Vzpomínáček - 20. listopadu - Jiří Štuchal

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 20. listopadu. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: " Marie Terezie korunována arcivévodkyni rakouskou, dvorský dekret o zlepšení podmínek dětské práce, druhý pařížský mír, Buda a Pešť, Lev Nikolajevič Tolstoj, Jiří Štuchal, první použití tanků ve válce, zákon o sjednocení sudetoněmeckého území s říší, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko se připojily k mocnostem Osy Berlín-Řím-Tokio, zahájen Norimberský proces, zahájen proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským, 20. listopadu 1968-1970, 20. listopadu 1989 podrobně, Zarja... ..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1740 – Marie Terezie poprvé korunována (zatím na arcivévodkyni rakouskou); oficiálně se tak ujala dědictví svého otce.

1781 – Někdejší mikulovský probošt, od roku 1781 královéhradecký biskup J. L. Hay, vydal oběžník, v němž se otevřeně postavil za principy náboženské tolerance.

1786 – Vydán dvorský dekret, jenž nařizoval, aby chlapci a děvčata byli v manufakturních ubytovnách ubytováni odděleně, aby na každém lůžku spalo jen jedno dítě (nikoliv čtyři až pět dětí); děti měly být alespoň jedenkrát týdně umyty a učesány a každý osmý den měly dostat čisté prádlo.

1815 – Uzavřen tzv. druhý pařížský mír, jenž zavazoval zúčastněné velmoci (Rakousko, Rusko, Prusko a Anglii) k ochraně Evropy před revolucí (i za pomoci vojenské intervence); v roce 1818 přistoupila i Francie. Pakt o tzv. Svaté alianci (z 26. září 1815) byl zpočátku pouze ideologickou proklamací (byl bez Anglie).

1848 – V Chebu se konal sjezd důvěrníků německých měst, obcí a konstitučních spolků s cílem oživit činnost německých spolků v Čechách.

1873 - spojením měst Buda a Pešť vzniklo hlavní město Maďarska Budapešť.

1895 – Volby do českého zemského sněmu, které potvrdily vůdčí postavení mladočechů (získali drtivou většinu 82 mandátů). Staročeši vůbec nekandidovali, a mladočeši tak dovršili své vítězné tažení. Vedení mladočeské strany mohlo přejít ke konstruktivní vládní politice (G. Eimem nazvána tzv. etapovou politikou) získáváním určitých reálných pozic a výsledků v oblasti výkonné moci (obsazováním úřadů až po ministerská křesla).

1910 – Zemřel Lev Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel a filosof (* 9. září 1828)

1912 – Narodil se Jiří Štuchal, český herec, konferenciér, spisovatel a lidový bavič († 2. března 1979)

Jiří Štuchal se narodil 20. listopadu 1912 v Brně. Odmaturoval roku 1930 na brněnské reálce a nastoupil jako úředník u Zemské banky (1931 – 1942).

Záhy si splnil svůj sen a nastoupil v 1944 jako profesionál do brněnského rozhlasu.

Zde se představil jako zpravodaj, v letech 1945 – 1954 jako referent, a také jako konferenciér komediálních a zábavných pořadů i pásem.

Následně odešel do pražského rozhlasu, kde byl v pracovním poměru v letech 1954 – 1972. V letech 1955 – 1960 byl však mimo rozhlas ve svobodném povolání.

V rozhlase proslul jako autor, uvaděč, moderátor a konferenciér rozličných satirických, zábavných i kabaretních čtvrthodinek a pořadů.

Mezi posluchači byl mimořádně úspěšný jeho publicistický, informativní a také zábavný pořad „Šťastnou cestu“ pro motoristy. Na přelomu 50. a 60. let pravidelně uváděl rozhlasové Silvestry.

Kromě toho mj. stál u zrodu a probíhání mezinárodních a koprodukčních pořadů a podniků. Ve své době se těšil opravdu mimořádné divácké a posluchačské popularitě. Dlouhá léta byl hlavní hvězdou zájezdových estrád, v nichž proslul svou konferenciérskou, slovní a imitačních schopností. Byl znám jako skvělý imitátor Vlasty Buriana. Jeho ženou bývala zpěvačka Věra Racková (1919 – 2006).

Poprvé se českým filmovým divákům Štuchal uvedl ještě za svého působení v brněnském rozhlase v roce 1948 v různých hraných scénách o lidových řemeslech v kolchoznických vesnických družstvech v krátkometrážním dokumentárním snímku SPOLEČNĚ K CÍLI (1948) Vladimíra Síse.

Po příchodu do Prahy se několikrát objevil i v dlouhometrážních hraných filmech. Sehrál muže v publiku (společně s Janem Werichem a Vladimírem Dvořákem) v Klosově a Kadárově hudební komedii HUDBA Z MARSU (1955), kapitána Slavoje v Sísově komedii LEDOVÍ MUŽI (1960) s Rudolfem Hrušínským a Jiřím Lírem v titulních úlohách, zájemce o byt Cimandla v Brynychově komedii KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ (1961), ministerského úředníka v satirické komedii EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (1963) Zdeňka Podskalského. Hranou tvorbu ukončil jako funkcionář fotbalové komise (spolu s Vladimírem Menšíkem, Bohuslavem Kupšovským a Karlem Pavlíkem) v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971) Bořivoje Zemana.

Jako imitátor komika Vlasty Buriana a komentátor se uvedl (s Milošem Patočkou) ve střihovém filmu s dotáčkami KRÁL KOMIKŮ (1963). Film má jednoduchý děj, kde je vylíčen konferenciér, který je obětí své práce: ve svých představách všude vidí svůj vzor – Vlastu Buriana. Zbaví se těchto halucinací na vytoužené dovolené? Ze čtyř střihových snímků o Burianovi to byl ten nejúspěšnější, ve kterém jsou použity záběry z Burianových filmů C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLEMESE, FUNEBRÁK, POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI, U SNĚDENÉHO KRÁMU, HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, HRDINA JEDNÉ NOCI, TŘI VEJCE DO SKLA, U POKLADNY STÁL..., BARON PRÁŠIL, PŘEDNOSTA STANICE a PROVDÁM SVOU ŽENU.

On sám, respektive jeho hlas, zaznívá z rozhlasu také ve smutné komedii PÁTÉ KOLO U VOZU (1958) Bořivoje Zemana. Štuchal namluvil svým nezaměnitelným hlasem rovněž komentáře ke krátkometrážním snímkům O KOLEČKU, PERU A VAŘIČI (1950) Vladimíra Síse, který je satirou na výrobu zmetků, jenž u nás také vznikaly, a ŘÍKAJÍ MU ADAM (1966).

Jako spisovatel je autorem desítek anekdot, humoristických příběhů a vtipných satir, jež vydával knižně i časopisecky. Jiří Štuchal, kromě historie české kinematografie, patří také již neoddělitelně do historie zábavy československého rozhlasu, kam se navždy zapsal zlatým písmem.

Mimořádnou invencí, obětavostí a pracovitostí překypující Jiří Štuchal zemřel 2. března 1979 v Praze ve věku nedožitých šedesáti sedmi let. I dnes si můžeme umění Jiřího Štuchala připomenout na starých záznamech, jenž vydává na CD vydavatelství Českého rozhlasu (např. vzpomínkové CD „Silvestr 2000“).

1917 - během bojů u Cambrai nasadili Britové proti Němcům poprvé v historii 400 tanků

1938 – Vydán zákon o sjednocení sudetoněmeckého území s nacistickou třetí říší.

1940 – Druhá světová válka: Maďarsko, Rumunsko a Slovensko se připojily k mocnostem Osy Berlín-Řím-Tokio.

1945 – V Norimberku v Německu byl zahájen Norimberský proces proti 22 vůdcům Nacistů zapojených do holocaustu a dalších válečných zločinů.

1952 – Před senátem Státního soudu v Praze byl zahájen podle předem připraveného scénáře proces s tzv. vedením protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským, bývalým generálním tajemníkem ÚV KSČ. Proces měl velkou publicitu v rozhlase i v denním tisku, na 10 500 rezolucí ze závodů, úřadů a z jiných pracovišť žádalo nejpřísnější tresty. Rozsudky, ve kterých figurovala v různých obměnách obvinění z velezrady, vyzvědačství, sabotáže a vojenské zrady, byly podle plánu vyneseny takto: 11 trestů smrti (R. Slánský, B. Geminder, L. Frejka, J. Frank, V. Clementis, B. Reicin, K. Šváb, R. Margolius,O. Fischl, O. Šling a A. Simone) a 3 doživotní vězení (E. Löbl, A. London, V. Hajdů). Odsouzení se neodvolali (jejich žádosti o milost nebylo vyhověno). 3. prosince 1952 byl nad odsouzenými trest smrti vykonán.

1968 – Předsednictvo ÚV KSČ, vláda ČSSR, předsednictvo Národního shromáždění a ÚRO vydaly společné prohlášení, v němž se obrátily ke všem občanům, aby pomohli čelit neuváženým akcím, pokusům rozšiřovat stávku studentů a dát jí „jiný smysl, který je v rozporu se zájmy našeho lidu“.

Svaz pražských středoškoláků se připojil manifestační stávkou na podporu stávky vysokoškoláků.

V Bratislavě skončila stávka posluchačů, učitelů a zaměstnanců Vysoké školy ekonomické.

1969 – Rudé právo otisklo článek J. Nebla „Kdo loni obrozoval prokuraturu“, v němž byly ostré výpady proti bývalému prokurátorovi M. Čeřovskému a jeho „ideovému vůdci“ Z. Mlynářovi.

V tomtéž čísle jsou uvedena některá jména kulturních osobností, které podporují novou kulturní politiku ministra M. Brůžka, mj. J. Kliment, V. Malcev, O. Rafaj, B. Pastorek, J. Rybák a V. A. Vipler.

Po soustředěném nátlaku mocensko-politických míst abdikovala většina členů ústředního výboru Svazu českých skladatelů v čele s předsedou Věroslavem Neumannem, dirigentem a hudebním skladatelem.

1970 – Předsednictvo ÚV KSČ projednalo zprávu o výměně stranických legitimací v roce 1970 a přijalo teze referátu pro plenární zasedání, připravované na prosinec 1970.

Rudé právo otisklo dopis předválečných členů KSČ, v němž prohlašují, že chtějí pomáhat straně a jejímu vedení ve smyslu stanoviska předsednictva ÚV KSČ z 18. 9. 1970.

Sekretariát ÚV KSČ projednal výsledky pohovorů s pracovníky a posluchači Vysoké školy politické.

1981 – Na zasedání ÚV Československé strany li

dové byl zvolen předsedou Z. Žalman.

1989 – Václavské náměstí v Praze se zaplnilo více než 150 tisíci občany, kteří zde demonstrovali svůj nesouhlas s totalitním režimem v zemi.

Požadovali vyšetření a potrestání zásahu na Národní třídě, odchod zkompromitovaných politiků, demokratizaci politického života, odstranění politického monopolu KSČ, celospolečenský dialog apod. 

Manifestace se konaly i v následujících dnech, a to i v jiných městech republiky. Na vysokých školách byla vyhlášena okupační stávka, která se brzy rozšířila i na střední školy.

Studenti pražských VŠ vydávají Provolání k dělníkům a rolníkům Československa. Vyjadřují v něm protest proti brutálnímu rozehnání pokojné demonstrace 17.11. a požadavek vytvoření parlamentní vyšetřovací komise s účastí studentů. Žádají potrestání viníků. Vysvětlují důvody studentské stávky a vyzývají dělníky a rolníky k zamyšlení nad současnou situací v zemi a jejími možnými důsledky. Studenti konstatují, že myslí i na požadavky dělníků a rolníků, zároveň je žádají o podpoření stávky a studentských požadavků.

Mezi 15-16 hodinou jednali představitelé iniciativy Most, M. Kocáb a M. Horáček na ÚV SSM s V. Mohoritou. Ten souhlasil, že dokumenty Mostu budou uveřejněny v tisku SSM s výjimkou dokumentu č. 5., který obsahuje distancování se od invaze vojsk Varšavské smlouvy v r. 1968 do Československa. Publikování tohoto dokumentu V. Mohorita odmítal.

V Praze se sešla mimořádná plenární schůze vlády ČSSR, ČSR a SSR k událostem 17. listopadu.

Vlády vyjádřily znepokojení nad pokusy narušovat pořádek, vyvolávat nedůvěru k činnosti vlády a k socialistickému zřízení. Vyjádřily též souhlas s opatřeními, která měla obnovit pořádek. V závěrečném prohlášení se obracely zejména k umělecké obci a ke studentům.

Zasedání Federální vlády trvalo cca 6 hodin. Na počátku předložil premiér Ladislav Adamec návrh prohlášení k událostem 17.11., v němž byl zásah na Národní třídě hodnocen jako neadekvátní, bylo vysloveno politování a bylo požadováno vyšetření celé záležitosti.

Ve federální vládě byl tento text okamžitě zamítnut. Ladislav Adamec poté ze zasedání odešel a FV jednala dále bez přítomnosti premiéra.

V Praze se uskutečnilo zasedání předsednictva ÚV KSČ o politické situaci v zemi. Účastníci vyjádřili znepokojení nad vypjatou situací v Praze, odmítli výzvy k protestním stávkám, ke stávkám studentů a divadel.

Dopoledne se uskutečnilo první setkání delegace Občanského fóra s předsedou Federální vlády ČSSR Ladislavem Adamcem. Setkání bylo zprostředkováno M. Kocábem a M. Horáčkem, delegaci OF uvedl O. Krejčí. Premiér Ladislav Adamec nepřijal ještě Václava Havla, který spolu s R. Battěkem čekal ve vestibulu budovy předsednictva vlády. Místo V. Havla byl premiérem přijat herec Bartoška.

M. Kocáb a M. Horáček, představitelé iniciativy Most se sešli po 21. hodině v kavárně na Kulatém náměstí v Praze 6 s poradcem předsedy vlády Oskarem Krejčím. Ten zdůrazňoval Adamcovu osamocenost mezi stranickými činiteli a ověřoval si možnosti jednání s J. Křižanem. Poukázal na neochotu oficiálních míst jednat s V. Havlem. Navrhl oficiální schůzku s L. Adamcem na předsednictvu vlády na dopoledne 21.11.

1998 – Ve 27 obvodech proběhlo 2. kolo senátních voleb za účasti 20,36 % oprávněných voličů. Nejvíce senátorů získala čtyřkoalice (13), ODS obdržela 9 míst, ČSSD 3 senátory, KSČM 2 senátory. Rozložení v Senátu bylo následující: ODS - 26, ČSSD - 23, KDU-ČSL - 17, US a ODA - 11, KSČM - 4 senátorská místa.

Do vesmíru byl z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu na nosné raketě Protonu vypuštěn Zarja, první modul vesmírné stanice ISS.

Svátky:

Svátek mají Nikola, Nicoleta, Felix (z Valois) a Edmund.

V občanském kalendáři mají dnes svátek Nikola, Nikolas, Nicol i Nicoleta. Všechna tato jména jsou přejata z francouzštiny, ale jejich původním domovem je Řecko. Jedná se vlastně o jednu z variant jménaMikoláš či Níkoláos, jak zní původní tvar. Překlad tohoto jména je "vítězný lid".

V církevním kalendáři má dnes svátek pan Šťastný, neboť tak zní překlad latinského jména Felix. V občanském kalendáři však měl své jmeniny již 1. listopadu.

V kalendáři je Felixů neuvěřitelných jedenáct. Ten dnešní je Felix z Valois, kde v roce 1127 přišel na svět. Jeho rodiče patřili k vysoké šlechtě a dali mu velice dobrou výchovu. Jinoch se již na studiích rozhodl pro kněžské povolání. Skutečně dosáhl vysvěcení na kněze, ale nešel na žádnou farnost, naopak, vybral si úplnou samotu a žil jako poustevník. Jeho samota však netrvala dlouho, neboť jednoho dne jej navštívil Jan z Mathy, který po získání doktorátu zjistil, že titul pro něho vlastně nic neznamená, a vybral si také raději život v osamění. Od této chvíle spolu oba mužové přemýšleli o světě a rozmlouvali o Bohu a cestě k věčné spáse. Protože to byli opravdu moudří pánové, přišli na to, že svět je plný neštěstí, závisti a nepřátelství a žijí v něm lidé, kteří nemají síly s tímto zlem bojovat. Rozhodli se tedy, že své úsilí, rozum, mládí a sílu budou věnovat těm, kteří jsou na tom skutečně nejhůře - všem zajatcům a otrokům, a založili spolu řád k osvobozování křesťanských otroků - řád trinitářů. Od té doby se všude, kde byl trh s otroky, objevovali mniši v bílém hábitu s kápí, na němž byl přišitý červenomodrý kříž. Střediskem této řehole byl klášter Cerfroy (Francie). Věrni svému účelu vykupovat otroky jich prý řádoví bratři za 6. století vykoupili až 900 000. Své domy rozšířili po celé Francii, Španělsku, Itálii a Portugalsku. Felix z Valois mohl na konci svého dlouhého života spokojeně konstatovat, že skutečně nežil nadarmo. Zemřel v Paříži roku 1212.

Dnes má také svátek Edmund aneb "mocný ochránce", jak se jméno překládá. Přitom světec s tímto jménem nedokázal zachránit nejen svou zemi, ale ani sám sebe.

Byl posledním anglosaským králem Východní Anglie (East Anglia). Narodil se asi kolem roku 840 a prý již v 15 letech byl zvolen králem Anglů. Na ostrov se však v roce 869 vylodilo velké dánské vojsko a utábořilo se v Thetfordu v Norfolku. Panovník tedy sebral spěšně svou vojenskou hotovost a vytáhl, aby vetřelce vyhnal. Angličané však byli na hlavu poraženi a Edmund sám zahynul v zajetí. Jiná zpráva z druhé ruky, snad opřená o vyprávění očitého svědka, říká, že král byl zajat v Hoxne v Suffolku. Dánové mu prý nabízeli, že mu ponechají vládu v zemi, ale pod jejich protektorátem. To Edmund ihned odmítl a stejně tak odepřel, aby se vzdal křesťanské víry. Vojáci jej proto připoutali ke stromu a jeho tělo doslova prostříleli svými šípy. Brzy začal být Edmund uctíván jako mučedník a národní hrdina, neboť u některých národů vladaři svou zem brání, neprchají ani nepodepisují potupné smlouvy, a lid si jich za to váží. Edmundovo tělo bylo pohřbeno v Bury St. Edmud's, kde v roce 1020 vzniklo velké opatství.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze