Vzpomínáček - 25. září - Jaroslav Ježek a Josef Bican

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 25. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Augšpurský mír, císařské vojsko ustoupilo k Pelhřimovu, první protireformační dekret, numerus clausus, řeč Josefa Dobrovského o oddanosti slovanských národů k habsburskému rodu, abdikace prof. T. G. Masaryka na poslanecký mandát, William Faulkner, Ondřej Sekora, Jaroslav Ježek, Josef Bican, česko-německé napětí, vzdorosjezd Československé sociálně demokratické strany, Michael Douglas, Peter Dvorský, 25. září 1968 a 1969, Catherine Zeta-Jones, Erich Maria Remarque, Gustav Brom..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1555 – Uzavřen tzv. augšpurský mír, který zajistil německým protestantským stavům náboženskou svobodu podle zásady "cuius regio, eius religio", tj. "čí země, toho náboženství"; v Českém království sice jeho ustanovení neplatila, ale skutečnost, že Habsburkové (Ferdinand I.) byli přinuceni k ústupkům (zejména na Moravě), posílila nepřátelské nálady nekatolických stavů vůči panovníkovi. Luterství se šířilo dále a prostupovalo stále více stranu podobojí.

1618 – Císařské vojsko ustoupilo k Pelhřimovu a zde vybudovalo vojenský tábor. Moravská zemská hotovost se rozložila v Jihlavě (pěší pluk Albrechta z Valdštejna), u Telče (jízdní pluk Jiřího z Náchoda) a ve Znojmě (jízdní pluk Petra Sedlnického).

1649 – Z iniciativy pražského arcibiskupa kardinála Arnošta hraběte Harracha (1623-1667), a zejména opata pražského emauzského kláštera Juana Caramuela Lobkovic vyšlel první protireformační dekret pražských místodržících (druhý vyšel 28. září a třetí 1. února 1650), jimiž byli vypovídáni nekatoličtí kazatelé ze země a nekatolickým poddaným bylo vyhrožováno přísnými tresty (vězením, vojenskými dragonádami, konfiskací majetku a ztrátou hrdla), nepřihlásí-li se do tří neděl ke katolické víře. Heslem, s nímž se protireformační tlak obnovoval, byl mariánský kult (který výrazně podporoval Ferdinand III. s jezuity); na počátku byl v červnu 1650 zdvižen mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze (na památku vítězství nad Švédy) a 7. září 1650 s okázalostí navrácen mariánský obraz staroboleslavský na své původní místo.

1726 – Reskriptem byl stanoven numerus clausus (úředně stanovený počet) sňatků mezi Židy: vyvrcholilo tím úsilí úřadů o redukci židovského obyvatelstva. Od počátku 20. let vyšlo také několik nařízení směřujících k omezení židovského obchodu ve všech zemích České koruny. Avšak už v 30. letech dosáhli Židé několika úlev; zvítězilo stanovisko, že Židé jsou sice "pestis rei publicae" (mor státu), ale zároveň "malum necessarium" (nutné zlo).

1791 – Leopold II. navštívil Královskou českou společnost nauk v Karolinu; při této příležitosti pronesl Josef Dobrovský proslulou řeč o oddanosti slovanských národů k habsburskému rodu a vyslovil jazykové požadavky vznikajícího českého národního hnutí.

1893 – Rozklad realistického směru vyvrcholil abdikací prof. T. G. Masaryka na poslanecký mandát (po předchozím konfliktu s J. Grégrem) a jeho odchodem z mladočeské strany. Další dva představitelé realismu J. Kaizl a K. Kramář zůstali mladočechy.

1897 – Narodil se William Faulkner, americký spisovatel († 1962)

1899 – Narodil se Ondřej Sekora, český malíř, ilustrátor a spisovatel († 4. července 1967)

1906 – Narodil se Jaroslav Ježek, český hudební skladatel († 1. ledna 1942)

Jaroslav Ježek (25. září 1906 Praha – 1. ledna 1942 New York) byl český skladatel (skvěle improvizující, což bylo potěšením hlavně pro diváky), dramaturg a klavírista.

Byl autorem taneční, divadelní a filmové hudby. Hudební inspiraci nabral hlavně v jazzu. Mezi jeho nejznámější a zvlášť populární je jeho hudba ke hrám a filmům Osvobozeného divadla, která téměř zlidověla.

Narodil se v Praze na Žižkově v rodině krejčího. Od dětství trpěl šedým zákalem. Jako dítě navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Prodělal spálu a téměř ohluchl. Navíc měl také nemocné ledviny.

V roce 1923 začal studovat na pražské konzervatoři a hned se zařadil mezi nejtalentovanější žáky. Mezi jeho učitele patřili Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např. s E. F. Burianem, Vítězslavem Nezvalem, Joe Jenčíkem a především s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, s nimiž pak vytvořil nesmrtelné trio: Ježek skládal hudbu a Werich s Voskovcem k tomu dokládali vtipné inteligentní texty. Toto spojení hudby s dobrým textem zaručovalo divácký úspěch.

V meziválečném období se Ježek vypravil do Paříže, kde se po večerech bavil po hospodách a kabaretech, kde předváděl své umění a také zde objevil jazz, který ho pak hudebně inspiroval. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR.

Vzhledem k tomu, že aktivně spolupracoval na protinacistických hrách Osvobozeného divadla, v lednu 1939 spolu s Voskovcem a Werichem emigroval do Spojených států. V USA krátce pobýval v Pensylvánii a pak přesídlil do New Yorku, kde působil jako sbormistr Zpěvokolu. Ani milovaná Frances, se kterou se Ježek oženil, nedokázala utišit jeho zdravotní neduhy, na konci roku 1941 byl hospitalizován a na Nový rok 1942 zemřel na chronické ledvinové onemocnění ve věku pouhých 36 let. Po válce byla urna převezena do Prahy a uložena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech.

Dnes se po něm jmenuje konzervatoř se zaměřením na jazzovou a populární hudbu.

1913 – Narodil se Josef Bican, český fotbalista († 12. prosince 2001)

Josef „Pepi“ Bican (25. září 1913 – 12. prosince 2001) byl slavný česko-rakouský fotbalista, trenér a podle některých nejlepší hráč, který kdy hrál českou nejvyšší soutěž. Vstřelil 644 ligových branek a je členem klubu ligových kanonýrů (držitel odznaku číslo 1). Většinu své kariéry působil ve Slavii Praha.

Narodil se v české rodině ve Vídni jako prostřední ze tří dětí. Jeho otec František „Franci“ Bican byl také skvělý fotbalista a rakouský reprezentant, zemřel v roce 1921 na následky zranění z fotbalu.

Josef Bican se stal hned v mládí hvězdou, hrál za rakouskou reprezentaci, „Wunderteam“, ve kterém dal v devatenácti zápasech čtrnáct gólů. V roce 1934 se v dresu Rapidu Vídeň stal nejlepším střelcem rakouské ligy. O rok později přestoupil do Admiry Vídeň a v roce 1937 odešel do Slavie Praha, které to slíbil a jako čestný muž i přes četné nabídky od Sparty i jiných dodržel. V roce 1938 vyhrála Slavia Středoevropský pohár, který měl v té době podobnou hodnotu jako dnes Pohár mistrů a Bican se stal jeho nejlepším střelcem. Svoji životní formu měl v době druhé světové války a Hitler si přál, aby se stal Němcem, ale on odmítl. Po válce se o něj vážně zajímaly některé italské kluby, mohl mít 6 milionů jen za podpis smlouvy, ale on zůstal ve Slavii. Je jen škoda, že nemohl kvůli válce reprezentovat na světových mistrovstvích.

Bican byl fotbalista, který zastával názor, že každý vrcholový fotbalista by měl být profesionál, protože je to zaměstnání jako každé jiné a fotbalisté baví lidi, kteří za to platí jako v divadle. Ve Slavii se tím řídili, a tak měl Bican plat 5 tisíc korun v době, kdy měli ostatní hráči tisíc pět set korun. Po roce 1948 se jeho život velice změnil, komunisté v něm viděli třídního nepřítele a ve Slavii buržoazní klub. Bican se pak stal pomocným dělníkem v hutích na Kladně. Existují fotografie, kde je Pepi Bican, nejslavnější a nejtalentovanější fotbalista naší historie, který se řadí mezi velikány i světového sportu s nejvíce střelenými brankami v národních ligách /viz Mnichovská cena/, s lopatou v ruce, jak nakládá jakýsi vlak. Podle dobových pramenů, se druhý v pořadí, slavnější Pelé, nehodlal s jeho statistikami o 644 ligových gólech, smířit. Je známo že se nikdy na vážno nesetkali a to ani v Mnichově, i když bylo na něj naléháno a blízko tomu bylo ke konci 90.let, kdy tu Pelé spal v hotelu Palace na Praze 1. Když ale Pelé dostal otázku, zda je opravdu nejlepší střelec, několikrát se aspoň v osobních přiznáních a velice nerad doznal, že "někde" ve staré Evropě je "někdo," kdo nastřílel více gólů! P.B., později, než skončil kariéru v 46 letech ve Vítkovicích, pracoval jako trenér, a to i v Belgii.

Josef Bican žil dlouhá léta v pražských Holešovicích, poblíž přístavu, kromě jiného hrával za starou gardu, dále hrál tenis a velmi dobře nohejbal. Ve své době běhal stovku za 10,6 sek., což by i dnes stačilo na finále v české extralize. Miloval chození na ryby do Tróje, kde později objevil kolonii koček, které si vzal na starost a často ji krmil. Podle dobových informací za ním jezdili z nočních vináren pod okna jeho bytu Jiří Trnka s Janem Werichem, který jej uctíval a tak Trnka na něj proto dosti žárlil. Vdova Jarmila, jako majitelka domu v Michli, nechala na jeho počest a pro sparťansko-slávistické usmíření vytvořit malý salónek v rodinné restauraci Sparta, který stále existuje. Zde jsou jeho nejslavnější momenty kariéry ve Slávii a reprezentaci. Slavný výrok Pepiho Bicana, ve věčných diskuzích na téma dát gól, že to tehdá/za války a jindy/ měli lehčí, že se teď více brání atd /viz Pavel Kuka/ zní: "šance byla stejná tehdy jako dnes a já jich z pěti využil pět!" Což se o dnešních a zvláště P.K., který na jeden gól potřeboval osm, nedá říci.

1908 – Napětí česko-německé (trvalo od jara t. r. a projevovalo se nacionalistickými bouřemi a pogromy) vyvrcholilo německou obstrukcí v českém sněmu, znásobenou bojovou písní Wacht am Rhein, která zněla sněmovní síní. 15. října vyvrcholilo sněmovní zasedání rvačkou a nechutnými scénami. Vláda český zemský sněm uzavřela. Pokus o česko-německé smiřovací jednání ztroskotal.

1920 – Levice uskutečnila ve Smetanově síni Obecního domu v Praze "vzdorosjezd" Československé sociálně demokratické strany (v původně stanoveném termínu, jako XIII.) za účasti 67,7 % zvolených delegátů (z 527 delegátů se dostavilo 338, tedy většina). Hlavní referát přednesl B. Šmeral.

1938 – Československý vyslanec v Londýně Jan Masaryk předal britské vládě odpověď Syrového kabinetu, který odmítl Hitlerovy požadavky obsažené v tzv. godesbergském memorandu.

1944 – Narodil se Michael Douglas, americký filmový herec a producent

1951 – Narodil se Peter Dvorský, slovenský operní pěvec

1968 – Prezident republiky přijal delegaci čs. žen, kterou vedly M. Fischerová a I. Ďurišová.

Vláda schválila některé prostory pro ubytování sovětských vojsk.

Teprve nyní oznámila odvolání Z. Hejzlara a J. Pelikána z jejich funkcí (viz 18. 9.).

V Praze se konala plenární schůze Ústřední rady odborů. Jednala zejména o přípravách 7. všeodborového sjezdu, o návrhu dohody mezi vládou a odbory, o programu zvyšování životní úrovně. Přihlásila se k pokračování v polednové politice.

1969 – Na zasedání ÚV KSČ předložil G. Husák praktický plán protireformního tažení a jeho ideologické zdůvodnění; byl přehodnocen polednový vývoj, vysočanský sjezd prohlášen za nelegální a vstup vojsk jako "internacionální pomoc". Zasedání ÚV se stalo počátkem nekompromisní kádrové čistky na všech stupních stranické hierarchie, ve společenských organizacích, státním a hospodářském aparátu a i v oblasti vědy a kultury; nejvýznamnější změnou bylo odvolání A. Dubčeka z vedení strany a vyloučení početné skupiny politiků spojených s obrodným procesem (19 rezignací, 10 vyloučení z ÚV).

Předsednictvo České národní rady rozhodlo o žádosti generální prokuratury o vydání poslance R. Battěka k trestním stíhání.

ČTK vydala společné prohlášení ministerstev vnitra „K nepravdivým obviněním pracovníků ministerstva vnitra“, v němž uvedla, že „žádný z jmenovaných důstojníků se nedopustil v srpnu 1968 ilegálních nebo nečestných činů, z nichž byli obviněni“. V seznamu byli uvedeni (abecedně): J. Bokr, M. Dudas, J. Dvořák, M. Eliáš, J. Erban, J. Houska, F. Hovorka, Š. Hubina, L. Irovský, F. Jašek, A. Kavan, J. Klíma, J. Kotál, A. Kožuch, Z. Macháček, M. Milata, F. Mlkvy, B. Molnár, K. Pešek, F. Rezek, J. Ripl, B. Říha, J. Saksl, F. Slabý, R. Stachovský, J. Stavinoha, V. Šalgovič, O. Špelina, a J. Vokurka.

Rudé právo otisklo článek K. Zeleného „Komu a čemu měly sloužit falešné občanské průkazy?“, obsahující údajné machinace bývalého ministra vnitra J. Pavla v srpnových dnech 1968.

Narodila se Catherine Zeta-Jones, britská (respektive welšská) filmová herečka nyní působící v USA

1970 – Zemřel Erich Maria Remarque, německý spisovatel (* 22. června 1898)

1973 – Československo přerušilo diplomatické styky s Chile jako reakci na vojenský puč v této zemi.

1980 – Na zasedání ÚV Československé strany lidové byl předsedou strany zvolen F. Toman.

1995 – Zemřel Gustav Brom, český dirigent a skladatel(* 22. května 1921)

Svátky:

Svátek mají Zlata, Kleofáš a Mikuláš (z Flüe).

V občanském kalendáři bychom dnes nalezli Zlatu, Zlatuši i Zlatavu. Výklad tohoto jména není skutečně obtížný, neboť znamená, že jeho nositelka je zkrátka "celá zlatá". I cizí podoba tohoto jména zní velice pěkně - Aurelie, Aurélia nebo také Aranka - základem všech těchto jmen je latinské slovo aurum čili "zlato".

Patronkou tohoto jména je sv. Aurelie. Sestavit její životopis však není vůbec jednoduché, protože v zachovaných pojednáních se směšuje život mnoha jiných nositelek tohoto jména. Nejvíce se pravdě blíží asi příběh o ženě, která žila od roku 975 jako rekluza (dobrovolně zazděná) u kláštera sv. Emerama v Řezně. Jejím duchovním vůdcem byl zdejší biskup Wolfgang. Aurelie zde strávila na modlitbách neuvěřitelných 50 let a zemřela prý 15. října roku 1027. Tohoto dne ji také uctívá světový kalendář. Její ostatky přenesli mniši do benediktinského klášterního kostela sv. Emerama. V roce 1330 vznikl nad jejím hrobem drahocenný sarkofág. Její kult se velmi výrazně rozvinul ve středověku v alsaském Strasbourgu.

V církevním kalendáři se dnes objevil Kleofáš, patřící mezi novozákonní postavy. Byl jedním z prvních lidí, které navštívil zmrtvýchvstalý Kristus. Stalo se tak na cestě do Emaus, po níž Kleofáš kráčel se svým přítelem. Hovořili o zlých událostech, které se krátce předtím odehrály v Jeruzalémě. Náhle se k nim připojil neznámý pocestný a ptal se jich, proč jsou tak smutni. Oni mu tedy vypravovali o Ježíšově ukřižování a Kleofáš se velice podivil, že poutník o tom nic neví. "Mysleli jsme, že Ježíš je spasitelem naší země, ale když zemřel, naše naděje zemřely s ním," dodal. "Což nechápete, že Kristus musel nejprve trpět, a teprve potom mohl vstoupit do své slávy?" zeptal se poutník. Když přišli do Emaus, společně pojedli. Cizí pocestný vzal u večeře do rukou chléb a požehnal jej. Teprve v tom okamžiku Kleofáš a jeho přítel zjistili, že s nimi sedí u stolu Ježíš. Ve chvíli, kdy uvěřili v jeho vzkříšení - zmizel. Oba zapomněli na spánek a okamžitě spěchali do Jeruzaléma, aby tuto novinu přinesli všem známým.

Světec, kterého si dnes připomíná světový kalendář, se jmenuje Mikuláš z Flüe; my jsme se s jeho příběhem seznámili již 21. března.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze