Vzpomínáček - 14. října - Nina Popelíková a Gabriela Wilhelmová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 14. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Bitva u Hastingsu, podpis míru vídeňského, císař s doprovodem uprchl z Vídně do Olomouce, česká západní dráha mezi Prahou a Plzní, Dwight D. Eisenhower, Josef Václav Frič, zrušena Gautschova jazyková nařízení, ustavení prozatímní československé vlády, generální stávka, Nina Popelíková, Medvídek Pú, povstání vězňů ve vyhlazovacím táboře Sobibor, Erwin Rommel, zemské sjezdy delegátů národních výborů, zákon o zřízení Státního úřadu pro věci církevní, vyfotografovány sovětské raketové základny na Kubě, 14. říjen 1968, Bing Crosby, Leonard Bernstein, Gabriela Wilhelmová, Otakar Černý..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1066 – Bitva u Hastingsu: Armáda Viléma Dobyvatele porazila anglické jednotky, v bitvě padl anglický král Harold II..

1809 – Složitá jednání mezi Rakouskem a Francií byla ukončena podpisem míru vídeňského v Schönbrunnském zámku. V počátcích jednání Napoleon prosazoval rozdělení rakouské monarchie na tři části: českou, uherskou a rakouskou, v nichž každé by vládl samostatně princ z habsburského rodu.

Vyskytl se také požadavek, aby část severozápadních Čech (Litoměřicko, Žatecko, Loketsko a Chebsko) byla odstoupena Sasku.

Mírem vídeňským ztratilo Rakousko Salcbursko, Innskou čtvrť a polovinu Hausrucké čtvrti v Horních Rakousích (ve prospěch Bavorska), západní polovinu Korutan, Gorici a Gradišku, Kraňsko, rakouskou část Istrie, velkou část Chorvatska (ve prospěch Francie), Západní Halič (ve prospěch Varšavského knížectví) a západní Podolí (ve prospěch Ruska); k tomu byla uložena Rakousku vysoká válečná náhrada. Rakousko se tak stalo na tři léta vazalem Napoleona. Skončila čtvrtá koaliční válka.

1848 – Do Olomouce přibyl vídeňský císařský dvůr; císař s doprovodem uprchl 7. října z Vídně, aby se uchýlil pod ochranu olomoucké pevnosti.

1861 – Zahájen provoz na české západní dráze mezi Prahou a Plzní.

1890 – Narodil se Dwight D. Eisenhower, 34. prezident USA († 28. března 1969)

Zemřel Josef Václav Frič, český spisovatel, novinář a politik (* 5. září 1829)

1899 – Pro Čechy a Moravu byla publikována nařízení ministerstva vnitra, spravedlnosti, financí, obchodu a zemědělství, jimiž se s okamžitou platností rušila Gautschova jazyková nařízení a obnovoval se stav, jaký byl před 5. dubnem 1897, tj. před vydáním Badeniho jazykových nařízení. Čeští nacionalisté vyvolali na mnoha místech protiněmecké a protižidovské kravály (Holešov, Vsetín). Německé strany slavily vítězství (29. prosince se navrátili jejich poslanci na český sněm), naopak mladočeši ohlásili přechod k obstrukci. Role se vyměnily.

1902 – Premiér Koerber předložil nové prozatímní návrhy na úpravu jazykových otázek v českých zemích; týkaly se jenom státních (říšských) úřadů a čeština se jako vnitřní služební jazyk připouštěla v omezeném rozsahu. Koerberův návrh česká reprezentace nepřijala.

1918 – E. Beneš jako tajemník Národní rady československé (po dohodě s T. G. Masarykem) oznámil dohodovým státům ustavení prozatímní československé vlády (26. září t. r.); prezidentem, předsedou ministerské rady a ministrem financí se stal T. G. Masaryk, ministrem zahraničních věcí E. Beneš a ministrem vojenství M. R. Štefánik. Současně byli určeni hlavní českoslovenští diplomatičtí zástupci (Š. Osuský v Londýně, L. Sychrava v Paříži, L. Borský v Římě, K. Pergler ve Washingtonu a B. Pavlů v Petrohradě). Rovněž přestala existovat Československá národní rada. Prozatímní vládu uznala 15. října Francie, 23. října Velká Británie a Srbsko, 24. října Itálie, 4. listopadu Kuba, 12. listopadu USA, 24. listopadu Belgie.

Na protest proti vývozu potravin a zboží do zaalpských zemí zorganizovala Socialistická rada generální stávku; k jejímu řízení byl vytvořen akční výbor (B. Šmeral, J. Stivín, R. Bechyně, J. Stříbrný, E. Franke, L. Landová-Štychová). Tento výbor dal stávce politický význam vyhlášením československé samostatnosti; jeho levicovější část se pokusila o vyhlášení socialistické republiky. Nasazením vojska se podařilo úřadům situaci zvládnout.

1920 – Narodila se Nina Popelíková, česká herečka († 18. dubna 1982)

Nina Popelíková se narodila 14. října 1920 v Praze do rodiny českého důstojníka, stavitele a ruského legionáře a Rusky, která (když byly malé Nině čtyři roky) odjela zpět do své staré vlasti a na dálku se rozvedla.

Vyrůstala s otcem, který ji dopřál vzdělání v internátních školách.

Zpočátku se věnovala více hudbě, ale nakonec se rozhodla pro hereckou práci.

Před svoji uměleckou kariérou absolvovala Státní konzervatoř v Praze a její dramatické oddělení (1943) u profesorů Jiřího Plachého, Anny Iblové, Aleše Podhorského a Františka Salzera.

Jako herečka se seznámila s hereckými soubory třebíčského Horáckého divadla (1943 – 1944), Tábora (1944 – 1945), Teplic (1945 – 1949), Liberce (1949 – 1951) a pražského Vinohradského divadla (1951 až 1976), z něhož odešla rovnou na odpočinek.

Jako charakterní herečka menších rolí byla Popelíková oblíbená díky své charakterizační zkratce a realismem.

A obsazována do rolí velkého rozpětí sociálního a historického zázemí („Babička“, „Nápadníci trůnu“, „Učené ženy“, „Elektra“, „Barbaři“, „Pygmalión“, „Král Jan“, „Odložené sny“, „Krčma pod zeleným stromem“, „K domovu se dívej, anděle“, „Caesar a Kleopatra“).

Do styku s českou kinematografií přišla poprvé jako Marie Bukvajová ve filmu Studia FAMU Vlasty Janečkové STRACH (1956). Od konce 50. až do 60. let si tuto herečku musíme připomenout jako Lilinku Loukotovou (ABY NEBYLI SAMI), kadeřnici (PROBUZENÍ), zdravotní sestru Bělu (KAM ČERT NEMŮŽE), Mikyskovu (Václav Lohniský) manželku (ŽALOBNÍCI), bytnou Táflovou (BÍLÁ SPONA), matku Librovou (MALÝ BOBEŠ), úřednici na poště (ORANŽOVÝ MĚSÍC), dámu (TARZANOVA SMRT), Kájovu (Ladislav Janský) matku (NA LANĚ), Strouhalovou (DEVÁTÉ JMÉNO), Luisu (ZTRACENÁ TVÁŘ), Jamborovou (ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ), Karolinu (LIDÉ Z MARINGOTEK), poštovní úředníci Zouharovou (NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA), tetu Karla IV. (SLASTI OTCE VLASTI), správcovou (DOSPĚLÁCI MŮŽOU VŠECHNO) a nebo zdravotní sestru (ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY).

V 70. letech se filmové role Niny Popelíkové o trošku zvětšily. Zahrála si švagrovou Královou v detektivce VRAŽDA ČERNÉHO KRÁLE (1971) Jiřího Sequense, švagrovou a hospodyni Zdenu v dalším snímku Jiřího Sequense POKUS O VRAŽDU (1973), matku Grossovou v OSUDU JMÉNEM KAMILA (1974) Petra Schulhoffa, Olgu Šafránkovou v Papouškově komedii KONEČNĚ SI ROZUMÍME (1976), matku Josefa Johna (Jiří Menzel) a Markéty (Marie Logojdová) ve filmech Věry Chytilové HRA O JABLKO (1976) a Františka Vláčila DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ (1976), Bětu Koulovou v Matějkově SÓLU PRO STAROU DÁMU (1978), bytnou Lili v Kachyňově příběhu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979), selku v komedii NĚCO JE VE VZDUCHU (1980) Ludvíka Ráži, listonošku Háblovou v Schulhoffově komedii CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ… (1980), Pekovou ve Steklého dramatu KAŽDÉMU JEHO NEBE (1981) a ženu u brány v HODINĚ ŽIVOTA (1981) Václava Matějky.

Naposledy se filmovým divákům představila jako Zemánková v Matějkově MÁ LÁSKA S JAKUBEM (1982). Premiéry tohoto filmu se již nedožila. Výrazně se představila také v rozhlase („Kouř v očích“, „Ruce nad vodou“, „Pygmalión“ či „První láska“), dabingu (VELKÝ FLÁM aj.), a televizních inscenacích (POLKA JEDE DO SVĚTA, KAT NEPOČKÁ, POKLAD KRÁLE DAVIDA, PRODEJ, ČERTOVA NEVĚSTA, NEZRALÉ MALINY, V ZÁMKU A PODZÁMČÍ nebo VÝHRA ADMIRÁLA KOTRBY) a seriálech (SOUDNIČKY, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, CHALUPÁŘI, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA), z nichž je nejvíce známá přísná vrchní sestra Marta Jáchymová v Dietlově a Dudkově seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1977 a 1981).

V Horáckém divadle se seznámila se svým pozdějším manželem, hercem Otou Sklenčkou (1919 až 1993), který ji provázel téměř celou uměleckou dráhu a měla s nim dceru Milicu. Stejně jako manžel, tak také Nina Popelíková se věnovala rovněž výtvarnictví (olejomalby, kresby, grafiky a ex libris). Ráda se starala o svou zahradu a věnovala se kutilství. Nina Popelíková zemřela po těžké nemoci 18. dubna 1982 v Praze ve věku nedožitých šedesáti dvou let. Její milovaný muž ji přežil o jedenáct let.

1926 – Vychází dětská knížka Medvídek Pú od A. A. Milna.

1943 – Vypuklo povstání vězňů ve vyhlazovacím táboře Sobibor

1944 – Spáchal sebevraždu Erwin Rommel, německý polní maršál (* 15. listopadu 1891)

Erwin Johannes Eugen Rommel (15. listopad 1891, Heidenheim – 14. říjen 1944, Herrlingen), známý též jako Pouštní liška (německy Wüstenfuchs, případně anglicky The Desert Fox), byl nekonvenční německý polní maršál považovaný za jednoho z nejlepších polních taktiků druhé světové války.

Proslavil se jako velitel tzv. Divize duchů během tažení Francií v roce 1940, jako velitel Afrikakorpsu v bojích o severní Afriku a nakonec jako inspektor Atlantického valu a jeden z velitelů čelících invazi. Po neúspěšném atentátu na Hitlera v roce 1944 byl donucen spáchat sebevraždu.

Jeho obraz visí na Stěně největších tankových velitelů amerického Pattonova muzea jezdectva a tankových vojsk, která má symbolizovat pět nejlepších tankových velitelů historie: Mošeho Peleda, George Pattona, Creightona Abramse, Israela Tala a Erwina Rommela.

Rozsáhlý a zajímavý článek o Rommelovi naleznete na wikipedii.

1945 – V Praze a v Brně proběhly zemské sjezdy delegátů národních výborů, které zvolily poslance Prozatímního národního shromáždění a členy zemských národních výborů; šlo o tzv. nepřímé volby (prostřednictvím volitelů). Prozatímní národní shromáždění mělo 300 poslanců (200 z českých zemí, 100 ze Slovenska) a bylo složeno paritně ze všech politických stran (každá z nich dostala 40 mandátů, tzn. čtyři české strany měly celkem 160 křesel a zbývajících 40 získaly jednak společenské organizace - 32 a 8 míst bylo obsazeno tzv. významnými osobnostmi; dvě slovenské politické strany měly celkem 80 křesel a zbývajících 20 míst obsadily společenské organizace a významné osobnosti).

1949 – Národní shromáždění schválilo zákon č. 217/1949 Sb. o zřízení Státního úřadu pro věci církevní a zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem; předsedou státního úřadu se stal A. Čepička, kterého v dubnu 1950 vystřídal Z. Fierlinger. Téhož dne přikázalo ministerstvo vnitra předkládat všechny pastýřské listy, instrukce, oběžníky a tiskoviny, určené kněžím, k předběžnému schválení národnímu výboru. Státní kontrola činnosti církve a jejího vnitřního života se stávala téměř absolutní.

1962 – Špionážní letoun U-2 vyfotografoval sovětské raketové základny na Kubě. Dramaticky se vystupňovalo napětí v Kubánské krizi.

1968 – J. Smrkovský přijal představitele Čs. rozhlasu, kteří s ním hovořili o nevyjasněných otázkách své činnosti.

Předsednictvo Ústřední rady odborů jmenovalo Bedřicha Schalka novým šéfredaktorem německy psaného týdeníku Volkszeitung, který vychází v Praze.

Josef Solař, předseda Čs. sociologické společnosti rozeslal všem přihlášeným a novým členům dopis, v němž oznamuje, že byl nucen odvolat zasedání valného shromáždění, které se mělo konat 25. 10. v Olomouci.

Rada Svazu jugoslávských odborů přijala usnesení ostře odsuzující vojenskou agresi pěti zemí varšavské smlouvy proti Československu. Má dalekosáhlé negativní důsledky pro vztahy ve světě a pro podmínky, v nichž se má rozvíjet mezinárodní odborová spolupráce.

Čestný předseda Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny lord Bertrand Russell svolal konferenci intelektuálů ze všech zemí Evropy, aby jednala o vztahu k vojenskému zásahu vojsk pěti zemí v Československu.

Tisková agentura Novosti začala vydávat v českém jazyce Týdeník aktualit (redakce je v Moskvě, hlavním redaktorem je Alexej Chomenko). Snaží se vemluvit do přízně českých čtenářů, ale při souhrnu uplynulých událostí se ani slovem nezmiňuje o desítkách obětí v prvních dnech okupace, natož o domácích peticích, ohlasech, rezolucích či o tom, proč desítky zemí světa a jejich komunistické nebo dělnické strany odmítají intervenci vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy. V článku Historické mezníky k nastávajícímu 28. říjnu jde o tendenční výklad, zkreslující historické skutečnosti.

1969 – V podniku Škoda Plzeň vystoupil s ostře kritickým protireformním projevem G. Husák.

1977 – Zemřel Bing Crosby, americký zpěvák a herec (* 3. května 1903)

Harry Lillis „Bing“ Crosby (3. května 1903 Tacoma, stát Washington v USA - 14. října 1977 v Madridu, Španělsko na golfovém hřišti) byl patrně jeden z nejpopulárnějších amerických zpěváků a herců všech dob. Je považován za jednoho zakladatelů moderní americké populární hudby, jednalo se o jednu z prvních multimediálních hvězd, nositele ceny Oscar i Grammy, byl to člověk, jenž za svůj život pouze v Americe prodal více než 300 miliónů gramofonových desek.

1990 – Zemřel Leonard Bernstein, americký hudební skladatel a dirigent (* 25. srpna 1918)

1998 – Podle zprávy Rady Evropy o demografickém vývoji v Evropě ubývá od roku 1994 počet obyvatel ČR. Koncem roku 1997 žilo v ČR 10 299 tisíc lidí; průměrný věk českých mužů činil 70,5 roku (23. místo mezi 40 státy Rady Evropy), u žen byl průměrný věk 77,5 roku (24. místo).

Sněmovna v prvním čtení neschválila vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1999 se schodkem 26,8 miliardy korun.

2002 – Zemřela Gabriela Wilhelmová, česká herečka (* 19. ledna 1942)

Gabriela Wilhelmová pocházela ze Slovácka a od dětství tíhla k divadlu, její kariéra začala ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, poté přešla do brněnského Divadla na provázku, nakonec zakotvila v Praze (Činoherní klub, Reduta, Viola).

Od 70. let neměla stálé angažmá, byla na volné noze a proslula především svými zájezdovými představeními pro jednoho herce (Tonka Šibenice, Biletářka atd.) Představení Biletářka bylo v roce 1991 upraveno pro televizní zpracování.

Filmaři si Gabriely Wilhelmové povšimli až v 70. letech, následně hrála téměř v 70 filmech a televizních inscenacích.

Poprvé se objevila v roce 1974 v komediích HOLKY Z PORCELÁNU a JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA.

Již tehdy měla výraznou – nikoli však ještě korpulentní, jako v pozdějších letech – postavu, která ji předurčovala do rolí maminek, ale i samostatných žen s venkovským naturelem a energickým vystupováním.

Přestože její role byly vesměs vedlejší, až epizodní, díky její výraznosti a také častému reprízování slavných filmů s její participací zůstává v širokém povědomí diváků (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT, 1977; POZOR VIZITA, 1981; SESTŘIČKY, 1983). Výraznější roli Marušky, k níž byla předurčena svou fyziognomií, hrála v hořké komedii SEDM HLADOVÝCH (1987), v zapamatovatelné vedlejší roli léčitelky excelovala v dramatu Učitel tance (1994). Také v pozdějších letech hrála v řadě filmů a inscenací, od poloviny 90. let však trpěla rakovinou, jíž nakonec podlehla.

2009 – Zemřel Otakar Černý, český válečný letec, příslušník československého protinacistického odboje (* 28. listopadu 1919)

Svátky:

Svátek mají Agáta, Kalist/Kallixt (I.) a Krasoslav.

V občanském kalendáři dnes nalézáme Agátu. Dříve měla svátek 5. února a u nás jí říkali Háta. Agáta má řecký původ. Slovo agathé znamená "dobrá a laskavá" a někdy se za její českou podobu považuje Dobroslava.

Patronkou tohoto jména je mučednice sv. Agáta, která byla uctívána v Catanii na Sicílii již od raných dob křesťanství. O jejím životě toho však mnoho nevíme. Žila snad ve 3. století a legendy o ní vypravují mnoho příběhů. Byla to prý velice krásná dívka ze vznešené rodiny, tak krásná, že si jeden starý senátor umínil, že ji musí dostat. Když jej však Agáta rázně odmítla, chlípník se rozzuřil a udal ji jako křesťanku. Vojáci s ní nakládali velice špatně. Nejprve ji vrhli do nevěstince, ale dívku nezlomili. Proto nastoupil kat a krutě jí mučil, až nakonec na následky těžkých zranění zemřela. Mučitelé se k ní chovali opravdu neuvěřitelně, dokonce jí odřezali prsy. Proto bývá Agáta znázorňována, jak nese na míse svá ňadra. Obrazy však nebyly příliš zdařilé, a tak se někteří lidé domnívali, že jsou to zvony nebo bochníky chleba. Díky tomu je Agáta patronkou zvonařů a na její svátek bylo zvykem žehnat chléb.

V církevním kalendáři si dnes připomínáme papeže Kalista I. Někdy jsou také užívány podoby Kallixt nebo Calixotus. Jeho životní příběh v lecčems připomíná dnešní dobu. Jako mladík se dostal do otroctví u křesťanského pána, a protože ukázal velké vlohy pro finanční záležitosti, pověřoval jej jeho majitel důležitými úkoly. Zakrátko se stal z mladíka finanční expert. Úspěch mu však zamotal hlavu. Domníval se, že všemu rozumí, a pouštěl se i do věcí, na které jeho mládí nestačilo. A tak se stalo, že se zapletl do finančních machinací a podvodů. Potud je jeho příběh takřka současný. Jenomže starý Řím věděl, jak s těmito náhle zbohatlými a nepoctivými mladíky zatočit. A v tom se již tehdejší události od naší současnosti liší: Kalist byl odsouzen a po zásluze potrestán. Soud mu uložil nucené práce v sardinských kamenolomech. Zde měl dost času, aby zpytoval své svědomí. Po návratu si Kalist vybral duchovní dráhu, byl vysvěcen na jáhna, později se stal správcem křesťanského pohřebiště na via Appia, jež dodnes nese jeho jméno. Zde opět prokázal své schopnosti, které však tentokrát věnoval dobré věci. Po smrti papeže Zefyra byl v roce 217 dokonce zvolen papežem, ale tato volba byla některými křesťany silně kritizována, neboť Kalist prý byl velmi shovívavý ke všem hříšníkům a všem odpouštěl - věděl asi své. Jeho politika nebyla nejúspěšnější, protože podle legendy jej ubil k smrti srocený dav lidí. Ačkoliv byl dlouhá léta správcem hřbitovů, nebyl v Kallixtových katakombách pohřben, ale leží při via Aurelia.

V kalendáři bychom dnes také nalezli jméno Krasoslav. Jedná se o novodobé české jméno, které bylo uměle vytvořeno, aby jeho nositel "slavil krásu", případně mohl "být svou krásou slavný". Zdá se, že předobrazem tohoto jména byl římský Gracián.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze