Vzpomínáček - 26. října - Irena Kačírková a Miloslav Švandrlík

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 26. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Uvěznění Jindřicha z Lipé, bitva u Keresztése, Jakub Jan Ryba, Giuseppe Garibaldi, nejslavnější přestřelka v dějinách Divokého západu, François Mitterrand, Jozef Tiso prezidentem Slovenského státu, Beatles převzali Řád britského impéria, zásady zdokonalené hospodářské soustavy, otevřený dopis L. Svobody, A. Dubčeka, J. Smrkovského a O. Černíka, Irena Kačírková, otevřen úsek metra III.B Smíchovské nádraží - Nové Butovice (tehdy Dukelská), útok režimu na nezávislá periodika, František Filipovský, konec dramatu v moskevském divadle, Miloslav Švandrlík..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1315 – "Domácí válka" českých pánů o moc (podpořená aktivní politikou královny Elišky Přemyslovny, která se sblížila s protivníkem Jindřicha z Lipé Vilémem Zajícem z Valdeka) vedla krále Jana k zatčení a uvěznění Jindřicha z Lipé na hradě Tejřov (Týřov).

Královnu Elišku popuzoval milostný vztah Jindřicha s Eliškou Rejčkou (její macechou, mladičkou vdovou po Václavu II. a Rudolfu Habsburském).

Země se rozdělila na dva tábory, hrozila občanská válka mezi stranou Jindřichovou a Zajícovou.

1596 – Vojsko arciknížete Maxmiliána se spojilo se sedmihradským vévodou Zikmundem Báthorym (ten mu však příliš nepomohl) a střetlo se s Turky v bitvě u Keresztése; císařská armáda čítající na 50 tisíc mužů utrpěla porážku.

1765 – Narodil se Jakub Jan Ryba, český učitel a hudební skladatel, autor České mše vánoční († 8. dubna 1815)

1860 – Giuseppe Garibaldi, dobyvatel Království obojí Sicílie, pozdravil v Teanu Viktora Emanuela II. jako krále celé Itálie.

1881 – Ve městě Tombstone v Arizoně se odehrála nejslavnější přestřelka v dějinách Divokého západu, jíž se zúčastnil i Wyatt Earp.

1916 – Narodil se François Mitterrand, francouzský politik, prezident († 8. ledna 1996)

1939 – Jozef Tiso se stal prezidentem Slovenského státu.

1965 – Členové skupiny Beatles převzali Řád britského impéria.

1966 – Vláda schválila hlavní zásady zdokonalené hospodářské soustavy, které vstoupily v platnost 1. ledna 1967.

1968 – Deníky Rudé právo, Práce, Mladá fronta a další uveřejňují otevřený dopis L. Svobody, A. Dubčeka, J. Smrkovského a O. Černíka „Všem mladým: střezte a chraňte jednotu našeho lidu!“

Večer bylo oznámeno, že další polské okupantské jednotky opustily čs. území.

1985 – Zemřela Irena Kačírková, česká herečka (* 24. března 1925)

Tato velmi krásná a šarmantní herečka se narodila 24. března 1925 v Praze a už od útlého dětství měla naprosto jasno, čím chce být. Rodiče jí v jejím snu stát se herečkou nijak nebránili.

Vystudovala prvně gymnázium a poté se přihlásila na Státní konzervatoř, jejíž dramatické oddělení se přeměnilo na divadelní fakultu Akademie múzických umění.

Její první divadelní angažmá trvalo jen rok a bylo v Realistickém divadle. S Otou Ornestem zakotvila u Městských divadel pražských, kde působila po zbytek života.

Na filmovém plátně se začala prosazovat až koncem 40. let – většinou představovala moderní mladé ženy s inteligencí, a sebevědomím - někdy i typy lehkomyslné a vypočítavé, ale nepostrádající eleganci a šarm.

První velkou příležitost jí nabídl režisér Krejčík ve filmu SVĚDOMÍ (1948).

Poté se stihla vdát za scénáristu J. A. Novotného, jemuž v roce 1952 porodila dceru a o 3 roky později se s ním rozvedla.

Od rozvodu už si stálého partnera nenašla. Padesátá léta byla zároveň dobou největšího politického tlaku, který kdy Irena Kačírková zažila. Nebylo to přímé odstavení od práce jako později, v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tentokrát na ni přímo útočila Státní bezpečnost. Snažila se ji získat pro spolupráci – inteligentní, krásná herečka, která uměla tři jazyky, by se jí hodila jako donašečka. Na spolupráci nikdy nepřistoupila.

V roce 1954 si zahrála princeznu Drahomíru v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... Dále se objevila i ve „výchovné komedii“ KUDY KAM? (1956), ve sci-fi IKARIE XB 1 (1963), zahrála si sobecké paničky ve filmech LETIŠTĚ NEPŘIJÍMÁ (1959) a SVATBA BEZ PRSTÝNKU (1972). Zřejmě poprvé a naposled se tato dáma objevila před kamerou v montérkách jako středoškolská profesorka v muzikálu STARCI NA CHMELU (1964). Tohle své „zlaté období“ završila krásnou rolí v satiře na socialistický systém BÍLÁ PANÍ (1965), která se právě díky své kritice socialismu stala trezorovou záležitostí.

Přišel rok 1968 a s ním i sovětská invaze, která znamenala konec pokusu o svobodu i konec kariéry Ireny Kačírkové. Filmovat nesměla, v televizi mohla hrát jen malé a záporné role. Např. v seriálu „30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA“ jí byla nabídnuta malá záporná role bývalé buržoazní paničky a jak říká její dcera, vzala ji ráda, protože mohla v rámci této role říct nahlas a do televize, co si o komunistickém režimu myslí.

V roce 1981 podstoupila operaci žaludku. Čeští lékaři jí žádnou podrobnější diagnózu nesdělili. To, že má rakovinu, jí oznámil až německý lékař, kterého se přímo zeptala. Herectví se ale ani tak nevzdala a hrála dál. Ještě rok před smrtí nastudovala sedm rolí a jednu operu. Celý život se těšila, až zestárne a přehraje se konečně do charakterních rolí. Nedožila se toho. Zemřela v Praze v roce 1985.

1988 – Byl otevřen úsek metra III.B o délce 4,9 km se třemi novými stanicemi ze Smíchovského nádraží do Nových Butovic (tehdy Dukelská).

1989 – Režim zahájil útok na nezávislá periodika, jichž vycházelo asi 130 (jejich vydavatelé riskovali kromě trestního stíhání i pokutu do výše 50 tisíc Kčs).

1993 – Zemřel František Filipovský, český herec (* 23. září 1907)

2002 – Skončilo drama v moskevském divadle: asi 50 čečenských rebelů a 150 civilistů zahynulo při zásahu ruských bezpečnostních sil.

2009 – Zemřel Miloslav Švandrlík, český spisovatel a humorista (* 10. srpna 1932)

Miloslav Švandrlík se narodil v Praze roku 1932.

Po skončení základní školy dva roky studoval na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze.

Rok pracoval jako pomocný dělník, potom absolvoval státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy.

Dva roky studoval na DAMU, nejprve herectví, po půlroce přešel na režii. Následný přestup na FAMU se mu nezdařil a proto nastoupil jako asistent režie u Vesnického divadla v Praze.

Po návratu z vojenské služby (u pomocného technického praporu - PTP - sloužil 26 měsíců - narukoval v říjnu 1953 a do civilu ho pustili na Vánoce 1955), pracoval půl roku jako vychovatel korejských dětí.

Od té doby se věnoval psaní. Ve svém románu Černí baroni představil postavu Kefalína.

Švandrlík, který brzy po vojně zůstal na volné noze a živil se psaním povídek a fejetonů pro noviny a časopisy.

Největší oblibu ovšem Švandrlík získal knihou Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky, v níž na základě vlastních zkušeností líčí osudy příslušníků PTP. Román byl napsán v období „pražského jara“, po tomto období nesměl M. Švandrlík nějakou dobu publikovat, s výjimkou Dikobrazu. Přispívání do tohoto humoristického časopisu bylo skoro celá sedmdesátá léta jeho jediným živobytím. Vysypal za ten čas z rukávu tisíce námětů na vtipy kreslené Jiřím Wintrem-Nepraktou. Společně s ním také asi rok vystupoval ve společných estrádách.

Druhé doplněné vydání "Černých baronů" bylo umožněno až v r. 1990. Tento román byl zfilmován a na jeho základě vznikl i televizní seriál.

O Kefalínovi, Terazkym a ostatních protagonistech napsal po roce 1990 ještě několik volných pokračování. Lidé, patrně navyklí na americký natahovací systém, chtěli znát další osudy hrdinů a tak Švandrlík neodolal. Částečně jde o příběhy autentické, ale přišla si na své i fantazie. Podmínky u TP byly různé, protože různí byli i velitelé. Někteří přišli za trest od bojových jednotek, jiní byli v protektorátním vládním vojsku a vzpomínali na sladký život ve fašistické Itálii. Obliba Černých baronů mezi čtenáři bez rozdílu věku i vzdělání dodnes neklesla a Švandrlík se především díky nim zařadil mezi českou humoristickou klasiku.

Svátky:

Svátek mají Erik, Rustik, Evaristus a Demetrius/Dimitrij.

V občanském kalendáři má dnes svátek Erik. Toto jméno je skandinávského původu a existuje ještě jeho podoba Erich. Nejstarší tvar zněl Eyrekr a znamenal "všemocný, ctihodný a vážený vládce". Erika i Ericha bychom nalezli asi po celé naší planetě, tak velmi je oblíben.

Patronem tohoto jména je švédský král Erik IX. Svatý, který má v církevním kalendáři svátek 18. května. Podle všeho se stal Erik někdy v roce 1150 králem velké části Švédska. Protože byl již křesťanem, rozhodl se, že obrátí na křesťanskou víru i sousední Finy - ti však o novou víru neměli zájem. Erik se však rozhodl přinést jim víru i proti jejich vůli. Postavil silnou armádu a v letech 1154-55 uspořádal proti svým sousedům legendární křížovou výpravu, při níž roku 1156 zahynul mučednickou smrtí jeho přítel a uppsalský biskup Jindřich. Cíle bylo ale nakonec přece jenom dosaženo.

Sám Erik svého přítele dlouho nepřežil. Byl také zabit. Stalo se tak v době, kdy proti němu povstal dánský princ, podporovaný domácími švédskými nespokojenci. Vzbouřenci přepadli Uppsalu a krále zavraždili. Erikův syn Knut využil mučednictví svého otce i biskupa Jindřicha a podporoval rozvoj jejich kultu tak silně, že se oba mrtví zakrátko stali národními patrony Švédska i Finska. Jejich role jsou však značně idealizované, protože Erikovi i Jindřichovi šlo především o rozšíření švédského vlivu na Baltu.

V církevním kalendáři dnes najdeme neobvyklá jména, o jejichž nositelích je navíc jen velmi málo údajů. Svátek mají Rustik, Evaristus a Demetrius. O Rustikovi nevíme téměř nic. Evaristus byl mezi léty 97-105 papežem. Narodil se v Betlémě a údajně zemřel 26. října roku 105 v Římě. Trochu více jsme schopni říci o Demetriovi či Dimitriji Soluňském - co o něm víme, najde čtenář u data 8. října.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze