Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 24. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Mohamed dokončil svoji hidžru, Albrecht z Valdštejna, Božkův parní samohyb, černý pátek na newyorské burze, Francis Scott Fitzgerald, VII. sjezd celorakouské Sociálně demokratické strany dělnické, Konstantin Ustinovič Černěnko, Bohumil Modrý, Ladislav Fuks, rozsudek nad funkcionáři organizace Volkssport, Linda McCartney, šest zemědělských zákonů, Jan Nedvěd, Honda, Veronika Freimanová, Camp Nou, Miroslav Vladyka, Yvetta Blanarovičová, posílení funkce Národního shromáždění, 24. září 1968 a 1969, Jiří Hrzán, Nirvana a Nevermind, čtvrté kolo volby prezidenta, Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek, Volba pro město..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.
Události:
622 – Mohamed dokončil svoji hidžru (přesídlení z Mekky do Mediny).
1583 – Narodil se Albrecht z Valdštejna, český šlechtic († 25. února 1634)
1815 – V Královské oboře (ve Stromovce) v Praze-Bubenči předvedl mechanik pražské polytechniky J. Božek svůj parní samohyb (jen jako atrakci). V téže době zkonstruoval podobné vozítko modelář na téže polytechnice F. Brunich.
1869 – Krach na newyorské burze (černý pátek).
1896 – Narodil se Francis Scott Fitzgerald, americký spisovatel († 21. prosince 1940)
1899 – V Brně se konal VII. sjezd celorakouské Sociálně demokratické strany dělnické, který přijal národnostní program strany; ten byl sice jistým pokrokem proti předchozímu stavu, ale přesto neřešil zásadním způsobem některé klíčové otázky (zejména právo národů na sebeurčení). Přijatá rezoluce se později stala východiskem různých teorií a interpretací, mj. austromarxismu. Sjezd probíhal do 29. září.
1911 – Narodil se Konstantin Ustinovič Černěnko, sovětský politik († 10. března 1985)
1916 – Narodil se Bohumil Modrý, český hokejový brankář († 21. července 1963)
1923 – Narodil se Ladislav Fuks, český prozaik († 19. srpna 1994)
1932 – Krajský soud v Brně vynesl rozsudek nad funkcionáři organizace Volkssport; byly jim prokázány protistátní styky s organizacemi říšské NSDAP v Německu, které vystupovaly proti bezpečnosti ČSR. Na základě tohoto rozsudku vydala poslanecká sněmovna 23. února 1933 k soudnímu stíhání poslance Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei R. Junga, H. Krebse, R. Kaspera a L. Schuberta.
1941 – Narodila se Linda McCartney, americká fotografka († 17. dubna 1998)
1946 – Ministerstvo zemědělství odevzdalo vládě návrh šesti zemědělských zákonů: 1. revize pozemkové reformy z první republiky; 2. zaknihování přídělů konfiskovaného majetku; 3. zamezení drobení půdy; 4. úpravy práva na honitbu; 5. scelování rozdrobených polí; 6. zajištění pomoci rolníkům při plnění dvouletky.
Narodil se Jan Nedvěd, český zpěvák
1948 – Byla založena Honda, japonský výrobce osobních a nákladních automobilů a motocyklů.
1955 – Narodila se Veronika Freimanová, česká herečka
Veronika Freimanová se narodila v roce 1955. Jako dítě navštěvovala hodiny baletu, hrála ve filmu a TV (Studio Kamarád). Při studiu Státní konzervatoře již hostovala v Činoherním klubu, kde později byla v angažmá.
Přes dětské role a role princezen - O CHUDÉM KRÁLOVSTVÍČKU, PTÁK OHNIVÁK - se do širšího podvědomí zapsala rolí učitelky Hanky ve filmu SNĚŽENKY A MACHŘI. V dalších letech se objevila v několika inscenacích, seriálech a filmech. Vyzkoušela i roli moderátorky, a to především zábavních a kulturních pořadů.
Veronika Freimanová je v současnosti na vrcholu své kariery, úspěšně účinkuje v Divadle U hasičů a také v Divadle bez zábradlí. Na plátnech kin se objevila v rolích maminek v teenagerovských komediích SNOWBOARĎÁCI a RAFŤÁCI. Starostku Vítovou hraje v seriálu HRABĚNKY pod režijní taktovkou svého manžela, kameramana a režiséra (držitel čtyř Českých lvů) Jaroslava Brabce. Je matkou dvou dcer, Terezy a Markéty.
Veroniku můžete spatřit na divadelních prknech, na plátnech kin a televizních obrazovkách, mimo pracovní činost se stala patronkou Linky proti rakovině prsou kosmetické značky Avon a je patronkou občanského sdružení Luka, jehož cílem je plnohodnotné včlenění handicapovaných do společnosti. [zdroj]
1957 – V Barceloně byl otevřen Camp Nou, největší fotbalový stadion v Evropě.
1959 – Narodil se Miroslav Vladyka, český herec
1963 – Narodila se Yvetta Blanarovičová, československá herečka a zpěvačka
Yvetta Blanarovičová se narodila 24.9.1963 v Bojnici. Studovala státní konzervatoř ve slovenské Žilině (obor zpěv a hru na housle) a poté Státní konzervatoř v Praze.
Byla obsazena do několika rolí v Národním divadle a v Realistickém divadle v Praze. Také se stala jednou ze zakládajících členů divadla Imaginace.
Filmovou kariéru odstartovala ve filmu režiséra I. Balaďi, PRÁZDNINY (1974). Poté následovaly další filmové a televizní role.
Asi největším přelomem v její kariéře byl film Zdeňka Trošky O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI, za kterou získala cenu za nejlepší herecký výkon (1988).
Objevila se ještě další filmové pohádce Zdeňka Trošky a to PRINCEZNA ZE MLEJNA 1 i 2, kde ztvárnila roli čertíka.
Za tuto roli byla nominována na Českého lva a za tutéž roli obdržela v roce 1994 cenu za nejlepší herecký výkon. Za své herecké výkony byla oceněna nejen na českých, ale i na zahraničních festivalech.
V roce 2001 hostovala na koncertu Českého národního symfonického orchestru. Jako stálý host se objevovala v zábavném pořadu J. Adamce, DOBROTY.
Objevila se v mnoha divadelních rolích, např. jako Kitty (Anna Karenina), Elisa Doulittle (My fair Lady), Eržika (Nikola Šohaj loupežník), Lidunka (Fidlovačka), Carmen (Carmen).
Yvetta Blanarovičová si také zahrála ve velice úspěšném seriálu TV Nova POJIŠŤOVNA ŠTĚSTÍ (2004), ve kterém se objevila jako kamarádka Anny Jánské (Alena Antalová), Zuzana. Zahrála si také v oblíbeném a úspěšném slovenském seriálu ORDINÁCIA V RUŽOVEJ ZÁHRADE.
Kromě herectví se také věnuje dabingu (např. Pátý element). Je autorkou mnoha benefičních koncertů a v roce 2004 založila Nadační fond Fantazie. Také je zakladatelkou občanského sdružení La Sophia. [zdroj]
1964 – Po předchozím souhlasu předsednictva ÚV KSČ 12. května t. r. přijal parlament usnesení, podle něhož komunistické instituce schvalovaly jen politické zásady významných zákonů. Konečnou podobu zpracovávala vláda a parlament. Tím došlo k posílení funkce Národního shromáždění.
1968 – Delegace Národního shromáždění, vedená Š. Gašparíkem, navštívila čs. občany, zdržující se od srpnových událostí v Rakousku, Jugoslávii a Švýcarsku, aby je seznámila se situací v Československu a vyzvala k návratu do vlasti.
V. V. Kuzněcov vedl v Praze jednání s M. Jakešem a L. Štrougalem.
Rudé právo otisklo další prohlášení skupiny čs. ekonomů.
Čs. velvyslanec v USA jednal s D. Ruskem, aby se USA zdržely iniciování zařadit čs. otázku na pořad 23. Valného shromáždění OSN. USA požadavek akceptují s výhradami: 1. přítomností sovětských vojsk v ČSSR se změnila vojenská situace v Evropě, 2. v zájmu toho, aby se otázky světové politiky neredukovaly na boj o rozdělení sfér vlivu, který by vyústil v nukleární válku, musí USA podporovat projevy odporu světového veřejného mínění ke vstupu cizích vojsk na čs. území, 3. USA požadují, aby zásady koexistence platily i uvnitř socialistického tábora, neboť nemají záruku, že po vstupu cizích vojsk do ČSSR nedojde k obdobnému kroku, například v Rumunsku nebo Jugoslávii.
1969 – Na území Polska se konalo až do 27. 9. dosud největší vojenské cvičení spojeneckých vojsk zemí Varšavské smlouvy po 2. světové válce pod názvem „Odra-Nisa 69“.
1980 – Zemřel Jiří Hrzán, český herec, zpěvák a televizní a estrádní bavič (* 30. března 1939)
1991 - Grungeová skupina Nirvana vydala své nejslavnější album Nevermind, obsahující hymnu 90. let „Smells Like Teen Spirit“
1992 – Ve Federálním shromáždění se konalo již čtvrté kolo volby prezidenta; kandidát J. V. Kotas nebyl zvolen.
1996 – Podepsána Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek.
1998 – Na ustavujícím shromáždění v Hradci Králové byla založena nová politická strana s převážně komunálním zaměřením - Volba pro město; předsedou se stal M. Dvořák.
Svátky:
Svátek mají Jaromír/Gerard.
Dnes má v občanském kalendáři svátek Jaromír nebo Jaromíra a v církevním jejich německá obdoba Gerard či Gerhard. Jméno Jaromír je slovanského původu a je odvozeno od slova jarý, což znamená, že jeho nositel je "bujný, prudký a silný". Jaromír je tedy "slavný svou silou či bujností". Jméno lze vysvětlit i tak, že "rád slaví jaro". Toto velmi pěkně znící jméno bylo u nás vždy velmi oblíbené, není tedy divu, že patřilo dokonce ke jménům přemyslovských knížat.
Do našich dějin se zapsali hned dva. První Jaromír byl třetím synem knížete Boleslava a měl na vlastní kůži poznat, jak to chodí v boji o moc, byť by byl tvým soupeřem vlastní bratr. Když se dostal k moci jeho nejstarší bratr Boleslav III., začalo jej stíhat jedno neštěstí za druhým. Bratr ho hned nechal vykastrovat a jenom útěkem s matkou a bratrem Oldřichem si Jaromír zachránil život. Nový kníže však vládl tak neobratně, že se musel z Čech brzy odporoučet. Knížecí trůn obsadil jakýsi Vladivoj, který se ale za rok upil k smrti, a v roce 1003 byl na stolec nakonec povolán vyhnanec Jaromír. Musel ovšem čelit útokům polského Boleslava Chrabrého, který jej chtěl svrhnout a nastolit opět vládu Boleslava III. Ten si však vládu nedokázal udržet a musel trůn po dvou měsících opět opustit. Jaromír se tedy stal knížetem a vládl nepřetržitě od roku 1004-12. Ale byla to špatná vláda. Jeho pověstná mírná povaha přinesla zemi rozvrat, dokonce i ztrátu Moravy. Proto jej roku 1012 sesadil jeho bratr Oldřich z trůnu a Jaromír se raději utekl pod ochranu císaře Jindřicha. Tam však měl znovu poznat, jak chutná panská láska. Místo pomoci se okamžitě ocitl ve vězení, bývalý přítel jej navíc vydal do rukou jeho bratra - českého knížete Oldřicha. Ten uvěznil zajatce v Lysé, kde nešťastník strávil neuvěřitelných jedenadvacet let. Naděje mu opět svitla v roce 1033, kdy jej císař Konrád povolal ze žaláře rovnou na trůn, aby se synovcem Břetislavem I. vládli společně v Čechách. Tehdy pro změnu seděl v německém vězení jeho bratr a Břetislavův otec Oldřich. Jenomže jeho věznění netrvalo dlouho a jen co se Oldřich vrátil do Čech, nechal Jaromíra oslepit a opět jej zavřel na Lysou. Zde bychom asi měli hledat počátky naší národní tradice - z vězení rovnou na Hrad. Když se kníže Oldřich konečně odebral na onen svět, dosedl Jaromír znovu na knížecí trůn, aby jej však hned předal svému synovci Břetislavovi. Jeho hořký osud se naplnil 4. listopadu roku 1035, kdy jej vrazi patřící k rodu Vršovců probodli na záchodě.
Druhý Jaromír patřil naopak k těm bojovnějším. Ačkoliv mu byla jeho otcem Břetislavem I. určena duchovní dráha, nebyl člověkem nijak mírným či pokorným. Naopak, miloval lov a boj. Po smrti pražského biskupa Šebíře (1067) se měl stát jeho nástupcem. Tehdy vládnoucí kníže Vratislav, jeho bratr, se však obával přílišné Jaromírovy moci, a tak roku 1063 zřídil samostatné biskupství olomoucké. Úřad pražského biskupa chtěl dokonce obsadit svým kaplanem, ale v roce 1068 vzal bratra na milost. Jaromír si jako biskup počínal ve svém úřadě velice energicky a zpočátku i zodpovědně. Zradila jej však jeho prudkost. Majetkové spory mezi pražským a olomouckým biskupstvím totiž řešil opravdu svérázně: v roce 1071 přijel osobně do Olomouce a svého kolegu biskupa surově zbil. Dokonce se mu podařilo, že roku 1086 byla obě biskupství opět spojena, ale o dva roky později český král Vratislav toto rozhodnutí zrušil a Olomouc opět povýšil na samostatné sídlo biskupské. Jaromír porážku neunesl a odešel do Uher, kde 26. července 1090 zemřel.
Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze
