Vzpomínáček - 25. listopadu - Hana Maciuchová a Gérard Philipe

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 25. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Bitva u San Felice, Bohuslav ze Švamberka a Prokop Holý, Zikmund korunován za lombardského krále, Lope de Vega, Karl Benz, Ottův slovník naučný, Ludvík Svoboda, Rudolf Höss, Bedřich Hrozný a klínové písmo, Albert Einstein a teorie relativity, Augusto Pinochet, Operace Mars, Hana Maciuchová, Gérard Philipe, John F. Kennedy pohřben na Arlingtonském hřbitově, obnova Karolina, mohutná demonstrace na Letné, zákon o zániku federace, koruna česká (Kč) měnou v samostatné ČR..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1332 – Vítězství králevice Karla v bitvě u San Felice (u Modeny) proti lombardským městům.

Den bitvy připadl na svátek sv. Kateřiny.

Karel úspěch přičítal její přímluvě, a proto ji po celý život horlivě uctíval.

Poměry v Itálii byly spletité, stupňovala se nespokojenost s vládou Lucemburků.

Na trvalé udržení italského panství nebylo ani pomyšlení. Král Jan vyrazil o Vánocích z Paříže na pomoc Karlovi.

1425 – Při táborské výpravě do Rakous byl při obléhání Retzu smrtelně zraněn Bohuslav ze Švamberka (převezen do Moravského Krumlova, kde zemřel), který velel husitským polním vojskům po Janu Hvězdovi z Vícemilic (ten se smrtelně zranil při dobývání Mladé Vožice, když nahradil Jana Žižku). Do čela polních vojsk byl zvolen kněz Prokop Holý.

1431 – Zikmund Lucemburský byl při své cestě do Říma korunován za lombardského krále.

1562 – Narodil se Lope de Vega, španělský básník († 27. srpna 1635)

1844 – Narodil se Karl Benz, německý automobilový konstruktér († 1929)

1873 – 28 mladočeských poslanců (sdruženi v Národním klubu, mezi nimi K. Sladkovský, A. P. Trojan, E. a J. Grégrové, M. Tyrš) vypracovalo veřejné "osvědčení", v němž demonstrativně vrátili své mandáty s odůvodněním, že byli zvoleni, aby šli do sněmu. Vedení národní strany v čele s F. L. Riegrem v prohlášení z 28. listopadu označilo tento čin za rozkol ve straně s tím, že již nebudou moci za tuto stranu kandidovat, a čtyři z nich dokonce vyloučilo ze svého středu.

1888 – Vydán Ottův slovník naučný.

1895 – Narodil se Ludvík Svoboda, generál a prezident († 20. září 1979)

1900 – Narodil se Rudolf Höss, válečný zločinec, velitel koncentračního tábora Osvětim († 16. dubna 1947)

1910 – Obnovilo se fungování jednotného Českého klubu, předsedou byl zvolen bývalý ministr obchodu Beckovy vlády (1907-1908) F. Fiedler, jemuž dali poslanci přednost před K. Kramářem. Na počátku roku 1911 došlo také k obnovení součinnosti parlamentních klubů bývalé Slovanské jednoty. České politické strany pokračovaly v parlamentní opozici vůči vládě.

1915 – Bedřich Hrozný oznamuje, že se mu podařilo rozluštit klínové písmo.

Albert Einstein předložil konečnou verzi gravitačního zákona, známého jako obecná teorie relativity.

Narodil se Augusto Pinochet, chilský diktátor († 10. prosince 2006)

1920 – Po dvou marných pokusech schválila poslanecká sněmovna vládní návrh na úpravu platů státních zaměstnanců. Zdlouhavé projednávání tohoto zákona vedlo ke vzniku tzv. Pětky, tj. mimoparlamentního orgánu pěti koaličních stran: agrární (A. Švehla), národně demokratické (A. Rašín, pak K. Kramář), lidové (J. Šrámek), sociálně demokratické (R. Bechyně) a socialistické (J. Stříbrný). Pětka se scházela k projednávání zásadních politických otázek; od poloviny 20. let její význam poklesl, nahrazena tzv. Osmičkou aj.

1931 – Při srážce nezaměstnaných kamenodělníků v Dolní Lipové u Frývaldova (dnešního Jeseníku) bylo usmrceno 8 dělníků a 30 zraněno.

1941 – V londýnském projevu nastínil E. Beneš svou představu o řešení německé otázky (navrhoval co největší rozšíření českého území, mimo národnostně české území měly být zřízeny tři župy a Němci ve vnitrozemí se měli vystěhovat nebo důsledně počeštit). Počítal s odsunem zhruba 1 milionu Němců (zejména válečných zločinců).

1942 - Sovětská vojska zahájila Druhou rževsko-syčevskou ofenzívu, zvanou jako Operace Mars

1944 – V Mukačevě se sešel první sjezd národních výborů Zakarpatské Ukrajiny, který zvolil Národní radu v čele s komunistou I. I. Turjanicou a přijal manifest O opětném sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou. Národní rada přerušila styky s československým vládním delegátem a zakázala nábor do československé armády. Podkarpatská Rus přestala fakticky existovat jako součást ČSR. Celý proces probíhal pod patronací sovětských orgánů, které působily na tomto území po přechodu fronty.

1945 – Narodila se Hana Maciuchová, česká herečka

Hana Maciuchová se narodila ve Šternberku u Olomouce. Její rodiče byli vášniví divadelníci a ukazovali jí divadelní prostředí zblízka. Otec ji ve 14 letech nabídl roli družičky v Jiráskově Lucerně, kterou právě zkoušel olomoucký divadelní spolek Mrštík.

Odmalička ráda tancovala, zpívala a recitovala ve škole. Studium herectví pro ni tedy bylo logickým východiskem. Během pobytu na gymnáziu se nicméně vážně zabývala myšlenkou věnovat se medicíně nebo studiu angličtiny.

Nechtělo se jí odjet do vzdálené Prahy a výrazně se odloučit od rodiny. Nakonec se přece jen rozhodla pro DAMU. Ještě během studií začala hrát v divadle Za branou, kde posléze získala své první profesionální angažmá.

V roce 1971 odešla do Vinohradského divadla, kterému zůstala věrná až do současnosti. Na jeho jevišti se představila v řadě významných představení jako např. Obchodník s deštěm, Zločin a trest a Cyrano z Bergeraku. Vedle toho si zahrála i Gertrudu v Hamletovi uváděném na Hradě v rámci shakespearovských Letních divadelních slavností. Objevila se i v představení Chvilková slavnost nastudovaném divadlem Radka Brzobohatého.

První filmová role ji sice potkala už ve snímku ORGAN v roce 1964, ale obecně lze říci, že film jí dokázal nabídnout jen naprosté minimum příležitostí, které většinou ani nebyly úměrné jejímu talentu. Za zmínku stojí především životopisné drama ČLOVĚK PROTI ZKÁZE, kde ztvárnila hlavní ženskou postavu - manželku Karla Čapka Olgu Scheinpflugovou. O mnoho let později se objevila v jedné z vedlejších rolí úspěšného filmu SAMOTÁŘI. Kariéru a popularitu Hany Maciuchové vytvářela televize, kde se poprvé objevila v televizním přepisu klasické hororové látky HRABĚ DRÁKULA.

Do postavení herecké hvězdy ji záhy katapultovala životní role sebevědomé a temperamentní Anči v jediném hraném večerníčku Československé televize KRKONOŠSKÉ POHÁDKY. V následujících letech se stala populární seriálovou herečkou, vystupovala např. v seriálech CHALUPÁŘI, ŽENA ZA PULTEM, TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, DNES V JEDNOM DOMĚ nebo DYNASTIE NOVÁKŮ. Vrchol popularity zaznamenala v době vysílání kultovního dietlovského seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, kde si zahrála žárlivou manželku jednoho z lékařů. Vedle seriálů účinkovala i v řadě televizních her (ZÁSKOK PRO SISSY nebo VELKÝ PŘÍPAD) a zejména pohádek. Pro děti také namluvila večerníček VODNÍK ČEPEČEK.

Seriály tvořily základ pro její popularitu i v pozdějším věku. Objevila se mj. i v PANOPTIKU MĚSTA PRAŽSKÉHO, ČETNICKÝCH HUMORESKÁCH, obou pokračováních NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA nebo nejnověji v seriálech ULICE, DOBRÁ ČTVRŤ a PŘÍKOPY. Často spolupracovala s dabingem, mj. namluvila postavu Tivy v mimořádném animovaném snímku DIVOKÁ PLANETA. Velký prostor měla i v rozhlase, kde namluvila např. Šeherezádu v Příbězích tisíce a jedné noci. Za přednes tohoto cyklu obdržela dvakrát cenu za nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu. V letech 1994-2004 se věnovala též práci pedagoga na Státní konzervatoři v Praze.

Dvacet let byla životní partnerkou herce Jiřího Adamíry. Manželství ukončila jeho smrt v roce 1993. V současnosti je podle zpráv bulvárního tisku jejím partnerem docent Vysoké školy ekonomické Karel Pstružina. Děti herečka vzhledem ke zdravotním problémům nikdy neměla. Ve volném čase ráda cestuje a věnuje se zahradničení.

1959 – Zemřel Gérard Philipe, francouzský herec (* 4. prosince 1922)

Jeden z nejpopulárnějších francouzských herců všech dob,  Gérard Philipe se narodil 4. prosince 1922 v Cannes. Vyrostl ve šťastné a bohaté rodině.

Jako mladík docházel na hodiny herectví a na přání rodiny začal studovat práva. Jenže právě v té době byl objeven jeho velký herecký talent. V devatenácti letech debutoval na divadelních prknech v Nice.

Důrazně dal o sobě světu vědět v představení Alberta Camuse Caligula, kde ztvárnil hlavní roli. Po válce pro něj začalo hvězdné období. Jeho první velká filmová role byl Dostojevského IDIOT. Brzy poté následovaly další úspěšné filmy KARTOUZA PARMSKÁ podle Stendhalova románu a ĎÁBLOVA KRÁSA, kde ztvárnil jak Mefista, tak Fausta.

V roce 1951 se oženil s Nicole Fourcaudovou, s kterou měl dvě děti. Herečka a spisovatelka přijala pseudonym Anne Philipová a po manželově smrti o něm napsala dvě knihy. Někteří Philipovi přátelé se s ním kvůli jeho ženě rozešli - prý podle nich po boku své nové družky příliš zvážněl.

Ve stejném roce přišly jeho úspěchy, jak na divadelních prknech, tak i na filmovém plátně a to v míře více než vrchovaté. Nastudoval roli Rodrigeze v Corneillově Cidovi a fakt, že byl o osm let později pohřben v kostýmu, ve kterém vystupoval v této hře, hovoří za vše. Film, který začal natáčet v tomto roce, je nesmrtelný (stejně jako jeho hrdina) více jak půl století po svém vzniku. Těžko bychom v dějinách filmu hledali postavu ztvárněnou s takovým nadšením a takovou hravou živelností jako je FANFÁN TULIPÁN. Po tomto filmu se Gérard Philipe stal hvězdou, po které šílely davy a byl jí až do své předčasné smrti. K údivu všech začal tento muž s tváří anděla hrát role ne zrovna kladných hrdinů - Julian Sorel z románu ČERVENÝ A ČERNÝ, Oktáv Mouret z románu Emila Zoly POD POKLIČKOU, cynický svůdce Valmont v NEBEZPEČNÝCH ZNÁMOSTECH Rogera Vadima.

V roce 1959, po návratu z Mexika, kde natáčel svůj poslední film HOREČKA STOUPÁ V EL PAO, se začal cítit unavený. Lékaři se domnívali, že si z místa natáčení přivezl nebezpečné améby, které mu napadly játra, ale operace přinesla mnohem horší diagnózu: rakovina. Gérard Philipe zemřel na vrcholu své popularity pár dní před svými třicátými sedmými narozeninami. Je pochován ve vesničce Ramatuelle nedaleko pobřeží Středozemního moře. Dva roky po jeho smrti byly dokonce vytištěny známky s jeho portrétem. Na jeho památku je ve Francii pojmenováno mnoho divadel, divadelních škol a dokonce i festival.

1963 – Americký prezident John F. Kennedy byl pohřben na Arlingtonském hřbitově (Arlington National Cemetery).

1968 – V Praze byl slavnostně znovu zahájen provoz obnoveného areálu Karolina.

V Moskvě byl podepsán protokol o vědeckotechnické spolupráci mezi ČSSR a SSSR.

V Sofii se konalo setkání ministrů kultury socialistických zemí s čs. účastí M. Galušky.

V Praze pobývala delegace Výboru sovětských žen, kterou přijal V. Biĺak.

Zemřel Upton Sinclair, americký novinář, politik a spisovatel (* 20. září 1878)

1989 – Na Letné v Praze se konala první mohutná demonstrace (účast představovala zhruba 750 tisíc občanů).

1992 – Poslanci Federálního shromáždění schválili ústavní zákon o zániku federace.

Česká vláda schválila návrh zákona o České národní bance, podle něhož měnou v samostatné ČR bude koruna česká (Kč).

Svátky:

Svátek mají Kateřina, Katrin a Katrina .

Dnes má v obou kalendářích svátek Kateřina. Toto jméno má řecký původ a znělo původně Aikateriné. Do latiny bylo překládáno jako Ecaterina. Později bylo spojováno se slovem katharós, což znamená čistý. Ženský rod zněl kathará a odtud byl jenom krůček ke jménu Catharina. Ostatní jazyky pak tento tvar přejaly. Užívala se však ještě podoba Haikateriné, případně Hekateriné, která má počátky ve slově hekateros, což znamená, že jeho nositelka "přesně zasahuje cíl" nebo "se dovede dobře strefovat".

Patronkou dnešního dne je Kateřina Alexandrijská. Vyprávění o jejím životě patří k těm nejznámějším, nejbarvitějším a zároveň i nejkrásnějším legendám. Kateřina prý pocházela z vysoce urozeného rodu a již v útlém mládí dosáhla vynikajícího vzdělání. Byla prý tak neobyčejně výřečná, že když debatovala s padesáti pohanskými filozofy, rozbila jejich argumenty svými znalostmi, že nedokázali ani slovem oponovat. Za takové ideologické selhání je nechal jejich císař Maximinus upálit. Kateřině se však nevedlo o nic lépe. Císaři se velice líbila, ale chtěl zároveň, aby se zřekla křesťanství. Ona se však odmítla své víry zříci, a tak musela podstoupit strašlivé mučení. Po bičování, které trvalo dvě hodiny, ji katani uvrhli do hladomorny. Ani tam ji nezlomili, podle legendy jí přinášela potravu holubice. Po nějakém čase s ní chtěl císař opět debatovat. Čekal, že uvidí zničenou lidskou trosku, ale naopak spatřil dívku ještě krásnější, než byla předtím. Protože však v diskusi s ní přišel opět brzy o argumenty a jelikož nedokázal prohrávat, nařídil, aby byla Kateřina rozemleta mezi dvěma dřevěnými koly s hřeby. Ale jedno kolo se hned při prvním použití rozpadlo, a tak dívka zůstala nezraněna. A naopak mnoho mučení chtivých diváků nestačilo tahat třísky z různých částí svých těl. Nakonec musel Kateřinu popravit mečem kat. Když ťal do jejího mladého těla, vytrysklo prý z dívčiných žil namísto krve mléko. Ihned po její smrti odnesli andělé její zmučené tělo na horu Sinaj, kde Kateřinu pohřbili. Sv. Kateřina je patronkou studentů, poněvadž vynikala především v rétorice, a filozofů, protože sama byla velice vzdělaná a přemýšlivá.

Příběh o krásné, hrdé a učené světici, která vítězně diskutovala s nejučenějšími mistry a posléze po dlouhých mukách zemřela za víru v Krista, byl ve středověku značně oblíben. V Čechách stoupla tato obliba hlavně za Karla IV., jenž byl Kateřininým zvláštním ctitelem, neboť věřil, že mu kdysi v mládí zachránila život. Ze 14. století pochází staročeský literární klenot Legenda o svaté Kateřině, Karel IV. jí dokonce nechal vystavět malou svatyni na Karlštejně. Tato architektonická perla má stěny vykládané drahými kameny. Kaple podobná spíše drahému šperku byla osobním místem slavného císaře, kde mnohokrát a dlouho meditoval, rozvažoval a přemýšlel. Díky tomu také byl tak dobrým panovníkem a politikem, na rozdíl od těch dnešních.

Dnes začíná podle keltského kalendáře měsíc černého bezu Ruis.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze