Vzpomínáček - 24. srpna - Jan Rosák a Růžena Šlemrová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 24. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Výbuch Vesuvu zničil Pompeje, návrat Břetislavovy výpravy s uloupenými ostatky sv. Vojtěcha, Přemysl Otakar I. získal stvrzení svého královského titulu, Karlův odjezd do Čech, Bartolomějská noc, Jásir Arafat, Paulo Coelho, Jan Rosák, Jean-Michel Jarre, Orson Scott Card, úmysl československé vlády snížit početní stav armády o 34 tisíc mužů, Růžena Šlemrová, 24. srpen 1968 podrobně, Windows 95, Pluto přestalo být oficiálně devátou planetou Sluneční soustavy, Miroslav Kalousek začal jednat o menšinové vládě s ČSSD, Antonín Baudyš..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

79 – dvoudenní výbuch sopky Vesuv zničil antická města Pompeje, Herculaneum a Stabiae

1039 – Návrat Břetislavovy výpravy z Polska do Prahy s bohatou kořistí (vezlo ji na sto těžkých spřežení), a zejména s uloupenými ostatky sv. Vojtěcha; touto translací (slavila se 25. srpna) se stal sv. Vojtěch vedle sv. Václava předním patronem českým. Vojtěchovo tělo spočinulo v kapli rotundy sv. Víta.

1203 – Přemysl Otakar I. získal v Merseburku od Oty Brunšvického stvrzení svého královského titulu.

Potvrzení ze strany papeže znamenalo novou korunovaci českého panovníka papežským legátem Guidem (29. dubna 1204) "na věčné časy".

1333 – Odjezd Karla Lucemburského do Čech; cestou se zastavil v Korutanech, kde jednal v záležitosti svého mladšího bratra Jana Jindřicha a potom u sestry Markéty, provdané za vévodu dolnobavorského Jindřicha.

1335 – Uherský král Karel Robert zprostředkoval setkání Jana Lucemburského s novým polským králem Kazimírem III. (nastoupil po smrti Vladislava Lokýtka roku 1333) v Trenčíně; krále Jana doprovázel králevic Karel. Jednání pokračovalo na uherském Visegrádu (26. listopadu), skončilo přijetím tzv. vyšehradského traktátu. Jan Lucemburský se zřekl titulu polského krále za náhradu 20 tisíc kop českých grošů a Kazimír III. uznal přímou vládu českého krále ve Vratislavsku a Hlohovsku i jeho lenní panství nad řadou dolnoslezských knížat (Jindřichem Zaháňským, Konrádem Olešnickým, Janem Štěnavským, Boleslavem Lehnicko-Břežským). Janovi bylo také přiznáno vzdálené panství v mazovské oblasti Plocko. Uznávala se dále Janova svrchovanost nad knížaty hornoslezskými (Opolsko, Bytomsko, Ratibořsko, Osvětimsko-Zátorsko, Těšínsko). Tyto země byly postupně přičleňovány ke Koruně, tzn. že si podržely vnitřní právní specifika, ale rozhodování o nich náleželo králi a české šlechtě. Z celého Slezska neuznalo lenní svrchovanost českého krále jen knížectví svídnicko-javorské (připojeno až za Karla IV. roku 1353).

1572 – Bartolomějská noc - vraždění hugenotů ve Francii

Bartolomějská noc je termín označující masakr hugenotů ve Francii v srpnu 1572. Násilnosti vypukly 24. srpna toho roku, kdy byl mezi prvními zavražděn předák hugenotů, admirál Gaspard de Coligny. Hromadné vraždění započalo v Paříži pod přímou patronací panujícího krále Francie Karla IX. z rodu Valois a jeho matky, Kateřiny Medicejské. Z Paříže se vlna násilí rozšířila do dalších měst a na venkov a během dalších týdnů si vyžádala tisíce obětí.

1645 – Jiří Rákóczi podepsal v Linci mírovou smlouvu s císařem Ferdinandem III., v níž bylo uherským protestantům přiznáno rovnoprávné postavení s katolíky a Rákóczimu byla zaručena držba sedmi východouherských stolic a vlastního panství Tokaj.

1929 – Narodil se Jásir Arafat, vůdce Organizace pro osvobození Palestiny a palestinský prezident († 11. listopadu 2004)

1947 – Narodil se Paulo Coelho, brazilský spisovatel

Narodil se Jan Rosák, český moderátor

Jan Rosák se narodil 24. srpna 1947 v Ivanovicích na Hané. Začínal v Československém rozhlase v roce 1971, odkud pak v roce 1976 přešel pracovat do Československé televize.

V době svého aktivního působení před kamerou se věnuje většinou moderování zábavných pořadů pro tehdejší Československou, později Českou televizi.

Nezapomenutelným se stal v pořadu MAGION, vysíláném od r. 1984, na který tehdejší generace diváků vzpomíná i dnes po dlouhých letech. O rok později se Rosákovi naskýtá možnost moderovat velmi oblíbenou a úspěšnou soutěž VIDEOSTOP (1985), ve které se soutěží nad otázkami z československé kinematografie.

Po devíti letech, v roce 1994, se vrací zpátky na televizní obrazovky a vrhá se do moderování vědomostní soutěže RISKUJ!, která se ve své době těšila značné oblibě. O rok později, v roce 1995, moderuje soutěž BINGO, která je do současné doby jeho poslední.

Jan Rosák se mj. jako příležitostný herec zúčastnil natáčení tří filmů, které se ovšem nedostaly do hlubšího povědomí české společnosti - HODINA MODRÝCH SLONŮ (1971), TAKMER RUŽOVÝ PRÍBEH (1990) a HOŘKÉ LÉTO (1995 - film se díky velmi negativní kritice nedostal po uvedení do kin ani na televizní obrazovky).

Jan Rosák je českými diváky stále považován za špičku českého moderátorského řemesla. Je trojnásobným držitelem ceny TýTý v této kategorii. Se svou rodinou žije ve středočeském městě Mníšek pod Brdy. [zdroj]

1948 – Narodil se Jean-Michel Jarre, francouzský skladatel, hlavní představitel elektronické hudby

1951 – Narodil se Orson Scott Card, americký spisovatel

1955 – Sdělovací prostředky oznámily úmysl československé vlády snížit početní stav armády o 34 tisíc mužů.

1962 – Zemřela Růžena Šlemrová, česká herečka

Pravá dáma českého filmu, kterou si nemůžeme představit jinak, než v honosných róbách, se šperky a zabranou do duchaplné společenské konverzace - Růžena Šlemrová - vytvořila nezapomenutelné typy tetinek a matinek hlavních hrdinů ve většině filmů třicátých a čtyřicátých let.

Pocházela z Plzně, a když se rozhodla stát se herečkou, její rodina ji jen podpořila. Přitom byl jejím otcem tehdejší významný historik Bedřich Mach a přelom 19. a 20. století hereckým hvězdám zrovna nepřál.

V roce 1909 se stala členkou nového Městského divadla na Vinohradech a tam setrvala až do roku 1948, tedy do konce své kariéry. Od nástupu zvukových filmů až do května 1945 natočila víc než 60 filmů. Většinou to byly jedny a tytéž role, které však dokázaly dobře využít „půvabu dámy pospíchavě námluvného charakteru“, jak ji popsal jeden kritik ještě v době začátků slečny Machové. Její manžel, Robert Šlemr byl členem správní rady filmové společnosti A-B, která vlastnila barrandovské studio. A tradiční dovolenou Šlemrovi trávili v lázních...

Právě zvukový film odhalil její přednosti a tak se stala jednou provždy symbolem energických a upovídaných dam z vysoké společnosti v honosných róbách - a navíc se smyslem pro humor, samozřejmě ironický a jízlivý. Čím však nikdy nebyla, to jsou role milovnic a naivek, kolem kterých se tehdejší filmové příběhy točily. Vytvořila tedy postavy nezapomenutelné, ale téměř výhradně okrajové. Rok 1939 přinesl jediný film s Růženou Šlemrovou v hlavní roli PANÍ MORÁLKA KRÁČÍ MĚSTEM a ačkoli se jednalo o nenáročnou komedii, svým výkonem snadno zastínila ostatní představitele.

Její role většinou znamenaly být matinkou, která má starosti s mladou dcerou (Adina Mandlová) a sháňkou po ženichovi (VELBLOUD UCHEM JEHLY), nebo pro dceru (Světlu Svozilovou) ulovit podnájemníka Vejvaru (OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA). Někdy měla tytéž starosti se staromládeneckým synáčkem (Hugo Haas), jako v komedii ANDULA VYHRÁLA. Hrála po boku většiny tehdejších hvězd. S Oldřichem Novým natočili ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH, s Vlastou Burianem hrála v ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC. Její nejslavnější rolí je patrně paní Dynderová a nezapomenutelný výrok: „Dyndera! On Loudí!“ v komedii HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU podle Předlohy Karla Poláčka z roku 1949. Tento výrok však byl jeden z úplně posledních. Padesátá léta nepřála tomu, čeho byla Šlemrová symbolem, a v budovatelském filmu pro ni jako pro většinu jejích kolegů nebylo místo. Zemřela v roce 1962, ve věku šestasedmdesáti let. [zdroj]

1968 – Hlasatelé Svobodného vysílače v Praze ve svém ranním vysílání čtou některé informace a úryvky z tisku vydaného za mimořádných podmínek v těchto dnech.

Týdeník Reportér hovoří k občanům, pokud budou mluvit se zahraničními návštěvníky, aby je žádali k nátlaku na vlády jejich zemí, které by se tak měly rozhodně vyjádřit k agresi vůči Československu. Aby přerušily diplomatické styky s okupantskými zeměmi. Týdeník dále připomíná krutý osud,který postihl Československo v letech 1938 – 1939, což zavdalo také příčinu ke vzniku druhé světové války.

Rudé právo otiskuje výzvu Emila Zátopka: Sportovní svět, který prožívá letošní rok jako olympijský, v duchu olympijské charty odsuzuje násilnou okupaci Československa, která je v rozporu s humánním posláním olympijské myšlenky, čímž především Sovětský svaz ztratil právo účasti na XIX. Olympijských hrách v Mexiku.

Hospodářské noviny přinášejí některé vtipy, které se mezi lidmi vyprávějí, mj. „To jsme si nemysleli, když jsme po jednání v Bratislavě zvali naše přátele – signatáře na návštěvu, že přijdou všichni najednou a s plnou polní...“

Svět v obrazech v článku nazvaném „Varujeme všechny kolaboranty“ cituje z platného čs. trestního zákona jednotlivé paragrafy 91 o vlastizradě a 92 o rozvracení republiky. Kolaboranti, pozor! Posluhováním jiným, protiústavním a protiprávním činitelům, dopouštíte seč zločinu!

Učitelské noviny píší: Málem jsme dětem a mládeži vyčítali, že nic neprožili. Že si o všech velkých událostech národní historie jen četli v dějepisu. Dnes tedy stojí také oni uprostřed takových událostí. Vidí tanky a střelbu. Vidí odnášet raněné. Učí se samostatně myslet, dělat samostatné závěry. Dochází k strašnému přehodnocování všeho, co jsme jim po léta vykládali, že sloužíme dobré věci. ...Letos asi nebude čas připravit výzdobu našich škol před novým školním rokem. Ale nastal už nyní čas vyzdobit se odvahou a naše učitelská srdce ctí a pravdou!

Nový týdeník Politika napsal: Mohli jsme vidět tanky i před rodným domem Franze Kafky v Praze na Starém Městě. Kafkiáda dostala svůj konkrétní symbol!

Literární listy: Situace začne být tragická v okamžiku, kdy se budeme muset dívat do očí zrádců. Ti zde zůstanou a s podporou tanků nám znovu vytvoří nesnesitelné lidské podmínky. I když tanky odjedou, zrádci za ně zastanou vše. Nevidíme největší hrozbu lidské svobody v hlavních okupantských zbraní. Už dnes ji vidíme v některých lidech, kteří se znalostí věcí začínají systematicky připravovat policejní režim.

Předsednictvo ÚV KSČ vydalo prohlášení adresované všem členům a funkcionářům KSČ „Co dnes musí dělat komunisté“. Dále jmenovalo svým vedoucím sekretariátu Martina Vaculíka. Obrátilo se na slovenské občany, aby nepodléhali dezorientačním zprávám o odkladu mimořádné sjezdu Komunistické strany Slovenska. Považuje naopak za mimořádně důležité, aby se slovenský sjezd konal za všech okolností a co nejdříve.

Čs. vláda na návrh ministra vnitra odvolala V. Šalgoviče z funkce náměstka ministra vnitra a prohlásila všechny jeho rozkazy a jím provedená svévolná opatření po 20. srpnu za neplatné. (Po listopadových událostech 1989 je známo, že 5. února 1990 spáchal sebevraždu ve svém rodinném domě v Bratislavě ve věku 70 let.)

Rozkazem ministra vnitra byli zbaveni funkcí a výkonu služby: náčelník StB Pražského kraje Bohumil Molnár, zástupce náčelníka II. správy StB Josef Ripl, náčelník VII. odboru Albín Kožuch.

Ministr Pavel na návrh vlády se ujal přímého řízení StB. Náčelníkům Hlavní správy StB ukládá, aby u těch příslušníků StB, kteří se dopustili trestné činnosti. V souvislosti se vstupem cizích vojsk, požádali příslušnou vojenskou prokuraturu o zahájení trestního stíhání. Dále ukládá všem příslušníkům Sboru národní bezpečnosti (SNB), aby pomáhali všemi prostředky legálním orgánům zajišťovat zvládnutí úkolů v mimořádné situaci.

Předsednictvo vlády, podle zprávy kterou Svobodnému vysílači zaslala osobně Božena Machačová – Dostálová (předsedající vládě v době zatčeného O. Černíka), jednalo o tom, že dosud nebyl splněn slib velitele okupačních vojsk o uvolnění budovy předsednictva vlády, které pracuje v nenormálních podmínkách. Schválená výzva zní: „Pražané, Češi a Slováci, příslušníci ostatních národností: 1. nespolčujte se s okupanty, 2. odsuzujte zrádce a kolaboranty, nespolupracujte s nimi, 3. zachovejte klid, řiďte se jedině pokyny legální vlády, nenechte se vyprovokovat, každého lidského života je škoda, 4. dělníci, hospodářští pracovníci, ředitelé závodů, vedoucí úřadů a institucí: nedopusťte, aby váš závod, úřad nebo instituce přešly do rukou zrádců a kolaborantů, hlídejte náš společný majetek, zabezpečte trvalé obsazení svých pracovišť, 5. národní výbory, řiďte se jedině pokyny své legální vlády. Pro nás všechny, bez ohledu na politickou příslušnost, volná sobota a neděle neexistují. Zabezpečte, aby všude přes sobotu a neděli byly služby, neopouštějte své závody a úřady. Stůjte na svých místech! Pravda je na naší straně. Zvítězíme!“

Národní shromáždění sděluje, že zasedá permanentně, v Praze je přítomno 196 poslanců, z toho 47 ze Slovenska. Jednotlivé výbory projednávají opatření na úsecích zásobování, dopravy, zdravotnictví, sklizní obilovin a chmele, dále k přípravám nového školního roku. Nepovažují přitom za vhodné protestovat již nadále stávkami, které mohou vést ke škodám.

Předsednictvo Národního shromáždění zaujalo stanovisko ke zprávě generálního prokurátora doc. dr. Macháta a dalo pokyn, aby z prokuratur byly propuštěny všechny osoby, které by se řídily pokyny okupačních jednotek nebo jinými pokyny, než stanoví zákony naší republiky.

Ústřední rada odborů a jednotlivé odborové svazy podporuje výsledky XIV. mimořádného sjezdu KSČ a oznamuje dále: „Nikdy neuznáme vládu nebo kterékoli orgány složené ze samozvanců, odmítáme jakoukoliv kolaboraci s okupačními jednotkami a orgány. Vyzýváme odborové orgány a stávkové výbory, aby zajistily klidný průběh případných stávek a po jejich skončení zabezpečily znovu zahájení práce...“

Ze zasedání městského výboru KSČ, které se konalo v odpoledních hodinách, byla vyslána delegace na sovětské velvyslanectví s naléhavou žádostí, aby byl okamžitě propuštěn Sověty zadržovaný B. Šimon. Delegace byla zastavena kordónem sovětských vojenských jednotek, vojáci stojí kolem dokola budovy. Na žádost delegace přišel před budovu atašé A. M. Peršin. Ten prohlásil, že sovětskému velvyslanectví není nic známo o internaci B. Šimona a dokonce k údivu delegace doporučil, aby se obrátila na čs. veřejnou bezpečnost (VB) Krátce na to telefonoval a poslal předsednictvu MV KSČ tuto informaci: 1.Sovětské velvyslanectví podniká vše pro to, aby byl B. Šimon vyhledán, uvolněn a aby mohl převzít své funkce. 2. Požádal, aby rodina B. Šimona byla ubezpečena, že je s ním vše v pořádku a abys se o něj nezneklidňovala. 3. Jakmile obdrží sovětské velvyslanectví další informace, podá ihned zprávu MV KSČ v Praze. (Jak to dopadlo, dnes už víme: B. Šimon se zúčastnil moskevských jednání s ostatními internovanými představiteli naší země.)

V útvaru Sboru nápravné výchovy (věznici) v Leopoldově bylo zabráněno pokus o útěk třiceti vězňům.

Generál I. G. Pavlovskij opustil Prahu a zřídil hlavní velitelství okupačních vojsk v Milovicích.

Na letišti v Žatci přistálo letadlo s deseti civilními osobami; je mimo pochybnost, že šlo příslušníky NKVD (Narodnyj komisariat vnutrennych děl – Lidový komisariát vnitra SSSR), kterých se na území republiky pohybuje vícero. Bylo zjištěno, že všichni podléhají jakémusi Nazarovovi a Běloturkinovi, kteří jsou řídícími orgány NKVD a dosud fungují jako sovětští poradci v naší státní bezpečnosti.

U Kostomlat pod Milešovkou havaroval sovětský vrtulník MI-4. Tři členové posádky se zachránili, zemřeli však dva sovětští novináři K. Nepomňaščij a A. Zvorikin.

Do rozhlasu docházejí zprávy se žádostí o vysílání a varování mnoha nositelů dalších jmen. Některá z nich dávají redakce prověřovat.

„Věřte našim informacím, máme i na těch nejutajovanějších místech bývalého panstva spolehlivé informátory, kteří s námi spolupracují“, oznamuje hlasatel Svobodného vysílače a současně uvádí, že teprve v podvečerních hodinách dorazila do vysílání zpráva o schůzi na Státní bezpečnosti. Uvádí se v ní, že 500 účastníků se vyslovilo pro Dubčekovo vedení, 200 se zdrželo hlasování. Na této schůzi byli za kolaboranty označeni náměstek ministra vnitra Šalgovič a přední pracovník StB Ripl.

Čs. vojenští piloti z útvaru Mladá informují veřejnost o situaci na tomto letišti u Milovic. Dočasně jsou nuceni žít s okupanty ze Sovětského svazu, kteří brání jejich normální činnosti. Ve své informaci doslova sdělují: Dodržujeme rozkaz svého nejvyššího velitele a prezidenta republiky Ludvíka Svobody a jedině jeho rozkazy budeme také plnit. Na jeho rozkaz třeba povstaneme a povedeme boj v jakýchkoliv podmínkách. Okupantům nepomůžeme nikdy a v ničem! Odmítáme nosit letecké a pilotní odznaky shodné se sovětskými. Oceňujeme nevídanou a neopakovatelnou činnost všech svobodných vysílačů a končíme jako vy s pozdravem „Jsme s vámi – buďte s námi!“

Během prvních dnů okupace se zapojilo do spolupráce velké množství radioamatérů. V rozhlasu byla o nich výzva: „Vy, kteří zachytíte vysílání Viktorie v amatérském pásmu 80 metrů, předávejte informace svým kolegům na celém světě, navazujte spojení s dosud svobodnými čs. vysílači, zprostředkovávejte předávání našich zpráv z Československa a příjem modulace. Zajišťujte rádiové trasy svými stanicemi pro svobodné vysílače v Československu. Pokud zaslechnete radiostanici Viktoria, přelaďte se tak, abyste nerušili její provoz“.

Pplk. Alexandr Veličko vrátil na vojenské správě v Praze 8 na protest proti okupaci ČSSR všechna svá vojenská vyznamenání.

Hrdina Sovětského svazu Čechoslovák Josef Buršík odevzdal v Londýně na velvyslanectví SSSR všech 34 sovětských vyznamenání na protest proti nezákonné okupaci své vlasti.

V Bejrútu se pokusili sovětští členové smíšené čs.-sovětské komise zmocnit velkoletadla Čs. aerolinií a odletět s ním do SSSR. Čs. piloti v čele s kapitánem Ondrou Klímou jim v tom zabránili.

Kamil Winter, šéfredaktor Televizních novin pomohl ve Svobodném vysílači s monitorováním anglicky mluvících stranic, přeložil naopak některé čs. dokumenty do angličtiny a do svých poznámek si zapsal některá významná data o okupaci Československa. Krátce nato opustil Československo – byl tak jedním z čs. emigrantů ještě v prvních dnech sovětské okupace. Nechtěl být znovu obětí. Za 2.světové války sloužil jako voják v čs. zahraničním vojsku v Anglii, v padesátých letech byl vyhozen z redakce Rudého práva.(Jak jsme se mnohem později dozvěděli, po své emigraci přijal v Anglii místo profesora žurnalistiky na univerzitách v Oxfordu, Sussexu a Cambridge. Poté působil na americké univerzitě v Jižním Illinois. Zemřel 4. února 2001 ve věku 83 let a na jeho počest je na této americké škole každoročně udíleno nadaným studentům stipendium, které nese jeho jméno.)

Novinář Pražského jara Jiří Lederer, který studoval na Jagellonské univerzitě v Krakově, přišel do Svobodného vysílače s výzvou na vojáky polských okupačních jednotek. Ještě předtím platí výzva všem rozhlasovým vysílačům v místech, kde se tyto jednotky zdržují, aby se napojily na Svobodný vysílač, z něhož se zakrátko ozývalo: „Uwaga, uwaga! Movi radio wolne...“ A z mnoha tlampačů po celé zemi se skutečně ozývala hřímavá slova o zradě, které se dopustili moskevští mocipáni na vojácích okupačních armád. Namluvili jim, že půjde jenom o cvičení s názvem Operace Dunaj, povolali na ně i záložníky. “Žádejte proto své velitele, aby se postavili čelem k pravdě, s jakou se na našem území setkáváte!“

Vystoupení Jiřího Lederera povzbudilo okamžitě další posluchače, kteří se Svobodnému vysílači ozvali. Mezi nimi novinářka Marta Macková ze Světa sovětů, která přinesla otevřený dopis spisovateli Borisi Polevému, a v něm slova nesmírně citově založené ženy a matky zároveň : „Vaše jméno je známé po celém světě. Ptám se Vás veřejně: můžete se dnes po tom, co se děje v naší zemi, podívat beze studu do očí svým známým a neznámým kamarádům z hor, partyzánům, svým osobním přátelům, umělcům z Vaší i naší země? Píšu Vám v neklidné noci, mé myšlenky ruší staccato samopalů. Vaše zlatá Praha je liduprázdná. Z hloubi noci zaznívá než hlasitá řeč ruská – řeč okupantská – řeč Puškinova, Vaše řeč! Sám jste starý voják, na co asi mysleli ti Vaši po zuby ozbrojení „přátelé“, když nahřívaly motory tanků a obrněných vozů, utahovali si opasky na rubáškách před věrolomnou cestou do naší země?“

Velké množství zpráv je ze zahraničí. Francouzský Le Monde obdivuje odvahu čs. lidu, který na tuto okupaci nemůže nikdy zapomenout.

Prezident Francie Ch. de Gaulle svolal na sobotu 24. srpna mimořádné zasedání vlády k jednání o přepadení Československa.

Západoněmecký list Frankfurte Allgemeine se zabývá důsledky sovětské agrese a uvádí, že vedoucí úloze Moskvy udělala intervence definitivní konec. Komunistická strana SSSR ukázala všem ostatním stranám ve světě, že jednota není možná a že záruky sebeurčení a samostatnosti jsou pouhé cáry papíru.

Tvrdě odsoudil agresi také západoněmecký spisovatel Peter Weiss, žijící ve Švédsku.

ÚV Komunistické strany Japonska vydalo prohlášení „O závažné situaci v Československu“, podle něhož má ilegální okupace těžký vliv na jednotu mezinárodního komunistického hnutí, socialistického tábora a demokratických protiimperialistických sil.

V Tokiu vtrhli demonstranti do sovětského velvyslanectví a protestovali zde proti sovětským agresorům.

Ze stejných důvodů jsou v Paříži zastupitelské úřady zemí, které okupují Československo, pod silnou policejní ochranou.

Ministr zahraničí NSR Willy Brandt odsoudil okupaci jako „imperialistický akt“ a uvedl, že od této chvíle nejen Německo, ale i ostatní státy světa budou skeptičtěji a obezřetněji sledovat řeči Moskvy, že se nevměšuje do vnitřních záležitostí jiných států. Spolu s předsedou odborů Rosenbergem a profesorem Eschenburgem vyzval občany k finanční sbírce na podporu čs. obyvatelstva.

Tisíce demonstrantů se zúčastnily demonstrací v Bonnu, Frankfurtu nad Mohanem, Lübecku, Hamburku a Kielu.

Z Osla hlásí rozhlas, že diplomaté čtyř zemí Varšavského paktu (s NDR neudržuje Norsko diplomatické styky) byli pozváni na ministerstvo zahraničí, aby jim mohly být předány nóty vyjadřující pobouření nad vojenskou okupací Československa. Všichni se odmítli dostavit a přijmout memoranda.

USA slovy prezidenta Johnsona nadále uznávají legální režim strany Alexandra Dubčeka v Československu.

N. Ceausescu a J. B. Tito se setkali k důvěrným rozhovorům na rumunsko-jugoslávských hranicích.

Maďarský velvyslanec v NDR András Tömpe rezignoval na svou funkci na protest proti okupaci Československa.

Britský deník Morning Star napsal: „Intervence nemůže být oprávněna ani z legálních hledisek, ani na základě socialistických principů. Je tragickou chybou a přehlížení požadavků vlády a čs. občanů bude ještě tragičtější.“

Sovětská agentura TASS označila mimořádný XIV. sjezd KSČ za skupinu pravičáckých elementů, které jednaly zcela v rozporu se stanovami strany. Dále agentura obviňuje O. Šika, J. Hájka, F. Vlasáka a Š. Gašparika z „poskytování přímých služeb západním propagandistům tím, že vykonávají vládní funkce mimo čs. území“. Podle další zprávy TASS jsou prý sovětské jednotky „vřele vítány ve většině míst, zvláště mimo Prahu. Došlo prý jen k několika zraněním z izolovaných incidentů, vyvolaných nepřátelskými elementy“.

Moskevská Pravda uveřejnila prohlášení rad ministrů BLR, MLR, NDR, PLR a SSSR k čs. občanům, v němž uvádí, že vojenský zásah byl proveden na oficiální žádost. Stejné prohlášení uveřejnily ústřední deníky v ostatních okupantských zemích.

Na zasedání Rady bezpečnosti OSN vystoupil čs. ministr zahraničí J. Hájek a prohlásil, že čs. vláda ani jiné ústavní orgány se neobrátily na státy Varšavské smlouvy o pomoc a že čs. vláda hodnotí obsazení země jako neoprávněný násilný akt. Vyslovil naději, že všeobecná reakce většiny států i světové veřejnosti přiměje spojence, aby tuto chybu napravili, stáhli svá vojska a obnovili vzájemné vztahy. Sovětský zástupce J. Malik přečetl prohlášení rad ministrů pěti socialistických zemí. Mezitím po svém vystoupení obdržel J. Hájek z Moskvy od prezidenta republika L. Svobody telegram, aby požádal Radu bezpečnosti o stažení čs. otázky z programu. Okamžitě to sdělil U Thantovi, který jednání Rady bezpečnosti přerušil. Jednání v Radě bezpečnosti dostalo SSSR a jeho čtyři okupantské spojence do mezinárodní izolace. Přijetí návrhu rezoluce však nakonec zmařilo sovětské veto.

V Moskvě byla zahájena čs. – sovětská jednání. Za ČSSR se jednání zúčastnili L. Svoboda, A. Dubček, J. Smrkovský, O. Černík, V. Biĺak, F. Barbírek, J. Piller, E. Rigo, J. Špaček, O. Švestka, M. Jakeš, J. Lenárt, B. Šimon, G. Husák, A. Indra, Z. Mlynář, M. Dzúr, B. Kučera a V. Koucký. Jednání se nezúčastnil F. Kriegel. Za SSSR jednali L. I. Brežněv, A. N. Kosygin, N. V. Podgornyj, G. I. Voronov, A. P. Kirilenko, D. S. Poljanskij, P. E. Šelest, K. F. Katušev, B. N. Ponomarjov, A. A. Grečko a A. A. Gromyko.

Do Prahy dorazilo poselství prezidenta L. Svobody z Moskvy, v němž sděluje čs. občanům: „Než jsem odjel, řekl jsem vám, že předpokládám návrat ještě týž den večer a podám vám zprávu o výsledcích jednání. Věřte, že bych nezůstával v těchto těžkých chvílích ani o minutu déle, kdyby to naléhavě nevyžadoval zájem naší republiky a vás všech. Hned po příjezdu do Kremlu jsme začali jednat s vedoucími představiteli SSSR. Považovali jsme za nezbytné, aby se tohoto jednání zúčastnili A. Dubček, O. Černík a J. Smrkovský (zmínka o F. Krieglovi v poselství chyběla – poznámka redaktora). Mohu vám oznámit, že nyní se tito soudruzi již spolu s námi účastní příprav dalšího jednání. A to je také důvod, proč jsme prodloužili svůj pobyt v Moskvě.“

1970 – Na schůzi předsednictva ÚV KSČ se jednalo o výchově nových kádrů pro práci v hromadných sdělovacích prostředcích. Byla projednána také informace o průběhu druhého výročí 21. srpna.

Sekretariát ÚV KSČ projednal zavedení nových mzdově politických opatření v redakcích Rudého práva a Pravdy.

1995 – Americká společnost Microsoft uvedla na trh nový operační systém Windows 95.

2006 – Pluto již oficiálně není devátá planeta Sluneční soustavy, ale trpasličí planeta; rozhodli tak vědci na mezinárodním astronomickém kongresu v Praze.

KDU-ČSL pod vedením tehdejšího předsedy Miroslava Kalouska začala jednat o menšinové vládě s ČSSD tolerovanou komunisty.

2010 – Zemřel Antonín Baudyš, český astrolog a politik (* 9. září 1946)

Svátky:

Svátek má Bartoloměj.

Dnes má v občanském i církevním kalendáři svátek Bartoloměj. Toto původně aramejské jméno znělo bar Talmai čili "syn Talmajův", přičemž Talmai souvisí s hebrejským slovem telem, což znamená "brázda". Jeho otec byl totiž oráčem. Dalo by se tedy s určitou nadsázkou říci, že Bartoloměj byl synem starého Brázdy.

Nejznámějším nositelem tohoto jména byl apoštol Bartoloměj, který měl však vlastní jméno Nathanel ("Bůh dal"). Narodil se někdy v 1. století v Káně (Galilea). Podle tradice se dostal k Ježíšovi prostřednictvím apoštola Filipa. Když jej Kristus poprvé uvítal, řekl prý: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti." Bartoloměj patřil k věrným apoštolům a po smrti svého Mistra se vydal šířit křesťanství do Arménie, Indie a Mezopotámie, kde se proslavil především svou schopností uzdravovat nemocné - byl specialistou zvláště na posedlé. Dokonce prý vyléčil z této nemoci i dceru arménského krále Polimia - ten však musel nejprve s celou rodinou přestoupit ke křesťanství. Pohanští kněží v čele s panovníkovým bratrem ale Bartoloměje úkladně zajali a krutě mučili. Pak vynesl soudce strašlivý ortel: perský trest smrti, stažení z kůže zaživa! Jiné prameny praví, že Bartoloměj byl sťat mečem. Rok a místo úmrtí také nejsou zcela jasné. Od konce 10. století odpočívají ostatky mučedníka a apoštola v kostele sv. Bartoloměje na tiberském ostrově v Římě. Tento chrám nechal vystavět císař Ota III. (980-1002) na místě antického Aeskulapova chrámu. Lebka sv. Bartoloměje je od roku 1238 uložena v dómě ve Frankfurtu nad Mohanem.

Tento mučedník byl vždy velmi uctívaný, a tak není divu, že je patronem mnoha měst a živností. Na prvním místě je samozřejmě ochráncem Frankfurtu nad Mohanem, dále Maastrichtu, Altenburgu, ale také naší Plzně. Vedle biskupství lutyšského se pod jeho ochranu utíkají také horníci, řezníci, knihaři, krejčí, sedláci, vinaři, pekaři, pastevci, sedláři, koželuhové, ševci a štukatéři, abychom jmenovali alespoň několik zástupců řemesel. Jednou z nejznámějších tradic vížících se ke svátku sv. Bartoloměje je almská pouť, při které putují již od 17. století obyvatelé rakouského místa Alm do St. Bartholomä u jezera König v berchtesgadenském kraji. Plní tak dávný slib, který dali sv. Bartolomějovi po skončení morové epidemie. Horší vzpomínky na svátek sv. Bartoloměje mají ve Francii. V roce 1572 se totiž o bartolomějské noci konala "krvavá pařížská svatba", při níž bylo z příkazu Kateřiny z Medici vojáky povražděno 2000 protestantských hugenotů.

Bartoloměj se také stal inspirací mnoha umělců. Se staženou kůží je znázorněn například na fresce od Michelangela (kolem roku 1540) ve vatikánské Sixtinské kapli.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze