil ve vedlejší roli Igora. Mezi kriminálky a dramata převažující do té doby v jeho filmografii se koncem 50. let stále častěji vkrádaly westerny (VERA CRUZ, APAČ), ve kterých to brzy dotáhl na hlavní role (SHOWDOWN AT BOOT HILL, MACHINE-GUN KELLY) a na samém konci 50. let dokonce dostal vlastní krimi seriál „MAN WITH A CAMERA“ (1958-1960).

Většinu svých nejlepších snímků si připsal v 60. letech, která odstartoval rolí irsko-mexického pistolníka Bernarda O´Reillyho, jednoho ze SEDMI STATEČNÝCH (1960) ve stejnojmenné westernové klasice Johna Sturgese. Ten jej o dva roky později obsadil do dalšího svého hvězdně obsazeného snímku, válečného dramatu VELKÝ ÚTĚK (1963), kde si Bronson shodou okolností zahrál postavu postiženou klaustrofobií, kterou sám trpěl. Do třetice pak vyšperkoval famózní herecký ansámbl jiného populárního válečného snímku TUCET ŠPINAVCů (1967) Roberta Aldriche. 60. léta uzavřel svou nejvýznamnější rolí tajemného mstitele přezdívaného Harmonika v proslulém westernovém eposu TENKRÁT NA ZÁPADĚ (1968) Sergia Leoneho, který o Bronsonovi prohlásil, že je to nejtalentovanější herec s jakým kdy pracoval.

V Evropě, kde se po těchto snímcích stal nesmírně populárním, následně natočil několik filmů, z nichž stojí za zmínku zdařilý krimi thriller CESTUJÍCÍ V DEŠTI (1969) či koprodukční western RUDÉ SLUNCE (1971) s pozoruhodným mezinárodním obsazením Toshiro Mifune, Alain Delon, Ursula Andress a Bronson. Ve stejném roce jako natočil RUDÉ SLUNCE získal také Zlatý glóbus pro „nejpopulárnějšího herce na světě.“

Velmi dobře si vedl i po návratu do států v 70. letech, kdy počínaje mafiánským snímkem VALACHIHO SVĚDECTVÍ (1972) vyměnil westerny a válečné filmy za neméně úspěšné krimithrillery z městského prostředí. V témže roce také zahájil westernem CHATOVA ZEMĚ velmi plodnou spolupráci (celkem 7 filmů) s britským režisérem Michaelem Winnerem. Z ní záhy vzešlo po O´Reillym a Harmonikovi jeho třetí nejslavnější alter ego, architekt Paul „Mstitel“ Kersey z kriminálního dramatu PŘÁNÍ SMRTI (1974). Kontroverzní snímek nabízející, podobně jako Siegelův DRSNÝ HARRY nebo pozdější Scorseseho TAXIKÁŘ, v době stoupající pouliční kriminality brutální sílu jako její řešení, se dočkal obrovského ohlasu a čtyř nepříliš vydařených pokračování.

Publikum se ho v této roli nemohlo nabažit (před ním byla nabídnuta Stevu McQueenovi či Henry Fondovi) a tak v tomto duchu jednala i většina jeho hrdinů ve filmech z 80. let, béčkových akčních thrillerech jako 10 MINUT DO PůLNOCI (1983), ZLOČINY MUŽů (1984), MURPHYHO ZÁKON (1986), POSEL SMRTI (1988) či VĚCI O KTERÝCH SE NEMLUVÍ (1989). Většina z nich vznikla v produkci béčkových izraelských producentů Menahema Golana a Yorama Globuse a režíroval je Bronsonův druhý dvorní režisér Jake Lee Thompson (natočili spolu 8 filmů), který nahradil Michaela Winnera, s nímž se Bronson rozešel po třetím PŘÁNÍ SMRTI (1985).

Důstojným epilogem Bronsonovy herecké kariéry se stala první polovina 90. let, kdy docela úspěšně přestoupil do televize a natočil předchozí brutality zbavené snímky jako dobrodružného MOŘSKÉHO VLKA (1993), krimi DONATO A DCERA (1993) a rovněž kriminální trilogii RODINA POLICAJTů (1995, 1997, 1999). Jediným jeho filmem z této doby uvedeným v kinech bylo poslední, páté PŘÁNÍ SMRTI (1995). Poslední léta svého života trpěl Alzheimerovou chorobou a v roce 2003 zemřel jako předposlední žijící „statečný“ v nemocnici v Los Angeles na zánět plic. Od roku 1968 byl ženatý s herečkou Jill Ireland, se kterou se poprvé seznámil na natáčení VELKÉHO ÚTĚKU a kterou si vzal o dva roky později. Zahrál si s ní v řadě filmů (CESTUJÍCÍ V DEŠTI, ZLÉ ČASY, PŘÁNÍ SMRTI II, ÚKLADNÁ VRAŽDA aj.) a mají spolu dceru.

1931 – Narodila se Monica Vitti, italská filmová herečka († 30. srpna 2003)

1937 – Založena Společnost přátel demokratického Španělska (v čele s doc. J. Fischerem) legalizací Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Rozpuštěna byla po 15. březnu 1939.

1954 – Uvedení filmu Godzilla v Japonsku.

1957 – Sputnik 2 vynesl do kosmu psa Lajku, první zvíře ve vesmíru.

Narodil se Michal Nesvadba, český mim a herec

1968 – List Neues Deutschland v článku „SED a KSČ“ obviňuje čs. státní a stranické vedení, že provádí politiku dvojí tváře.

Polský deník Trybuna Ludu přináší rozsáhlý článek „Československo od ledna do srpna“, který byl otištěn v souladu s návrhem W. Gomulky, aby byla zahájena v ústředních orgánech obou bratrských stran vzájemná diskuse.

1969 – Do funkce tajemníka ÚV KSČ byl schválen Jan Fojtík.

1976 – Došlo k jmenování "staronových" představitelů České národní rady (E. Erban), české vlády (J. Korčák) a federální vlády (L. Štrougal).

1989 – Polští a českoslovenští disidenti zorganizovali ve Vratislavi konferenci o střední Evropě, kam přijelo na 5 tisíc lidí z Československa, když další stovky byly zadrženy na hranicích.

1992 – Na shromáždění signatářů v Praze ukončila svou činnost Charta 77; již 12. prosince t. r. se 154 signatářů rozhodlo pokračovat v činnosti Charty jako nadstranického společenství občanů.

2004 - Zemřel Václav Kotva, český herec (* 20. ledna 1922)

Václav Kotva se narodil 20. ledna 1922 v Radnicích u Plzně. Vystudoval filozofickou fakultu a stal se učitelem (toto povolání si několikráte zopakoval také před filmovými kamerami).

Již od mládí hrál na ochotnických scénách a věnoval se recitaci. Nastoupil na DAMU, kterou v roce 1959 absolvoval.

Začal hrát v ostravském Divadle Petra Bezruče (1959 – 1965). Jeho druhou a zároveň poslední štací se stal od roku 1965 Činoherní klub. Pomáhal ho zakládat, působil v něm jako herec a také jako kronikář a odešel z něj přímo do důchodu.

Často rovněž pohostinsky vystupoval na scéně pražského Národního divadla (hry „Lucerna“, „Paličova dcera“, „Hrdina západu“, „Sen noci svatojánské“ či „Obsluhoval jsem anglického krále“).

Herectví Václava Kotvy záleželo zejména na zvláštním projevu a mluveném slově. Nikdy s gesty nepřeháněl a nikdy se nedopouštěl ničeho výrazného. Celá jeho herecká dráha a vývoj se točí kolem Činoherního klubu, kde byl jedním z nejdůležitějších herců. Zde vytvořil významné role v inscenacích „Bludiště“, „Višňový sad“, „Na dně“, „Racek“, „Hráči“, „Revizor“ nebo „Hadrián z Římsu“.

Na filmovém plátně se poprvé objevil v roličce kontrolora v Menzelově oscarovém snímku OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1966) a pobudy v HOTELU PRO CIZINCE (1966) Antonína Máši. V roce 1969 vytvořil svoji jedinou titulní roli tragického zakřiknutého ševce Lájošeka Cíny v Tučkově příběhu SVATEJ Z KREJCÁRKU.

Kromě této role zůstal Kotvův talent plně nevyužit. Od začátku, až do konce osmdesátých let, mu nabízel pouze malé a epizodní roličky. Takovou rolí byl třeba sedlák (ÚDOLÍ VČEL), pokladník (SVATBA JAKO ŘEMEN), muž se samopalem (KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSKY), zřízenec Zajíc (SPALOVAČ MRTVOL), kostelník Jan (FARÁŘŮV KONEC), mládek (SVATBY PANA VOKA), učitel přírodopisu (ŠEST MEDVĚDŮ S CIBULKOU), uklízeč Šimák (JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE!), rozhlasový pracovník (OSVOBOZENÍ PRAHY), přednosta stanice (MAREČKU, PODEJTE MI PERO!), učitel (TŘI CHLAPI NA CESTÁCH), železničář (TRHÁK), host na svatbě (VRCHNÍ, PRCHNI!), moudrý učitel ve Vyšných Vlkodlakách (TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH), turista (JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ), kamelot (FEŠÁK HUBERT) a desítky další.

Po porce 1989 se jeho počet rolí povážlivě zmenšil. Hrál například ve filmech VRACENKY (kostelník), TRHALA FIALKY DYNAMITEM (náčelník skautů Velký Medvěd), PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA (dělník) či ve filmu FAMU BRAINWASHING (pošetilý stařec). V devadesátých letech byl hojně obsazován cizími producenty do jejich zahraničních filmových a televizních snímků natáčených v České republice (BLAUÄUGIG, KAŠPAR HAUSER, SII GIOVANE MUSSOLINI, DOBRÝ KRÁL VÁCLAV, MŮJ OBR apod.). Naposledy se na filmovém plátně objevil v krátkometrážním snímku FAMU ROZMARNÁ (1998).

Všiml si ho také rozhlas i televize ve svých inscenacích (SOUDNIČKY, BABIČKA, JAK SE PEČE ŠTĚSTÍ, ŠVÉDSKÁ ZÁPALKA, UZAVŘENÝ PAVILÓN, ÚTĚK DO VĚZENÍ, UKRADENÝ KAKTUS, MAIGRETŮV PRVNÍ PŘÍPAD, KLAUNI A VLASTENCI, SNĚHURKA, LAKOMEC nebo VRAŽDA KOČKY DOMÁCÍ) a seriálech (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, MY Z KONCE SVĚTA, CHALUPÁŘI, ARABELA, LUCIE, POSTRACH ULICE, DOBRÁ VODA, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, POMALÉ ŠÍPY, ŽIVOT NA ZÁMKU a ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA).

Kotva se také uplatnil na poli spisovatelském. Státní okresní archiv v Rokycanech vydal jeho texty pod názvem „Veršem a prózou: Dětské veršovánky a vzpomínky Václava Kotvy“ (2003). Václav Kotva nakonec zemřel v zapomenutí 3. listopadu 2004 v Praze ve věku vysokých osmdesáti dvou let.

2009 - český prezident Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu

Svátky:

Svátek mají Hubert a Martin (de Porres).

Dnes bychom nalezli v občanském, ale i světovém církevním kalendáři Huberta. Toto původně germánské jméno Hug(u)beraht znamená, že jeho nositel je "duchaplným člověkem".

Toto jméno nosí velice oblíbený světec Hubert z Maastrichtu-Tongernu-Lutychu. Patří mezi řadu světců, jejichž skutečný život je zcela překryt legendou. Dnes již nikdo neví, že byl biskupem a vykonal pro jemu svěřené křesťany mnoho dobrého - téměř každý zato ví, že Hubert je patronem myslivců a lesníků. Jako ochránce jej ovšem uctívají také řezníci, kožešníci, soustružníci, slévači, optici a matematici. Podle již zmíněné legendy pocházel Hubert z akvitánského šlechtického rodu a světlo světa spatřil kolem poloviny 7. století. Brzy se oženil, ale jeho žena zemřela při porodu. Zlomen bolestí se mladý vdovec uchyloval do lesů a zapomnění hledal v lovu. Při honbě prý jednou na Velký pátek spatřil jelena, který měl mezi parohy jasně zářící kříž. Tento zážitek jej přesvědčil, že je nutné, aby se věnoval službě Bohu. Jak cítil, tak i učinil. Brzy nato přijal kněžské svěcení a jako šiřitel křesťanství působil v Brabantu. Brzy mu nikdo neřekl jinak než "apoštol Arden". Kdy byl vysvěcen na biskupa, to se již asi nikdy nedovíme. Jisté je, že své biskupské sídlo přeložil z Maastrichtu do Lutychu. Zde na místě, kde byl zavražděn jeho učitel sv. Lambert, nechal vystavět katedrálu. Jinak věnoval celou svou pozornost christianizaci Arden; roli, kterou zde sehrál, lze sotva docenit. Hubert zemřel 30. května roku 727 v Tervuerenu. Již v roce 743 byly jeho ostatky vyzvednuty a kolem roku 825 se dostaly do Andagia v Ardenách, které se dnes jmenuje Sv. Hubert. Jako u řady jiných francouzských světců, i Hubertovy ostatky zůstávají nezvěstné. Může za to francouzská revoluce, která se nezastavila ani před hroby.

V českém církevním kalendáři je dnes připomínán Martin de Porres. Narodil se 9. prosince 1569 jako syn španělského šlechtice a černošky v Limě, hlavním městě Peru. To předznamenalo celý jeho život. Barva kůže mu přinášela jenom utrpení a nadávky. V útlém mládí vstoupil do dominikánského řádu a jako laický bratr v něm prožil celý život. Byl neobyčejně zručný, a tak v klášteře pracoval jako holič a zemědělský dělník. Od dětství se zabýval také studiem bylin, stal se z něho velice nadaný ranhojič a ošetřovatel. Všechno, co měl, rozdal a sám si neponechal zhola nic. Kvůli tomu, že byl mulatem, poznal již od dětství, jak chutná rasismus a další formy násilí a nesnášenlivosti. To jej nikterak neničilo, ale naopak vyzbrojilo. Dokázal totiž řešit všechny spory, problémy a nespravedlnosti s takovou dávkou taktu a citu, že zakrátko v tomto směru neměl konkurenta. A zdá se, že nemá dosud. Proto je Martin de Porres patronem sociální spravedlnosti a rasové snášenlivosti a tolerance. Je proto příznačné, že zrovna dnešního dne staří Keltové věřili, že je dobré začínat nové věci. Zkusme o tom přemýšlet a začněme třeba u tohoto problému.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze