Vzpomínáček - 25. října - Annie Girardot

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 25. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Premonstrátský klášter v Louce u Znojma, první poštovní trať v Čechách, Evangelista Torricelli, Johann Strauss mladší, Georges Bizet, Bohumír Šmeral, Pablo Picasso, Karel Valdauf, České srdce, Annie Girardot, Jan Špáta, zákon o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran, Osa Řím–Berlín, československo-britská dohoda, Jon Anderson, slavnostní vyhlášení znárodnění, dekret prezidenta republiky o konfiskaci nepřátelského majetku, zákon o dvouletce, Jan Kanyza, tábory nucené práce, Jiří Schmitzer, Nobelova cena J. Heyrovskému, 25. říjen 1968 a 1969, bojkot filharmoniků, poskytnutí doložky nejvyšších výhod ČSFR, Windows XP, Richard Harris..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1190 – Konrád Ota založil s matkou Marií premonstrátský klášter v Louce u Znojma.

1419 – Novoměstští obsadili útokem jediný opěrný bod krále Zikmunda na pravém břehu Vltavy - Vyšehrad.

1526 – Otevřena první poštovní trať v Čechách; spojovala Prahu s Vídní přes Benešov a Tábor a cesta trvala 36 hodin. Poštovní spojení obstarávala rodina Taxisů (původem ze severní Itálie) a sloužila výhradně panovníkovi.

1647 – Zemřel Evangelista Torricelli, italský fyzik a matematik (* 15. října 1608)

1825 – Narodil se Johann Strauss mladší, hudební skladatel, nazývaný „král valčíků“ († 3. června 1899)

1838 – Narodil se Georges Bizet, francouzský hudební skladatel († 3. června 1875)

1871 – F. L. Rieger spolu s hrabětem Clam-Martinicem podali ve Vídni předlitavské vládě Pamětní list, v němž odmítli připravovaný císařský reskript s negativním textem ve věci vyrovnání (vydán 30. října t. r.).

1880 – Narodil se Bohumír Šmeral, československý politik, novinář, předseda sociální demokracie a zakladatel KSČ († 8. května 1941)

1881 – Narodil se Pablo Picasso, španělský malíř († 8. dubna 1973)

Pablo Ruiz Picasso (25. října 1881 – 8. dubna 1973) byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Santiago Francisco de Paula Juan Nepomuceno Crispín Crispiniano de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz Blasco y Picasso López. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl.

1913 – Narodil se Karel Valdauf, český hudebník a skladatel († 4. července 1982)

1917 – Z podnětu spisovatelky R. Svobodové byla vytvořena svépomocná dobročinná organizace nazvaná České srdce na pomoc hladovějícím dětem v Praze; postupně vzniklo 25 středisek v Praze a okolí.

1918 – Jmenována poslední vláda Předlitavska v čele s H. Lammaschem.

Česká delegace složená ze zástupců Národního výboru a Českého svazu (K. Kramář, V. Klofáč, F. Staněk, G. Habrman, A. Kalina, P. Šámal, J. Preiss, K. Svoboda) odjela do Ženevy na jednání s E. Benešem.

Na stanici Aksakovo spáchal velitel 1. divize československých legií plukovník J. J. Švec sebevraždu; tragedie dokládala složité a bezvýchodné postavení legií v revolučním Rusku, které bylo způsobeno především politickým rozvratem vyvolaným bolševickou agitací mezi legionáři.

1931 - Narodila se Annie Girardot, francouzská herečka († 28. února 2011)

Spíš sympatická než krásná byla nejpopulárnější hvězda francouzského filmu 70. let, Annie Girardot. Mnohostranná herečka nejčastěji představovala postavy se silnou vůlí, nezávislé, pracující a často osamělé ženy.

Ty byly v jejím ztvárnění natolik realistické, že si brzy získala oblibu zejména u žen sdílejících stejný osud. Není divu, že se Annie Girardot stala jedním ze symbolů raného feministického hnutí ve Francii 70. let.

Přesněji řečeno, tím symbolem byly její role, její osobní život nebyl s feminismem nikdy spojován.

Svoji profesionální dráhu začala s uznávanou divadelní skupinou Coméde-Francaise v roce 1954, po té co úspěšně a s mnoha poctami absolvovala na pařížské konzervatoři. V roce 1957 stále ještě vystupovala s Comédie-Francaise, ale příležitostně se objevovala v rádiu, televizi a v pařížských nočních klubech.

Její (nešťastný) filmový debut představoval film TREIZE A TABLE (1955). V prvních filmech byla Annie Girardot obsazována do rolí žen pochybného původu a se ztracenou existencí, ale neudělala v nich žádný velký dojem. Ten přišel až se snímkem režiséra Viscontiho ROCCO ET SES FRERES (1960), kde hrála Nadiu, prostitutku s tragickým koncem. Během natáčení se seznámila s další hvězdou tehdejšího filmu Renatem Salvatorim. O mnoho let později se však rozvedli.

V 60. letech hrála hlavně v italských filmech režírovaných Viscontim nebo Marco Ferrarim, ale stále také získávala hlavní role ve francouzských snímcích. Po patnácti letech se tedy konečně stala hvězdou a to po filmu MOURIR D´AIMER (1970) Andre Cayatteho. Ve filmu založeném na skutečném příběhu byla učitelkou středního věku, Danielle, jenž prožívá lásku k mnohem mladšímu studentovi, a stane se objetí pronásledování a výsměchu svého okolí, které ji dožene až k sebevraždě. Ačkoli vystupovala v mnoha dramatech, nikdy nezapomněla na zkušenosti s Comédie-Francaise a byla také oblíbenou komediální herečkou v takových filmech jako LA VIELLE FILLE (1971), CAUSE TOUJOURS TU M´INTERESSES (1979) a TENDRE POULET (1977).

V 70. letech hrála vedle nejoblíbenějších hvězd francouzské kinematografie, ale od 80. let její obliba klesala a na plátně se začala objevovat jen sporadicky. Rok 1995 znamenal comeback s LES MISÉRABLES Clauda Leloucha a tato role jí přinesla Cesara pro nejlepší herečku. Ačkoli již nebyla hvězdou jako v 70. letech, byla stále vzpomínána právě díky mnoha oblíbeným filmům z té doby.

1932 – Narodil se Jan Špáta, kameraman a režisér († 18. srpna 2006)

1933 – Vydán zákon o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran; byl namířen proti extrémním stranám zprava (fašistické, nacionalistické) i zleva (levicové, KSČ).

1936 – Adolf Hitler a Benito Mussolini vytvořili „Osu“ Řím–Berlín.

1940 – Podepsána československo-britská dohoda o postavení československých pozemních jednotek a letectva vůči britskému vojsku a letectvu; současně podepsána úmluva o způsobu financování československého vojska a o právu disponovat československým zlatem uloženým u Bank of England.

U československé vojenské jednotky na Středním východě byl zřízen Československý pěší prapor 11 - Východní.

Ve Velké Británii ustavena 1. československá smíšená brigáda.

1944 – Narodil se Jon Anderson, britský rockový hudebník, zpěvák skupiny Yes

1945 – Na velké manifestaci na Václavském náměstí v Praze došlo k slavnostnímu vyhlášení znárodnění; podobné manifestace proběhly i v dalších městech republiky.

Vydán dekret prezidenta republiky o konfiskaci nepřátelského majetku a o Fondu národní obnovy.

Zahájena první etapa vnitřní kolonizace (přemístění, většinou nucené) obyvatel maďarské národnosti z jižního Slovenska do českého pohraničí; tato etapa skončila 4. prosince 1945. Druhá fáze probíhala od července 1946 do února 1947. Souběžně probíhala tzv. reslovakizace (od června 1946) občanů maďarské národnosti.

1946 – Ústavodárné národní shromáždění přijalo zákon o dvouletce.

1947 – Narodil se Jan Kanyza, český herec

1948 – Národní shromáždění přijalo zákon č. 247 o táborech nucené práce (TNP); do konce roku 1948 byly zřízeny tři TNP v českých zemích a tři na Slovensku, v roce 1949 vzniklo dalších 27 táborů (zároveň 7 jich bylo zrušeno). Do roku 1953 prošlo TNP na 23 tisíc neprávem postižených občanů.

Na území Československa (tehdejší Československá republika) existovaly TNP v letech 1948-1954, budovaly se v místech s nedostatkem pracovní síly (doly, hutě, železárny, stavební závody, státní statky…).

Význam TNP spočíval především v izolaci nepřátel tehdejšího zřízení, tito se měli v TNP převychovat prací, za kterou dostávali řádnou mzdu, a politickými školeními na platné spoluobčany budující komunistickou společnost.

Jak o chovance tak i o rodinné příslušníky mělo být postaráno tak, aby nestrádali. Od svého vzniku patřily TNP pod působnost ministerstva vnitra. V polovině roku 1951 přešly TNP (s výjimkou „uranových“ TNP a „vojenského“ TNP Mírov) do pravomoci ministerstva spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti zavedlo pro TNP nové označení, a to přechodní nápravná zařízení a jejich chovanci byli nazýváni vězni. Definitivní konec TNP měl na svědomí zákon č. 102/53 Sb. (novela některých ustanoveních trestního práva správního). Ostrahovou službu obstarávali příslušníci SNB. Ke dni 31. 12. 1949 vykonávalo tuto službu v TNP celkem 297 příslušníků SNB. Tento počet se jevil jako absolutně nedostatečný vzhledem k téměř žádnému ženijně technickému zabezpečení samotných táborů a pracovišť, nelze tedy spatřovat strážní službu jako vyhovující. Při daném počtu příslušníků nešly TNP zabezpečit. Střežení bylo prováděno dozorčí a obchůzkovou službou, což prakticky znamenalo, že objekty nebyly pod stálým a nepřetržitým dozorem.

Příslušníci ostrahových oddílů byli přidělováni přechodně na dobu dvou měsíců od KS-NB. Časté střídání vedlo k nedbalému a benevolentnímu vykonávání služby. Za rok 1949 se pokusilo 902 chovanců o útěk, což je téměř 11% z celkového počtu chovanců TNP (8275). Téměř 90% útěků se uskutečnilo z pracovišť, ta měla být podle tehdy platných ustanovení střežena závodními strážemi. Střežení bylo ale prováděno velmi povrchně, nezodpovědně a na mnohých pracovištích nebylo prováděno vůbec. „Procento útěků jeví se vzhledem k primitivním bezpečnostním opatřením jako přiměřené.“ Za měsíc září 1950 uprchlo z TNP 87 chovanců (1,72% skutečného stavu chovanců TNP), bylo dopadeno nebo se do TNP dobrovolně vrátilo 98 osob.

Jak již bylo výše uvedeno, v TNP mělo být postaráno o zdraví chovanců. Zdravotní služba byla v TNP vykonávána táborovým lékařem, kterého jmenovalo ministerstvo vnitra po dohodě s příslušnou okresní národní pojišťovnou. Táborový lékař společně s velitelem TNP zodpovídal za zdravotní stav chovanců, za vytvoření zdravotních předpokladů k pracovnímu využití zařazených osob podle fyzické schopnosti a zdatnosti a za vytvoření a udržení zdravotních předpokladů řádného a hygienického zařízení TNP.

Za první tři měsíce roku 1950 zemřelo 8 chovanců na různé choroby, 1 osoba byla usmrcena elektrickým proudem, 2 osoby spáchaly sebevraždu. Za 2. čtvrtletí roku 1950 zemřeli 4 chovanci. V srpnu 1950 zemřel jeden chovanec v nemocnici. Za první pololetí roku 1950 v průměru připadá na měsíc 8,5 těžkého úrazu (v červnu 18 případů). Zdravotní stav zařazovaných osob do TNP není dobrý, neboť „do táborů jsou stále zařazovány osoby choré, s podlomeným zdravím, neschopné práce. Takovým osobám je na základě posudku táborového lékaře, velitelství tábora a doporučení zdravotního oddělení ministerstva národní bezpečnosti pobyt v TNP přerušován na dobu potřebnou k léčení.“ Celkem tak byl v prvním pololetí roku 1950 přerušen pobyt v TNP 617 chovancům.

Výsledek hospodaření v TNP v českých zemích za rok 1949 byl velmi dobrý. Byla dodržena zásada soběstačnosti. Hospodaření bylo lepší než se očekávalo, neboť do celkových čísel byly zahrnuty i náklady na 3 odsunová střediska Němců, která byla zahrnuta do konce roku 1949 ve správě hospodářského sektoru správy TNP. Od chovanců TNP bylo celkem přijato za stravu, oděv, ubytování a jinou režii TNP 77 038 328 Kčs. Skutečné náklady tvořily 66 422 331 Kčs, z čehož plyne 10 615 997 Kčs jako přebytku. K tomuto číslu je třeba přičíst ještě 19412668 Kčs nevyčerpaná částka z 85 835 000 Kčs, plánovaných pro hospodářský sektor TNP. Kromě toho se ještě podařilo vymoci pohledávky od zaměstnavatelů Němců za roky 1945-1949 ve výši 47 976 985 Kčs. „Celkový ryzí přínos správy TNP státní pokladně za rok 1949 činí 58 592 983 Kčs.“ Význam TNP lze spatřovat v izolace nepřátel režimu, nedobrovolného přeskupení pracovních sil a v neposlední řadě i v ekonomické oblasti.

Rozdělení táborů:

a) podle tělesné zdatnosti

• těžká: doly, hutě
• normální: stavební podniky, vápenky, cementárny, lomy, cihelny
• lehká: zemědělské podniky, dílenská práce v TNP
• pomocná: udržovací práce v TNP

b) podle sociálního původu a stupně provinění

• TNP s politickými delikventy a zřejmými nepřáteli zřízení (TNP zřizovat bez ohledu na pracovní příležitosti a rentabilitu s vysokým stupněm ostražitosti – plánuje se Brno, Hodonín, Pardubice)
• TNP pro ostatní provinilce – šmelináře, porušovatele pracovní morálky s nižším stupněm, ostražitosti
• TNP pro mladistvé provinilce (18 – 25 let)
• TNP pro ženy – odděleně mladistvé, prostitutky aj.

K tomu, aby byl občan přikázán od TNP, nemusel spáchat žádný trestný čin. „Tento zákon (247/48 Sb.) znamená revoluci v právu, neboť nepotřebuje trestný čin k zásahu. Je to zákon preventivní, tzn. předchozí opatření proti trestným činům.“ Ze schůze členů krajských komisí pro zařazování osob do TNP ze dne 15. 12. 1948. Stačilo pouhé podezření, že čin může spáchat, a byl preventivně do TNP poslán.

Některé z důvodů, pro které byly přidělovány první osoby do TNP: „…stýká se s cizinou, jeho sestra je rakouskou státní příslušnicí, nemá kladný poměr ke zřízení, poslouchá cizí rozhlas, nesouhlasil se znárodněním, šířil nepravdivé zprávy, majitel přepychové vily, majitel domu, stýká se s reakcionáři, hazardní hráč, vyhýbá se práci, manželka byla proti znárodnění…“ Podle tehdejších směrnic zařazení do TNP nebylo trestem, avšak paradoxně doba strávená v TNP se zapisovala do trestního rejstříku. V této souvislosti je velmi zajímavé, že lidé odsouzeni podle zákona 231/48 Sb. (na ochranu lidově demokratické republiky), měli být automaticky po vykonání trestu zařazeni do TNP.

Do TNP mohl být zařazen člověk mezi 18-60 rokem života až na výjimky bez řádného soudu na dobu 3 měsíců až 2 let, z rozhodnutí funkcionářů Národních výborů, členů KSČ a KSS, kteří si tak vyrovnávali účty nejen se svými politickými odpůrci. O přikázání do TNP většinou rozhodovaly tříčlenné komise, jejich členy a náhradníky jmenoval Krajský národní výbor. Za celý rok 1949 zařadily komise do TNP celkem 9061 spoluobčanů. Přikazovací komise od prosince 1948 do srpna 1950 projednaly 31 tisíc návrhů a přikázaly do TNP 16691 osob.

Po zrušení zákona 247/48 Sb. existenci TNP upravil zákon č. 88/50 Sb. (Trestní zákon správní) a zákon č. 86/50 Sb. (Trestní zákon). Vydáním těchto zákonů došlo k rozdělení působnosti v zařazování osob do TNP mezi místní národní výbor a MV. Ve smyslu zákona 88/50 Sb. jsou MV zřizovány trestní komise při ONV a trestní odvolací komise při krajském národním výboru.

1949 – Narodil se Jiří Schmitzer, český herec

1959 – Tvůrci polarografické analytické metody, akademiku J. Heyrovskému, byla udělena švédskou Královskou akademií věd ve Stockholmu Nobelova cena za chemii; cenu převzal z rukou švédského krále Gustava VI. 10. prosince t. r.

1968 – V Organizaci spojených národů byla ukončena všeobecná rozprava, zahájená 2. 10. Vystoupilo v ní 111 řečníků, z nichž 76 vyslovilo přímý či nepřímý nesouhlas s vojenským zásahem v Československu, který naopak obhajovaly pouze SSSR, Bělorusko, Ukrajina, Polsko, Maďarsko a Mali. Arabské státy a některé afro-asijské státy, jakož i Kuba, přešly záležitost mlčením. Albánie na čs. událostech dokazovala své tvrzení o spřažení sovětského imperialismu a revizionismu s imperialismem americkým.

O. Černík se zúčastnil shromáždění k 140 výročí Vítkovických železáren.

A. Dubček hovořil na celostátním aktivu komunistů chemického průmyslu v Pardubicích.

V Praze se konala dopoledne pracovní schůze Ústředí novinářů ČSSR, jednala o společném postupu v tiskovém zákonodárství a mezinárodních stycích. Odpoledne na slavnostním zasedání bylo schváleno prohlášení k 50. výročí založení Československé republiky. V něm bylo mj. uvedeno: V myšlenkách čs. jara 1968 je i smysl dějinného odkazu české a slovenské žurnalistiky. Důsledný zápas o uskutečnění hluboce humanistických idejí socialismu, které přijal náš lid za vlastní. Jejich podstatou je suverenita národů, přístup k světovému pokroku a úsilí o spokojený život lidí v míru. Jejich hlas vychází z hledání a sdělování pravdy. Věrni těmto zásadám jsme povinni je hájit bez ohledu na obtíže, a čelit nepravdám, ať je jejich nositelem kdokoli. – Tak jsme volili naše postoje ve dnech úspěchů i ve chvílích tragických, jinou volbu nemáme.

Ze Západočeského kraje se do NDR odsouvají některé okupantské sovětské jednotky a zcela opouštějí území ČSSR okupantské jednotky NDR.

1969 – Generál O. Rytíř a sovětský generál poručík D. I. Litovcev podepsali směrnici pro činnost vládních zmocněnců pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR a projednávání náhrady škod.

V Ústí nad Labem byl zahájen proces s pěti účastníky demonstrací v srpnu 1968.

1989 – Členové České filharmonie se připojili ke svému dirigentovi V. Neumannovi a rozhodli se bojkotovat Československou televizi a rozhlas na protest proti perzekuci signatářů Několik vět.

1990 – Senát amerického Kongresu schválil poskytnutí doložky nejvyšších výhod ČSFR; to přineslo normalizaci vzájemného obchodu mezi oběma státy. Doložku 9. listopadu podepsal prezident G. Bush.

2001 – Microsoft vydal Windows XP.

2002 – Zemřel Richard Harris, irský herec, představitel prvního Brumbála (* 1. října 1930)

Svátky:

Svátek mají Beáta, Kryšpín.

V občanském kalendáři má svátek Beáta. Toto jméno má latinský původ a znamená "blažená" či "šťastná". Jeho obdobou je tedy naše Blažena.

V církevním kalendáři má svátek Kryšpín. Toto jméno je také původně latinské a znamená, že jeho nositel je "kučeravý a kadeřavý mládenec".

Římský kalendář připomíná dnes Kryšpína a Kryšpiniána. Oba "kadeřávkové" pocházeli ze šlechtické rodiny a žili ve druhé polovině 3. století. Jejich životní cesta se dá sledovat přesně až od doby, kdy přišli se synem římského senátora do Soissons v severní Francii, aby tam hlásali pohanům evangelium. Po nocích si Kryšpín a Kryšpinián vydělávali na živobytí jako ševci, pro chudé města přitom oba bratři pracovali vždycky zdarma. Jednoho dne je člověk, který je nenáviděl, udal u soudce císaře Maximiana, jenž v té době nařídil kruté pronásledování křesťanů. Kryšpín a Kryšpinián byli vyzváni, aby se křesťanství zřekli a obětovali modlám. Když to odmítli, přivázali je věznitelé na mučidla a polévali jejich těla žhavým olovem a střídavě i horkou a studenou vodou. Když tím soudce ničeho nedosáhl, nechal oba bratry popravit mečem. Stalo se tak snad roku 287. V 9. století se dostaly ostatky mučedníků ze Soissons do Osnabrücku. Samozřejmě jsou patrony obou měst a spolu s nimi ochraňují i ševce, sedláře, koželuhy, krejčí, tkalce a rukavičkáře.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze