Vzpomínáček - 28. října - Prdelatá Marta a Bill Gates

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 28. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Konstantin Veliký a bitva u Milvijského mostu, bezvládí v Českém království, korunovace třináctiletého Ladislava I., Kryštof Kolumbus přistál na Kubě, sněm Moravanů, kapitulace v La Rochelle, založena Harvardova univerzita, slavnostně odhalena Socha svobody, František Běhounek, vyhlášení československé samostatnosti, prohibice v USA, Pochod na Řím, Generál R. Gajda obviněn z přípravy fašistického puče, Masarykovy domovy, Hlinkova garda, demonstrace v protektorátě, Marián Labuda, Prozatímní národní shromáždění, Marta Gottwaldová, Bill Gates, časopis Svědectví, Ivana Andrlová, Julia Roberts, 28. říjen 1968, Socialistické hnutí československých občanů a jeho Manifest, zveřejnění Dubčekova dopisu Federálnímu shromáždění, Milan Baroš, V. Bilak poskytl interview pro časopis Spiegel, exploze u sochy K. Gottwalda, demonstrace 1989, incidentu proti prezidentu V. Havlovi v Bratislavě..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

312 – Římský císař Konstantin Veliký porazil v bitvě u Milvijského mostu svého soupeře Maxentia. Podle legendy připisoval Konstantin své vítězství křesťanskému Bohu.

1439 – Při zpáteční cestě z neúspěšného tažení proti Turkům zemřel král Albrecht Habsburský v Langendorfu u Ostřihomi; v Českém království nastalo bezvládí.

Teprve po jeho smrti se narodil královně-vdově syn Ladislav (odtud zvaný Pohrobek - od latinského Postumus). Druhý kandidát na český trůn, princ Kazimír, vzal zpět svou kandidaturu, když se stal roku 1440 velkoknížetem litevským.

1453 – Slavnostní korunovace jen třináctiletého Ladislava I. [1453-1457] českým králem olomouckým biskupem Janem Házem. Po čtrnácti letech dostalo opět Království české panovníka. Praha se stala centrem habsburské državy (země Koruny české, země uherské a země rakouské).

1492 – Kryštof Kolumbus přistál na Kubě.

1526 – Nový moravský hejtman Jan z Pernštejna svolal sněm Moravanů do Olomouce, který odmítl (18. listopadu) způsob volby Ferdinanda I. (k "pražské" volbě nebyly pozvány stavovské obce vedlejších zemí Koruny české - moravské, lužické a slezské, český sněm se "pasoval" za reprezentanta celé Koruny české). Volbu odmítli i stavové ve Slezsku (5. prosince), v Horní Lužici (listopad), v Dolní Lužici (17. prosince).

1627 – Po tvrdých represáliích císařského vojska proti povstalým Valachům (jen v Hranicích bylo popraveno 12 osob) složili jejich představitelé císaři Ferdinandu II. slib poslušnosti; zůstali však ozbrojeni.

1628 - v La Rochelle podepsána kapitulace této významné bašty hugenotů ve Francii, kardinál Richelieu s královskými vojsky obsadil město, konec vojenské hrozby hugenotů pro království.

1636 - v Cambridge v USA založena Harvardova univerzita.

1886 - slavnostně odhalena Socha svobody ("Statue of Liberty Enlightening The World") na Liberty Island v New Yorku, dar Francie Spojeným státům.

1898 – Narodil se František Běhounek, český fyzik a spisovatel († 1. ledna 1973)

1918 – V Praze byl před 10. hodinou ranní zveřejněn na tabuli redakce Národní politika na Václavském náměstí text nóty G. Andrássyho (z 27. října), což bylo pochopeno jako faktická kapitulace habsburské monarchie. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím a vyhlášení československé samostatnosti. Těsně předtím převzali zástupci předsednictva Národního výboru A. Švehla a F. Soukup Vojenský obilní ústav. Zatímco pražské ulice jásaly, dostavili se zástupci Národního výboru na místodržitelství k převzetí moci (místodržitel Coudenhove dlel právě ve Vídni). Do předsednictva Národního výboru byl kooptován první Slovák dr. V. Šrobár, který tak doplnil pět "mužů 28. října", jimiž byli A. Rašín, F. Soukup, J. Stříbrný a A. Švehla.

V podvečer se sešel Národní výbor (po připojení slovenských zástupců čítal 42 členů) a vydal první zákon československého státu (tzv. recepční normu, autorem byl A. Rašín), jímž se vyhlašoval nový stát (o státní formě mělo být rozhodnuto Národním shromážděním po dohodě s Československou národní radou v Paříži). Současně se potvrzovala platnost všech dosavadních zákonů a apelovalo se na "kulturní vyspělost" lidu. Ve vnitrozemí českých zemí se převzetí moci uskutečnilo ve dnech 29.-31. října 1918 na základě zaslaných telegramů národním výborům.

V Ženevě probíhala jednání mezi "pařížským" centrem (E. Beneš) a "pražským" centrem odboje (K. Kramář, V. Klofáč, F. Staněk, G. Habrman, A. Kalina, J. Preiss); řešila se otázka státní formy (republikánská myšlenka neměla zprvu všeobecnou převahu), orgánů výkonné moci (prezident - T. G. Masaryk, vláda - K. Kramář).

1919 – Kongres Spojených států přehlasoval prezidentské veto, začala prohibice.

1922 – Benito Mussolini uchopil moc v Itálii při takzvaném „Pochodu na Řím“.

1926 – Generál R. Gajda, náčelník hlavního štábu Československé armády, byl obviněn z přípravy fašistického puče; ten byl plánován na 2. července 1926 (vyvrcholení VIII. všesokolského sletu), později na 28. října t. r. Gajda byl zbaven hodnosti a ze své funkce suspendován.

1928 – Otevřen sociální ústav Masarykovy domovy, dnes Fakultní Thomayerova nemocnice v Praze

1935 – Otevřen Švehlův most přes Lužnici v Táboře

1936 – Rumunský král Karol II. vykonal za obrovského zájmu veřejnosti státní návštěvu Československa.

1938 – Nařízením slovenské vlády se Hlinkova garda stala jedinou brannou organizací na Slovensku; struktura zahrnovala místní, okresní a oblastní velitelství a Hlavní velitelství. Nejvyšším velitelem byl J. Tiso, hlavním velitelem K. Sidor (po něm A. Mach).

Na Podkarpatské Rusi byla zastavena činnost všech politických stran, povolena byla pouze Ukrajinská národní jednota.

1939 – Ve výroční den vzniku ČSR proběhly v řadě měst v protektorátě demonstrace; nejbouřlivější byly v Praze, množství lidí bylo zatčeno. Střelbou byl smrtelně zraněn medik J. Opletal a dělník V. Sedláček.

1942 – Vláda Spojených států definitivně uznala československou vládu v zahraničí.

1944 – Narodil se Marián Labuda, slovenský herec

1945 – Svou činnost zahájilo Prozatímní národní shromáždění. Potvrdilo v úřadě prezidenta republiky E. Beneše a zvolilo své předsednictvo v čele s národním socialistou J. Davidem.

1953 – Zemřela Marta Gottwaldová, manželka prezidenta Gottwalda (* 17. září 1899)

Marta Gottwaldová (roz. Marie Holubová; 17. září 1899, Kopřivnice - 28. říjen 1953) byla manželkou čtvrtého československého prezidenta Klementa Gottwalda.

Narodila se jako nemanželské dítě chudé vdově. Přestože dostala jméno Marie, začala si z neznámých důvodů říkat Marta.

Pokoušela se vyučit číšnicí, ale učení nechala a začala pracovat jako služka.

Svého manžela poprvé potkala v roce 1919 a již o rok později mu porodila dceru Martu (1920 - 1998), o níž se musela starat sama, protože Gottwald po svatbě netoužil, i když otcovství přiznal.

Žít spolu začali až v roce 1924, vzali se roku 1928.

I když Marta Gottwaldová nikdy nevstoupila do KSČ, byla svému manželovi věrnou společnicí a služebnicí, trpěla všechny nepříjemnosti, které plynuly z toho, že její manžel byl komunistickým extrémistou v demokratickém Československu.

V roce 1939 po vydání zatykače na Gottwalda společně emigrovali do SSSR, kde si užívali luxusu díky tomu, že se Gottwald stal tajemníkem Exekutivy Komunistické internacionály. Marta si luxusního života užívala, jak jen mohla.

Poté, co se Klement Gottwald po převratu v roce 1948 stal prezidentem, stala se Marta první dámou Československa. Stylem se snažila napodobit svou předchůdkyni Hanu Benešovou, ale vzhledem ke zcela odlišnému zázemí, výchově, (ne)vzdělání a v neposlední řadě i vzhledu se jí zdaleka nepodařilo dosáhnout její elegance a už vůbec ne obliby a popularity. Marta nevěděla, jak se v novém postavení chovat a působila spíše komicky. Nechávala se oslovovat milostivá paní, v největších vedrech nosila kožešiny, byla hlučná apod.

Lidem tato první dáma k srdci nepřirostla. Pražané o ní dokonce zpívali písničku:

„Haj husičky haj, Gottwald nám dal ráj. Máme Prahu stověžatou, a Martičku prdelatou.“

Zemřela krátce po svém manželovi po závažné nemoci. Její lékař uvedl, že šlo o rakovinu ženských orgánů, ale jiné zdroje uvádí, že to byl karcinom štítné žlázy, se kterou měla problémy celý život.

1955 – Narodil se Bill Gates, zakladatel softwarové společnosti Microsoft

Zakladatel Microsoftu a nejbohatší muž světa z let 1996, 1998-2006 William H. Gates, nebyl vždy takovou osobností jako dnes. Hubený, plachý a nešikovný teenager se nezdál být úspěšnější, nežli jeho rodiče.

Otec silný a vysoký muž byl vynikající právník v Seattlu, matka pracovala ve vedoucí funkci pro dobročinnou organizaci United Way. Přes jeho fyzické nedostatky prokázal enormní nadání pro matematiku a logiku. Mladý Bill nebyl přirozený vůdce, natož budoucí miliardář, který se stane tahounem americké ekonomiky.

Bill navštěvoval státní základní školu, ve dvanácti se zapsal na soukromou školu Lakeside School. Následující rok napsal svůj první počítačový program, to bylo v době počítačů zabírajících celou místnost. Brzy poté spolu se svým přítelem Paulem Allenem napsal program pro svou školu. Spolu s Allanem ještě na střední škole založili společnost nazvanou Traf-O-Data, která analyzovala provoz městské dopravy.

Po střední škole se Bill rozhodl stát právníkem jako jeho otec, proto se vydal na Harvardskou univerzitu, kterou kvůli práci nedokončil. V té době ještě plachý a nesmělý velmi zřídka chodil na party, pokud jej nevzal jeho přítel Stave Ballmer, který byl později jmenován prezidentem Microsoftu.

Allen, který pracoval v Honeywell nedaleko Bostonu, jednoho dne v prosinci 1974 ukázal Billovi přístroj Altair 8800, počítač od M.I.T.S. Jedinou věc, kterou počítač postrádá mimo klávesnice a monitoru byl software. Bill a Allen kontaktovali šéfa M.I.T.S. a řekli mu, že dokáží vytvořit Basic základní programovací jazyk pro Altair.

Po úspěšné prezentaci ve společnosti M.I.T.S. získali Bill a Allen smlouvu na programovací jazyky. Oba dva se tedy přesunuli do Nového Mexika a založili společnost Microsoft. Ačkoliv prvních pět klientů zbankrotovalo, společnost se protloukla a v roce 1979 přesunula do Seattlu. Následující rok se představitelé IBM zeptali Billa, zdali dokáže obstarat operační systém pro jejich první počítač. Bill a Allen zakoupili operační systém nazvaný QDOS (Quick and Dirty Operating System) za 50 000 dolarů od jiné společnosti, přejmenovali jej na MS-DOS, přeprogramovali a následně licencoval IBM. PC bylo za bouřlivého ohlasu uvedeno na trh v roce 1981. Část licenčních poplatků za operační systém získával Microsoft, kterému to zajistilo přežití na několik let dopředu.

Microsoft pokračoval v soustředění se na softwareový trh, přidáváním zákaznických aplikací jako Microsoft Word a Microsoft Excel. V roce 1986, když se akcie společnosti stali veřejně obchodované se Bill stal papírovým miliardářem ve věku 31 let. Následující rok společnost uvedla na trh první verzi Windows, v roce 1993 se jich prodávalo milión kopií měsíčně. Když byl uveden operační systém Windows 95, tak se za prvních šest měsíců prodalo sedm miliónů kopií. Microsoft software se tak stal všudypřítomný, že antimonopolní úřad spojených států začal dlouhodobě prošetřovat společnost. Následovaly dlouhosáhlé soudní spory.

Bill se v roce 1995 se svou společností velmi zaměřil na Internet. Zatímco některé z jeho úsilí včetně velice propagovaného Microsoft Network a jeho vysoce nabízeného Webu neuspěl. Přesto se společnosti podařilo prosadit na poli prohlížečů, Internet Explorer rychle pokořil Netscape a stal se tak jedničkou na trhu.Mezitím si Bill postavil obrovské sídlo a oženil se s Melindou French , marketingovou manažerkou Microsoftu v roce 1994. Ve stejnou dobu se také významně podílel na charitativní činnosti. Bill a Melinda spravují nadaci, která spravuje několik miliard dolarů. Peníze se například využívají na podporu prevence infekčním onemocněním, na zlepšování celosvětové zdravotní péče a podporu vzdělání.

V listopadu 1999 soud vydal předběžné rozhodnutí, že softwarový gigant Microsoft byl monopol. Krátce po výnosu Bill opustil místo prezidenta Microsoftu a stal se vedoucím softwarovým architektem. Místo po něm převzal Stave Ballmer.

Také krátce po výnosu soudu, uvedl Microsoft na trh Windows 2000. V dubnu 2000 soud rozhodl, že by se Microsoft měl rozdělit na dvě společnosti. Jedna společnost by měla vyvíjet software, jako Microsoft Office a Internet Explorer a druhá společnost by se měla výhradně soustředit na operační systém Windows. Bill udržoval názor, že tato varianta oddělit systém od dalších aplikací je funkčně nemožná. Přesto se žádná okamžitá omezení nerealizovala. Přesto soud nakonec rozhodl, že se společnost dělit nebude.

S oznámeným bohatstvím 54 miliard dolarů v roce 2006 je Gates nejen nejbohatším Američanem, ale také na světě. Přestože ztratil 9 miliard díky recesi rok předtím, je jeho postavení neotřesitelné. Spoluzakladatel Microsoftu Paul Allen byl v roce 2001 třetím nejbohatším Američanem hned po Warrenu Buffettovi.

V roce 2007 dosahovalo jeho bohatství podle casopisu Forbes hodnoty 56 miliard dolarů.

Bill a jeho žena Melinda mají tři děti, dceru Jennifer (1996), syna Roryho (1999) a dceru Phoebe (2002).

Po delší době byl Bill sesazen z žebříčku nejbohatšího člověka planety a to finančníkem Warrenem Buffettem. Sám se k tomu vyjádřil, že on narozdíl od Warena tolik nešetří. Bill se v roce 2008 rozhodl odejít z Microsoftu a více se věnovat své nadaci. [zdroj]

1956 – Vyšlo 1. číslo časopisu Svědectví, exilového čtvrtletníku pro politiku a kulturu, redigované v češtině a slovenštině; byl vydáván nejprve v New Yorku, od roku 1960 v Paříži (řídil P. Tigrid). Do listopadu 1989 vyšlo 90 čísel.

1960 – Narodila se Ivana Andrlová, česká herečka

1967 – Narodila se Julia Roberts, americká herečka

1968 – Na slavnostním celostátním shromáždění k 50. výročí vzniku ČSR promluvil prezident republiky L. Svoboda. Tisk, rozhlas, televize věnují výročí rozsáhlé články a pořady. Jsou v nich vyslovovány obavy nad vývojem vnitřní situace v zemi, který je v zajetí cizího vlivu a v rozporu se samotným „moskevským protokolem“, proklamujícím zásadu nezasahování do vnitřních věcí ČSSR. Lidé však stále ještě věří svým představitelům a polednovému programu, který vzali svorně za svůj; přesto však lze zaznamenat známky akutního nebezpečí rozkolu a politické apatie.

V Praze se uskutečnila spontánní demonstrace mládeže k 50. výročí vzniku ČSR a proti politice tzv. normalizace. Její účastníci se dostali do střetu s policejními jednotkami, které zadržely 77 osob.

Namísto Ladislava Nováka byl jmenován novým vedoucím Kanceláře prezidenta republiky Ján Pudlák.

Britský deník Times uveřejnil výzvu Bertranda Russella, Jean Paul Sartra a dalších 11 osobností, aby všechna cizí vojska okamžitě odešla z Československa a byla tak obnovena suverenita státu.

1970 – Ke státnímu svátku vzniku ČSR vydalo Socialistické hnutí československých občanů Manifest, v němž se přihlásilo k idejím roku 1968, kdy se podle jejich názoru začal naplňovat smysl socialismu, tj. svoboda a demokracie; jádrem tohoto hnutí byly opoziční skupiny v Praze (J. Tesař, M. Hübl) a v Brně (J. Šabata, A. Černý). Manifest uveřejnily Listy, časopis socialistické opozice v Římě, vydávané J. Pelikánem. I v následujících letech vydávalo hnutí další dokumenty (například k 21. srpnu tzv.Prohlášení).

1974 – První významnější akcí protirežimních kritiků se stalo zveřejnění Dubčekova dopisu Federálnímu shromáždění a Slovenské národní radě, v němž jeho autor protestoval proti omezování osobní svobody.

1981 – Narodil se Milan Baroš, český fotbalista

1985 – Tajemník ÚV KSČ V. Bilak poskytl interview pro západoněmecký časopis Spiegel, v němž obhajoval vojenskou intervenci v srpnu 1968 a odmítal kritické hlasy k situaci v Československu; "proslavil se" zejména větou: "Pivo je pro nás jako chleba."

1986 – V Českých Budějovicích došlo u sochy K. Gottwalda k explozi; nebylo zjištěno, zda šlo o "podvratnou akci", nebo o nastrčenou záminku Státní bezpečnosti k postihu nepohodlných osob.

1988 – Po mnoha letech byl tento památný den Československa slaven jako státní svátek; oficiální oslava proběhla již 27. října (současně byla vyhlášena amnestie). Opoziční a protikomunistické síly uspořádaly na Václavském a Staroměstském náměstí svou demonstraci, při níž došlo k zásahu Veřejné bezpečnosti.

Československé emigrantské organizace vydaly k 70. výročí vyhlášení samostatnosti prohlášení,vyzývající k osvobození Československa z komunistické diktatury; prohlášení podepsalo 25 organizací (mj. Československá národní rada americká, Československá obec legionářská v zahraničí, Rada svobodného Československa).

1989 – V Praze na Václavském náměstí proběhla mohutná demonstrace (na 10 tisíc lidí) k výročí vzniku republiky; policejní oddíly rozprášily srocení občanů, předvedeno bylo 355 osob. Většina čelných aktivistů byla zadržena již v předvečer demonstrace.

1990 – Na slavkovském zámku (u Brna) se setkali spolu s prezidentem V. Havlem všichni tři ministerští předsedové (federální M. Čalfa, český P. Pithart a slovenský V. Mečiar) a přijali společnou Deklaraci o československé státnosti se slibem čelit všem pokusům o narušení celistvosti a svrchovanosti státu.

1991 – Na mítinku k 73. výročí vzniku ČSR v Bratislavě došlo k incidentu proti prezidentu V. Havlovi.

1996 – Oslavy státního svátku byly ve znamení narůstající roztržky a nesvárů mezi vládní ODSa opoziční ČSSD. Premiér V. Klaus v projevu v Pantheonu Národního muzea odsoudil kritická hodnocení dané situace, jak stále silněji zaznívala z úst mnohých politiků a občanů.

Svátky:

Státní svátek České republiky. Šimon a Juda.

Státní svátek České republiky: Dnešního dne byl v roce 1918 vyhlášen samostatný stát, který nesl jméno Československá republika. Možná někdo namítne, proč slavit toto výročí, když jmenovaný státní útvar již neexistuje, ba dokonce už zanikl několikrát. Přesto či právě proto je vznik našeho samostatného státu událostí, která je v našich národních dějinách něčím významným a zcela jistě si zasluhuje naši pozornost. Názor na vznik samostatného československého státu se mnohokrát změnil, a tak se stalo, že dnes toto výročí zastihuje naši veřejnost mnohdy nepřipravenou a někdy i zmatenou.

Ono vůbec leží na tomto našem dnešním výročí příliš mnoho stínů, nepravd a legend. 28. říjen byl nejprve nekriticky vynášen a slaven, aby jej oba totalitní systémy naopak zcela zatratily a zakázaly. Není proto divu, že se dnes mnozí z nás ocitají v situaci, kdy je jim dnešní svátek zcela lhostejný. Lidé se tedy právem ptají, jak to tehdy bylo a k čemu to vůbec bylo? Nejde přitom o to povědět, jak tehdejší události probíhaly či kdo kde řečnil a v kolik hodin republika vznikla. Spíše se ptáme, co pro náš národ vznik republiky znamenal a jakým směrem se máme dále ubírat, abychom se vyvarovali chyb našich dědů a otců. Kdo totiž nepochopí minulost, nemůže jít bez obav do budoucnosti.

Jisté je, že hlavní význam 28. října tkví v tom, že zde po mnoha staletích vznikl samostatný a skutečně suverénní stát. Při té příležitosti však musíme přiznat, že jsme si samostatnost udrželi jen do dnů mnichovské zrady, tedy pouhých 20 let. Na podzim roku 1938 totiž naše země ztratily vše, co 28. října 1918 získaly. Následující totalitní režimy naši suverenitu a občanské svobody stále více oklešťovaly, až zmizely docela.

Se vznikem Československa jsou spojovány především naše zahraniční akce, které podnikal T. G. Masaryk, československé legie a domácí politická reprezentace. Nesmíme však také zapomenout na roli, kterou při rozpadu Rakouska-Uherska sehrál poslední císař Karel I. Díky jeho postoji u nás při převratu nedošlo k žádnému krveprolití. Na tuto skutečnost velice rádi zapomínáme. Nebudeme ale zkoumat, kdo se zasloužil o vznik samostatného státu více. Důležité pro nás je, že spojením všech těchto vlivů republika vůbec vznikla. Ono totiž mohlo být všechno docela jinak - dnes je již dostatečně známo, že ještě v roce 1917 se samostatným státem nepočítal ani Masaryk, ani politikové doma. Pouze ti, kteří dezertovali z císařské armády, věděli, že chtějí-li se někdy vrátit domů, může to být pouze do samostatné vlasti. Proto vstupovali do legií a neváhali za tuto myšlenku položit i to nejcennější, co měli - vlastní život. Jestliže dnes máme svobodu, je to z velké části i jejich zásluha, a my jsme povinováni projevit jim za to dík.

V církevním kalendáři mají dnes svátek Šimon Horlivec a Juda Tadeáš. Se Šimonem se v občanském kalendáři setkáme ještě 22. prosince, a tak se soustředíme na jeho přítele Judu.

Juda Tadeáš byl apoštol a mučedník, který se narodil zhruba kolem narození Kristova a zemřel snad 28. října v 1. století v Persii. V Novém zákoně je Juda Tadeáš zmiňován jen zřídka. Při Kristově loučení s apoštoly prý se ho Juda ptal s velkou skromností: "Pane, proč se chceš zjevit nám, a ne světu?" Podle jiné legendy prý Juda Tadeáš působil spolu se Šimonem Horlivcem v Sýrii, Mezopotámii a Persii, kde byl nakonec zavražděn mágy. Nástrojem činu byl podle této tradice kyj. I památka Šimona Horlivce se slaví 28. října, což má ukazovat na společné působení obou apoštolů a jejich pravděpodobně společnou smrt.

Ostatky Judy Tadeáše jsou uchovávány ve svatopetrském dómě v Římě. Po tisíciletí nenesl žádný kostel Judovo jméno. Teprve od 19. století začalo mnoho věřících vidět v apoštolovi zvláštního ochránce v beznadějných případech. Zvláště uctíván je Juda Tadeáš v mohučském kostele sv. Quintina, nejstarším kostele města. Na znázorněních se všemi apoštoly zaujímá Juda Tadeáš téměř ve všech případech skromné místo, bývá dokonce zatlačován Pavlem. Mívá u sebe kyj, kameny, halapartnu a knihu. U sv. Marka v Benátkách existuje mozaika z přelomu 13./14. století, na níž Juda Tadeáš převrací obrazy model, zatím co jeho mučitelé už na něho čekají. Většinou byl apoštol znázorňován společně se Šimonem Horlivcem, jde přitom téměř vždy o scénu mučení. Slavným se stal portrét Judy Tadeáše, který namaloval v 17. století Anton van Dyck, (Uměleckohistorické muzeum, Vídeň). Juda Tadeáš je patronem Goslaru (se Šimonem Horlivcem), modlí se k němu lidé v těžké nouzi a zoufalých situacích.

V keltském kalendáři stromů dnes začíná měsíc rákosu zvaný Ngetal.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze