Vzpomínáček - 29. října - Nataša Gollová a Zdeněk Podskalský

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 29. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Premiéra opery W. A. Mozarta Don Giovanni v Nosticově divadle, Ľudovít Štúr, velké bouře v Brně, Joseph Goebbels, arcivévoda Bedřich si stěžoval císaři na chování českého národa, jednání Národního výboru o převzetí moci, Prozatímní národní shromáždění, vypraven poslední symbolický transport německých občanů, 29. říjen 1968 a 1969, Nataša Gollová, 16 dohod Klause a Mečiara o budoucí spolupráci, ČR nestálým členem Rady bezpečnosti, Zdeněk Podskalský, útěk Jiřího Kajínka, Jarmila Loukotková..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1787 – V Nosticově divadle v Praze uskutečnila italská operní společnost premiéru opery W. A. Mozarta Don Giovanni (na libreto Lorenza da Ponte); orchestr dirigoval samotný Mozart.

1815 – Narodil se Ľudovít Štúr, slovenský národní buditel († 12. ledna 1856)

1848 – V Brně vypukly velké bouře, demonstranti přepadali policejní strážnice a stanoviště finanční stráže, nedovoleně se ozbrojovali a dožadovali se odjezdu na pomoc Vídni. Vzbouřenci se při útoku na Bracegirdlovu strojírnu, která vyráběla zbraně, střetli s brněnskou národní gardou; došlo ke střelbě, výsledkem byli mrtví a ranění.

1873 – Na schůzi českých poslanců (zvolených po říjnových prvních přímých volbách) bylo rozhodnuto dvaceti proti deseti hlasům (především mladočechů) neobeslat říšskou radu; 10. prosince byli proto zbaveni svých mandátů. Čeští poslanci z Moravy si vyhradili právo postupovat samostatně a 27. listopadu vstoupilo 26 federalistických poslanců do nově zvoleného moravského sněmu. Dne 21. ledna 1874 vstoupili čeští poslanci z Moravy (s výjimkou E. Belcrediho) i do vídeňské říšské rady (se stručným Pražákovým ohrazením).

1879 – Tzv. adresní debata v říšské radě ukázala parlamentní spojenectví Českého klubu (54 poslanců), Polského klubu (57 poslanců z Haliče) a Klubu Hohenwarthovy Strany práva (57 poslanců); tak vznikl většinový parlamentní blok "železného kruhu pravice", o který se mohl opírat designovaný předseda vlády Taaffe. Proti nim stál Klub liberálů (91 poslanců) a Klub sjednocených pokrokářů (54 poslanců); zbývajících 40 "divokých" poslanců stálo mimo kluby.

1897 – Narodil se Joseph Goebbels, jeden z nejvyšších nacistických představitelů a válečný zločinec, říšský ministr propagandy († 1. května 1945)

1914 – Vrchní velitel rakousko-uherské armády arcivévoda Bedřich si v přípisu stěžoval císaři na chování českého národa a žádal nastolení tuhé vojenské diktatury v českých zemích; 5. prosince t. r. svou žádost opakoval.

1918 – V Praze probíhalo jednání Národního výboru s místodržitelem M. Coudenhovem o převzetí moci. Národní výbor začal přebírat úřady, převzal bez odporu policejní místodržitelství, vrchní zemský soud, státní zastupitelství. Menší konflikt nastal s vojenským velitelstvím, nakonec i to kapitulovalo.

Němečtí poslanci z Čech se sešli ve Vídni a vyhlásili ze severního pohraničí Čech (od Orlických hor až k Chebu) samostatnou německou provincii Deutschböhmen s centrem v Liberci. Provincie byla začleněna jako autonomní jednotka do uvažovaného Německého Rakouska (ustaveného formálně už 21. října t. r.). Jejím předsedou s titulem zemského hejtmana byl zvolen poslanec R. Pacher, po něm R. Lodgmann von Auen.

1932 – Na sjezdu Německé sociálně demokratické strany se dostal do čela vedení L. Czech; sjezd potvrdil potřebu pokračovat v koaliční politice.

Na sjezdu agrární strany došlo k posílení Beranova pravicového směru (ten nejdříve prosadil odvolání F. Udržala z funkce premiéra a po smrti A. Švehly v prosinci 1933 se stal úřadujícím místopředsedou).

Radikální skupina v agrární straně (F. Staněk, J. Vraný, R. Beran) kritizovala předsedu vlády F. Udržala za to, že nehájí v dostatečné míře zájmy strany. K oslabení koaliční Udržalovy vlády došlo také v důsledku krize státních financí. Nakonec 24. října dosavadní vládní kabinet odstoupil a po rekonstrukci byla jmenována nová vláda agrárníka J. Malypetra (tzv. široké koalice), dosavadního předsedy poslanecké sněmovny. Vláda zavedla poměrně radikální úsporná opatření: byl sestaven velmi úsporný státní rozpočet na rok 1933, další opatření se dotýkala především státních zaměstnanců, kterým byl zastaven vánoční přídavek, a byl vydán zákon o úsporných personálních opatřeních.

1945 – Svou činnost zahájilo Prozatímní národní shromáždění. Potvrdilo v úřadě prezidenta republiky E. Beneše a zvolilo své předsednictvo v čele s národním socialistou J. Davidem.

1946 – Z Karlových Varů byl vypraven poslední (symbolický) transport německých občanů (transporty však jezdily i dále, a to i do sovětského pásma). Během organizovaného odsunu v roce 1946 bylo vysídleno z ČSR 1 222 628 osob německé národnosti do amerického a 633 984 osob do sovětského okupačního pásma v Německu.

1968 – Čs. vláda vyzvala studenty zdržující se v zahraničí k návratu do vlasti.

Na předsednictvu vlády v Praze se konala celostátní porada představitelů národních výborů všech stupňů, kde hovořil F. Hamouz o úkolech národních výborů v souvislosti s plněním smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR.

Zasedání Ústřední a revizní komise KSČ projednalo 55 žádostí o stranické rehabilitace.

1969 – A. Dubček odeslal G. Husákovi dopis se stanoviskem k vystoupení V. Biĺaka na plénu KSČ.

Bratislavská Pravda uveřejnila projev G. Husáka po názvem „Spojenci splnili vloni internacionální povinnost“.

1988 – Zemřela Nataša Gollová, česká herečka (* 27. února 1912)

Pro mnohé nejzářivější herečka našeho předválečného filmu se narodila jako Nataša Hodáčová. Její tatínek byl národohospodář František Hodáč. Umělecké jméno si dala podle příjmení svého dědečka, historika Jaroslava Golla. Po gymnáziu studovala Filosofickou fakultu UK v Praze.

Měla velký talent na cizí jazyky a byla členkou taneční skupiny. Už jako mladinkou ji lákalo divadlo. Začala herectví studovat soukromně, ale ještě než se na divadelních prknech prosadila, dostala první nabídku od filmu - Kantor ideál (1932), avšak jednalo se zatím o méně než epizodní roličku.

Následovalo pár dalších nevýznamných rolí, ale v roce 1939 přišel zlom. Miroslav Cikán ji obsadil do filmu Příklady táhnou, kde se naplno projevil její komediální talent.

Tohoto daru však ještě více využil režisér Martin Frič, který dal Nataše Gollové u filmu vůbec největší příležitosti. Crazy komedií Eva tropí hlouposti vytvořil z Nataši Gollové jednu z nejoblíbenějších českých hereček a idol mladých dívek. Ještě před ztřeštěnou Evou si zahrála usedlou Mařenku v Kristiánovi.

S Martinem Fričem pak spolupracovala na filmech Hotel modrá hvězda (1941) a Roztomilý člověk (1941), ve všech čtyřech jí byl partnerem Oldřich Nový.

Bohužel to vypadá, že na vážné role neměla štěstí. Za zmínku snad stojí alespoň postava Helenky v Pohádce máje (1940) od Otakara Vávry, kde Ríšu hrál Svatopluk Beneš. Avšak filmy jako Bezdětná(1935), Okouzlená (1942), Bláhový sen (1943) padly v zapomnění, stejně jako ty z doby po válce. Ještě dvakrát se ale ukázala v úspěšných komediích: ve Fričově Císařově pekaři (1951), role umělé (neumělé) bytosti Sirael jí padla jako ulitá. A Drahé tety a já (1974), kde už jako stará nemocná paní skvěle ztvárnila čipernou Fany.

Nataša Gollová zemřela 29. října 1988 v Praze a pohřbena je na Vyšehradském hřbitově. Byla to nejen výborná herečka, ale také krásná žena, inteligentní člověk, zkrátka velká osobnost a to nejen filmu. [zdroj]

1992 – Předsedové vlád ČR a SR, Václav Klaus a Vladimír Mečiar podepsali v Praze 16 dohod o budoucí spolupráci.

1993 – ČR byla ve druhém kole hlasování zvolena 127 hlasy nestálým členem Rady bezpečnosti na 2 roky (od 1. ledna 1994).

Zemřel Zdeněk Podskalský, český režisér a herec (* 18. února 1923)

Zdeněk Podskalský se narodil v Malenicích na Šumavě. Toužil se stát ochotnickým hercem, ale trpěl velkou trémou. Začal studovat na reálném gymnáziu ve Strakonicích, které ukončil maturitou v roce 1942. Následně absolvoval ještě abiturientský kurz.

Po válce pokračoval v letech 1945-1949 studiem sociologie, psychologie a divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Současně studoval v letech 1947-1950 na FAMU. V lednu 1951 přešel na Vysokou filmovou školu v Moskvě (VGIK), kterou absolvoval v roce 1954 jako kandidát estetických věd. Po návratu domů pracoval v televizním studiu jako režisér televizních pásem a her. V průběhu své pracovní kariéry ostatně věnoval televizním projektům přinejmenším stejnou pozornost jako klasickému filmu.

Na výrobě filmu se podílel sice už ve 40. letech jako posluchač FAMU spoluprací na scénáři krátkého filmu o přípravách XI. všesokolského sletu JEDEN, TISÍC, MILIÓN, ale jako samostatný režisér debutoval v oblasti hraného filmu až v roce 1957, kdy natočil středometrážní snímek ze života současné rodiny V PÁTEK RÁNO. Poté spolu s hercem Vlastimilem Brodským napsal scénář satirické komedie namířené proti byrokracii MEZI NEBEM A ZEMÍ. U diváků a kritiky prorazil ale až komedií KAM ČERT NEMŮŽE, kde oprášil starý faustovský motiv a využil herectví mladé Jany Hlaváčové.

Méně úspěšný byl experimentálně pojatý snímek podle námětu Jaroslava Dietla EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ. Příběh dvou věrných přátel - pilného vědce a lehkomyslného kariéristy, kteří spolu vyrůstali od dětských let, se odehrával ve čtyřech časových úsecích a každý byl natáčen v jiném žánru. To bylo pro soudobého diváka poněkud nestravitelné sousto. Nepoměrně lépe byla přijata BÍLÁ PANÍ, satirická komedie natočená podle povídky Karla Michala Jak Pupenec ke štěstí přišel. V titulní roli tehdy zazářila Irena Kačírková. Podle námětu Jaroslava Dietla natočil komedii ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ o muži ztvárněném V. Brodským, který má tak pokorný obdiv k ženám, až mu to komplikuje život.

Velkou láskou Zdeňka Podskalského byl hudební film. Natočil TU NAŠI PÍSNIČKU ČESKOU - sentimentální příběh o panně Stázi zahrané Pavlínou Filipovskou, kde režisér využil písniček Karla Hašlera a celé řady populárních zpěváků, mezi které patřil např. Matuška, Gott, Neckář, Pilarová či Hegerová. Další muzikál NOC NA KARLŠTEJNĚ natočil volně podle stejnojmenné divadelní komedie Jaroslava Vrchlického a obsadil jej svými oblíbenými herci - Janou Brejchovou a Vlastimilem Brodským. Ti se objevili i v hlavních rolích crazy komedie ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY, ke které si konec konců napsali i scénář.

Patrně nejúspěšnějším režisérovým snímkem se stala skvěle obsazená komedie SVĚTÁCI o třech nevzdělaných venkovských fasádnících, kteří touží prožít aspoň jednu noc po boku krásných žen. Ve druhé polovině 70. let natočil Podskalský crazy komedii s kriminální zápletkou DRAHÉ TETY A JÁ, kde využil komediálního talentu stárnoucí Natašy Gollové a mladého Jiřího Hrzána. Koncem 70. let navázal spolupráci s "cimrmanology" Smoljakem a Svěrákem a jejím výsledkem byla komedie o 12-násobné směně bytů pod názvem KULOVÝ BLESK. Na režii se spolupodílel Ladislav Smoljak. Následovala průměrná hudební komedie TRHÁK, kde se po boku Josefa Abrháma objevila zpěvačka Hana Zagorová.

Od počátku 60. let se stále častěji uplatňoval v Československé televizi jako režisér televizních filmů, inscenací, hudebně zábavných pořadů, přímých přenosů a revuí jako byly např. BABIČČINA KRABIČKA, v zahraničí oceněné pořady ZTRACENÁ REVUE nebo PŮJČOVNA TALENTŮ, PLECHOVÉ DOSTAVENÍČKO, SETKÁNÍ S ORLOJEM, SEDM ŽEN ALFONSE KARÁSKA, BLÁZINEC V PRVNÍM POSCHODÍ nebo KABARET U DOBRÉ POHODY. Je autorem a režisérem řady silvestrovských večerů Československé televize, včetně těch nejproslulejších.

V menší míře se uplatnil jako divadelní režisér, mj. je i autorem hry Návštěva staré dámy, kterou v roce 1969 režíroval jako zájezdovou inscenaci Miloše Kopeckého a Ivy Janžurové. Nebyl jen režisérem, ale i úspěšným scénáristou, několikrát si zahrál také drobné role ve filmech, jako byla např. postava faráře v POSTŘIŽINÁCH. Aktivně pracoval do konce 80. let. Žil dlouhá léta v Praze na velmi hezké adrese - ve věži na rohu Mostecké ulice s výhledem na chrám sv. Mikuláše. Rád se vracel do kraje svého dětství, na Šumavu. Životní partnerkou mu 27 let byla Jiřina Jirásková. Zdeněk Podskalský byl rozporuplný tvůrce. Na jedné straně nesmírně vzdělaný, bytostný intelektuál s hlubokou analytickou schopností, na druhé straně tvůrce, který celý život inklinoval k lehčím, ryze zábavným žánrům, což mu odborná kritika také vyčítala. [zdroj]

2000 – Jiřímu Kajínkovi se podařilo uprchnout z nejstřeženější věznice Mírov na Šumpersku. Za téměř třistaletou historii věznice, se to ještě nikomu nepodařilo.

2007 – Zemřela Jarmila Loukotková, česká spisovatelka a překladatelka (* 14. dubna 1923)

Svátky:

Svátek mají Silvie, Sylva a Narcis.

V občanském kalendáři má dnes svátek Silvie, Sylva i Silvína. Toto jméno má latinský původ a základem je slovo silva čili "les". Někteří překladatelé proto překládají toto jméno jako "lesní žena".

V době temných počátků města Říma žila Rea (Rhea) Silvia. Byla pannou vestálkou a pocházela z královského rodu. Jednou prý přišla zamyšlena k posvátnému prameni v háji Martově, aby tam nabrala vodu. Jenomže každý ví, co všechno táhne hlavou mladé dívce v rozpuku jara. Místo aby vzala vodu a šla, sedla ke studánce a hleděla zasněně do dáli, až usnula. Ve snu se jí zdál překrásný sen, že ji pomiloval samotný bůh Mars. Za několik měsíců zjistila, že to nebyl sen, a tak se narodili Romulus a Remus. Její krutý strýc Amulius se nad nezdárnou neteří Silvií velice pohoršoval, a aby smyl rodinnou hanbu, nechal ji uvrhnout do řeky Tiberu. Půvabná Silvinka ani tentokrát nepřišla zkrátka, protože ji pojal za manželku zdejší říční bůh.

V církevním kalendáři má dnes svátek Narcis. Toto jméno je řeckého původu a je totožné s názvem květiny. Vypráví o něm jeden překrásný řecký mýtus. Narcis (Narkissos) byl pohledným jinochem, jenž jednou ve vodě spatřil svůj obraz a vzplanul k sobě takovou vášnivou láskou, že neukojenou touhou na místě zemřel. Místo něho vypučela ze země nádherná květina téhož jména - narciska. Dle Ovidia se věc měla poněkud jinak. Jeho Narcis byl velmi namyšlený a hrdý na svou krásu a všemi ostatními naprosto pohrdal. Odmítal lásku dívek i jinochů, dokonce mu byly málo i divukrásné nymfy. A tak se stalo, co se stát muselo: jeho pýcha byla potrestána tak, jak jsme již pravili.

Narcis se stal také výrazem pro něco prchavého a brzkého zhynutí, květina sama prý dodnes přináší svou vůní prudkou touhu a opojení smyslů. Je zajímavé, že staří Římané jí zdobili místa, kde odpočívali jejich předkové. O její oblíbenosti svědčí i skutečnost, že motiv této květiny je velmi často vyobrazen na pompejských malbách. Jméno Narcis nosilo mnoho antických mužů a dostávali je často i propuštěnci z otroctví. Někteří ovšem měli do něžných květin zatraceně daleko. Například stejnojmenný poradce císaře Claudia byl intrikánem každým coulem. Našeptával jinak mírnému a shovívavému imperátorovi samé krutosti a nepravosti. Inu, z trůnu je vždycky do podhradí špatně vidět, a tak nebohý monarcha mínil, že koná dobře a spravedlivě. Jeho Narcis se stal pro něho nepostradatelným prostředníkem s okolím, ale protože to byl chlap veskrze špatný, i jeho rady byly takové.

Naopak církevní patron tohoto jména, jeruzalémský biskup Narcis, byl člověkem spravedlivým, ale kvůli intrikám skončil ve vyhnanství. Jeho dlouhý život (asi 100-212) byl naplněn láskou k bližním, a tak se mu podařilo jméno Narcis dostatečně rehabilitovat.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze