Vzpomínáček - 20. října - Hana Hegerová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 20. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Marie Terezie se ujala vlády, souhlas k zveřejnění tzv. tolerančního patentu, kapitulace v jihoněmeckém Ulmu, František I. schválil stanovy České vzájemné pojišťovny, Arthur Rimbaud, říjnový diplom, neúspěch pokusu o české vyrovnání, Hana Hegerová, Josef Váňa, Návrat krále, planetárium, Bigfoot, Jacqueline Kennedyová se vdala za Aristotela Onassise, Čs. stranická a vládní delegace odletěla na týdenní návštěvu do SSSR, Opera v Sydney, Viera Husáková, Muammar Kaddáfí..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1740 – Zemřel pětapadesátiletý císař Karel VI. Vymřela jím po meči přímá linie rakouských Habsburků.

Vlády v dědičných zemích Habsburků (nikoliv v Říši) se ujala na základě pragmatické sankce Karlova nejstarší dcera (narozena 13. května 1717) Marie Terezie [1740-1780].

V tzv. válkách o dědictví rakouské, jejichž součástí byly i dvě války o Slezsko, musela obhájit své nároky; šlo vůbec o první panovnici (ženu) na českém (i habsburském) trůnu. Vládla čtyřicet let a výrazně ovlivnila další osudy habsburské říše. Je považována za tvůrkyni moderního rakouského státu.

Prokázala obdivuhodnou energii, rozhodnost a odvahu, přičemž pochopila, že zaostalost habsburské říše je možné překonat jen rozsáhlou a všestrannou reformní činností, prosazováním tzv. osvícenského absolutismu. Tereziánské reformy podstatně oslabily český stát. Reformy ve správní sféře a ve školství upřednostňovaly němčinu na úkor češtiny.

1781 – Po kontroverzní debatě ve státní radě dosáhl Josef II. souhlasu k zveřejnění tzv. tolerančního patentu, a to v cirkulářích (oběžnících) zemských úřadů a zároveň v tisku (český cirkulář vyšel 27. října, a to nejprve na Moravě). Patentem byla veřejně přiznána náboženská tolerance pro tři nekatolická náboženská vyznání - pro luterství, kalvinismus a pravoslaví, přičemž jejich náboženské obřady mohly být vykonávány pouze soukromě, kdežto katolictví si nadále zachovalo postavení státního náboženství (ponechávalo si privilegované postavení v oblasti kultu, církevní správy a školství). Tolerovaná nekatolická náboženství zůstávala v mnoha ohledech diskriminována: jejich modlitebny a školy mohly být zřizovány jen tam, kde žilo alespoň sto rodin téhož vyznání, tyto modlitebny nesměly mít zvony, věže a vchody z ulice. V občanském ohledu však byli nekatolíci zrovnoprávněni s katolíky, takže mohli vlastnit nemovitý majetek, nabývat měšťanského a mistrovského práva, dosahovat akademických hodností, mohli být přijímáni do státních služeb. Toleranční patent se vztahoval jen na země české a rakouské, v ostatních zemích, patřících k rakouské monarchii, byl publikován později (například slezský královský úřad publikoval svůj cirkulář až 30. března 1782). Patent si podržel platnost zákona až do roku 1861.

1805 – Rakouská třicetitisícová armáda generála Macka musela kapitulovat před Napoleonovou armádou v jihoněmeckém Ulmu; Francouzům se otevřela cesta na Vídeň (kapitulovala 13. listopadu).

1827 – Císař František I. schválil stanovy České vzájemné pojišťovny; o její založení se zasloužili hrabě F. J. z Wrtby a hrabě J. M. Thun. Vlastní činnost zahájila pojišťovna 1. října 1828. Vedle toho byla založena Moravskoslezská vzájemná pojišťovna, která začala fungovat od 1. června 1830.

1854 – Narodil se Arthur Rimbaud, francouzský básník († 10. listopadu 1891)

1860 – V předvečer odjezdu na schůzku s carem Alexandrem II. a pruským následníkem trůnu Vilémem do Varšavy vydal císař tzv. říjnový diplom (s podpisem ministra vnitra hraběte Goluchowského). Diplom přiznával zákonodárnou moc zemským sněmům a říšské radě a vymezoval obecně jejich kompetence; panovník se tímto slavnostně vzdával absolutismu. Diplom připouštěl jak centralistickou, tak federalistickou interpretaci, a proto byl rozličně přijímán; zatímco v českých zemích byl přivítán, v Uhrách vyvolal odpor, a to přes více dualistické (promaďarské) stanovisko. Také němečtí liberálové byli znepokojeni federalistickým postojem diplomu. Společně s diplomem byl vydán manifest k národům a několik vlastnoručních císařských listů různým státním činitelům.

1871 – Vídeňská ministerská rada (zejména ústy kancléře Beusta a uherského ministerského předsedy G. Andrássyho) nedoporučila Hohenwartův pozitivní koncept; proti fundamentálním článkům rovněž ostře vystupovali němečtí liberálové. Panovník po určitém váhání se nakonec přiklonil na stranu odpůrců vyrovnání. Neúspěch pokusu o české vyrovnání znamenal pro českou společnost značné zklamání.

1931 – Narodila se Hana Hegerová, česká zpěvačka a šansoniérka

Hana Hegerová, vlastním jménem Carmen Farkašová-Čelková (20. října 1931 Bratislava, Československo) je významná československá zpěvačka a herečka, nekorunovaná královna československého šansonu. Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů, která nemá v zemích bývalého Československa žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala především schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích.

V letech 1937–1942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Komárně se chtěla dostat na Vysokou školu ekonomickou. Když nemohla, pracovala v komárenských strojírnách a přednášela na tamní učňovské škole.

Po absolvování odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři v letech 1951 až 1953, se stala roku 1953 členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. V té době již měla dítě.

V roce 1954 hrála titulní roli ve filmu Frona pod uměleckým jménem Hana Čelková. V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvé představila jako zpěvačka. Od roku 1961 vystupovala v pražském divadle Rokoko. V letech 1962 až 1966 vystupovala v divadle Semafor, kde hrála v Dobře placené procházce a ve filmu Kdyby tisíc klarinetů.

Dosáhla velkých mezinárodních úspěchů svou interpretací původních i cizích šansonů. Absolvovala celou řadu úspěšných vystoupení doma i v zahraničí. V roce 1967 vystoupila s francouzsky zpívanými písněmi v Pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu. Začali jí vydávat gramofonové desky v NSR, vystupovala v televizních pořadech NDR. V 70. letech 20. století se umisťovala pravidelně v první desítce ankety Zlatý slavík.

V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy.

1952 – Narodil se Josef Váňa, český žokej a trenér

1955 – Vyšel poslední díl trilogie Johna Ronalda Reuela Tolkiena - Pán prstenů - Návrat krále.

1960 – V Praze v Královské oboře bylo otevřeno planetárium.

1967 – Na kameru byl natočen údajný Bigfoot, legendární bytost severozápadu USA

1968 – Bývalá první dáma USA Jacqueline Kennedyová se vdala za řeckého magnáta Aristotela Onassise.

1969 – Čs. stranická a vládní delegace (G. Husák, L. Svoboda, O. Černík, L. Štrougal, V. Biĺak, Š. Sádovský, F. Hamouz, J. Marko a M. Dzúr) odletěla na týdenní návštěvu do SSSR.

1973 – Otevřena budova Opery v Sydney.

1977 – Při havárii vrtulníku zemřela Viera Husáková, slovenská novinářka a překladatelka, manželka G. Husáka (* 14. června 1923)

2011 – Byl zabit Muammar Kaddáfí, libyjský diktátor (* 7. června 1942)

Svátky:

Svátek mají Vendelín, Irena, Marie (Bertilla Boscardinová).

V občanském kalendáři má dnes svátek Vendelín. Toto jméno může být buď odvozeninou od Václava, což znamená "více slavný", nebo může jít o zdrobnělinu německého slova Wende. Tak byli dříve označováni Polabští Slované.

Patron dnešního dne Vendelín se narodil až v dalekém Skotsku, stalo se tak někdy kolem roku 550. Vše, co o něm dnes víme, pochází z oblasti legend. Podle jedné z nich byl skotským královským synkem a ve dvaceti letech svého žití se vydal na dlouhou pouť do Říma. Odtud odešel na sever a nakonec zakotvil jako poustevník v Trevíru (Trier, Německo). Bylo mu proti mysli žít z milodarů, a tak pracoval jako pastýř. Jednou jej jeho pán nalezl daleko od salaší a velice se na něho rozzlobil, neboť nevěřil, že přijde se stádem domů včas. Jaký však byl jeho údiv, když se vrátil domů a Vendelín tam již dávno byl! Poprosil jej tedy za odpuštění a za odměnu mu v lese vystavěl poustevnu. V ní žil od té doby Vendelín v míru a pokoji. Brzy se o jeho zbožnosti a moudrosti dověděli mniši z blízkého kláštera Tholey a požádali jej, aby se stal jejich opatem. Poustevník jejich nabídku přijal a v klášteře pak žil až do své smrti, která přišla roku 617.

Další legenda vypráví o jeho pohřbu. Jeho řádoví bratři připravili mrtvé tělo k pohřebnímu obřadu a pochovali je do připraveného hrobu. Druhý den však ležel mrtvý Vendelín vedle svého rovu. Mniši usoudili, že mrtvý opat si nepřeje, aby zde odpočíval. Položili jej tedy na káru a nechali zapřáhnutá zvířata, aby sama našla místo jeho posledního odpočinku. Tak se i stalo: povoz se zastavil na místě, kde zesnulý Vendelín velice rád odpočíval a meditoval.

Dnešního dne slaví v církevním kalendáři svůj svátek Irena. Toto původně řecké jméno vzniklo ze slova eiréné čili "mír". Lze tudíž říci, že Irenky jsou dívky velice mírumilovné. Jméno bylo časté již ve starověkém světě, proto není divu, že se s jeho nositelkami setkáme i v celé řadě panovnických rodin. Ve světovém kalendáři mají svátek tři sestry - Agape, Chionia a Irena. Dívky Agape a Chionia byly odsouzeny za to, že odmítly jíst obětní pohanský pokrm, a Irena byla zatčena za ukrývání křesťanských knih. Soudce nařídil, aby byla za trest poslána do nevěstince. Tam ji však kupodivu nikdo neobtěžoval, a trest proto nevešel v platnost. Nakonec byly všechny tři sestry upáleny a staly se z nich uctívané mučednice. V občanském kalendáři má Irena svátek 16. dubna.

V kalendáři se dnes také připomíná Marie Bertilla Boscardinová. Narodila se 6. října roku 1888 v Brendole (Itálie) a již v sedmnácti letech se stala sestrou dorotejkou a obětavě se věnovala péči o nemocné lidi. Nejvíce se mohla věnovat této činnosti v době 1. světové války, kdy, sama těžce nemocná, pomáhala stovkám zraněných a umírajících ve vojenských lazaretech. Zemřela 20. října roku 1922 v Trevisu (Itálie).

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze