Vzpomínáček - 18. října - Alois Rašín a Thomas Edison

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 18. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Zikmund vydal Husovi glejt, Herman Melville a Bílá velryba, Spojené státy přebírají Aljašku, Alois Rašín, Charles Babbage, Vlastimil Tusar, První balkánská válka, Washingtonská deklarace, založena BBC, Josef Thomayer, Levá fronta, Thomas Alva Edison, Jiráskův most, Akce Nisko, Lee Harvey Oswald, Svatopluk Karásek, sovětská vojska vstoupila do Československa, první tranzistorové rádio, Jean-Claude Van Damme, 18. říjen 1968, vesmírná sonda Gallileo, Bohumil Bezouška..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1414 – Zikmund vydal Husovi glejt na cestu do Kostnice.

1619 – Nizozemská vláda zamítla českou žádost o novou půjčku a o přímou vojenskou pomoc; také zasílání dříve dohodnutých měsíčních splátek (50 tisíc zlatých) od konce roku 1619 vázlo. Čeští stavové tak ztráceli nejvýznamnějšího spojence (anglický král Jakub I. se již předtím rozhodl nepodpořit nového českého krále Fridricha); povstání se dostávalo do izolace.

1748 – Za účasti Anglie, Francie, Rakouska, Nizozemí, Španělska a dalších států došlo na mírovém kongresu v Cáchách k podpisu ujednání o ukončení války o rakouské dědictví.

Smlouva definitivně potvrdila ztráty Rakouska (Kladsko, Slezsko) a ve prospěch španělských Bourbonů Parmy. Současně evropské státy uznaly platnost pragmatické sankce.

1851 – Herman Melville vydal knihu Bílá velryba.

1867 – Spojené státy přebírají Aljašku, kterou koupily od Ruska.

Narodil se Alois Rašín, český politik a ekonom († 18. února 1923)

JUDr. Alois Rašín (18. října 1867 Nechanice – 18. února 1923 Praha) byl český a československý politik a ekonom, jeden z odsouzených v procesu s Omladinou, účastník 1. odboje, první československý ministr financí a funkcionář Československé národní demokracie.

Narodil se 18. října 1867 v Nechanicích, obci nedaleko Hradce Králové, kde jeho otec pracoval jako pekař a rolník. Studoval na gymnáziích v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové. Maturitu složil v roce 1886 a po ní začal studovat v Praze na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, odkud však ze zdravotních důvodů přestoupil na Právnickou fakultu UK.

Svá studia úspěšně ukončil v roce 1891. V tomto roce také napsal brožurku České státní právo, kterou úřady zabavovaly a za niž byl Alois Rašín vyšetřován. Už v době svých vysokoškolských studií se začal politicky angažovat. Tato angažovanost mu posléze vynesla ztrátu titulu a dva roky žaláře , ke kterým byl 14. února 1894 odsouzen v procesu s takzvanou Omladinou.

Vězněn byl ve věznici Plzeň – Bory a v listopadu 1895 byl Rašín amnestován a dostal zpět i titul doktora práv. Během svých studií sympatizoval především s mladočechy.

S mladočechy se posléze rozešel a podílel se na založení Radikálně státoprávní strany a přeměně Radikálních listů v deník. Roku 1900 se však z aktivní politiky stáhl, založil advokátní kancelář (zastupoval kupříkladu Živnobanku) a politické dění komentoval příležitostně na stránkách deníku Slovo. V roce 1907 vstupuje díky změnám vedení do strany mladočeské, kde se věnuje psaní do Národních listů. V roce 1911 úspěšně kandidoval za Klatovy do Říšské rady, kde působil ve finančním a rozpočtovém výboru.

Po vypuknutí 1. světové války se aktivně zapojil do odboje jak člen organizace Maffie. Roku 1915 byl zatčen a v procesu, který trval od 6. prosince 1915 do 3. července 1916 spolu s Karlem Kramářem, Vincencem Červinkou a Josefem Zamazalem odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Podle svědků vynesení rozsudku trest přijal nejstatečněji, dokonce se po vynesení rozsudku smál. Před popravou jej zachránil nástup císaře Karla I. na rakousko-uherský trůn. Trest byl mu nejprve zmírněn na 10 let a červenci 1917 byl Alois Rašín spolu s dalšími odsouzenými v rámci snah o dialog s opozičními silami, ačkoliv císaře o milost nepožádal, amnestován. Již během procesu se stal v očích české veřejnosti národním hrdinou. Po návratu z vězení se Rašín okamžitě aktivně zapojuje do politického života. 22. září 1917 byl opět promován doktorem práv, protože rozsudkem z července 1916 již podruhé titul (JUDr.) ztratil. Podílí se na vzniku České státoprávní demokracie a stává se členem předsednictva Národního výboru.

28. října 1918 spolu s Antonínem Švehlou, Jiřím Stříbrným, Františkem Soukupem a Vavrem Šrobárem vyhlašuje samostatný stát (viz Národní výbor československý). Právě Rašín je autorem textu prvního zákona.

Původně se s Rašínem v Kramářově vládě počítalo na postu ministra vnitra, ale on raději přijal funkci ministra financí. V této funkci setrval až do 7. července 1919. Díky svému působení získal Rašín pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. Byl taktéž tvůrcem měnové odluky. Na základě zvláštních pravomocí, které mu byly uděleny, nechal v době od 26. února do 9. března 1919 uzavřít státní hranice a okolkovat veškeré oběživo, které se na území Československa nacházelo a část finančních prostředků nechal zadržet ve formě nucené státní půjčky.

Ministrem financí se stává znovu v první Švehlově vládě. Na tomto místě nahrazuje svého stranického kolegu, politického soka a odborného oponenta Karla Engliše. Nadále podporuje politiku rozpočtové úspory a politiku deflace. Dostává se do sporu s některými legionáři, ve kterém použije i svého známého rčení, že za práci pro vlast se neplatí.

5. ledna 1923 se Alois Rašín stává terčem atentátu, když je u svého bytu v Žitné ulici střelen do zad anarchistou Josefem Šoupalem. Rašínův zdravotní stav byl podle lékařů beznadějný, ale přesto Rašín bojoval o svůj život až do 18. února, kdy zemřel. Jednou z jeho posledních starostí bylo, zda atentát nesouvisí s jeho sporem s legionářskými představiteli, což by podle něj bylo tragickým nedorozuměním.

Alois Rašín byl po celý život orientován nacionalisticky, v mládí zastával radikální postoje, ale postupem života se stával konzervativcem. V době první republiky se stavěl kriticky ke skupině politiků okolo Hradu, ale k pravděpodobnému vyostření konfliktu s nimi vzhledem k Rašínově náhlé smrti nedošlo.

1871 – Zemřel Charles Babbage, britský matematik, filosof a informatik (* 26. prosinec 1791)

1880 – Narodil se Vlastimil Tusar, český sociálně demokratický politik († 22. března 1924)

1912 – Začala První balkánská válka.

1918 – V Paříži byla publikována tzv. Washingtonská deklarace, základní dokument československého zahraničního odboje; vytvořil ji ve dnech 13.-16. října ve Washingtonu T. G. Masaryk při očekávání nóty prezidenta W. Wilsona, aby čelil případným snahám o zachování Rakousko-Uherska. Text předal Masaryk 17. října americké vládě. Deklarace se hlásila k americkým demokratickým tradicím, vyhlašovala základní zásady občanských svobod nového státu, budoucí státní systém a zásady vnitřní i zahraniční politiky. Proklamovala československý stát jako republiku, která zaručí "úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy..., tisku a práva shromažďovacího a petičního". Církev měla být odloučena od státu, stálé vojsko nahrazeno milicí. Dále měly být provedeny dalekosáhlé hospodářské a sociální reformy - velkostatky vyvlastněny, šlechtické výsady zrušeny. Na deklaraci podepsal T. G. Masaryk i Beneše a Štefánika (to u něj vyvolalo značnou nelibost).

1922 – Ve Velké Británii byla založena BBC.

1927 – Zemřel Josef Thomayer, český lékař (* 23. března 1853)

1929 – Vznikla levicová organizace intelektuálů Levá fronta; předsedou se stal básník S. K. Neumann, členy byli mj. pedagog O. Chlup, filozof J. L. Fischer, spisovatelé V. Vančura, V. Nezval, F. Halas, J. Seifert, literární kritik B. Václavek.

1931 – Zemřel Thomas Alva Edison, americký vynálezce (* 11. února 1847)

Thomase Alvu Edisona zná nepochybně každý, kdo alespoň nějaký čas navštěvoval základní školu. Šlo o jednoho z nejznámějších a nejplodnějších vynálezců, kterého po celém světě proslavil zejména vynález žárovky, avšak který má na svém kontě více než tisíc patentů.

Edison se narodil v roce 1847 v Ohiu. Od dětství se zajímal o přírodní vědy a ve sklepě prováděl chemické experimenty. Následkem nich sice částečně ohluchl, avšak ani tento handicap jej neodradil od dalšího bádání. Když po škole nastoupil na místo telegrafisty, několikrát vylepšil samotný telegraf a za utržené peníze vybudoval laboratoře v Menlo Park ve státě New Jersey (město v roce 1954 přejmenováno na Edison), kde později vznikly jeho nejslavnější vynálezy.

Edison vynalezl například fonograf, mikrofon, cyklostyl, elektroměr, dynamo na výrobu elektrického proudu, ale i gramofonovou desku, a dokonce sestrojil i elektromobil. V roce 1878 založil firmu Edison General Electric Company, která se později přejmenovala na General Electric a dnes patří mezi nejvýznamější podniky světa.

Mezi jeho zaměstnance patřil například geniální srbský fyzik Nikola Tesla nebo legenda automobilového průmyslu Henry Ford.

Svět kinematografie Edison ovlivnil jako málokdo. Byl to on, kdo vynalezl 35mm kinofilm, který již přežil více než 100 let. Z jeho dílny pochází také filmová kamera nebo promítací přístroj. Patřil také mezi první průkopníky pohyblivých obrázků. Jeho krátkometrážní snímky mají dnes samozřejmě již pouze dokumentární hodnotu, některé však mohou i po tolika letech působit kontroverzně, například půlminutový záznam usmrcení slona elektrickým proudem.

Edison byl dvakrát ženatý a měl šest dětí. Zemřel v roce 1931 ve West Orange v New Jersey. V den jeho pohřbu byly na jeho počest v USA zhasnuty všechny žárovky.

1933 – V Praze byl zprovozněn Jiráskův most.

1939 – Z Ostravy byl vypraven první transport židovských obyvatel v rámci Akce Nisko.

Narodil se Lee Harvey Oswald, vrah prezidenta Kennedyho († 24. listopadu 1963)

1942 – Narodil se Svatopluk Karásek, český písničkář, evangelický duchovní a poslanec

1944 – Sovětská vojska vstoupila do Československa.

1945 – Vyšel dekret o právním zrušení německých vysokých škol v Praze a Brně.

V Praze byl zahájen XX. sjezd Československé sociálně demokratické strany, na němž byl přijat programový dokument Prohlášení zásad, který posouval stranu na nejlevější pozici (při zachování stranické samostatnosti). Vedení sociální demokracie se zřeklo reformismu a znovu se přihlásilo k marxismu. Proklamovaným cílem sociální demokracie byl socialismus s československými specifiky.

1949 – ČSR uznala Německou demokratickou republiku.

1954 – Společnost Texas Instruments oznámila vyrobení prvního tranzistorového rádia.

1960 – Narodil se Jean-Claude Van Damme, belgický herec

1968 – Na schůzi Národního shromáždění (ve velké časové tísni) schválilo 228 poslanců Smlouvu o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, přičemž proti této smlouvě hlasovali: Božena Fuková, František Kriegel, Gertruda Sekaninová – Čakrtová a František Vodsloň, deset poslanců se zdrželo hlasování. Několik poslanců nebylo přítomno. Jednáním o této smlouvě jak ve výborech, tak v plénu parlamentu se nedostalo téměř žádné publicity, až na výklad předsedy vlády O. Černíka. Týdeníku Reportér v čísle 42 se podařilo zařadit texty dvou diametrálně odlišných projevů: poslankyně a bývalé náměstkyně ministra zahraničních věcí G. Sekaninové-Čakrtové, fundovaně právnicky zdůvodněný, a projev bývalého ministra zahraničních věcí Václava Davida, bezvýhradně souhlasný, přímo podlézavý až servilní vůči Sovětskému svazu.

Na schůzích výborů parlamentu informoval náměstek J. Pudlák o tom, že Sověti mají zájem ustanovit statut vojsk jako v NDR. Poslanci tento návrh odmítli.

Vojenská rada ministra národní obrany projednávala sloučení Vojenské politické akademie v Praze a Vojenské akademie v Brně. Nebylo dosaženo dohody a bylo rozhodnuto provést novou analýzu.

Generální tajemník ÚV Italské komunistické strany Luigi Longo kritizoval na zasedání srpnovou intervenci do Československa.

1989 – Start vesmírné sondy Gallileo

Egon Krenz byl zvolen posledním generálním tajemníkem východoněmeckých komunistů

1990 – Na Dole 1. máj v ostravsko-karvinském revíru (v závodě Barbora) došlo k výbuchu, který si vyžádal životy 21 horníků.

1995 – 35. schůze Poslanecké sněmovny opakovaně schválila novely tzv. lustračních zákonů, které prezident republiky 6. října vrátil Sněmovně, a prodloužila tak jejich platnost do konce roku 2000.

Zemřel Bohumil Bezouška, český herec, režisér, humorista (* 19. prosince 1921)

Svátky:

Svátek má Lukáš.

Dnes slaví ve většině kalendářů svůj svátek Lukáš. "Ten, který přichází z Lukánie" (Lucania, kraj v Itálii) či "Lukánec", takový je doslovný překlad tohoto jména. V poslední době obliba křestního jména Lukáš opět velice vzrostla.

Nejslavnějším nositelem tohoto jména byl bezesporu evangelista Lukáš, narozený ještě před Kristem v Antiochii (Sýrie). Lukáš patří již po celá staletí k oblíbeným světeckým postavám. Byl povoláním lékař a působil v polovině 1. století ve své vlasti Antiochii. Byl od narození pohanem a nikdy se už asi nedozvíme, jak se vlastně dostal ke křesťanství. Okolo roku 50/51 se Lukáš připojil k apoštolu Pavlovi, kterého pak asi po 17 let věrně doprovázel. Když byl Pavel v roce 67 v Římě popraven, působil prý Lukáš v Achaji na řeckém Peloponnésu, kde prý napsal své evangelium a Skutky apoštolské. Podle tradice zemřel Lukáš ve věku 84 let. Jeho ostatky byly pochovány ve 4. století v nově zbudovaném apoštolském kostele v Kónstantínopoli (dnešní Ístanbul, Turecko). Později se dostaly do Padovy, kde byl vytvořen neobyčejný sarkofág, a to v kostele sv. Justiny.

Lukáš je znázorňován většinou s býkem, který je jeho symbolem. Raně křesťanská mozaika ze 4. století s obrazem evangelisty existuje v bazilice sv. Vitala v Ravenně. Lukáš je však nejenom námětem výtvarných umělců, sám prý v tomto druhu umění i tvořil: údajně byl prvním malířem obrazu Madony. Už od časného středověku se váží k Lukášovu svátku četné lidové tradice. Mezi jiným dávali lidé v dřívějších dobách dobytku polykat lístky s požehnáním, které byly posvěcovány o svátku sv. Lukáše. Ty měly zvířata chránit před morem a neštěstím. U sedláků je Lukášův den také dnem předpovědi počasí, mezi jiným je to začátek sklizně řepy. Již zmíněné Lukášovy lístky přikládali dříve i nevyléčitelně nemocným, někdy i ženám při těžkém porodu. Všude na světě pracují tzv. Lukášovy cechy, sdružení křesťanských lékařů, kteří se zabývají etickými otázkami na poli medicíny.

Lukáš je patronem lékařů a řezníků, malířů a knihařů, notářů i sochařů a dalších umělců a řemeslníků. Za svého ochránce si jej také vybrala města Bologna, Padova a Reutlingen.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze