Vzpomínáček - 2. října - Mahátma Gándhí a Karel Hála

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 2. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Saladin dobyl Jeruzalém, Karel IV. získal od Oty Braniborského Braniborsko, Richard III., tažení do Uher, patent na dalekohled, Paul von Hindenburg, časopis Čas, stanovy pražského pěveckého spolku Hlahol, Mahátma Gándhí, Graham Greene, Sudetendeutsche Heimatsfront, Karel Hála, československo-francouzská smlouva o vytvoření československé armády ve Francii, kapitulace Varšavského povstání, Národní soud k souzení zrádců a kolaborantů, Eduard Bass, Zuzana Burianová, Petr Štěpánek, Olga Blechová-Matušková, Sting, Jan Švejnar, Roman Skamene, Karel Kutlvašr, 2. říjen 1968-1970, Paavo Nurmi, výstava Deset století českého a slovenského umění, restituční zákon, zákon o živnostenském podnikání..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1187 – Saladin dobyl Jeruzalém.

1373 – Karel IV. získal od Oty Braniborského Braniborsko, roku 1375 vydal pro ně Landbuch a přenesl rezidenci do Tangermünde.

V lucemburské moci zůstalo do roku 1415, kdy je Zikmund postoupil Hohenzollernům (prodal za 400 tisíc zlatých).

1421 – Obležené město Žatec odrazilo několik křižáckých útoků a s pomocí spojených husitských vojsk vyhnalo nepřítele ze země.

1452 – Narodil se Richard III., anglický král († 22. srpna 1485)

Richard III. (2. říjen 1452 – 22. srpen 1485) byl král Anglie od roku 1483 do své smrti. Byl posledním králem pocházejícím z rodu Yorků a jeho porážka v bitvě u Bosworthu je považována za vyvrcholení Války růží a konec dynastie Plantagenetů. Richard musel vzdorovat dvěma velkým vzpourám. První, v roce 1483, byla vedena Jindřichem Staffordem, vévodou z Buckinghamu. Vzpoura byla potlačena a Jindřich byl popraven. Druhou vedl Jindřich Tudor (pozdější král Jindřich VII.) a jeho strýc Jasper. Jindřich se se svým vojskem vylodil v Anglii a Richarda porazili v bitvě u Bosworthu. Richard byl posledním anglickým králem, který padl v bitvě.

1471 – Polský král Kazimír IV. zahájil vojenské akce proti Matyáši Korvínovi tažením do Uher; to však skončilo neúspěšně (především pro nedostatek peněz). Kazimírovi se přitom nabízela šance získat uherskou korunu pro svého druhého syna, prince Kazimíra (v Uhrách rostla nespokojenost s Matyášovou vládou, mluvčím opozice byl arcibiskup ostřihomský Jan Vitéz).

1608 – Holandský optik Hans Lippershey si nechal patentovat dalekohled

1847 – Narodil se Paul von Hindenburg, německý vojevůdce, říšský prezident Výmarské republiky († 2. srpna 1934)

1860 – Vyšlo první číslo časopisu Čas, vydávaného advokátem A. Krásou; jednalo se (po několika letech) o první politický list českých liberálních politiků, který se však neprosadil. Jeho roli převzaly od 1. ledna 1861 Národní listy, o jejichž koncesi požádal J. Grégr (začal je vydávat s bratrem Eduardem, F. Šimáčkem, F. Jeřábkem a také V. Hálkem).

1861 – Oficiálně byly potvrzeny stanovy pražského pěveckého spolku Hlahol, který byl založen již v listopadu 1860; jedním z prvních sbormistrů byl B. Smetana.

1869 – Narodil se Mahátma Gándhí, indický politik († 30. ledna 1948)

Móhandás Karamčand Gándhí se narodil v roce 1869 ve městě Pórbandar. Jeho rodina patřila až ke třetí kastě vaišjů, tzn. obchodníků. Otec byl ministerským předsedou v jednom z mnoha malých indických knížectví.

Ve třinácti letech byl Móhandás oženěn se stejně starou dívkou Kasturbáí.

V osmnácti letech se rozhodl odjet do Anglie studovat práva (matčino dovolení získal až tehdy, když slíbil, že se nedotkne vína, žen ani masa). Kvůli odjezdu do Anglie byl vyloučen kastovním tribunálem ze své kasty.

Gándhí věnoval mnoho úsilí tomu, aby se stal anglickým gentlemanem. Stal se členem vegetariánské společnosti a začal omezovat své výdaje.

Chodil hodně pěšky, jedl velmi střídmě a své potřeby omezoval na nezbytné životní minimum. Vlastně teprve v Anglii poznal svého boha.

Hodně četl, objevil Nový zákon. Přečetl také Bhagavadgítu, nejvýznamnější text svého náboženství - knihu, která je velkou lekcí v odříkání se světa, těla i života.

Do Indie se vrátil již jako vystudovaný právník. Po čase přijal nabídku, aby zastupoval indickou firmu v právním sporu v Jižní Africe. Zde začal bojovat za lepší životní podmínky Indů, kteří zde neměli prakticky žádná práva. (Bojoval např. proti rozhodnutí, že indičtí dělníci, kteří chtějí po vypršení smlouvy v Africe zůstat, musí zaplatit 3 libry, což byla výše šestiměsíčního platu).

Aby vyhověl požadavku „nevlastnictví“, rozhodl se žít kolektivně na farmě v Phoenixu. Tam vznikl první ášram (kolektivní život v náboženském duchu). Gándhí se v souladu s tradicí své země vzdal pohlavního styku, aby se vyzbrojil pro nový druh boje - satjágrahu (to znamená „setrvání v pravdě“). Je to metoda, jak veřejně odmítnout poslušnost, ale bez použití násilí. Ghándí strávil v Jižní Africe dvacet let. Tady dospěl ke svým nejzásadnějším odříkáním: k zákazu požívání masa připojil také zákaz pití mléka, aby nemusel přispívat k utrpení krav a buvolů.

Po návratu do vlasti se Gándhí nejprve musel seznámit s poměry v Indii, musel svůj domov znovu poznat. Mahátma (tak se mu nově říkalo) vydal manifest „Samostatnost Indie“, ve kterém žádá, aby bylo dosaženo samostatnosti. Podle něho je potřeba bojovat proti Angličanům, ale současně také usilovat o převýchovu jednotlivce. První příležitost dostal Gándhí ve sporu s pěstiteli indiga. Pomohl bihárským pěstitelům proti anglickým vykořisťovatelům (rolníci byli povinni tři dvacetiny pronajaté půdy osadit indigem a veškerou úrodu odvádět plantážníkům jako nájemné z půdy). Rolníci nakonec získali, díky Gándhímu, 25% z neprávem vybrané částky.

Gándhí začal kritizovat moderní vykořisťování jedné země druhou. V Indii se vypěstovala bavlna a indigo na barvení, a to bylo odvezeno do anglických továren. Hotové výrobky se pak prodávali Indům za přemrštěné ceny. Gándhí promlouval ke statisícovým shromážděním oddaných posluchačů a žádal je, aby ze sebe svlékli vše, co bylo vyrobeno v Anglii. Veškeré anglické oblečení nakonec skončilo v ohni. Mahátma pak začal vysvětlovat lidem, že bavlnu si teď musejí upříst sami.

Zajímavý byl Gándhího přístup k vězení. Nikde se necítil tak šťastný. Nabral tu nové síly a tříbil si myšlenky. Dvakrát v něm také držel hladovku.

V březnu 1930 překonal Gándhí pěšky vzdálenost čtyř set kilometrů, aby na konci pochodu nabral na břehu oceánu špetku mořské soli, a symbolicky tak porušil britský solný monopol. Cesta trvala dvacet čtyři dny a Gándhímu bylo v té době šedesát let.

V roce 1942 začal požadovat okamžitou samostatnost pro Indii. V roce 1945 se v Anglii dostali k moci labouristé a nový ministerský předseda Clement Atlee vzápětí pověřil místokrále, aby zajistil svobodu pro Indii. Situace se však nečekaně zkomplikovala: muslimové žijící v Indii požadovali vlastní stát.

Vše svědčilo proti rozdělení britské Indie na dva samostatné státy – muslimský a nemuslimský. Ať už z pohledu zeměpisného, hospodářského či společenského – odporovalo to zdravému rozumu. Avšak vůle pevně rozhodnutého Muhammada Džinnáha měla přinést násilné roztržení subkontinentu. Jednání, ve kterém muslimové požadovali vznik samostatného muslimského státu – Pákistánu, byla velmi obtížná. Indie ještě nestačila vzniknout a už byla v rozkladu. Gándhí stál stranou politického dění a sotvakdo mu ještě naslouchal. Stařec se tedy znovu chopil hole a vyrazil na pouť od vesnice k vesnici. Každý den žádal o přístřeší v jednom domě muslimském a jednom hinduistickém. Žádal, aby se muslim s hinduistou vzájemně chránili.

15. srpna 1947 se přesto zrodily dvě země: Indie a Pákistán. Pro Gándhího nebyla ani jedna z těchto zemí ,,jeho Indií“. Začal největší exodus všech dob. 12 milionů uprchlíků opustilo své vesnice a domovy, aby hledali novou vlast.Muslimové směřovali z Indie do Pákistánu a hinduisté se z území nově vzniklého státu navraceli do Indie. Tyto přesuny vyvolaly nejprve drobné incidenty a poté i obrovské masakry.

Mahátma tedy začal hladovět za národní usmíření. Gándhí byl hinduista, proto právě hinduisty kritizoval nejostřeji a svou novou hladovkou chtěl obměkčit muslimy v Dillí. Srážky skutečně téměř ustaly. Gándhí chtěl však úplný mír.

30. ledna 1948 vyšel Gándhí z domu a procházel zahradou, opíraje se o své dvě praneteře. Šéfredaktor hinduistického týdeníku Náthurám Gódsé mu zastoupil cestu, aby se na důkaz úcty dotkl jeho nohou. Mahátma sepjal ruce a usmál se svým typickým „bezzubým úsměvem“. Náthurám Gódsé vytáhl malý revolver a třikrát vystřelil. Gándhí se zhroutil, šeptaje Boží jméno.

Pro Indii i celý svět to byl šok. Pohřeb byl velkolepý i skličující – hodný Mahátmy…

1895 – Jmenována úřednická vláda hraběte K. Badeniho, dosavadního haličského místodržitele.

1899 – Vnitropolitický neúspěch Thunovy vlády (česko-německé vyrovnání, trvalé ochromení parlamentu) vedl již 13. září k podání demise; teprve 2. října demisi císař přijal a jmenoval přechodnou vládu hraběte M. Clary-Aldringena, která měla "normalizovat" politické poměry. Mladočeši ohlásili přechod do opozice.

1904 – Narodil se Graham Greene, anglický spisovatel († 3. dubna 1991)

1933 – Představitelé německých turnerů založili nové sudetoněmecké nacionalistické politické hnutí - Sudetendeutsche Heimatsfront (Sudetoněmeckou frontu). Do nové organizace vstupovali zejména členové obou nacionálních stran, které byly 4. října t. r. zakázány. V čele stál K. Henlein, tiskovým orgánem byl deník Die Zeit.

Narodil se Karel Hála, český zpěvák († 6. července 2008)

Zpěvák populární hudby Karel Hála se narodil 2. října 1933 v Hradci Králové. Zpěv vystudoval na Státní konzervatoři v Praze v letech 1952 – 1956. Hála postupně zpíval a vystupoval v Armádní opeře (1953 až 1955), v Hudebním divadle Karlín (1955 – 1956), dál ve vokálním kvintetu u Orchestru Karla Vlacha (1956 – 1957), v Orchestru Karla Krautgartnera (1957 – 1958), v Orchestru Ladislava Bezubky (1958 až 1965), v Divadle Apollo Praha (1965 – 1968) a v pražském Rokoku (1968 – 1972). Hostoval v Divadle ABC, v teplickém Krušnohorském divadle a opět v Hudebním divadle Karlín.

Od 1972 byl ve svobodném povolání, vystupoval dále s tanečními orchestry a pořádal četné koncerty a zájezdová představení. Zpíval i se Souborem Lubomíra Pánka, tělesem TOČR, Orchestrem Československé televize, Gustava Broma, Miroslava Kefurta a opět Karla Vlacha. Jako zpěvák se zaměřoval především na swing, k němuž měl dobré frázování, intonaci, kvalitní baryton a improvizaci.

Mezi jeho oblíbené písně patří tituly „Dej mi pár okovů“, „Můj otčenáš“, „Všichni tancovat jdou“, „Vyvalte sudy“, „Vzpomínky mi zůstanou“, „Hádej, Matyldo!“, „Pokání“, „Letí šíp“, A budeš má“, „Hm, hm…“, „Starý mlýn“, „Dárek na památku“, „Má pouť“, „Síť houpací“, „Lodí bílou“, „Dívka toulavá“, „Ona je krásná“, „Zámoří“ apod. Vystupoval i na hudebních festivalech (Děčínská kotva) a na zahraničních turné. Vyšla i vzpomínková kniha „Mistr swingu“ (2009).

Hálovy písně vycházely na audio nosičích (například „Oheň“, „Dej mi pár okovů“, „Říční proud“, „Dívka toulavá“, „Hvězdy nad Bromem“, „Pop galerie“ a další). Na divadelních a hudebních scénách hrál třeba Studenta Vavřenu („Filosofská historie“), Figara („Lazebník sevillský“), Úředníka, Výběrčího a Žebráka („Pan Pickwick“) či Jeřábka („Polabský mouřenín“), účinkoval i zpíval v projektech „Tři Petři“, „Pouť pro dva“, „Parade“, „Nešpory“, „Rajský ostrov“, „Vzpomínky mi zůstanou“, „Vzpomínka na invazi a Glenna Millera“.

Jeho popularita dosáhla vrcholu v 60. a v 70. letech. Postupně se během 80. a 90. let dostával do pozadí a jeho proslulost pomalu slábla. Několikrát Karel Hála navázal spolupráci s českým filmem. Nejenom, že v některých filmech jenom zpíval, ale také jako klasický herec.

Postupně zpíval ve filmech Jiřího Hanibala ŠKOLA HŘÍŠNÍKŮ (1965) písně a songy „Dlouhá míle“, Rychmanově DÁMĚ NA KOLEJÍCH (1966) „Femina, feminae“ (spolu s Vokálním souborem Lubomíra pánka, Jiřinou Bohdalovou a Josefem Zímou), SVATBA JAKO ŘEMEN (1967) Jiřího Krejčíka „Dej mi pár okovů“, Podskalského SVĚTÁCI (1969) „Když Praha za noci zazáří neónem“ (spolu s dalšími), DVĚ VĚCI PRO ŽIVOT (1972) Jiřího Hanibala „Lodi bílou“ (s Vokálním souborem Lubomíra Pánka), Zdeňka Podskalského NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973) „Mužům nejvíc sluší sólo“ (s dalšími) a Matulův POSLEDNÍ VLAK (1982) „Ona je krásná jak štěstí“ (se Zdeňkem Šedivým).

Kromě filmů, ve který Hála pouze zpíval, se několikrát představil v malých roličkách jako filmový herec (zpíval i hrál v titulech SVĚTÁCI a NOC NA KARLŠTEJNĚ). Byl vojákem – hudebníkem ve Svitáčkově a Roháčově KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1969), popáleným stihačem v NEBESKÝCH JEZDCÍCH (1968) Poláka, pianistou a zpěvákem v Diplomat Grillu a zpívajícím zbrojnošem v Podskalského SVĚTÁCÍCH (1969) a NOCI NA KARLŠTEJNĚ (1973), zlodějem Žežulkou (mluví Jan Teplý) ve Svobodově BLÁZNI, VODNÍCI A PODVODNÍCI (1980), generálem vlajkařů ve Steklého PŘÍHODY PANA PŘÍHODY (1982) a po 22 letech naposledy zpěvákem ve Slukově NON PLUS ULTRAS (2004).

Často účinkoval v různých zábavných a hudebních televizních pořadech (př. VYSÍLÁ STUDIO A, CO NEODNESL ČAS, KULATÉ PÍSNIČKY, ÚSMĚVY, NIKDO NENÍ DOKONALÝ, BYLO NÁM DOBŘE, KYTICE PRO TOČR a další). Vystupoval také v rozhlase („První pražská pouť ku sv. Silvestru“, „Zvonokosy“ aj.) a v klasických (často hudebních) televizních filmech (JÁ MÁM KYTKY RÁD, LÁSKY EMANUELA PŘIBYLA atd.) a seriálech (PÍSEŇ PRO RUDOLFA III.).

Roku 1970 se Hála částečně uplatnil i v českém dabingu, když nazpíval za dabéra Eduarda Cupáka party prince pro disneyovské pohádky POPELKA a SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ. Získal titul Zasloužilého umělce (1981) a po roce 1989 pouze Cenu Senior Prix (2003). Ke konci života vystupoval jen sporadicky. Zpěvák a herec Karel Hála zemřel 6. července 2008 v pražské Nemocnici Na Homolce ve věku nedožitých sedmdesáti pěti let.

1939 – Francouzský ministerský předseda E. Daladier a vyslanec Š. Osuský podepsali československo-francouzskou smlouvu o vytvoření československé armády ve Francii.

1944 – Kapitulace Varšavského povstání: Zemská armáda se vzdala německým jednotkám.

1945 – Ustaven Národní soud k souzení zrádců a kolaborantů; mimořádné soudní orgány byly ustaveny v Praze a Bratislavě a měly být před ně postaveni "státní prezident, členové protektorátních vlád, členové ústředního vedení Vlajky, členové Kuratoria pro výchovu mládeže, členové výboru a činovníci Ligy proti bolševismu, vedoucí činitelé Národní odborové ústředny zaměstnanecké a Svazu zemědělství a lesnictví, novináři..." (§ 2). Národní soud v Praze zahájil svou činnost 15. ledna 1946.

1946 – Zemřel Eduard Bass, český spisovatel a novinář († 1. ledna 1888)

1947 – Narodila se Zuzana Burianová, česká zpěvačka a herečka

1948 – Narodil se Petr Štěpánek, český herec

Narodila se Olga Blechová-Matušková, česká zpěvačka a herečka

1951 – Narodil se Sting, vlastním jménem Gordon Matthew Sumner, anglický zpěvák a hudebník

1952 – Narodil se Jan Švejnar, ekonom

1954 – Narodil se Roman Skamene, český herec

1961 – Zemřel Karel Kutlvašr, velitel Pražského povstání (* 27. ledna 1895)

1968 – Schůze předsednictva ÚV KSČ projednala zprávu o jednání vojenských delegací ČSSR a SSR, vedených ministry obrany ve dnech 16. – 17. 9. v Mukačevu. Dále jednala o přípravě sjezdu komunistické strany v českých zemích a o seznamu rehabilitovaných za dobu od 1. 1. 1963 do 31. 12. 1967.

V Brně zasedalo předsednictvo Ústředí novinářů ČSSR. Vyjádřilo se k současné politické situaci v zemi a přijalo směrnice pro rozvinutí práce jednotlivých komisí, k realizaci usnesení červnového mimořádného sjezdu novinářů. Usneslo se uspořádat slavnostní zasedání k 50. výročí vzniku republiky.

K tomuto výročí přineslo říjnové 10. číslo Novináře článek, v němž hodnotí úlohu a činnost novinářů v minulém období. Mj. vyzdvihuje podíl čs. novinářů na protinacistickém odboji, kdy položilo své životy 124 čs. novinářů: byli popraveni, v hitlerovských žalářích a koncentračních táborech umučeni, padli na bojištích válečných front, ve Slovenském národním povstání a zemřeli na následky útrap v gestapáckých kriminálech – jak uvedla zpráva Svazu protifašistických bojovníků.

Předsednictvo projednalo také další spolupráci s novinářskými organizacemi socialistických zemí a vyslovilo přesvědčení, že této spolupráci pomůže, když ustanou neopodstatněné útoky některých novinářů těchto zemí na čs. novinářskou organizaci, naší společnost a její členy.

Zaměstnanci železniční stanice v Jindřichově Hradci požádali vrcholné a zákonodárné orgány státu, aby prezidentu republiky L. Svobodovi byla propůjčena hodnost maršála ČSSR.

Francouzský ministr zahraničí Michel Debré ve vládním prohlášení před Národním shromážděním odsoudil intervenci do Československa jako porušení principu nezávislosti a projev hegemoniální politiky SSSR.

1969 – Novým ministrem – předsedou Ústřední komise lidové kontroly byl jmenován D. Kolder.

Sekretariát ÚV KSČ vyloučil ze strany J. Pelikána.

Proti gen. V. Prchlíkovi bylo zahájeno trestní stíhání; hlavním bodem obžaloby je „trestný čin ohrožení státního tajemství na tiskové konferenci 15. 7. 1968“.

Předsednictvo České národní rady za řízení Čestmíra Císaře prohlásilo za neplatné dokumenty z období 21. až 28. srpna 1968.

Postupně rušily svá usnesení také další orgány a organizace republiky, včetně krajských a okresních národních výborů.

1970 – Na schůzi předsednictva ÚV KSČ byly projednány výsledky opakovaných pohovorů s bývalými členy ÚV KSČ, dále s poslanci Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady – příslušníky jiných politických stran a nestraníky.

Na téže schůzi byl zrušen Výbor pro dějiny protifašistického odboje.

1973 – Zemřel Paavo Nurmi, finský atlet - běžec na středních a dlouhých tratích (13. června 1897)

1975 – V Paříži byla otevřena výstava Deset století českého a slovenského umění.

1990 – Federální shromáždění schválilo zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd (restituční zákon).

1991 – Federální shromáždění schválilo zákon o živnostenském podnikání a zákon o sdružování v politických stranách a hnutích.

Svátky:

Svátek mají Olivie, Oliver, sv. Andělé strážní a Galina/Halina.

V občanském kalendáři dnes nalézáme půvabné jméno Olivie, ale svátek může slavit i Oliver. Obě jména mají asi stejný základ v latinském slově oliva. Nositel tohoto jména je pak vykládán jako "pěstitel oliv".

Patronů tohoto jména je v kalendáři více. Připomeňme si nejprve zástupkyně žen. První Olivie byla mučednicí a žila ve 2. století v Brescii (Itálie). Svátek slavila již 5. března. Druhá Olivie byla také umučena, žila v 10. století v Itálii a zemřela v Tunisu. Tu si připomíná kalendář 10. června. Více o těchto nešťastnicích není známo.

Více informací máme o mužském zástupci pomyslných olivářů. Patronem tohoto jména je Oliver Plunket a svátek má 12. července. Narodil se někdy v roce 1629 v Loughcrew (Irsko) v urozené rodině. Studoval v Římě, a protože to byl skutečně nadaný mladík, stal se již ve svých 39 letech arcibiskupem v Armaghu a primasem Irska. Setkával se však s mnoha těžkostmi a problémy, poněvadž katolíci neměli tehdy v zemi na růžích ustláno. Král Karel II., jehož otec Karel I. byl v roce 1649 popraven, se ujal trůnu v roce 1660, ale jeho vláda byla omezována parlamentem. V roce 1673 byl přijat protikatolický zákon zvaný Test Act. Jím byli katolíci vykázáni takřka do ilegality, a tak mohl od roku 1674 biskup Oliver ve své funkci působit jenom tajně. Bylo jenom otázkou času, kdy spadne klec úplně, státní mašinérie podporovala všechny formy udavačství. Účel, jako již mnohokrát v dějinách, světil prostředky. Ochotný udavač se pochopitelně brzy našel a nepravdivé obvinění u soudu na sebe také nenechalo dlouho čekat. "Velezrada," zněl konečný verdikt soudu. Trest byl strašlivý: arcibiskup Oliver Plunket byl 11. července roku 1681 oběšen a jeho tělo bylo poté ještě rozčtvrceno. Mezi svaté byl přijat 12. října roku 1975.

Církevní kalendář si dnes připomíná svaté Anděly strážné. Že máme nějaké ochránce, věří lidé již od pradávna. Křesťanští teologové se domnívají, že anděl (latinsky angelus) je vyšší duch nadaný silou rozumu a vůlí , který vyniká nad člověka. Některé filozofické směry jsou přesvědčeny, že skutečně existují bytosti, jež představují jakýsi mezičlánek mezi člověkem a Bohem. Židé se opírají o zapsaná zjevení andělů ve Starém zákoně a islám také počítá s jejich existencí. Anděl čili mal-ak je slovo původu etiopského a znamená "posel". Podle koránu byli andělé stvořeni z ohně, což je činí vyššími než člověk, neboť ten byl stvořen z hlíny. Jak je tedy patrné, počítají s anděly a jim podobnými bytostmi i jiná náboženství než křesťanství. Asi každý z nás by mohl potvrdit, že nějakého toho ochránce má - vždyť po kolika jenom událostech si musíme přiznat, že to mohlo dopadnout ještě hůře, nebýt toho anděla strážného!

Dnes bychom v kalendáři nalezli také ruskou Galinu a její ukrajinský ekvivalent Halinu. Obě jména mají shodný původ v řeckém slově galéné, jež znamenalo "klid a mír". Vezmeme-li však za východisko latinské slovo gallus, "kohout", nedospějeme k tak lichotivému výkladu.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze